Děti jsou jako barvy
Není podzim, čas her barevných listů a dovádění papírových draků. Není jaro, čas rozkvetlých květin a jejich barevného představení. Není ani léto, čas pampelišek a ptáčků. Je zima.
Není však zatím dost čerstvého sněhu, aby ho zimní sluníčko rozehrálo ledovými barvami. Je zima až praští v kostech. Zima pro nás znamená 3 kombinézy a hodinu chystání před odchodem z domu navíc. Zima znamená konec vypouštění dětí na hřiště či do písku za účelem vyřádění, zabavení, UTAHÁNÍ. A především zima nám letos přinesla již druhé kolo marodění. A to vždy na třikrát. Zima k nám tedy „přivála“ litry kuřecí polévky a čaje s citrónem. Co teploty chybí venku, to doháněla naše dítka pálící jak kamínka.
Po nemoci přichází v platnost jeden z mnoha fyzikálních zákonů, který se však ve škole nevyučuje. Poznat se dá pouze při rodičovské praxi. Zákon vychází ze zákona o zachování energie a jeho znění je následující: Během nemoci dětí se veškerá energie rodiny přenáší na rodiče a po nemoci dětí se veškerá energie rodičů přenáší na děti. Aneb, v praxi mají rodiče během nemoci dětí takových sil, až nad tím žasnu. Po nemoci však máte dva vyšťavené rodiče a neurčitý počet dětí, která se rázem promění v dráčata. Konkrétní počet dráčat mají rodiče - s výjimkou dvojčat (a vícerčat) - sami na svědomí. A protože u nás tomu osud tak chtěl, neseme jako rodiče starší holčičky a mladších dvojčátek následky hned třikrát.
Naše tři malá dráčata pomalu vyrostla z vodního období a plynule přešla do období osobního vlastnictví. To se vyznačuje především větami typu: „To je moje“, „nedám“, „to chci“. Také tu vládne zákon „boje o přežití“. Co si nevybojuješ, to nemáš. V dráčatech se navíc probouzí pud značkování. Ke značkování taková dráčata používají cokoliv, co mají (i nemají) k dispozici. Může to být zrcadlo pomalované máminou rtěnkou, okna - a vlastně všechny další hladké povrchy - opatlaná dětskými ručičkami. Může to být rozsypaná mouka na mladším sourozenci, který následně bez námahy označkuje zbytek bytu svou pouhou přítomností na daném místě. (Na každém místě!). Dále k tomu dráčata mohou použít rozházené ponožky, které si všichni tři navzájem rádi kradou.
A ano, „vlastní teritorium“ už bylo označkováno i vylitým obsahem nočníku či přímým rozpatláním jeho obsahu. Neznačkuje se však pouze území. Tuhle si Sonička označkovala dvojče Marečka fixami, jakože je její, načež nejstarší Anička nezapomněla stejným způsobem označkovat psa Matildu. Mareček zas zvládnul označkovat tatínkův pracovní notebook dětským čajem a přesnídávkou a následně všichni společně označkovali nový Vánoční ubrus dětskými razítky. V nestřežené chvilce se razítková značka objevila i na mé nové bílé halence. Zřejmě si ji některá z dcer chtěla rezervovat do budoucna. Ale, kdo ví…
Důkazy výskytu dráčat v domácnosti jsou všude. Kdyby však někdo přesto měl pochybnosti, společnými silami jsme vytvořili a následně vylepily do oken A, S, M a několik dalších obrázků z barviček na skla. Také si děti vyprosily světýlka na balkón, která si chtěly i samy naaranžovat. Kdo procházíte kolem, ten - z pohledu sucharských dospělých - nevkusně osvětélkovaný balkón a olepená upatlaná okna, to jsme prosím my. Aneb před narozením vlastních dětí raději nikdy netvrďte, že tohle byste na okna/na balkón nikdy nedali. Protože znáte to - odříkaného chleba…
Jelikož jsme v období platnosti zákona ohledně energie u dětí po nemoci, a o energii jejich rodičů už také víte své, vy, kdo zákon znáte, je třeba s energií dráčat moudře nakládat. Však je známo, že z nahromaděné energie se u takového draka tvoří oheň a síra…
Navíc adventní čas je v plném proudu. Proto je nejlepší spojit nutné s užitečným. Pustili jsme se tedy s dětmi do pečení a zdobení perníčků. Za účelem označkování si každého ukořistěného perníčku taková dráčata velmi ráda spolupracují. Ve výsledku označkovány samozřejmě nejsou pouze perníčky, ale i všechna dráčata, maminka, stůl, zem, kus stěny… Zdobení je sice u konce, ale cíl v nedohlednu. Maminka zralá na min. jeden medvědí zimní spánek, byt v rozkladu, ale dračí energie neustále přetrvává. A tak - pomůže snad jenom zázrak. Ale nejsou zázraky jenom v pohádkách?
Tatínek se vrací z práce. Maminka je vysvobozena hned od třech nezkrotných draků… A co se dělo dál? O tom už je zase jiný příběh.
Nyní, kdyby to bylo vůbec možné popsat jedním slovem, řekla bych, že děti jsou barvy. Neustálá a pestrá paleta barev, která obsahuje i ty tmavé odstíny, ale velkou škálu těch veselých, pestrobarvených. A i těch nejjemnějších pastelových. A když takový dráček usne, stává se z něj spící andílek. A z obyčejného manžela může být v mžiku spanilý rytíř, který vás zachrání…
Přečtěte si také
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 731
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 1502
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 953
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 871
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 792
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 2754
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 12188
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 4624
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 4976
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 1464
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...