"JÁ"
JÁ, Marek, Anna, Soňa a Marek II. Už spoustakrát jsem se v životě zamýšlela nad otázkou, jaké nezapomenutelné okamžiky jsem už prožila a jaké bych ještě chtěla prožít. Častokrát ty nejkrásnější z nich přinese sám život a někdy zase musíme jít takovým okamžikům sami naproti.
Každý by si přál jich mít v životě co nejvíce. Možná je však důležitější, než kolik takových okamžiků v našem životě skutečně je, se na ně pořád těšit. Konstantně si tedy udržovat „těšící se“ pocitovou hladinu nad nulou. Jakožto rodič z praxe uvádím i jeden méně společensky korektní „zdroj těšení“. A to, především ve chvílích kritických, směřováním myšlenek na budoucí krátké okamžiky bez dětí.
Všechna naše dítka patří do skupiny dětí půjčovacích. Nevím, či za to může způsob „tvrdšího“ odchovu, či se jedná o vlastnost zcela vrozenou. Každopádně bez ní by v naší smečce klesla všem zúčastněným „šance na přežití“, nebo minimálně na udržení psychického i fyzického zdraví.
A tak naše ratolesti čas od času putují na hlídání v rámci našeho příbuzenstva. Nezakládáme si na péči o děti pouze v kruhu rodinném, ale zatím si nikdo z mimorodinných kruhů na hlídání celé bandy netroufl. Není to nic překvapujícího, neboť mám kolem sebe zatím převážně jednodětné kamarádky.
Tentokrát putovaly dětičky na víkend k našim a jejich půjčovací povaha se projevila až poněkud krutým způsobem. Aniččino „papa“ s úsměvem od ucha k uchu a ignorantským postojem dvojčat k odchodu Marka a mé maličkosti od našich, kde jsme děti zanechali, bylo vskutku pro mou osobu bolestivé.
Nechápejte mě zle, o pár řádků výše popisuji, jak jsem se na čas bez dětí těšila, ale kdo zná mateřskou logiku, pochopí… Naštěstí má Marek „talent na to, co kdy říct“, a nezapomněl hned pohotově dodat, že každé dítě přece vycítí, kde mu je dobře, tak proč by měl někdo z nich plakat, když je tam necháváme. Přece se u našich mají možná i lépe, než u nás. Naštěstí jsme se už ocitli u auta a Marek neměl možnost tuto teorii dále rozvíjet, protože bylo nutnější domluvit organizační strukturu našeho víkendu.
Důvod pro odložení dítek nespočíval v romantickém víkendu ve dvou, ale v nutnosti dokončování některých úprav bytu. Stejně tak vzrušující myšlenky na noc, po kterou budeme doma zcela sami, se rozplynuly někam do ztracena během prvních několika sekund, kdy jsme upadli do (jak krásná to slova následující) hlubokého ničím nerušeného spánku.
Během noci jsem se ze zvyku sem tam probudila, jednou dokonce s šíleným hysterickým strachem, že děti nedýchají, nebo nám je někdo ukradl, přesto se dá zhodnotit, že jsme se oba vyspali do růžova.
Druhý den „volna“ jsme dopoledne využili k hloubkovému úklidu a odpoledne k třídění a ukládání fotografií (pro nezasvěcené - nedávno jsme se stěhovali). Patříme k té menšině, která nemá fotografie čistě v digitální formě, za což jsem velmi ráda. Ty barevné papírky by mi totiž moc chyběly.
Do našeho rodinného alba jsme založili i pár fotek z našeho dětství. Jak jsme si je prohlíželi a zakládali do alba, rozvinula se debata, na koho se které dítko podobá. Ač nerada, musím přiznat, že příliš své podoby u dětí při srovnání nevidím. Máme hold dítka namíchaná, a to všechny tři. U všech platí, že v některých fázích vývoje, se podoba přibližuje ke mně a v některých k Markovi.
Ovšem pro udržení zdravého mužského ega je u mužů přítomná určitá dávka ješitnosti, tedy oficiální verze zní, že malý Marek je naprosto celý tatínek. V Aničce by se daly najít kořeny mého rodu, jelikož její podoba momentálně nejvíce směřuje k mé mamince. Sonička je ale z hlediska podoby snad adoptovaná. Jak se ona z nás mohla namíchat, je zatím jedna velká záhada. Snad se sama v tom jednou nebude příliš pitvat, protože vážně nemám tušení, jak by se tohle dalo vysvětlit.
Dětičky jak rostou, čím dál tím víc si uvědomují svoje „JÁ“. U Soni a Marka prožíváme takové směšné období. Nechápou přesně význam slova „JÁ“. Jeden jak druhý přiřazuje slovo „JÁ“ nejenom sobě, ale i tomu druhému, nebo občas i Aničce.
Zkuste udržet smích, když batole s vykulenýma učima říká slovo „JÁ“ a přitom ukazuje na batole, sedící vedle něj. Potom vykulí oči ještě více, řekne „JÁ“ a ukáže na sebe. Občas do toho zaplete i starší sestru a nezapomene se bezelstně samo svému zmatku nahlas zasmát.
Výhoda/nevýhoda tří dětí je, že se většinou začnou smát všechny tři najednou, aniž by tušily čemu, což kolikrát vede k hromadnému rodinnému výbuchu smíchu. Ještěže pes u nás neznamená „JÁ“ Zato Áňa, ta si svoje „JÁ“ uvědomuje až příliš. Já první, já tohle, já tamto, já, já, já…
Jen typický projev sourozenecké lásky zvládají na jedničku všichni tři - co je tvoje, je i moje, co je moje, což je vlastně téměř všechno, na to mi nesahej. A tak aby toho „JÁ“ nebylo až příliš, musí se to rodičovské „JÁ“ utlumit a zbytky z něho odložit někdy na pozdějš.
Je to zvláštní pocit, dívat se na sebe na těch fotografiích. Vidět sebe, naše první společné fotky s Markem, vzpomínat na naši svatbu. Pořád jsme to my, pořád můžeme dělat spoustu věcí…
Mateřstvím nic nekončí, naopak. Těch krásných zážitků mám v životě víc a víc. A především, s více členy je doma i více legrace. A já se dál dívám na ty fotografie, poznávám na nich sebe, ale necítím už to své „JÁ“. Ten cit k vlastní rodině je něco tak neskutečně krásného, zvláštního, vzrušujícího a nesobeckého, že jsem dříve netušila, že mohu někdy něco takového cítit.
Teď jsme tu jenom my dva, já a můj milovaný manžel. S láskou prohlížíme ty fotografie a je nám krásně. Jsme to my, jsme pořád přeci ti stejní lidé, tak kde je to naše „JÁ“? Aha, už vím. Po kouskách jsme ho přeci nechali u našich <3.
Přečtěte si také
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 2331
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 2254
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 4195
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 1879
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 13180
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
Tchýně mi doporučila zamrazit vajíčka. Mám už dvě děti a další neplánujeme
- Anonymní
- 07.09.26
- 5270
Mám mou tchýni celkem ráda, je pravda, že nějaké životní situace nebyly nejlehčí, ale všechno jsme ustály a teď jsem ráda, že je z ní skvělá hlídací babička. Když za mnou nedávno přišla s...
Syna neposadili ve škole vedle kamaráda. Jeho matka si to prý výslovně nepřála
- Anonymní
- 07.09.26
- 10429
Syn se těšil, že bude ve škole sedět se svým nejlepším kamarádem. Místo toho ho učitelka posadila na druhý konec třídy. Později mi přiznal, že si to přála kamarádova maminka. Můj syn má na její...
Kamarádka mi hlídala děti. Pak sepsala všechno, co podle ní dělám špatně
- Anonymní
- 07.09.26
- 7537
Kamarádka mi na víkend pohlídala děti a já jí za to byla opravdu vděčná. Po návratu mi ale poslala dlouhý seznam chyb, kterých se prý ve výchově dopouštím. Možná má v něčem pravdu. Přesto nevím,...
Dcera dostala horečku a zůstala doma. Pak po ní škola chtěla potvrzení od lékaře
- Anonymní
- 07.09.26
- 4405
Dcera jednoho rána přišla s tím, že jí není dobře. Naměřila si horečku a bylo jasné, že do školy nepůjde. Je už plnoletá, takže si absenci omluvila sama. Já jsem to dál neřešila. Byla nemocná,...
Manžel tvrdí, že na rodičovské odpočívám. Nechala jsem mu děti na víkend
- Anonymní
- 07.09.26
- 33403
Manžel se každý večer vrací unavený z práce a očekává teplou večeři i klid. Já podle něj nárok na únavu nemám, protože jsem celý den doma. Když mi to řekl znovu, sbalila jsem si věci a nechala ho s...
