Děti jsou jako barvy
- Rodičovství
- kolgabora
- 18.12.17 načítám...
Není podzim, čas her barevných listů a dovádění papírových draků. Není jaro, čas rozkvetlých květin a jejich barevného představení. Není ani léto, čas pampelišek a ptáčků. Je zima.
Není však zatím dost čerstvého sněhu, aby ho zimní sluníčko rozehrálo ledovými barvami. Je zima až praští v kostech. Zima pro nás znamená 3 kombinézy a hodinu chystání před odchodem z domu navíc. Zima znamená konec vypouštění dětí na hřiště či do písku za účelem vyřádění, zabavení, UTAHÁNÍ. A především zima nám letos přinesla již druhé kolo marodění. A to vždy na třikrát. Zima k nám tedy „přivála“ litry kuřecí polévky a čaje s citrónem. Co teploty chybí venku, to doháněla naše dítka pálící jak kamínka.
Po nemoci přichází v platnost jeden z mnoha fyzikálních zákonů, který se však ve škole nevyučuje. Poznat se dá pouze při rodičovské praxi. Zákon vychází ze zákona o zachování energie a jeho znění je následující: Během nemoci dětí se veškerá energie rodiny přenáší na rodiče a po nemoci dětí se veškerá energie rodičů přenáší na děti. Aneb, v praxi mají rodiče během nemoci dětí takových sil, až nad tím žasnu. Po nemoci však máte dva vyšťavené rodiče a neurčitý počet dětí, která se rázem promění v dráčata. Konkrétní počet dráčat mají rodiče - s výjimkou dvojčat (a vícerčat) - sami na svědomí. A protože u nás tomu osud tak chtěl, neseme jako rodiče starší holčičky a mladších dvojčátek následky hned třikrát.
Naše tři malá dráčata pomalu vyrostla z vodního období a plynule přešla do období osobního vlastnictví. To se vyznačuje především větami typu: „To je moje“, „nedám“, „to chci“. Také tu vládne zákon „boje o přežití“. Co si nevybojuješ, to nemáš. V dráčatech se navíc probouzí pud značkování. Ke značkování taková dráčata používají cokoliv, co mají (i nemají) k dispozici. Může to být zrcadlo pomalované máminou rtěnkou, okna - a vlastně všechny další hladké povrchy - opatlaná dětskými ručičkami. Může to být rozsypaná mouka na mladším sourozenci, který následně bez námahy označkuje zbytek bytu svou pouhou přítomností na daném místě. (Na každém místě!). Dále k tomu dráčata mohou použít rozházené ponožky, které si všichni tři navzájem rádi kradou.
A ano, „vlastní teritorium“ už bylo označkováno i vylitým obsahem nočníku či přímým rozpatláním jeho obsahu. Neznačkuje se však pouze území. Tuhle si Sonička označkovala dvojče Marečka fixami, jakože je její, načež nejstarší Anička nezapomněla stejným způsobem označkovat psa Matildu. Mareček zas zvládnul označkovat tatínkův pracovní notebook dětským čajem a přesnídávkou a následně všichni společně označkovali nový Vánoční ubrus dětskými razítky. V nestřežené chvilce se razítková značka objevila i na mé nové bílé halence. Zřejmě si ji některá z dcer chtěla rezervovat do budoucna. Ale, kdo ví…
Důkazy výskytu dráčat v domácnosti jsou všude. Kdyby však někdo přesto měl pochybnosti, společnými silami jsme vytvořili a následně vylepily do oken A, S, M a několik dalších obrázků z barviček na skla. Také si děti vyprosily světýlka na balkón, která si chtěly i samy naaranžovat. Kdo procházíte kolem, ten - z pohledu sucharských dospělých - nevkusně osvětélkovaný balkón a olepená upatlaná okna, to jsme prosím my. Aneb před narozením vlastních dětí raději nikdy netvrďte, že tohle byste na okna/na balkón nikdy nedali. Protože znáte to - odříkaného chleba…
Jelikož jsme v období platnosti zákona ohledně energie u dětí po nemoci, a o energii jejich rodičů už také víte své, vy, kdo zákon znáte, je třeba s energií dráčat moudře nakládat. Však je známo, že z nahromaděné energie se u takového draka tvoří oheň a síra…
Navíc adventní čas je v plném proudu. Proto je nejlepší spojit nutné s užitečným. Pustili jsme se tedy s dětmi do pečení a zdobení perníčků. Za účelem označkování si každého ukořistěného perníčku taková dráčata velmi ráda spolupracují. Ve výsledku označkovány samozřejmě nejsou pouze perníčky, ale i všechna dráčata, maminka, stůl, zem, kus stěny… Zdobení je sice u konce, ale cíl v nedohlednu. Maminka zralá na min. jeden medvědí zimní spánek, byt v rozkladu, ale dračí energie neustále přetrvává. A tak - pomůže snad jenom zázrak. Ale nejsou zázraky jenom v pohádkách?
Tatínek se vrací z práce. Maminka je vysvobozena hned od třech nezkrotných draků… A co se dělo dál? O tom už je zase jiný příběh.
Nyní, kdyby to bylo vůbec možné popsat jedním slovem, řekla bych, že děti jsou barvy. Neustálá a pestrá paleta barev, která obsahuje i ty tmavé odstíny, ale velkou škálu těch veselých, pestrobarvených. A i těch nejjemnějších pastelových. A když takový dráček usne, stává se z něj spící andílek. A z obyčejného manžela může být v mžiku spanilý rytíř, který vás zachrání…
Přečtěte si také
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 7
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 44
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1179
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 2104
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 1945
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 3641
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 780
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2512
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1707
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 7065
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.