Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A co delas pro to, abys nekoho potkala? Hodlas v zahranici zustat nebo se chces vracet do CR?
Možná tě trochu uklidním- byla jsem sama, ale já teda byla maximálně spokojená a nikoho absolutně nehledala. stalo se, potkala jsem teď už manžela, bylo mi 28 a 8 měsíců když jsme spolu začali, rodila jsem si téměř přesně na 30. nazoreniny.Bylo to rychlé
![]()
Otce mych deti jsem potkala ve 28 letech, prvni dite se narodilo tesne po 31. narozeninach, klidne by byvalo bylo i rychleji, ale chteli jsme jeste spolu pocestovat, nesplnil se nam jen posledni cestovatelsky sen, protoze jsem otehotnela na 1. pokus.
Tak do třiceti máš ještě tři roky
ono ty mezníky se nedaj brát zas tak závazně, i kdyby, zhodnocovala bych až po jejich překročení…
@Cuddy Chodim ruzne do spolecnosti jak v CR tak i v zahranici. Ono jestli byc zustala za morem zavisi na tom, s kym bych byla, ppchybuju, ze American by chtel do CR. ![]()
@Anonymní píše:
Možná tě trochu uklidním- byla jsem sama, ale já teda byla maximálně spokojená a nikoho absolutně nehledala. stalo se, potkala jsem teď už manžela, bylo mi 28 a 8 měsíců když jsme spolu začali, rodila jsem si téměř přesně na 30. nazoreniny.Bylo to rychlé![]()
Diky
Me taky unavuji neustale otazky okoli - a mas nekoho a kdo to je? ![]()
@Anonymní píše:
@Cuddy Chodim ruzne do spolecnosti jak v CR tak i v zahranici. Ono jestli byc zustala za morem zavisi na tom, s kym bych byla, ppchybuju, ze American by chtel do CR.Diky
Me taky unavuji neustale otazky okoli - a mas nekoho a kdo to je?
Tak u mě to řešili taky téměř všichni- kamarádi, kamarádky, kolegové v práci(ti blízcí, které beru jako velmi dobré známé), dokonce můj šéf to nedokázal neustále pochopit.Fakt všcihni. Kromě mě
.Dopadlo to tak, že to seznámení s manželem iniciovali právě kolegové z práce…(díky jim
)
Manzela som stretla ked mi bolo po 29… a k 30-tym narodeninam mi dal svadbu ![]()
Nehladala som, nasiel si ma sam. Vzdy ked som sa snazila hladat ja, dopadlo to katastrofalne.
Chapala bych, kdyby ti bylo 37
27 mi prijde uplne v pohode. a nemyslim si, ze je nutne se usazovat nez vubec nekoho poznas. nekdy ty super usazene typy maji daleko horsi moznosti seznameni nez ty rozlitane ![]()
Ahoj, tak já jsem si kdysi stanovila taky takový mezník, a to, že bych chtěla rodit poprvé ve 27. Je mi 25, jsem bez partnera a mezník se jaksi posunul na neurčito. Prostě až to bude, tak to bude.
Okolí moc nechápe, jak můžu být šťastná bez chlapa, proč nelustruju seznamky a usilovně nehledám… Já to prostě nemám jednak v povaze a také jsem - ač to je pro mnohé nepochopitelné - sama spokojená.
Nesedím doma na zadku, chodím do práce, do společosti, mám plno koníčků - tím pádem příležistostí k seznámení je celkem dost. Buď si mě prostě někdo najde, nebo pak možná časem celou situaci přehodnotím… Hlavní je se tím nestresovat.
To si nejdřív rozmysli, kde chceš žít. Mám 2 kamarádky, které se po 20 letech v Americe vrací domů, protože tam nechcou zestárnout a děti mají nejvyšší čas se začlenit do české školy. Jeden manžel je Čech, druhý Jihoameričan, který souhlasí se stěhováním do ČR.
No, mě je stejně jako tobě a veř mi že tak před rokem to ještě vypadalo, že budu sama a bez dětí navždycky
a teď čekám mimčo a jsme šťastní ![]()
ono to jde občas rychleji než myslíš ![]()
ale jinak, 27 je ještě docela málo v dnešním světě. Mám spoustu kamarádek, co jsou samotné a bezdětné a je to v pohodě. a i takové co měli dítě až po 30 a je to taky úplně v pohodě. Tak ten mezník ber jako vlastní doporučení ale ne jako striktní fakt ![]()
Je pravda, že když takhle cestuješ je rozhodně těžší najít partnera, co by to toleroval. Máš v podstatě dvě důležité věci na rozhodnutí.
Buď zůstaneš v té práci kde jsi a pak se musíš rozhodnout, že mezník asi ještě posuneš a nebo si najít někoho, kdo by ti toleroval cestování
A nebo se nechat třeba přeložit a nebo najít jinou práci aby jsi se mohla usadit na jednom místě.
Tak i tak lze někoho potkat. Začni více chodit do společnosti (asi nemyslím zrovna pochybné bary…
), vem si nějaké kursy tam se dá dobře někoho poznat.
Nebo i rozhoď sítě mezi přáteli, třeba znají někoho, kdo by se k tobě hodil a můžou vás seznámit
to vyjde dost často ^^
Z manželem se znám od 23 a do 29 jsme byli nejjj kamarádi opravdu oboustraně jen kamarádi, nikdy by mně nenapadlo, že mu v 30 porodím první dceru a v 34 druhou.
Ja teda radeji anonymne, kvuli sestre. Ja jsem taky poznala partnera skoro ve 27 a ted skoro ve 30 uz mam prcka. Ale treba moje sestra, te je 28. Chlapa nikdy nemela, zije s nasima, nikam nechodi, kamaradky nema a kdyz se ji zeptam, tak mi rekne, ze ji to tak vyhovuje.
No mě je 24 chlapa jsem nikdy neměla a navíc sem ještě ke všemu furt panna. No co se z toho nepotento. Užívej že si v Americe, zavidím ti. Navíc myslím, že si ještě dost mladá na takový smutnění. Radši anonymně, je to trapný. Q
Asi tak trochu chapete, je mi 27 let jsem bez partnera uz skoro 4 roky, ziji po vetsinu roku v zahranici a citim se strasne sama. Nemam nikoho, komu bych se mohla vypovidat. Bojim se i toho, abych si jeste nekoho nasla a zalozila rodinu. Kdyz jsem byla mladsi dala jsem si takovy „meznik“, ze do 30 chci mit aspon jedno dite, ale to sem mo nepostesti.
omluva za anonym, potrebovala jsem se vypovidat 