Zatím nevím, díl 5.
- Pro zábavu
- Meridene
- 03.09.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dneska jen kousek a maličko už poodhalím totožnost malého ducha, který tak docela duch asi není. Nebo je? Nechte se překvapit. Už jsem v hlavě měla skoro hotovo, ale dostat to „na papír“ mi dalo trochu zabrat. Snad se vám to rozuzlení bude líbit. :) Pomalu se blížíme do finiše. Nebo ne?
Přečtěte si také ostatní díly příběhu »
Několik let zpátky jsme měli s Davidem hodně velikou krizi, přestali jsme jeden druhého vnímat jako partnera a pouze se soustředili na starosti se zdravotními potížemi našeho syna. Pouhé soustředění se na návštěvy lékařů, termíny vyšetření, rehabilitací, plánování práce, abychom stíhali termíny, a řešení provozních věcí v domácnosti nás úplně pohltilo a nějak nezbyl čas jeden na druhého. A pak to najednou bouchlo a oběma současně se nám v životě objevil někdo jiný, kdo nám ukázal, že by to vlastně mohlo být ještě hezké a že oba ještě můžeme prožívat lásku a nejen tenhle ubíjející stereotyp.
Já se vyděsila jako první a chtěla to zachránit, to jsem ale netušila, že David bude rychlejší a je vlastně už skoro rozhodnutý odejít. Po prvotním šoku, kdy jsem málem skončila v nemocnici, protože jsem nedokázala do žaludku vpravit ani vodu, aniž bych zvracela, jsem to prakticky zhodnotila a řekla si, že vlastně asi bude lepší se rozejít. Jaký by mělo smysl mít doma muže, který tu být nechce a asi už miluje někoho jiného. A tak jsem naprosto bez emocí začala řešit věci kolem rozvodu a stěhování z našeho bytu. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem nedělala scény, dala mu prostor a nikam ho netlačila, a zároveň jsme dál fungovali jako partneři a, světe div se, i po sexuální stránce, tak po půl roce David přišel s tím, že mě stále miluje a odejít nechce. Popravdě jsem v to doufala, ale snažila se na to nemyslet.
Právě v době, kdy jsme procházeli touhle krizí, tak bylo konkrétně tohle nákupní centrum, kam chodím každý týden v úterý na nákup, takový určitý druh terapie. Jak já milovala ten okamžik, kdy jsme prošli samootevíracími dveřmi, ovanul nás ten úvodní teplý vzduch a vzápětí na to jsme se ponořili do víru hudby, vůně z klimatizace prolínající se vůní kávy z několika různých kaváren. Strávili jsme tu hodiny, kdy jsme si povídali, hádali se, vyčítali a pak zase povídali, procházeli obchody, občas něco koupili, fotili si fotky v kabinkách…!
Asi to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Lukáš byl ušetřený našich hádek a my nebyli zavřeni v bytě a nesnažili se jeden před druhým utéct. A možná proto od té doby nákupní centra nemůžu ani cítit a snažím se jim vyhýbat. A proto asi nesnáším úterý, protože musím jet na týdenní nákup.
Je půl čtvrté a mně zazvoní budík na telefonu, který mi ohlašuje konec mé pracovní doby. I když pracuji doma, tak se snažím mít pevnou pracovní morálku, dost mi to ulehčuje život a taky se nemusím pak těsně před termínem odevzdání knížky honit jako blázen. Neochotně zaklapnu notebook a jdu se nachystat. Radši bych ještě dalších x hodin psala, než jela na nákup.
Parkoviště obchodního centra je kupodivu poloprázdné a tak se mi dobře parkuje, dělá mi to trochu problém, nejsem zrovna dobrý řidič, proto mi také tak dlouho trvalo rozhodnout se, jestli se kvůli Davidově práci přestěhujeme do většího města. Velká města mě odjakživa děsí svou složitou dopravou. Naštěstí jsme v centru bydleli jen chvíli a naskytla se koupě našeho domu za naprosto úžasných podmínek. Byl čerstvě dostavěný a lidé, kteří v něm teprve půl roku bydleli, se bohužel rozváděli, a protože pospíchali, tak to zohlednili v ceně i v rychlosti jednání.
Snažím se ignorovat známé vůně a pokušení, ale nakonec neodolám, mám dneska nějakou nostalgickou náladu, a tak po uložení nákupu do auta jdu zpátky dovnitř a sednu si do naší oblíbené kavárny a objednám si kapučíno a mandlovo-čokoládový dortík. S rozkoší zabořím vidličku do dortíku a nacpu si do pusy pořádný kus, skoro chrochtám, jaký je to požitek. Už je to hodně dlouho, co jsem měla něco takhle sladkého, musím se držet, mám velké sklony k tloustnutí. Zvednu k puse hrneček s kapučínem, abych spláchla tu šílenou sladkost v puse, když najednou uslyším: „Já chci tátu, víš?“ Zcela zřetelně to slyším kousek od sebe. Kafe mi zaskočí, začnu se dusit, kašlu, do očí mi vhrknou slzy a já se nemůžu nadechnout. Přiběhne ke mně obsluha a ptá se mě, jestli jsem v pořádku, jestli nepotřebuji lékaře. Povede se mi konečně nadechnout a rozhlížím se kolem sebe a snažím se přijít na to, odkud jsem to slyšela. Pár metrů ode mě stojí mladá žena a vedle ní můj malý duch. Má uplakané oči, ukazuje mým směrem a něco říká té mladé ženě, která se tváří dost zmateně. Vytřeštím oči, z dálky slyším obsluhu, jak se mě ptá, jestli jsem v pořádku, snažím se potlačit ten pocit na omdlení, ale nedaří se.
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1838
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1259
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 946
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 687
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 787
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2882
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2301
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1554
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1820
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1278
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Tož očekávám brzké rozuzlení!
. Že by byl chlapeček náměsíčník a vracel se do domu, kde se mu rozvedli rodiče? 
moc krásně píšete furt nedočkavě čekám pokračování 
, kdypak se dočkáme rozuzlení?
Snad neleží pokračování někde u adminu v šuplíku a brzy se dočkáme… 
