Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
2 roky a neumí žádné slovo
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.2.13 11:09
@Anonymní píše:
Holky, tak si jdu zase postěžovat..Cumel přes den nemá a ani Pingu už nepouštíme, jen české pohádky a pokrok žádný. Byli jsem na měsíc u rodičů, aby byla víc mezi lidmi, ale malá na nikoho vůbec nereagovala, ikdyž na ni pořád mluvili.
Naše dr. to neřešila, prý až od třech let a nutila mě do Priorixu, což jsem kvůli mému podezření na autismus odmítla a od ní odešla. Za dva týdny jdeme k novému dr., tak doufám, že mě uklidní a řekne mi, že mám prostě třeba líné dítě. Ale to čekání a nejistota, že malá není úplně v pořádku mě zabíjí. Pořád si ji prohlížím
, když ji řeknu jdeme spát, ven, jíst nebo lehni si, tak mi rozumí, ale třeba vůbec nemává nebo paci paci - co dřív dělala, tak nic jen celý den žvatlá tou svou řečí.
Holky, jak ještě poznám, že je autistická? V rodině to nikdo nemá, občas je vzteklá, jako každé jiné dítě.
Omlouvám se za román
Ahojky, mám autistického kluka. Už když byl malý, viděla jsem, že je jiný. Je mé 3 dítě. Každý, že je zaostalý. Taký nemluvil, sem tam slovo. Neměl rád společnost. Číst mu knížky, nechtěl. Druhé děti dávno opakovaly po rodičích on ne.Byla jsem z toho hodně na dně. Až ve školce mě učitelka upozornila, že si myslí, že tam něco bude at se objednám k psychiatričce. Kolem 5 roku začal mluvit, ale nikdo mu nerozuměl kromě mě. Naštěstí není mentálně postižený. Prý jen lehce, ale ani to bych neřekla. Po stanovení diagnozy, jsem začala dělat, tak jak mu to vyhovuje. Nemá cenu ho tlačit mezi lidi. Necítíjou se tam bezpečně. V lese to na něj působilo depresivně. Hlavně oni velice vnímají co se kolem nich děje a mluví. Nechtěl, pak nikde. Říkal, lidi jsou zlí, že musí chránit i mě. Bylo to těžký, ale jak rostl a já se mu přizpůsobila, dělal pokroky.Dnes je mu 10.Tolikrát mě rozesmál, svými názory, rozumí i vtipům, což prý oni neumí. Nemají prý city.Jako malý, jsem cítila, že jsem pro něj věc, která se stará. Dnes mě miluje./plně je to jiné. Je takový malý dospělák. Dětské pohádky, hry šli mimo něj. Anebo až byl o dost větší. Nejvíce se udělá škody, pokud se jim nepřizpůsobíme nepochopíme jejich myšlení. Já si myslím, že tvé dítě má autistické rysy.Ale dají se udělat veliké pokroky.Jen lidi jsou zlí. Někteří, co vědí o diagnoze, navádějí své děti, at se s ním radši nebaví nebo se mu smějí. To těžko nese.Jak mu říct, když se mě ptá, mami co mi je? Jsem postižený? Jsem tolerantní, naučila jsem se být hodně trpělivá, ale těm lidem bych přála, at se jim to vrátí! 
Závidíjou pár kaček co dostanem, ale nevidí, že oni chodí do práce a já musím ho vozit do specialní školy. Sám by nejel. Nechá se dost ovlivnit, tak bych se i bála. Potřebuje se učit pomalejším tempem.Ale znalosti má, co se týká vesmírů, Máju, vzniku života, že žasnu, kde to bere.Na počítači některé věci musí dělat on mě. Já to neumím. 
Ted začal číst komiksy simpsnovy a ti ho baví a tím se velice zdokonalil ve čtení a začal hezky plynule číst. Je to moje zlatíčko, a hodně mi to i dalo. Pokud tě doktorka nikam nepošle, najdi dobrého doktora, zavolej mu, řekni svůj problém a určitě tě veme.Nebo přímo do centra pro autisty a tam ti poradí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.13 14:17
Moje dcerka taky neřekne žádné pořádné slovo, pouze pár slabik. Společnost jí nevadí, na lidi se směje a dělá ksichtíky, ale přesto, když k nám přijde víc lidí, třeba na nějakou oslavu a je hlučnějc, tak je mrzutá. Když na ni mluvím, tak něco rozumí, třeba dej pusinku, cheš ham, bumbu, dudu, ale pokyny typu seber, podej, kde je, nechápe nebo nechce chápat. Jinak jsme celkově pozadu, chodit začala ze dne na den ve 2 letech, tak doufám, že s řečí je to podobné. Že to její vrčení prostě časem přejde ve slova. Autistická snad není, chodíme na neurologii tak snad by to neurolog poznal. Máme hypotonii a jako mimino měla delší narkozu, bohužel nikdo neví, jaké škody to mohlo v mozku napáchat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.13 19:36
@klaraB Každé dítě je jiné. Ta hypnoza mohla napáchat škody, ale čas hodně napraví. Asi potřebuje víc času, ale dožene to, uvidíš. Jinak neurolog by asi nic nepoznal. Nechala jsem si preventivně i neurologické vyšetření a tam má vše v pořádku. Autismus tam není nijak poznamenaný. Tam se řeší asi jiné nemoci.Ale já říkám každý z nás je trochu autista, máme rádi své zvyky a vadí nám, když nás chce někdo měnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.13 07:27
@moris píše:
Ahojky, mám autistického kluka. Už když byl malý, viděla jsem, že je jiný. Je mé 3 dítě. Každý, že je zaostalý. Taký nemluvil, sem tam slovo. Neměl rád společnost. Číst mu knížky, nechtěl. Druhé děti dávno opakovaly po rodičích on ne.Byla jsem z toho hodně na dně. Až ve školce mě učitelka upozornila, že si myslí, že tam něco bude at se objednám k psychiatričce. Kolem 5 roku začal mluvit, ale nikdo mu nerozuměl kromě mě. Naštěstí není mentálně postižený. Prý jen lehce, ale ani to bych neřekla. Po stanovení diagnozy, jsem začala dělat, tak jak mu to vyhovuje. Nemá cenu ho tlačit mezi lidi. Necítíjou se tam bezpečně. V lese to na něj působilo depresivně. Hlavně oni velice vnímají co se kolem nich děje a mluví. Nechtěl, pak nikde. Říkal, lidi jsou zlí, že musí chránit i mě. Bylo to těžký, ale jak rostl a já se mu přizpůsobila, dělal pokroky.Dnes je mu 10.Tolikrát mě rozesmál, svými názory, rozumí i vtipům, což prý oni neumí. Nemají prý city.Jako malý, jsem cítila, že jsem pro něj věc, která se stará. Dnes mě miluje./plně je to jiné. Je takový malý dospělák. Dětské pohádky, hry šli mimo něj. Anebo až byl o dost větší. Nejvíce se udělá škody, pokud se jim nepřizpůsobíme nepochopíme jejich myšlení. Já si myslím, že tvé dítě má autistické rysy.Ale dají se udělat veliké pokroky.Jen lidi jsou zlí. Někteří, co vědí o diagnoze, navádějí své děti, at se s ním radši nebaví nebo se mu smějí. To těžko nese.Jak mu říct, když se mě ptá, mami co mi je? Jsem postižený? Jsem tolerantní, naučila jsem se být hodně trpělivá, ale těm lidem bych přála, at se jim to vrátí!
to je krásné, ja jsi to moris napsala 
úplně mi vyhrkly slzy, jak je cítit ta vzájemná láska z tvého příspěvku 
(a to se jen tak nedojmu 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.13 08:48
Díky, potěšilas. Víš, neměla jsem štěstí na partnery. Rodiče mi brzo umřeli, rodina moc nefungovala a já to asi nesla dál. A tak mi do hlavy vstoupila myšlenka, že ty děti jsou dar.Je to naše vlastní krev, at se stane cokoli. I když nás zlobí, jim odpustíme. Chlapi ti nám proplujou životem, zanechají nějakou vzpomínku, ale taková vazba jak k dítěti to není. Ale nejsem posedlá matka, pořád kolem něj. 
Dnes je kluk šikovný, mám pár skvělých kamarádek se kterýma ráda chodím po obchodech, kafíčko. Ted si vynahrazuji co dřív nebylo. Víš, ani dětství nebylo moc růžové. Tak bud jsi to samé nebo opak. Nechtěla jsem, aby moje děti vyrůstali v čem já. A někdy když vidím, jak se někteří rodiče chovají ke svým dětem, berou mě čerti. Stalo se dřív taky, když toho bylo moc a malý to přehnal, tak jsem vybuchla a dostal.Ale to tak jednou za rok. Dodnes mi to vyčítá. Má vynikajicí pamět. To je aspon 4 roky zpět. Dá se usoudit z chování dítěte, zda tam něco je a chce to hodně trpělivosti a lidi dobré kolem sebe. Takové co říkají, je opožděný, asi mu málo čteš apod se vyvarovat.Jak se říká, každý kopanec tě posune dál. A není nad úsměv dítěte, vid?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.13 08:57
@moris taky děkuju za příspěvek. Dneska jsem nespala a celou noc přemýšlela, jestli jsem udělala něco špatně. Protože, když měla asi rok a půl, tak pár slovíček uměla a teď mluví jen tou svou hatmatilkou. Tak jsem si říkala, jestli jsem v té době měla na ni víc mluvit třeba. Prababička mi právě vyčítala, že ji určitě nečtu a že na ni málo mluvím.
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
28.2.13 09:21
Tak to máš, jak jsem měla já. Obrn se proti takovým řečem. Ty děti nestojí o to, aby se jim četlo. Babička taky když zjistila, že jdem k psychiatrovy, co tomu řeknou lidi! Nikdo tam nechodí, dnes bych tam poslala půlku obyvatel. Řekla jsem, že já mu chci pomoct a potřebuji poradit.Ty se naučíš rozumět i její hatmatilce, jak já. Do 5 roků to bylo těžký, pak asi jak mozeček dozrává, začalo veliké lepšení. Jen pozor na to, i když my si myslíme, že nás nevnímají, oni velice poslouchají co se bavíme. Dokonce jednou tak seděl a říkal básničku, co jsem mu asi před půl rokem říkala a tehdy ji vůbec neopakoval. U mě bylo asi horší, že jeho otec si bral k nové přítelkyni a neměli pro něj pochopení. Pro něj to byl stres. Nebudu to ani rozepisovat.Jen přestal se smát, bylo to těžký. Diagnoza se potvrdila až v 5 letech.Pak jsem mu ho dávat nemusela.Ale chci aby měl svého otce.Tak někdy zajedem na výlet, bazén. Dnes si ho k té přítelkyni nebere, a pak malý udělal veliké pokroky.Dnes syn moc svého otce nemusí. Ale chci, aby měl k němu trochu respekt. U jeho otce vidím něco podobnýho, tak za to nemůže. Dnes má další přítelkyni, ale myslím, že žádná to dlouho nevydrží. Tak jsem ráda, že spolu nejsme, neměl by na to trpělivost, ale vycházíme spolu. Nejhorší je mít na někoho averzi. Tím ničíš i sebe. I tím jsem prošla. Přeji ti hodně trpělivosti. Ta malá to potřebuje. A uvidíš, že pokroky se dostaví. Nauč se vypnout občas i ty.At máš energii. Úsměv na tváři. První roky jsem myslela, že budu uvazaná jen s malým. Hodně to vyčerpá. Ale neboj, najde se něco v čem ty děti vynikají. Jednou mě jeho otec řekl, že je malý rozmazlený fracek. Naštvalo mě to. Musím s ním trochu jinak jednat.Po dobrém. Opačně se stáhne a neuspěju. Řekla jsem to malému, a on se zamyslel a řekl, no asi má i pravdu. Dycky mě dostane Tak drž se a když tak napiš, jak valčíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.13 09:32
@moris Co vím, tak při každém vyšetření neurolog sledoval oční kontakt a ten byl vždy výborný. Ona se i strašně ráda mazlí a chová, jako kdyby si někde v podvědomí pamatovala, že byla dlouho beze mě (3 týdny, když byla jako malá po operaci v nemocnici, bohužel jsem s ní být nemohla). Já jen doufám, že to všechno časem dožene, protože zatím se mi zdá, že nám ostatní děti čím dál víc utíkají. Vždyť moje roční neteř toho řekne a umí víc 
A to máme už 26 měsíců.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.13 10:40
@klaraB malá ted bude mít taky 26 měsíců a je jako tvoje malá, taky má oční kontakt, slyší na jméno. Pořád se mazlí a pusinkuje mě. Ale taky mám pocit, že nám stejně staré děti utíkají, mluví ve větách nebo aspon říkají máma, táta.
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
28.2.13 11:11
@moris
Ahojky moc se mi libi co si napsala a chci ti ric ze mnoho maminek by si stebe melo vzit priklad myslim si ze takhle ma uvazovat a vipadat spravna milujci maminka kdyz jeji nevina mala dusicka ma naky problem sama mam 13mesicniho synka ktery se narodil s kamptodaktilii leve ruky+vipada o rok starsi uz od narozeni pozoruji ze je jiny i kdyz nemame stejny dijagnozu tak stejne jako ty jsem se mu musela prispusobit a neposlouchat nazori lidi s kterymi se setkavam meho syna hned odsuzuji ze je opozdeny. Preji hodne sil a hlavne ZDRAVICKA 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.13 15:01
@Miimiis Taky ti přeji hodně sil a štěstíčka. Lidi si nevšímej. Ten kdo to nezažije, nemůže to chápat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
