Zoufalé matky dělají zoufalé věci II

Aneb: Všude dobře, tchýně doma Na téma tchýně by se dal napsat mnohasetstránkový román. I já má tchýni. Je moc hodná a starostlivá. Je taaaaaaaaaaak hodná a starostlivá, že mě to leze pořádně na nervy.

Když jsem se vdala byli jsme docela kamarádky. Bydleli jsme a bydlíme od sebe asi 15 kilometrů a to byla vzdálenost, která podporovala přátelské vztahy mezi námi.

Problémy začali až po narození prvního dítěte. Začala se ke mně chovat jako k nesvéprávné a nezodpovědné matce (bylo mi 28 let). Moje dítě „mělo" neustále studené nožičky, dostávalo málo jíst a bylo pouze kojeno (chudinka malá nikdy neochutnala umělé mlíčko), muselo nosit oblečení po jiných dětech, mělo úplně blbý kočárek, málo bylo chováno, nedopřáli jsme mu chodítko a hraní se v blátě, muselo dlouho čekat než dostalo první čokoládu, …

Problém nebyl jen v odlišných názorech na péči o miminko, ale i v tom, že u nich bydlela jejich druhá snacha s jejich asi dvouletou vnučkou a ta „naštěstí" byla vychovávána podle představ tchýně - podívej na Zuzku ta dostala ve třech měsících rajskou s knedlíkem a jak je krásně rostlá, podívej Zuzka už v pěti měsících chodila v chodítku a víš jak tam byla spokojená, …

Dříve jsem se snažila obhajovat svoje postoje, dnes už jen mlčím a dělám si to po svém. Jen dvakrát jsem to psychicky neustála a pustila se do tchýně tak, že se z toho asi půl roku vzpamatovávala.
Poprvé to bylo, když odmítla slavit dceřiny narozeniny u nás doma, a vyžadovala, že se budou slavit u nich a podruhé, když začala dávat dětem peníze za to, že jí přišli popřát k narozeninám.

Při poslední „perličce" naštěstí zasáhl manžel. Naše děti prý citově strádají. Oba s manželem prý máme náročnou práci a oni (děda s babičkou) nemají možnost se starat o ně tak jak o druhé vnoučata, kteří bydli od nich o dvě ulice dál. Bohužel se na dětech už projevuje, jsou vyspělé a samostatné a to není dobře.
Ach jo.

Nejlepší na tom všem je, když si chci na svoji tchýni postěžovat kamarádkám, tak se ony přidají a nakonec máme pocit, že mluvíme o jednom člověku. Ony jsou snad všechny tchýně stejné. Já na to říkám, že tchýně to je DIAGNÓZA.

Nejsem sice věřící ale modlím se aby mě tato tchýní nemoc nepostihla. Přece se z té skvělé ženské, která si vzala skvělého chlapa a má skvělé děti nemůže stát ježibaba.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
vendelina
473
13.7.06 11:00

Jojo všechny jsou si podobné!! Moje se i zase pořád vnucuje, že přijde hlídat, že si malou vezmě na několik dní k sobě (je jí 7 měsíců) a že bych si od ní měla odpočinout. Nechápe, že nechci!:o)

Venda

  • načítám...
  • Zmínit
Gabinka1
6545
13.7.06 11:06

K tomu se nedá říci víc, než že to mam doma taky. Doslova a do písmene stejný. Jen peníze za přání nás nejspíš čekají:) Rozhodně mi však nikdy neřekne, že moje dcera snad citově strádá - leda z její stránky.

G

  • načítám...
  • Zmínit
matiee
2238
13.7.06 11:38

Šárko,

musela jsem se smát

Příspěvek upraven 14.07.15 v 12:13

  • načítám...
  • Zmínit
Piia
2
13.7.06 12:16

Tak u nás je to trošku naopak, do všeho se snaží mluvit moje mamka a tchyně je naprosto v pohodě. Podle mamky se nedokážu o své dítě postarat, špatně ho oblíkám, špatně ho krmím, špatně ho vychovávám atd. A to jenom proto, že se odmítám řídit radami typu: když ty jsi byla malá tak já jsem ti dávala… Snažím se dodržovat rady dětské doktorky a moderní postupy, navíc mám téměř vystudované vychovatelství na vysoké škole a tak si myslím, že o tom jak má výchova na dítě působí vím svoje.
Naproti tomu tchyně se snaží radit jedině tehdy když jí o radu opravdu požádám. Jinak přesně dodržuje pravidla která jsme s miláčkem pro růst a výchovu našich dětí určili (až na občasné rozmazlování) a je to babička, kterou nám všichni známí závidí.

  • načítám...
  • Zmínit
Marketa182
876
13.7.06 13:26

Tak u nás to je jinak. Moje tchýně je v celku fajn, když se malá narodila, tak ji manžel rázně upozornil, že pokud mi bude dávat jakékoli rady (příkazy) typu „Musíš…“, tak tam nebudeme chodit a je klid. Často mi malou hlídá, což je fakt pomoc. Moje mamka měla z počátku taky tendence typu „Musíš…“, ale už ji to přešlo (taky bylo potřeba rázně zakročit). Jediný, kdo mě svými radami fakt vytáčí, je babička, takže omezuji její návštěvy na minimum.

  • načítám...
  • Zmínit
stepinka
5
13.7.06 14:25

Koukám,že všechny tchýně jsou opravdu stejné(ještě,že nemám syna).Ta naše nejdřív strašně visela na svých dětech-my jsme se kvůli tomu přestěhovali 60km od ní a ejhle!Přede rokem si naše milá tchýně koupila byt ve stejném městě jako my a tráví zde veškerý volný čas.A jelikož pracuje ve školství,má ho víc než dost-6 týdnů vkuse v létě,každý víkend,každé prázdniny a svátky.Je to noční můra.Její další synové děti nemají(asi dobře vědí proč),takže se upnula na ty naše.S vysvětlováním,hádkami…už jsem skončila(nějak se všechno mihlo účinkem).Takže nás nejspíš čeká další stěhování.St.

  • načítám...
  • Zmínit
Zanka
1615
13.7.06 18:09

Ghíííí jsem tak ráda, když čtu tyhle články, že v tom nejsem sama. Ano tchýně to je diagnóza a jak už některé psaly, nejlepší obrana je útěk, takže my se přestěhovali 550km daleko, v rámc ČR už to moc dál nejde:-) Čekáme narození našeho prvního miminka( tchánovců druhého vnoučete) a ty kecy, které ostatně mají k čemukoliv co jsme udělali nebo se chystáme s manželem udělat mě ubíjejí. A ikdyž to může znít sebehnusněji, tak jediné, co mě drží nad vodou je to, že přece již nejsou nejmladší a časté cestování na Moravu nebudou zvládat, takže časem budeme rozhodovat my jak často je uvidíme a přes telefon se už vytočit nedám!:-)
V každém případě, všem přeji pevné nervy a taky doufám, že mě partnerka mého Kubíka nebude jednou takhle vnímat a psát o tom jak jsem příšerná do podobných diskuzí.

  • načítám...
  • Zmínit
HankaB
1009
13.7.06 21:00

Jé, holky, to jsem ráda, že si to tady mohu pročítat a jen kývat hlavou. Nechápu to, ale tchýně jsou fakt na zabití. Ta moje je fixována na synáčka (mého muže) a řeší s ním věci, které by měla řešit s manželem. Nesnáším jí! Jé - to je supr to jen tak napsat. Je „přehodná“ až běda, asi 10× za hodinu mi řekne, jak jsem šikovná, že mám tak krásné dítě (a dodá, že nechápe, po kom může být tak krásné ;-) a když manža řekl, že po mamince, bylo hrobové ticho. No, nejsem modelka, ale ošklivá tedy taky nee). Chválí úplně mimo mísu a hrozně přehnaně, divně. Ta moje tchyně je prostě jiný živočišný druh. Žel bydlí tak 400 metrů od nás :-( Má muže diabetika a já se děsím, až on jednou „odejde“ (má problémy), tak se bude fixovat na syna ještě víc a bude tu chtít být pořád. To asi umřu. Diagnóza: smrt z tchýně.
Tak jsem si postěžovala a je mi líp.
Držte se!

Hanka

  • načítám...
  • Zmínit
Prejmenovana
20656
18.7.06 10:01

Zrovna jsme řešili téma tchýně v našem deníčku - opravdu je většina tchýní přesně takových, tedy: myslí všechno „dobře“, ví všechno nejlíp, však vychovala minimálně syna a protože jsme si ho vzaly, tak přece nemůže být vychovaný špatně, pokud má další děti a vnoučata, tak se nevyhne srovnávání, předhazování toho a onohle … však to znáte samy.
Naštěstí má tchýně je relativně v pohodě, ikdyž pár hádek a ostřejších debat už bylo a o spoustě věcí jsem jí prostě „přesvědčila“ .. tj. zatím to dělá podle mě, ale běda, jak hlídá naší dcerku pouze ona … nejvíc mi vadí stravováví, pořád by jí něco cpala a když zrovna nechce, tak hned hledá co jinýho by jí chutnalo … mám zá:,–(u, nechceš k obědu to, co ti nabízím, dobře - nutit nebudu, ale nic jinýho k obědu nebude.
Protože za ní jezdíme každý tři týdny na víkend, tak jsem se naučila zatnout zuby a pouštět spoustu věcí uchem sem a hned zas ven, ty dva dny si přece nenechám zkazit … podle ní se to rovná týrání, ale taky druhá vnučka je vybíravá až hrůza a může za to z velké části ona, protože švagrová bydlela s dcerou dlouhou domu u ní doma.
uf,jsem se vypsala a taky je mi hned líp

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část