Zrcadlo
Děti, to jsou i starosti, problémy, bolístky a trápení. Především ale neopakovatelné chvilky plné veselých, radostných a úsměvných chvil, které bych nikdy za nic nevyměnila. Tentokrát v našem životním příběhu získalo svou roli právě zrcadlo.
Na jednom břehu je pasáček ovcí, vlk, koza, zelí a lodička. Vlk by rád sežral kozu, koza si dělá zálusk na zelí. Do lodičky může pasáček vzít jen jedno zvíře nebo zelí. Dvě zvířata nebo zvíře a zelí se na lodičku najednou nevejdou. Jak dostane pasáček vlka, kozu i zelí na druhou stranu tak, aby na jednom břehu nikdy nebyla koza s vlkem nebo se zelím bez dohledu pasáčka?
Toť známá dětská hádanka. Podobné hádanky vytvářelo každodenní opouštění domu na „venčení“ a návraty naší smečky tvořené dvojčaty, o rok starší holčičkou a psem. Pasáčka představovala milá sousedka v důchodu, která byla ochotna pomoci s organizací odchodů a příchodů. Na oplátku dostávala pravidelné dávky mlék a minerálek z Kauflandu s dovozem až do bytu.
Tipuji, že lodička, do které se více jak „jedno zelí s pasáčkem“ nevejde, je pořád větší než náš (teď už bývalý) výtah.
Vlk, koza a zelí jsou prosím v příběhu tři dítka - Anna, Soňa a Marek. Samotný však nemůže zůstat vlk, koza, ani zelí, a to bez ohledu na to, s kým by místo sdíleli. Jeden z břehů tvoří 3. patro v panelovém domě, druhý přízemí.
Já bych se v příběhu nazvala převozníkem, krotitelem šelem, přenašečem těžké váhy a oblíkačem. Nevěřili byste, jak rychle se dokáže oblečené dítko svléknout za dobu, kdy oblíkáte další. I z těchto důvodů jsme se rozhodli nový byt pořídit v přízemí.
Nyní už „venčení“ tak dobrodružné není. Zato si užijeme spoustu jiného dobrodružství - od cigaretového kouře z ulice, po cvrčka zalezlého za skříní, pro kterého není přízemní okno dostatečně vysoko. Upřímně - čert to vem. Nové rozměry bytu a usnadněné odchody a příchody všechny nedostatky s přehledem přebijí.
Za podobného provozu se ženská přirozenost, spočívající v touze vypadat co nejkrásněji, někam vytrácí. Já sama bych tenkrát v paměti nevylovila, kdy jsem se naposledy nakrucovala před zrcadlem. A tak po stěhování trvalo ještě několik týdnů, než mi došlo, že mimo malé zrcadélko v koupelně doma žádné není.
Velké zrcadlo do bytu patří - opticky ho zvětší a působí pak o kus útulněji. Tak netrvalo dlouho a konala se návštěva obchodu IKEA. Možná jsem se nechala mírně unést. Vybrali jsme to největší z největších. Mimo zrcadlo jsme naši domácnost obohatili o barevné věšáčky, umělohmotné „krabice“ na hračky, lampičku a dvě plata čajových vonných svíček. Také se musím zmínit o třech malých tužtičkách, bez kterých se - každý zde nakupující ví - z obchodu IKEA neodchází.
Věřte, že matka více jak jedné ratolesti, vycvičí své periferní vidění do míry, že by mohla svoje zorné pole porovnat s rozsahem úhlu koňského vidění. Se zrcadlem těchto rozměrů tak získáte pocit, že se vaše děti rozmnožily. A občas, pokud bych měla spoléhat pouze na zrak, bych se pro dítě vydala přesně na druhou stranu bytu.
Naštěstí - když ne na zrak - na sluch se můžete spolehnout. Ten si matky vycvičí téměř k dokonalosti. Koho by to překvapilo. Vždyť taková matka je nucena naučit se rozlišit všechny druhy dětského pláče a vytvořit si vlastní frekvenční spektrum, ve kterém se pláč nedůležitý od toho důležitého často liší pouze o desetiny hertz.
Navíc z hlubokého spánku vás najednou dokáží vytrhnout i zvuky, které se sotva blíží jednotkám decibelů. Následně se naučíte rozumět „větám“, které pro běžného smrtelníka zní přibližně jako „babbaabbbbabubabulaluli“. Poté tak už není problém rozpoznat, v jakém pokoji se které křičící dítě zrovna nachází, a co přesně jeho křik představuje.
Změna, která u nás doma nastala, spočívá především ve šlechtění mého muže. Člověk by řekl, že zrcadlo je doménou žen. U nás však větší zalíbení v pózování našel Marek. Ne však tu největší.
Psi podle výzkumů nepatří mezi zvířata, která by poznala svůj odraz. Nepochybuji, že tomu tak je. Naštěstí naše Matylda zvládla během krátké doby pochopit, že onen další pejsek, který se tam někde za sklem nachází, není dobrý parťák na hraní.
Sonička s Marečkem jsou na tom zatím o něco hůře a tedy získávají prvenství v době strávené před zrcadlem. Možná to je částečně způsobené tím, že vyrůstají i s Aničkou ve třech. Další děti jim tedy přijdou jako něco přirozeného. A zřejmě vůbec nevadí, ani když jsou trvale uvězněny v zrcadle.
A tak nezbývá než se na nich zasmát a doufat, že až pochopí zrcadlový princip, nebudou jim dvojníci chybět do party. Šest jich vážně neplánujeme. Ťuk, ťuk, ťuk…
Děti, to jsou i starosti, problémy, bolístky a trápení. Především ale neopakovatelné chvilky plné veselých, radostných a úsměvných chvil, které bych nikdy za nic nevyměnila. A přesně takový obraz od doby, co mám svou velkou, veselou rodinku, vidím v zrcadle vzpomínek každého dne.
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 1377
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1025
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 2029
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1158
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 964
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 8302
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1597
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3505
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2501
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 2004
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...