Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Mysis Netřeba si zoufat, chápu že to je náročné a zneklidňující, ale jde o kombinaci fáze vzdoru a snahy vyrovnat se s tím, že původní domov se rozpadl a najednou je tu někdo nový.
Časem si to sedne, jí také dozraje mozek a bude svým emocím lépe rozumět a lépe je zvládat, nebude jimi tak zaplavená jako dnes.
Myslím že by vám všem v tomhle případě mohl pomoci takový ten „nevýchovný“ princim, kdy se s dítětem a partnerem snažíte společně najít způsob jak to spolu vyřešit, ne najít trik „jak vyzrát na dítě“ a také autenticky s dítětem mluvit co vy byste potřebovala.
https://www.nevychova.cz/…neposloucha/
@Mysis Na dceru to musí být moc veliký šok. Měla tatínka, kterého nyní nevidí tak často a nyní cizího chlapa, kterého sotva znala a už bydlí u něj…musí mít v hlavě zmatek a je s podivem, že nereaguje mnohem hůř. A když partner dceři stále říká, že jí má rád-ona nechápe význam slova rád…bere jen a jen jeho činy, ale víc pocity, které v jeho přítomnosti cítí. Jak dlouho u partnera bydlíte? Znáte se pár týdnů, předpokládám, že tam bydlíte pár dní. A ty už se bojíš, aby partnerovi nedošla trpělovist. Tyto životní změny chtějí mnohem více času, někdy i měsíce, roky. Nejde vybudovat vztah ze dne na den.
@Mysis věřím,ale musí pochopit, ze ona na tohle není zvyklá, když táta se jí nevěnoval. Musí se na ní pomalu a hlavně nenutit. Ona potřebuje čas. A hlavně se bojí, ze ji tě vezme. Je to jen o žárlivosti a o strachu, že o tebe přijde. Je to na ni všechno strašně rychlý a jelikož dá se říct žila jen s mámou, tak přítel je jako vetřelec, který narušil vaše životy. Přítel ať je trpělivý. Tak, jako všechno chce čas.
Myslim ze po ni chces úplné zázraky
jako po sedmi tydnech vztahu predstavovat diteti noveho partnera a navic s nim rovnou bydlet a jeste cekat ze se s nim 3-lete dite bude hned mazlit a chodit a nim nekam samo..
no skoro se mi chce napsat jestli ses nezblaznila.. Nemyslim to zle ale spis bych se fakt hodne divila kdyby dite bylo v takove situaci ok.. Navic mam z tebe pocit ze na ni uplne hrozne a zbytecne tlacis hlavne z duvodu aby „nový tatínek“ náhodou neutkl coz je proste hrozne.. ![]()
@Mysis píše:
@ppalea ne já se jen bojím aby to nebylo tak porad…
U takhle malého dítěte to není pravděpodobné, na druhou stranu stát se to může, to je vždy riziko nových partnerů, že je děti nemusí přijmout.
@Mysis To si nemyslim, je malá, poddá se to ale budou to měsíce možná i rok, nejlíp uděláte když na ní úplně přestanete tlačit, kort jestli na mužskou pozornost nebyla zvykla. Dat tomu volny nenásilný průběh.. Az k nemu nabude důvěru a pocit bezpečí v novém domově půjde to pak samo.
Určitě to chce čas. Vy jste dospělí a jste z ní nervózní už sedm týdnů po té, co se nechová podle vašich představ? Co teprve tak malý prcek, ten nemá nárok být nervózní??? Sama píšeš, že je těch změn na ni moc. To klidně může trvat rok, než se srovná anebo se taky nesrovná. Vůbec bych na ni netlačila. Jak to popisuješ, tak je to jen o tom, že s přítelem nechce být sama venku, což je pochopitelné. Furt lepší, než kdyby se bránila veškerému kontaktu s ním.
Ach jo, chudáci děti z rozvrácených rodin, je to jak přes kopírák.
Držím palce, ať se hodíte vy dospělí do klidu a dopřejete jí stabilní zázemí.
Příspěvek upraven 27.11.16 v 17:49
Toto dělají i děti v plně fungující rodině, že v určitém období upřednostňují jen 1 rodiče na spoustu věcí
Je už celkem veliká, takže bych ji zkusila obalamutit - když půjdeš se strejdou, tak ti koupí… nebo rpostě jí slíbit ěnco, co má ráda ![]()
@ppalea asi jo. Asi toho po ni chci opravdu moc. Bývalého manžela měla rada…chtěla si hrát ale on ji vždycky odmítl…a ted najednou tohle…
@Mysis píše:
@ppalea ne já se jen bojím aby to nebylo tak porad…
a když bude, tak se svět nezboří. Ony se totiž těch dětí matky neptají, zda stojí o nového „tatínka“, cizího chlapa domů. Třeba nestojí.
Příspěvek upraven 27.11.16 v 17:52
@Gina108 tak tohle chování předváděla i u babičky a to ji viděla denně…
@Mysis píše:
Ahoj ženynedávno jsem tu psala jak se mi dcera hrozně vzteká ale to už víceméně přešlo. Odešla jsem od manžela a mám sedm týdnů nového partnera. Malá je hodně opatrná ke všem ale zkusim vám popsat situaci. Ze začátku k pritelovi vůbec nešla..nenechala se pohladit, vzít za ruku…zkratka nic. Když jsme doma, tak s ním tedy blbne, i když jdu pryč. Hrajou si, skakaji do peřin a tak
přítel se k ni chová moc hezky. Porad ji říká, jak ji ma rad. Snesl by ji snad modré z nebe, kdyby to šlo. Ovšem venku, ho odmítá chytit za ruku. Nemůže ji vzít na koně ani pochovat. To chce porad nosit jen ode me anebo se úplně zasekne a začne se vztekat, ze u neho prostě byt nechce. Dneska s ni chtěl zkusit jít ven. Schovala jsem se aby mě neviděla ale bez úspěchu. Začala dělat scény a že s nim nikam nepůjde. Přišlo mi to tak, jako že když já nepujdu s nima, ona taky ne. Přitom meho kamaráda, kterého viděla prvně…tak s nim blbla, nechala se nosit a naopak nechtěla zase ke me. Prijde mi to jako kdyby zarlila nebo neco takoveho. Vim, ze to neni jednoduche, ze je toho na ni moc. Preci jenom bydlime v jinem meste, v novem byte…s jinym,,tatinkem"Mate s tím někdo zkušenost? Vim, ze to chce asi čas ale zacinam z toho byt nervózní…a popravdě přítel asi taky. Bojím se, aby to nebylo tak už pořad
máš sedm týdnů partnera a už jsi ho představila dceři? co o něm vlastně víš? ty seš zamilovaná tvá dcera není je opaztrná i ty bys měla být..
@jdukolem píše:
máš sedm týdnů partnera a už jsi ho představila dceři? co o něm vlastně víš? ty seš zamilovaná tvá dcera není je opaztrná i ty bys měla být..
To je fakt. Kolikrát jsou děti moudřejší než dospělí. ![]()