Životní úděl
- O životě
- BLeaa
- 11.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Každá považujeme za životní úděl něco jiného. Pro mě osobně je to škola, práce, rodina, děti a dokonalé ukončení života jako stařenky. Pro někoho je to jeden vytoužený cíl. Dnes popíši zkráceně můj první příběh.
24. 5. 2012
S očekáváním stále hledím na display mobilu. Modlím se, ať je vše v pořádku a jsou obě zdravé. To věčné čekání! Pravdou zůstává, že minuta má opravdu 60 dlouhých vteřin. Po 5 hodinách mi konečně volá Jarda. „Natálka je na světě!“ Blažený pocit se rozprostřel v mé duši.
Kamarádka porodila zdravou krásnou holčičku. Všem se ulevilo, že se vše zdařilo a těšili se na večerní zapíjení Natálky. Sešli jsme se na tatínkem vybraném místě a vesele se slavilo, pilo, smálo a těšilo na tu krásnou tvářičku.
Můj přítel řídil, takže já slavila spolu s novopečeným tatínkem. Cestou domů jsem si uvědomila, jak je život skutečně krátký na to, abychom ho přežívali. Musíme ho začít žít, uvědomila jsem si. Stále jsem přemýšlela nad tím, jaký to musí být pocit, být rodičem. Před měsícem jsme se rozhodli po 8 letech s přítelem pracovat na miminku, a potvrdit tím tak skutečnost, že spolu hodláme zůstat „napořád“! Jak krásně to zní.
26. 5. 2012
Jako každý den lítám z kanceláře na plac. Máme největší nával vodáků, v květnu, docela překvapení, ale proč ne, je nejkrásnější počasí za dlouhou dobu. Jelikož vodáci se střídají jako na běžícím páse, nemám čas si odpočinout, natož se naobědvat. Po 15. hodině odpolední konečně usedám k nejvoňavější rajské pod sluncem. Během ochutnávání se ve mně ovšem cosi pere s chuťovými buňkami.
A tehdy mi přišlo, že něco není v pořádku. To, že menses se nedostavila v den očekávání je u mě přeci normální, tudíž jsem tomu nepřikládala velikou pozornost. To, že mě neustále pobolíval podbřišek, mi také nepřišlo nějak prazvláštní, jelikož jsem si stále namlouvala, že se menses hlásí.
Nicméně večer po práci mi to nedalo a udělala jsem si těhotenský test. Mé podezření na možné a chtěné těhotenství se potvrdilo. Klasická čárka byla červeňoučká a vedle se nabízela růžová sestřička
Slzy štěstí se mi kutálely po usmívající se tváři. Po oznámení příteli jsem se jen utvrdila v tom, že mám báječného partnera a budoucího skvělého otce pro naše děťátko.
První noc po nejkrásnějším zjištění v mém životě (zní to možná až moc sladce, ale je to tak) se mi v hlavě honily všelijaké myšlenky o tom, zda jsme udělali dobře, a jestli jsme skutečně připravení. Myslím si, že jsme to zakusily všechny.
O týden později mi kamarádka Pavla oznámí, že se stále nic nezměnilo. Na její tváři vidím smutnou a zoufalou masku. Masku, kterou si každá z nás kolikrát nasadila. Je to nejhorší maska, kterou nám obličej dá, ač se snažíme neukazovat ji, ale občas to zkrátka nejde. Je mi jí moc líto. Už přes rok se snaží o miminko. Už přes rok! Je to mladá holka, v mém věku. Hlavou se mi prolínají mé poslední dny plné šťastných okamžiků a způsob jakým jí oznámit, že já budu matkou.
Jak byste to oznámili? Člověku, na kterém vám záleží? Člověku, který posledním rokem žije a dýchá za to, aby se doslechl tu krásnou větu od svého doktora. Čekáte miminko. Budete maminkou.
Pavla sedí a pláče, naříká a najednou řekne: „A víš, že Monika je těhotná? Proč je Monika těhotná a já ne?“ Co jí na to mám odpovědět? Tak dlouho jsem přemýšlela, až ze mě vypadlo: „Pavlí, já taky!“ No, tak přesně takhle jsem to opravdu říci nechtěla. Bohužel už to bylo venku. Už jsem to nemohla vrátit a říci to šetrněji. V tu chvíli se proud slz zvětšil o sto procent, jenže Pavla je moc hodná holka a hned dodala: „já ti to přeji, tobě jo, ale mrzí mě to, chápeš? Mrzí mě, že já nejsem, a všichni okolo mě ano!“ Samozřejmě, že to chápu, Pavlí, pomyslela jsem si. Netrvalo dlouho a za chvilku jsme se bavily už normálně, bez slziček, ale s úsměvem. Když odjížděla, nedalo se přehlédnout, jak se musí držet, aby se nerozplakala hned, jak si sedla do auta. Je mi jasné, že cestou domů nemohla přes to slzavé údolí vidět.
6. 9. 2012
Dnes je všechno ustálenější. Já a mé bříško krásně rosteme a každým dnem se čím dál tím víc těšíme na přivítání miminka. Neustále zkoumáme a připravujeme království pro našeho kulíška. Teta Pavla se také těší a našla nové metody s novým doktorem. A já jí držím pěstičky jako nikdy nikomu.
Na svém životním údělu už pracuji. Jsem v polovině. Školu, práci a rodinu mám. Děťátko je na cestě. Pro Páju je ale v tento rok, v tento den, v tuto vteřinu, údělem mít děťátko! Vytoužené děťátko. A vím, že přijde den, kdy mi zavolá a bude plakat. Tentokrát štěstím, jako jsem plakala já a oznámí mi, že v ní roste její sen, život, úděl.
Přeji to každé z vás, která se snažíte, zoufáte a nevidíte cestu. Ta cesta je před vámi, jen se pomaloučku otevírá!
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 884
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 622
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 562
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 501
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 421
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1170
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1602
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 571
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1104
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 938
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...