Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když ono je to těžký. Třeba výšin rozdíl mezi kamarádkami, které měly dítě později v tom, ze jsou více úzkostné. Neberu, když je to druhé nebo třetí dítě po třicítce, ale to první.
@Pidulka1991 píše:
Když ono je to těžký. Třeba výšin rozdíl mezi kamarádkami, které měly dítě později v tom, ze jsou více úzkostné. Neberu, když je to druhé nebo třetí dítě po třicítce, ale to první.
Kdyby jen více úzkostné… syndrom staré matky je komplexní záležitost. A nejde jen o matky, jiný přístup starších rodičů je vidět na dětech.
@Zumpa píše:
Kdyby jen více úzkostné… syndrom staré matky je komplexní záležitost. A nejde jen o matky, jiný přístup starších rodičů je vidět na dětech.
To mne docela zajima, jak je to podle vas videt na detech?
Ptam se ciste ze zvedavosti, zda jsou vase pozorovani shodne s mymi ![]()
Já jsem ráda, že jsem šla proti proudu a jsem na dnešní dobu mladší matkou. No mladší…první v 25..ale byla jsem v porodnici paradoxně nejmladší.
Nechtěla bych děti na stará kolena, je to docela zahul, a teď po 30 už cítím já osobně rapidní únavu. Ale to bude tím, že mám tři děti brzo po sobě, což je úplně jiný level, než se starat o jedno, nebo dvě s velkým věkovým rozdílem a k tomu plno pracovních povinností
Na druhou stranu, bacha na tu myšlenku povinnosti mít dítě. Pokud se ta touha nedostaví, nešla bych do toho. Není nic horsiho než frustrovaná matka, která si to představovala jinak, aoe šla do dítěte protože prostě společnost…a na to konto nešťastný a vnitřně nechtěný dítě
@biedronka105 píše:
Na druhou stranu, bacha na tu myšlenku povinnosti mít dítě. Pokud se ta touha nedostaví, nešla bych do toho. Není nic horsiho než frustrovaná matka, která si to představovala jinak, aoe šla do dítěte protože prostě společnost…a na to konto nešťastný a vnitřně nechtěný dítě
Souhlasím, je lepší dítě nemít vůbec, než ho mít, protože se to očekává
Je ti teprve třicet, jsi mladá. Jedna známá taky necítila žádnou touhu mít dítě, pak se jí to rozleželo a měsíc před čtyřicítkou se jí narodila zdravá holčička. A znám paní, co ve 46 porodila třetí (neplánované) dítko.
Nemáš zmeškáno, řekla bych. Nemusíš mít všechno, co většina ostatních. Zejmena, pokud máš nějakou pochybnost. Já měla obě děti dá se říct neplánované. HA jsem nesnášela, tělísko taky. Kdybych je měla plánovat, zřejmě by tu nebyly. Tak nějak jsem tušila budoucí manželství jako průšvih a taky že jo. Je pořád lepší počkat nebo nemít, než si je honem honem pořídit. Znám dost holek, které měly pocit, že by jim ujel vlak, zůstaly s dětmi samy. Buď horko těžko dolují alimenty z bývalých partnerů, nebo jsou v pronájmu, nebo musely přistoupit na střídavku, nebo nezvládají výchovu, nebo prostě už nemůžou potkat někoho pro trvalý vztah. A všechny říkají, že si to měly rozmyslet. Ne, že litují a že by se těch dětí nejradši zbavily. Ale že kdyby věděly, jak to dopadne, nešly by do mateřství. To, že ostatní už děti mají a že si to mám s kým pořídit, ať to dopadne jak chce, je špatný argument.
Já si vždy říkala, že dostudovat VŠ, rok dva pracovat a do 30 ideál první dítko. No, nezadařilo se. První dítko přišlo ve 34 letech a na jednu stranu bych řekla, že pozdě - hlavně pokud je člověk chce, tak to, že to nejde zjistí, až když se začne snažit a pak začíná opravdu běžet čas a je to slušné psycho. Tedy mám za sebou několik inseminací, a byli jsme před IVF (zadařilo se nakonec „samo“, i když myslím, že následek léku při IUI). Druhé dítko čekáme nyní, kdy je mi 36 let. Musím zaťukat, že fyzicky se cítím dobře, tohle těhotenství si s dvouleťákem doma užívám asi i více a více v klidu - u prvního jsem se stále obávala, co a jak, jestli to klapne, atd. I tak bych klidně měla děti o něco dříve. Rozhodně nám nebrání v ničem, stále cestujeme dál, stále jsme aktivní, víkendy stále někde - ano, je to náročnější, ale v určitých ohledech je to lepší, hezčí, rodinné. Každé má svá pro a proti. Stejně tak mám kolem sebe kamarádky, které děti nechtějí a nikdy mít nebudou - i to je rozhodnutí, které nelze než respektovat. Ale kdybych věděla, že děti chci, tak za mne raději dříve nežli později.
@Pidulka1991 píše:
Když ono je to těžký. Třeba výšin rozdíl mezi kamarádkami, které měly dítě později v tom, ze jsou více úzkostné. Neberu, když je to druhé nebo třetí dítě po třicítce, ale to první.
Tak ja jsem asi divna, jelikoz jsem uzkostliva mlada matka ![]()
Moje dcera měla v 35 letech první a v 38 druhé dítě. Má báječné holčičky a těhotenství i porody měla bezproblémové.
Hlavne delej jak to citis ty.😇 🙏
Vis ono je jedno kolik ti je, problemy muzou nastat kdykoliv, idkyz si mladsi.
Uzivej si tak jak pises az to budes chtit resit tak to res.
Me je dneska 29let.
Mela jsem partnera 10 let to mych 26 let, se kterym jsem si v tubdobu nedovedla predstavit deti.
Pak jsem potkala meho uz ted skoro manzela zachvili se berem a tam ta myslenka byla okamzite.
Zacli jsme se snazit asi po roce vztahu v celku rychle to prisle asi za 4 mesice, ale vis co? Potkalo me to samy ve 28 letech na 6.mesici( září 2022) jako tvou kamaradku. Proste jsem rodila, byly komplikace a me by ani ve snu ne napadlo, ze se tohle me stane. Strasne to boli, ale neudelas nic…
Nyni jsem znova tehotna ve 29 a znovu v 6.mesici, strach je obrovsky po tom, cim jsme si prosli, ale touha po spolecnem miminku byla vetsi 😇 ❤️.
Delej jak ty to citis a nekoukej se na to, co se se stalo ostatnim, ty ty problemy mit nemusis… proste kazde tehotenstvi je jine a ja jsem toho dukazem, tohle tehotenstvi nemam zadne problemy, kdybych nemela ten strach v sobe, tak bych si ho snad i mohla uzivat ![]()