Zoufalé matky dělají zoufalé věci, aneb s čerty nejsou žerty

Nikdy jsem děti čerty nestrašila, nikdy jsem je nezvala k nám domů a naopak jsem dětem vysvětlila, že Mikuláš, čerti a andílci jsou jen převlečení lidé, že se jich nemusí bát a „vlastním" tělem jsem je chránila při setkání s nějakými ošklivými čerty, kterých bylo ten večer všude kolem plno. 

Až letos,....... 

Ve školce je paní ředitelka, která tam pracuje teprve rok a úplně nové paní učitelka. A možná v tom je zakopaný čert. 

Bylo 5. prosince 2007 14,30. Děti nachytané, že začnou odříkávat svoje vánoční básničky, když v tom za dveřmi hrozný řev a ve dveřích se objeví hrůzostrašný velký čert, odporný kožich, rudě namalovaný obličej, příšerná paruka. Děti začaly ječet hrůzou, některé letěli k maminkách a strachy plakaly. Čert vešel do třídy, a za ním další ještě horší, řvali, sápali se na děti. Za nimi vstoupil velký, tlustý, blonďatý anděl, jehož hlavním a jediným úkolem bylo držet Mikulášovi pekelnou knihu. Poslední byl Mikuláš, který téměř nemluvil, nepochválil děti, jak byly šikovné, neusměrnil zlobivé čerty, kteří začali jedno z dětí strkat do pyle. 

Prostě nejhorší Mikuláš, co pamatuji. 

A večer, smůla - pan starosta usoudil, že peníze, které dříve dělaly na  Mikuláše radost dětem i dospělým, použije raději na silvestrovskou diskotéku (asi si spočítal, že hlasy ve volbách děti dávat nemůžou, takže je to marná investice).
Masky čertíka a andílka musely pro letošek zůstat doma. 

Takže paní ředitelko a pane starosto - jdete ke všem čertům!!!! 

Doufám, že Vy máte s Mikulášem letos lepší zkušenost a že nám pošlete svoje fotografiev Soutěži MIKULÁŠ 2007.