Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Emilie Tak vymlácení nádobí nemá chybu.
Jinak s naším 3-letým je to taky pěkně na palici. Ve 2,5 letech jsem si myslela, že horší už to být nemůže. Může. Jeho x-hodinové hysterické amoky neberou konce a nejhorší je, že ignorace nezabírá. Při těch jeho amokách vyloženě chce být středem pozornosti.
A pak ještě nesnáším jeho: chci - nechci - chci - nechci - chci - nechci… furt dokola, když ho ignoruju, tak přejde do totálního vzteku. A jak mě teď začal v poslední době ještě k tomu všemu komandovat.
No, je to zkrátka výživné.
![]()
@Fima píše:
@Emilie Tak vymlácení nádobí nemá chybu.Jinak s naším 3-letým je to taky pěkně na palici. Ve 2,5 letech jsem si myslela, že horší už to být nemůže. Může. Jeho x-hodinové hysterické amoky neberou konce a nejhorší je, že ignorace nezabírá. Při těch jeho amokách vyloženě chce být středem pozornosti.
A pak ještě nesnáším jeho: chci - nechci - chci - nechci - chci - nechci… furt dokola, když ho ignoruju, tak přejde do totálního vzteku. A jak mě teď začal v poslední době ještě k tomu všemu komandovat.
No, je to zkrátka výživné.
![]()
A to mu jsou 3! Naší je rok a půl a už mě buzeruje!
![]()
@cila píše:
Přijed k nám na Vysočinu. Uvidíš nevídané.
Tak to bylo ironicky samozřjmě..
Tyhle dotazy moc nechápu, dítě v podstatě nic moc nedělá, jako přála bych někomu vidět co dělal náš kluk
a maminka je z toho na větvi, jsou tady mraky diskusí o tom, co dělaj děcka v tomto věku a tohle je teda hodně slabej odvárek..
ALe zas chápu že maminka se potřebovala svěřit, jsou to hrozné stavy, znám to.
@Fima Nevím, co myslíš tím chci - nechci, ale starší teď začal dělat to, že se jakoby neumí rozhodnout, co v tu chvíli chce a vše je špatně. Jsme venku na kole, on chce čůrat. Protože pořád čůrá jako holčička, já ho chytnu a dám vyčůrat, začne kňučet, že chce jet na kole. Podám mu kolo, začne kňučet, že chce čůrat. Takhle pořád dokola, z kňučení se stává hysterický řev. Přitom myslím, že i on v tu chvíli trpí, slzy jako hrachy, jak je tou matkou nepochopen (přitom matka na mrtvici). A to tak poslední měsíc dělá skoro se vším. Myslela jsem, že tohle dělají mnohem mladší děti, ale on je takový svůj a ve spoustě věcí pomalejší, takže i na toto jsem si asi musela počkat ![]()
@AliTad píše:
@Fima Nevím, co myslíš tím chci - nechci, ale starší teď začal dělat to, že se jakoby neumí rozhodnout, co v tu chvíli chce a vše je špatně. Jsme venku na kole, on chce čůrat. Protože pořád čůrá jako holčička, já ho chytnu a dám vyčůrat, začne kňučet, že chce jet na kole. Podám mu kolo, začne kňučet, že chce čůrat. Takhle pořád dokola, z kňučení se stává hysterický řev. Přitom myslím, že i on v tu chvíli trpí, slzy jako hrachy, jak je tou matkou nepochopen (přitom matka na mrtvici). A to tak poslední měsíc dělá skoro se vším. Myslela jsem, že tohle dělají mnohem mladší děti, ale on je takový svůj a ve spoustě věcí pomalejší, takže i na toto jsem si asi musela počkat
JJ, to vzdycky nevím jestli je to větší psycho pro mě, nebo pro něj.. Tohle už jsem psala do jiné diskuse tak jsem to zkopírovala:
Dnes po obědě se vzbudil, říkám mu co budeš papat, polívku nebo brambory? Odvětil: JÁ CU VAJÍŠKO. Ok, náhodou jsem měla uvařený vajíčko asi to zahlídl, dala jsem mu vajíčko, on vytřeštil oči a s naprosto šíleným výrazem začal ječet TOHLE NENÍ VAJÍŠŠŠŠKOOOOO. Jako sem nevedela jestli se mam smat nebo brecet. Následoval hodinovej řev na zemi kdy jako fakt byl málem v bezvedomi a furt mlel: ja neci vajiško ja ci vajiško ja neci vajiško ja ci vajiško..
![]()
@marmelada78 píše:
JJ, to vzdycky nevím jestli je to větší psycho pro mě, nebo pro něj.. Tohle už jsem psala do jiné diskuse tak jsem to zkopírovala:Dnes po obědě se vzbudil, říkám mu co budeš papat, polívku nebo brambory? Odvětil: JÁ CU VAJÍŠKO. Ok, náhodou jsem měla uvařený vajíčko asi to zahlídl, dala jsem mu vajíčko, on vytřeštil oči a s naprosto šíleným výrazem začal ječet TOHLE NENÍ VAJÍŠŠŠŠKOOOOO. Jako sem nevedela jestli se mam smat nebo brecet. Následoval hodinovej řev na zemi kdy jako fakt byl málem v bezvedomi a furt mlel: ja neci vajiško ja ci vajiško ja neci vajiško ja ci vajiško..![]()
![]()
Se tu válím smíchy… Ale být ve tvé kůži, asi by mi do smíchu nebylo, nebo možná až s notným odstupem ![]()
@AliTad píše:
@Fima Nevím, co myslíš tím chci - nechci, ale starší teď začal dělat to, že se jakoby neumí rozhodnout, co v tu chvíli chce a vše je špatně. Jsme venku na kole, on chce čůrat. Protože pořád čůrá jako holčička, já ho chytnu a dám vyčůrat, začne kňučet, že chce jet na kole. Podám mu kolo, začne kňučet, že chce čůrat. Takhle pořád dokola, z kňučení se stává hysterický řev. Přitom myslím, že i on v tu chvíli trpí, slzy jako hrachy, jak je tou matkou nepochopen (přitom matka na mrtvici). A to tak poslední měsíc dělá skoro se vším. Myslela jsem, že tohle dělají mnohem mladší děti, ale on je takový svůj a ve spoustě věcí pomalejší, takže i na toto jsem si asi musela počkat
To je jak u nás, on má teda opožděnou řeč, ale bud je vse ne. Nebo je to nejdřív jo pak ne a pak zase jo
V září mu bude 3,5.
@Melody 4 Řeč je u nás taky bída, takže je to „vytuat“ a „na kolo“. Hitem poslední doby je schovávání lahve s pitím mladšímu. Celé dnešní dopoledne: starší vzal lahev a strkal ji mladšímu, když ten si ji chtěl vzít, starší řekl „kovat“ (schovat), mladší začal řvát, já zasáhla, ať mu je teda dá, začal řvát starší, mladší se napil, už nechtěl, starší řval „a toik napit“ (ať se Toník napije), když se pak chtěl napít, zase ji šel schovat. Tak pořád dokola. V mezičasech mladší stojí na kuchyňském stole a houpe lustrem nad ním, v okamžiku, kdy ho sundavám a důrazně vysvětluji, starší během tří sekund vyleze na kuchyňskou linku a z horní skříňky si vybírá homeopatika, když ho sundám a seberu je, řve, je úplně mimo sebe, posílám do pokoje (spíš ho tam dostrkám, on tam totiž dobrovolně nepůjde), a to tak pětkrát za jednu scénu.
@AliTad Ano, přesně toto je u nás.
Třeba ráno snídaně, chce chleba s máslem. Namažu chleba, postavím to před něj. V ten moment všechno špatně, chleba nechce. Třikrát se ho ptám, jestli ho opravdu nechce. Ne, nechci. Tak chleba seberu. A v ten moment zle a „mamííííí, chlebáááááá“. Já reaguju, že chleba přeci nechtěl. Né, chce chleba. Tak ho před něj položím. A v ten moment zase „nechcu chleba“… a furt dokola. A se vším.
To je na palici. Pak z toho chytne hysterák a o zábavu máme zase postaráno.
@AliTad píše:
@Melody 4 Řeč je u nás taky bída, takže je to „vytuat“ a „na kolo“. Hitem poslední doby je schovávání lahve s pitím mladšímu. Celé dnešní dopoledne: starší vzal lahev a strkal ji mladšímu, když ten si ji chtěl vzít, starší řekl „kovat“ (schovat), mladší začal řvát, já zasáhla, ať mu je teda dá, začal řvát starší, mladší se napil, už nechtěl, starší řval „a toik napit“ (ať se Toník napije), když se pak chtěl napít, zase ji šel schovat. Tak pořád dokola. V mezičasech mladší stojí na kuchyňském stole a houpe lustrem nad ním, v okamžiku, kdy ho sundavám a důrazně vysvětluji, starší během tří sekund vyleze na kuchyňskou linku a z horní skříňky si vybírá homeopatika, když ho sundám a seberu je, řve, je úplně mimo sebe, posílám do pokoje (spíš ho tam dostrkám, on tam totiž dobrovolně nepůjde), a to tak pětkrát za jednu scénu.
Já tě miluju, jsem si myslela, že nikdo podobný mému synovi není
Ten se ted snažil strčit hlavu do záchodové mísy a smál se mému zděšenému výkřiku
Vždycky miloval koupání ve vaně. A ted ne ne ne ne ne a ne… Nechápu to. Teda včera jsem to vymyslela fikaně a hodila mu do vany jeho oblíbenou mašinku, takže za ní šel ![]()
@AliTad píše:
@Fima Nevím, co myslíš tím chci - nechci, ale starší teď začal dělat to, že se jakoby neumí rozhodnout, co v tu chvíli chce a vše je špatně. Jsme venku na kole, on chce čůrat. Protože pořád čůrá jako holčička, já ho chytnu a dám vyčůrat, začne kňučet, že chce jet na kole. Podám mu kolo, začne kňučet, že chce čůrat. Takhle pořád dokola, z kňučení se stává hysterický řev. Přitom myslím, že i on v tu chvíli trpí, slzy jako hrachy, jak je tou matkou nepochopen (přitom matka na mrtvici). A to tak poslední měsíc dělá skoro se vším. Myslela jsem, že tohle dělají mnohem mladší děti, ale on je takový svůj a ve spoustě věcí pomalejší, takže i na toto jsem si asi musela počkat
Chci-nechci důvěrně znám, nebo spíš nechci-chci, dělal to první syn, dělá to teď tříleťák, je to cca takhle, Chceš rohlík, Nechci!, tak rohlík uklízím do chlebníku, najednou za mnou vyje dítě jak šakal, Já chcííííííí roooohlííííík!, jako by týden nejedl a já mu ho předtím odmítla dát
To samé s čímkoli, nic nechce a pak to hystericky chce. Tečo umi z toho nervy, jen to píšu ![]()
@Bibi239 Ani nevíte ženský, jak jsem ráda, že to není jen u nás.
Tohle mě taky sejří asi nejvíc. Dokáže mě to hrozně vytočit a hlavně vůbec nevím, jak v podstatě na toto reagovat. Protože když si ho přestanu všímat a reagovat, tak to přejde do šíleného amoku a když tu jeho „hru“ s ním hraju dál, tak se budeme takhle „dohadovat“ třeba dvě hodiny.
@Fima Přesně, já taky nevím, jak se k tomu postavit. Kdybych prostě věděla, že je to nějaký šprajc, nechala bych ho normálně vyvztekat, ale on u toho taky normálně TRPÍ. Ale mně po každé takové „debatě“ normálně nahlas a rychle buší srdce a třesou se mi ruce, občas mám strach i o sebe ![]()
Zakladatelko, dýchaj z hluboka, máš normální dítě. Můžu tě ubezpečit, že je normální, když dětem začne období vzdoru dřív. Naše dcera ho má od 10m (nyní 19m). Je to děs, resp. je to jak na houpačce. Jsou týdny, kdy se dá vydýchat a jiné týdny, kdy je těžce „nášlapná“. Dřív i kousala, štípala, trhala mi vlasy. Teď je nějakou dobu klid, tak snad se to nevrátí.
Moje dcera zásadně za ruku nechodí. Pokud chci přejít nějaké nebezpečné místo, je v kočáru. V posledních asi 6 týdnech mi občas dá ruku sama dobrovolně, a to vždy, když mě potřebuje k něčemu dostat. Jinak ani za nic.
Dle doktorky je vývojově dost napřed (je fakt, že okolo roku už uměla asi 30 slov), je jí krásně rozumět, slovní zásoba neuvěřitelná. Pamatuje si události staré několik měsíců. Cizích se nebojí. Běží za cizí ženskou a volá na ní Paní, dobý dén. V 18m začala broukat písničky, sama se nají lžicí (sní polívku, aniž by se moc pobrindala). Ovšem s plínama půjde i na první rande.
Co ti budu povídat, kromě záchvatů vzteku je ještě drzá, a to v 19m!!! Vyrostou z toho. A jestli ne, tak potěš koště.
Můj 16 měsíční syn je to samé. Jsem z toho jeho chování unavená
Už to trvá asi 3 měsíce a doufám, že to nebude trvat věčně
Něco chce, tak mu to podám, vztek. Dává mi to zpátky, tak si to vezmu, vztek. Něco mu zakážu, vztek. Na ulici ho chytnu za ruku, aby mi nevběhl do silnice, vysmekne se, sedne si na zem a vzteká se. Ať udělám co udělám, je to špatně. Horší je to v období, kdy mu rostou zoubky, už se mu totiž prořezávají poslední stoličky a ty asi opravdu bolí. A z toho se najednou probudí a je to smíšek, chodí se mazlit, v klidu si hraje i sám ![]()
Takže buďme trpělivé, ono je to třeba někdy přejde ![]()