"JÁ"
JÁ, Marek, Anna, Soňa a Marek II. Už spoustakrát jsem se v životě zamýšlela nad otázkou, jaké nezapomenutelné okamžiky jsem už prožila a jaké bych ještě chtěla prožít. Častokrát ty nejkrásnější z nich přinese sám život a někdy zase musíme jít takovým okamžikům sami naproti.
Každý by si přál jich mít v životě co nejvíce. Možná je však důležitější, než kolik takových okamžiků v našem životě skutečně je, se na ně pořád těšit. Konstantně si tedy udržovat „těšící se“ pocitovou hladinu nad nulou. Jakožto rodič z praxe uvádím i jeden méně společensky korektní „zdroj těšení“. A to, především ve chvílích kritických, směřováním myšlenek na budoucí krátké okamžiky bez dětí.
Všechna naše dítka patří do skupiny dětí půjčovacích. Nevím, či za to může způsob „tvrdšího“ odchovu, či se jedná o vlastnost zcela vrozenou. Každopádně bez ní by v naší smečce klesla všem zúčastněným „šance na přežití“, nebo minimálně na udržení psychického i fyzického zdraví.
A tak naše ratolesti čas od času putují na hlídání v rámci našeho příbuzenstva. Nezakládáme si na péči o děti pouze v kruhu rodinném, ale zatím si nikdo z mimorodinných kruhů na hlídání celé bandy netroufl. Není to nic překvapujícího, neboť mám kolem sebe zatím převážně jednodětné kamarádky.
Tentokrát putovaly dětičky na víkend k našim a jejich půjčovací povaha se projevila až poněkud krutým způsobem. Aniččino „papa“ s úsměvem od ucha k uchu a ignorantským postojem dvojčat k odchodu Marka a mé maličkosti od našich, kde jsme děti zanechali, bylo vskutku pro mou osobu bolestivé.
Nechápejte mě zle, o pár řádků výše popisuji, jak jsem se na čas bez dětí těšila, ale kdo zná mateřskou logiku, pochopí… Naštěstí má Marek „talent na to, co kdy říct“, a nezapomněl hned pohotově dodat, že každé dítě přece vycítí, kde mu je dobře, tak proč by měl někdo z nich plakat, když je tam necháváme. Přece se u našich mají možná i lépe, než u nás. Naštěstí jsme se už ocitli u auta a Marek neměl možnost tuto teorii dále rozvíjet, protože bylo nutnější domluvit organizační strukturu našeho víkendu.
Důvod pro odložení dítek nespočíval v romantickém víkendu ve dvou, ale v nutnosti dokončování některých úprav bytu. Stejně tak vzrušující myšlenky na noc, po kterou budeme doma zcela sami, se rozplynuly někam do ztracena během prvních několika sekund, kdy jsme upadli do (jak krásná to slova následující) hlubokého ničím nerušeného spánku.
Během noci jsem se ze zvyku sem tam probudila, jednou dokonce s šíleným hysterickým strachem, že děti nedýchají, nebo nám je někdo ukradl, přesto se dá zhodnotit, že jsme se oba vyspali do růžova.
Druhý den „volna“ jsme dopoledne využili k hloubkovému úklidu a odpoledne k třídění a ukládání fotografií (pro nezasvěcené - nedávno jsme se stěhovali). Patříme k té menšině, která nemá fotografie čistě v digitální formě, za což jsem velmi ráda. Ty barevné papírky by mi totiž moc chyběly.
Do našeho rodinného alba jsme založili i pár fotek z našeho dětství. Jak jsme si je prohlíželi a zakládali do alba, rozvinula se debata, na koho se které dítko podobá. Ač nerada, musím přiznat, že příliš své podoby u dětí při srovnání nevidím. Máme hold dítka namíchaná, a to všechny tři. U všech platí, že v některých fázích vývoje, se podoba přibližuje ke mně a v některých k Markovi.
Ovšem pro udržení zdravého mužského ega je u mužů přítomná určitá dávka ješitnosti, tedy oficiální verze zní, že malý Marek je naprosto celý tatínek. V Aničce by se daly najít kořeny mého rodu, jelikož její podoba momentálně nejvíce směřuje k mé mamince. Sonička je ale z hlediska podoby snad adoptovaná. Jak se ona z nás mohla namíchat, je zatím jedna velká záhada. Snad se sama v tom jednou nebude příliš pitvat, protože vážně nemám tušení, jak by se tohle dalo vysvětlit.
Dětičky jak rostou, čím dál tím víc si uvědomují svoje „JÁ“. U Soni a Marka prožíváme takové směšné období. Nechápou přesně význam slova „JÁ“. Jeden jak druhý přiřazuje slovo „JÁ“ nejenom sobě, ale i tomu druhému, nebo občas i Aničce.
Zkuste udržet smích, když batole s vykulenýma učima říká slovo „JÁ“ a přitom ukazuje na batole, sedící vedle něj. Potom vykulí oči ještě více, řekne „JÁ“ a ukáže na sebe. Občas do toho zaplete i starší sestru a nezapomene se bezelstně samo svému zmatku nahlas zasmát.
Výhoda/nevýhoda tří dětí je, že se většinou začnou smát všechny tři najednou, aniž by tušily čemu, což kolikrát vede k hromadnému rodinnému výbuchu smíchu. Ještěže pes u nás neznamená „JÁ“ Zato Áňa, ta si svoje „JÁ“ uvědomuje až příliš. Já první, já tohle, já tamto, já, já, já…
Jen typický projev sourozenecké lásky zvládají na jedničku všichni tři - co je tvoje, je i moje, co je moje, což je vlastně téměř všechno, na to mi nesahej. A tak aby toho „JÁ“ nebylo až příliš, musí se to rodičovské „JÁ“ utlumit a zbytky z něho odložit někdy na pozdějš.
Je to zvláštní pocit, dívat se na sebe na těch fotografiích. Vidět sebe, naše první společné fotky s Markem, vzpomínat na naši svatbu. Pořád jsme to my, pořád můžeme dělat spoustu věcí…
Mateřstvím nic nekončí, naopak. Těch krásných zážitků mám v životě víc a víc. A především, s více členy je doma i více legrace. A já se dál dívám na ty fotografie, poznávám na nich sebe, ale necítím už to své „JÁ“. Ten cit k vlastní rodině je něco tak neskutečně krásného, zvláštního, vzrušujícího a nesobeckého, že jsem dříve netušila, že mohu někdy něco takového cítit.
Teď jsme tu jenom my dva, já a můj milovaný manžel. S láskou prohlížíme ty fotografie a je nám krásně. Jsme to my, jsme pořád přeci ti stejní lidé, tak kde je to naše „JÁ“? Aha, už vím. Po kouskách jsme ho přeci nechali u našich <3.
Přečtěte si také
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1104
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 2262
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 1454
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1334
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 1224
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 2975
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 13596
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 5063
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 5698
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 1595
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
