Zmrzliny v kanceláři
Naše dámská kancelář má výraznou výhodu – velmi sjednocenou termoregulaci. Nemáme v týmu žádného větrače, prostě je nám buď kolektivně hic, nebo zima. Bohužel ten druhý případ trvá v našich zeměpisných šířkách nebetyčně dlouho...
Kanceláře eMimina sídlí ve třetím patře, s okny směřujícími do vnitrobloku. Okna po celé délce open officu nám sice přinášejí spoustu světla, ale teplé slunce sem příliš nezasvítí (a i kdyby, zatáhly bychom žaluzie kvůli monitorům). Jinými slovy, máme tu kosu.
To není na škodu během letních prázdnin. Chladivý vánek proudící z klimatizace láká do práce tak moc, že sdílené židle nestačí hostit. Leckdy oželíme domluvený home office, protože doma si kapeme potem do klávesnice.
Jenže v zimě se naše kancelář změní v jeskyni. Náš skleník, na rozdíl od těch zahradních, totiž teplo rozhodně neudržuje.
S příchodem podzimu už začaly naše židle připomínat věšáky na prádlo. Rezervní ponožky a dlouhý vlněný svetr vám přijdou vhod nejpozději ve dvě odpoledne, kdy už jste do sebe nasoukala horké kafe, horký čaj a ještě polévku k obědu… a pořád nic nezabírá. Jediný, komu je teplo, je těhotná kolegyně Monika, kterou hřeje rostoucí mládí a láska v břichu.
Zkoušely jsme všechno možné, teploměr si však nedá říct a nejde přenastavit. Představa, že by z průduchů klimatizace proudilo teplo, patří k našim nejodvážnějším snům.
Loni v lednu nám došla trpělivost a kolektivně zburcované zimou jsme volali technika. Po telefonu tvrdil, že vše funguje, jak má, a zjevně se mu vůbec nechtělo mezi partu ženských s drkotajícími zuby. Nakonec přece jen přišel, postál mezi námi několik minut s teploměrem, znuděně oznámil, že tu máme 24 stupňů, a odešel. Zpod dvou svetrů jsme se ani nestihly zeptat, v jakém matrixu tu teplotu změřil.
Na tuto zimu tedy zvažujeme přímotop a v seznamu dárků pro Ježíška budou bodovat teplé ponožky. V očích správce budovy a kolegů z jiných oddělení nadále zůstáváme zmrzlinami z eMimina. Pánské osazenstvo si tu totiž klidně chodí v tričku.
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 67
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 71
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 100
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 90
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 121
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 3375
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 3993
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 767
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 858
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 669
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...