Životní úděl

Každá považujeme za životní úděl něco jiného. Pro mě osobně je to škola, práce, rodina, děti a dokonalé ukončení života jako stařenky. Pro někoho je to jeden vytoužený cíl. Dnes popíši zkráceně můj první příběh.

24. 5. 2012

S očekáváním stále hledím na display mobilu. Modlím se, ať je vše v pořádku a jsou obě zdravé. To věčné čekání! Pravdou zůstává, že minuta má opravdu 60 dlouhých vteřin. Po 5 hodinách mi konečně volá Jarda. „Natálka je na světě!“ Blažený pocit se rozprostřel v mé duši.

Kamarádka porodila zdravou krásnou holčičku. Všem se ulevilo, že se vše zdařilo a těšili se na večerní zapíjení Natálky. Sešli jsme se na tatínkem vybraném místě a vesele se slavilo, pilo, smálo a těšilo na tu krásnou tvářičku.

Můj přítel řídil, takže já slavila spolu s novopečeným tatínkem. Cestou domů jsem si uvědomila, jak je život skutečně krátký na to, abychom ho přežívali. Musíme ho začít žít, uvědomila jsem si. Stále jsem přemýšlela nad tím, jaký to musí být pocit, být rodičem. Před měsícem jsme se rozhodli po 8 letech s přítelem pracovat na miminku, a potvrdit tím tak skutečnost, že spolu hodláme zůstat „napořád“! Jak krásně to zní.

26. 5. 2012

Jako každý den lítám z kanceláře na plac. Máme největší nával vodáků, v květnu, docela překvapení, ale proč ne, je nejkrásnější počasí za dlouhou dobu. Jelikož vodáci se střídají jako na běžícím páse, nemám čas si odpočinout, natož se naobědvat. Po 15. hodině odpolední konečně usedám k nejvoňavější rajské pod sluncem. Během ochutnávání se ve mně ovšem cosi pere s chuťovými buňkami.

A tehdy mi přišlo, že něco není v pořádku. To, že menses se nedostavila v den očekávání je u mě přeci normální, tudíž jsem tomu nepřikládala velikou pozornost. To, že mě neustále pobolíval podbřišek, mi také nepřišlo nějak prazvláštní, jelikož jsem si stále namlouvala, že se menses hlásí.

Nicméně večer po práci mi to nedalo a udělala jsem si těhotenský test. Mé podezření na možné a chtěné těhotenství se potvrdilo. Klasická čárka byla červeňoučká a vedle se nabízela růžová sestřička :) Slzy štěstí se mi kutálely po usmívající se tváři. Po oznámení příteli jsem se jen utvrdila v tom, že mám báječného partnera a budoucího skvělého otce pro naše děťátko.

První noc po nejkrásnějším zjištění v mém životě (zní to možná až moc sladce, ale je to tak) se mi v hlavě honily všelijaké myšlenky o tom, zda jsme udělali dobře, a jestli jsme skutečně připravení. Myslím si, že jsme to zakusily všechny.

O týden později mi kamarádka Pavla oznámí, že se stále nic nezměnilo. Na její tváři vidím smutnou a zoufalou masku. Masku, kterou si každá z nás kolikrát nasadila. Je to nejhorší maska, kterou nám obličej dá, ač se snažíme neukazovat ji, ale občas to zkrátka nejde. Je mi jí moc líto. Už přes rok se snaží o miminko. Už přes rok! Je to mladá holka, v mém věku. Hlavou se mi prolínají mé poslední dny plné šťastných okamžiků a způsob jakým jí oznámit, že já budu matkou.

Jak byste to oznámili? Člověku, na kterém vám záleží? Člověku, který posledním rokem žije a dýchá za to, aby se doslechl tu krásnou větu od svého doktora. Čekáte miminko. Budete maminkou.

Pavla sedí a pláče, naříká a najednou řekne: „A víš, že Monika je těhotná? Proč je Monika těhotná a já ne?“ Co jí na to mám odpovědět? Tak dlouho jsem přemýšlela, až ze mě vypadlo: „Pavlí, já taky!“ No, tak přesně takhle jsem to opravdu říci nechtěla. Bohužel už to bylo venku. Už jsem to nemohla vrátit a říci to šetrněji. V tu chvíli se proud slz zvětšil o sto procent, jenže Pavla je moc hodná holka a hned dodala: „já ti to přeji, tobě jo, ale mrzí mě to, chápeš? Mrzí mě, že já nejsem, a všichni okolo mě ano!“ Samozřejmě, že to chápu, Pavlí, pomyslela jsem si. Netrvalo dlouho a za chvilku jsme se bavily už normálně, bez slziček, ale s úsměvem. Když odjížděla, nedalo se přehlédnout, jak se musí držet, aby se nerozplakala hned, jak si sedla do auta. Je mi jasné, že cestou domů nemohla přes to slzavé údolí vidět.

6. 9. 2012

Dnes je všechno ustálenější. Já a mé bříško krásně rosteme a každým dnem se čím dál tím víc těšíme na přivítání miminka. Neustále zkoumáme a připravujeme království pro našeho kulíška. Teta Pavla se také těší a našla nové metody s novým doktorem. A já jí držím pěstičky jako nikdy nikomu.

Na svém životním údělu už pracuji. Jsem v polovině. Školu, práci a rodinu mám. Děťátko je na cestě. Pro Páju je ale v tento rok, v tento den, v tuto vteřinu, údělem mít děťátko! Vytoužené děťátko. A vím, že přijde den, kdy mi zavolá a bude plakat. Tentokrát štěstím, jako jsem plakala já a oznámí mi, že v ní roste její sen, život, úděl.

Přeji to každé z vás, která se snažíte, zoufáte a nevidíte cestu. Ta cesta je před vámi, jen se pomaloučku otevírá!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Paja01
1087
11.9.12 06:33

Hezky napsánv deníček ;) My snažilky máme slabý chvilky, ale já osobně už po dvou letech dokážu nebrečet a povznést se nad dalším měsícem, kdy přijde MS. Tobě přeji, ať mimčo hezky roste a radujte se z každýho okamžiku ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
11.9.12 09:40
:kytka:
  • načítám...
  • Zmínit
FreeLady12
27281
11.9.12 10:12

Tobě moc gratuluji k těhotenství a úspěšnému plnění životních cílů :potlesk: :kytka:

A kamarádce Páje přeji mnoho štěstí a brzké objevení // :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Rozárka78
2973
11.9.12 13:06

Musím přiznat, že mě tvůj deníček dostal :palec: Z každé věty je znát, jak moc se na miminko těšíte, jak moc si užíváš každý den života, jak ti záleží na tvých blízkých… Přeju ti, ať se tvůj příběh, tvůj „životní úděl“ i nadále odvíjí tak, jak sis vysnila… :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Bavlí
212
11.9.12 13:13

:srdce:zase si mě rozplakala :,( krásný :*

Příspěvek upraven 11.09.12 v 13:15

  • načítám...
  • Zmínit
radúna
12154
11.9.12 13:52

Páni, to je jeden z nejhezčích deníčků, který jsem četla. :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:
Mimochodem také gratuluji ;) :kytka: :kytka:.

  • načítám...
  • Zmínit
BLeaa
11.9.12 21:48

Děkuji… přeji moc štěstíčka a zdravíčka! :hug: každá se dočkáme! :srdce:

  • Upravit
BLeaa
11.9.12 21:49
:hug:
  • Upravit
BLeaa
11.9.12 21:51

…a to jí přeji z celého svého srdce! Děkuji a přeji mnoho usměvavých dní :)

  • Upravit
BLeaa
11.9.12 21:53

Moc mě potěšil Tvůj koment. Děkuji :) Přeji šťastné dny.

  • Upravit
BLeaa
11.9.12 21:54

:srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: Ty víš, jak moc Tě miluji! Další slova jsou zbytečná! :hug:

  • Upravit
BLeaa
11.9.12 21:55

Děkuji!!! :mavam:… z tohoto komentu mám nakrajíčku! :) :hug:

  • Upravit
Luminex
3309
11.9.12 23:10

Moc krásné a gratuluji :kytka: S kamarádkou Pavlou velice soucítím, vím jaké to je když kolem všichni těhotní a ona sama tuto radostnou událost nemůže oznámit..ale dočká se, věřím tomu ;)

  • načítám...
  • Zmínit
BLeaa
12.9.12 08:42

Souhlasím. :) Svatá pravda.

  • Upravit
verka245
2
13.9.12 18:00

Krásný..jsem nejšťastnější za tu svoji princeznu. Už se těším, až budu koukat na display a modlit se ať je u vás vše v pořádku. :)

  • načítám...
  • Zmínit
BLeaa
13.9.12 20:20

:srdce: jsem ráda, že se líbí, zlatí :) :hug:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference