Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Děti jsou ok, naštěstí:) Jinak vtipná formulace - mrzí mě, žes to přežila
To jsem nepsala, já se ptala, jestli to mrzí tebe, když chceš pořád pokoušet osud
My jsme měli problém u druhého těhotenství, resp porodu, uzel na pupeční šňůře, pridusene dítě. plus moje zdravotní problémy, které se s každým těhotenstvím zhoršují. Já jsem po třetím dítěti toužila fakt hodně, ale zároveň pro mě bylo důležitější moje zdraví, zdraví toho případného třetího dítěte a taky stav teď už prostředního syna. Kdyby cokoliv z toho nebylo ok, do třetí ho dítěte bychom nešli. A i přes naše dokonale promysleni situace a souhlas všech lékařů se teď, v roce toho třetího, objevily problémy, o kterých jsme v době početí mysleli, že už jsou zazehnany. Takže můžete udělat opravdu všechno pro předejít problémů a ony se stejně můžou objevit. Nechala bych se pořádně prohlédnout od doktora, probrala s manželem, zda a jak by byl schopen v případě nevelké tragédie obstarat sám všechny děti, a pak bych se do toho směle pustila.
@Danuska89 píše:
Nikdo ti neřekne, jestli další těhotenství bude Ok nebo ne. Věk ještě Ok, preeklampsie se objevuje většinou v 1. tehotenstvi, ten druhy pruser byla hrozná náhoda. Takže vytrpela sis svoje, ale to neznamená, ze další tehotenstvi nemůže byt úplně v klidu od začátku do konce. Chápu ze mas strach, ale prober to v klidu s lékařem. Jsem na tom hůř než ty - 2 tehotenstvi, 2 katastrofy a nemám žádné živé dítě doma. První mi zemrelo v 8. měsíci, protože jsem měla malou placentu způsobenou prakticky bezpriznakovou preeklampsii. 2. tehotenstvi parciální mola - vajíčko pustilo 2 spermie a to je průšvih. A i přes prožitou bolest do toho půjdu.
Hodně sil!
@terien píše:
To jsem nepsala, já se ptala, jestli to mrzí tebe, když chceš pořád pokoušet osud
Pardon, špatně jsem si to přečetla
Máme tři děti a je to super, ale taky je to dost náročný a kdybych očekávala zdravotní komplikace, vůbec nevím, jestli bych do toho šla. Na tři děti musíš být fit.
Možná, možná tehdy, kdybych po tom třetím fakt šíleně toužila. Určitě ne kvůli svagrove a dárku pro děti.
Zeptejte se sama sebe proč chcete ještě třetí dítě. V čem jsou dvě málo? Je něco, co Vám nejsou schopny dát a má Vám to dát to třetí? Není to spíš tak, že vzhledem k tomu, že děti máte ještě malé, tak se ještě plně „nevsákly“ hormony a jednala byste především pod jejich působením a nikoliv s čistou hlavou a srdcem?
Dvě komplikovaná těhotenství, věk 35+ v době porodu a dvě malé děti. Nešla bych do toho. Proč si to komplikovat?
Děkuji moc, jsem ráda za všechny názory. Možná jsem popravdě podlehla trendu čím víc, tím lepší člověk (žena) a toto mi dost pootevřelo oči… Asi musím vystoupit ze své sociální bubliny, kde se občas kvalita ženy měří počtem odrozených dětí…
Ja uz bych do toho nesla, celkove citim po dvou detech, ze jsem tak nejak celkove KO, vecne nevyspana, furt v jednom kole, tech 35 let uz je tez nejaky vek. Jako a to jsem nemela v tehotenstvi zadny vaznejsi obtize. Jsem stastna za dve krasny deti a ze jsme to prezili vsecko snad relativne ve zdravi. Uprimne mic bechapu tady ty touhy mit dalsi a dalsi deti i presto, ze byly komplikace, nekdy i zivot ohrozujici ![]()
@Pukrle píše:
Pokud jsi nemela preeklampsii u druheho tehotenstvi a po tretim touzis, tak bych do toho sla (s pozehnanim gynekologa). Proste te budou vic sledovat.
Taky to tak vidím. Uplne stejně. Preeklampsii už nemusíš nikdy mít, třetí těhotenství může být úplně bez problémů. Budeš sledovana.
Ahoj,
chci oživit diskuzi se svým dotazem.
Je mi 30, mám dvě děti (3 a 5 let) - obě na první pokus, bezproblémové těhotenství, hladké porody (první dvě hodiny a druhý do 20minut). Celou dobu toužím po dalším dítěti. když jsem byla poprvé těhotná, dohodli jsme se na 4 dětech, bohužel pak přišel rok 2015 (migrace), letos corona a muž si nebyl jistý a cukal se. Poslední dobou tomu začíná být otevřený. Máme hypotéku, klasická splátka vč energii do 10tis, jinak bez dluhů. On pracuje v logistice a já ve školství. Tuctová rodina, dům po rekonstrukci, dvě auta, vycházíme dobře.
Muž se hodně odkazuje na nejistotu budoucnosti - ale ta není jistá nikdy, at už máme nouzové stavy, nebo uprchlíky, že…
Nicméně vnitřně jsem si jistá. Vyloženě mi hodiny netikají, práce mě baví, jsem štastná jak věci jsou, ale to dítě chci, chybí mi, toužím po něm, mám pocit nenaplněného hnízda - těžko se to vysvětluje. ![]()
Litovaly jste někdy toho, že jste se pro to třetí nerozhodly? Moji rodiče se rok o třetí dítě pokouseli, nevyšlo, bratr pak v pubertě umřel… Máma mi tak říká, že si máme jít za svým snem a nic není víc jak rodina a děti, že oni velmi litují, že po pouhém roce to vzdali (tam tedy proběhl ještě i bankrot jejich firmy - takže i jiné věci do toho vstoupily)…
Litovaly jste že to třetí dítě máte? - asi blbá otázka, kdo by litoval… ale víte jak to myslím…
Dvě, nebo tři děti, to už není takový rozdíl, ne? U mě je problém, že jsem vždy chtěla 4 děti, muž se mi přizpůsobil, ale pak se zalekl a stopnul dvě, ted prý by ty tři možná bral, prý kompromis… Tři sedačky do auta dáme, máme 4pokojový, velký dum
e to spíše o te hlavě. Srdce chce, moc. Hlava přemýšlí a neustále řeší zda ano, ne a kdy… ![]()
No snad mě chápete, děkuji. Anonym kvůli rodině
![]()
@Anonymní píše:
Ahoj,chci oživit diskuzi se svým dotazem.
Je mi 30, mám dvě děti (3 a 5 let) - obě na první pokus, bezproblémové těhotenství, hladké porody (první dvě hodiny a druhý do 20minut). Celou dobu toužím po dalším dítěti. když jsem byla poprvé těhotná, dohodli jsme se na 4 dětech, bohužel pak přišel rok 2015 (migrace), letos corona a muž si nebyl jistý a cukal se. Poslední dobou tomu začíná být otevřený. Máme hypotéku, klasická splátka vč energii do 10tis, jinak bez dluhů. On pracuje v logistice a já ve školství. Tuctová rodina, dům po rekonstrukci, dvě auta, vycházíme dobře.
Muž se hodně odkazuje na nejistotu budoucnosti - ale ta není jistá nikdy, at už máme nouzové stavy, nebo uprchlíky, že…Nicméně vnitřně jsem si jistá. Vyloženě mi hodiny netikají, práce mě baví, jsem štastná jak věci jsou, ale to dítě chci, chybí mi, toužím po něm, mám pocit nenaplněného hnízda - těžko se to vysvětluje.
Litovaly jste někdy toho, že jste se pro to třetí nerozhodly? Moji rodiče se rok o třetí dítě pokouseli, nevyšlo, bratr pak v pubertě umřel… Máma mi tak říká, že si máme jít za svým snem a nic není víc jak rodina a děti, že oni velmi litují, že po pouhém roce to vzdali (tam tedy proběhl ještě i bankrot jejich firmy - takže i jiné věci do toho vstoupily)…
Litovaly jste že to třetí dítě máte? - asi blbá otázka, kdo by litoval… ale víte jak to myslím…
Dvě, nebo tři děti, to už není takový rozdíl, ne? U mě je problém, že jsem vždy chtěla 4 děti, muž se mi přizpůsobil, ale pak se zalekl a stopnul dvě, ted prý by ty tři možná bral, prý kompromis… Tři sedačky do auta dáme, máme 4pokojový, velký dum
No snad mě chápete, děkuji. Anonym kvůli rodiněe to spíše o te hlavě. Srdce chce, moc. Hlava přemýšlí a neustále řeší zda ano, ne a kdy…
![]()
Máte pro 3 děti zázemí, jste zdraví, podporu je vás rodina. Věk je také dobrý. Být vámi, jdu do toho
![]()
@Anonymní píše:
Ahoj,chci oživit diskuzi se svým dotazem.
Je mi 30, mám dvě děti (3 a 5 let) - obě na první pokus, bezproblémové těhotenství, hladké porody (první dvě hodiny a druhý do 20minut). Celou dobu toužím po dalším dítěti. když jsem byla poprvé těhotná, dohodli jsme se na 4 dětech, bohužel pak přišel rok 2015 (migrace), letos corona a muž si nebyl jistý a cukal se. Poslední dobou tomu začíná být otevřený. Máme hypotéku, klasická splátka vč energii do 10tis, jinak bez dluhů. On pracuje v logistice a já ve školství. Tuctová rodina, dům po rekonstrukci, dvě auta, vycházíme dobře.
Muž se hodně odkazuje na nejistotu budoucnosti - ale ta není jistá nikdy, at už máme nouzové stavy, nebo uprchlíky, že…Nicméně vnitřně jsem si jistá. Vyloženě mi hodiny netikají, práce mě baví, jsem štastná jak věci jsou, ale to dítě chci, chybí mi, toužím po něm, mám pocit nenaplněného hnízda - těžko se to vysvětluje.
Litovaly jste někdy toho, že jste se pro to třetí nerozhodly? Moji rodiče se rok o třetí dítě pokouseli, nevyšlo, bratr pak v pubertě umřel… Máma mi tak říká, že si máme jít za svým snem a nic není víc jak rodina a děti, že oni velmi litují, že po pouhém roce to vzdali (tam tedy proběhl ještě i bankrot jejich firmy - takže i jiné věci do toho vstoupily)…
Litovaly jste že to třetí dítě máte? - asi blbá otázka, kdo by litoval… ale víte jak to myslím…
Dvě, nebo tři děti, to už není takový rozdíl, ne? U mě je problém, že jsem vždy chtěla 4 děti, muž se mi přizpůsobil, ale pak se zalekl a stopnul dvě, ted prý by ty tři možná bral, prý kompromis… Tři sedačky do auta dáme, máme 4pokojový, velký dum
No snad mě chápete, děkuji. Anonym kvůli rodiněe to spíše o te hlavě. Srdce chce, moc. Hlava přemýšlí a neustále řeší zda ano, ne a kdy…
![]()
Zdate se jako pohodova a bezproblemova rodina, ktera nema existencni potize a vi, ze dalsi dite by zvladla i financne. Mam ted cerstve 3. dite a rozdil to pro me je. Kdyz mi nekdo hlida treba jen 1 starsi, tak je to vazne dost znat. A kdyz mam doma jen kojence, tak je to jako bych doma byla sama
Ale nejstarsi dite je narocnejsi nez jine deti. Ja tedy nelituju a az ted citim, ze jsme jako rodina kompletni
Ale co si budem povidat, obcas si clovek rika, ze trocha klidu by neskodila
Ale detsky usmev a radost v jejich ocich je nejvic, co si muzu prat ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj,chci oživit diskuzi se svým dotazem.
Je mi 30, mám dvě děti (3 a 5 let) - obě na první pokus, bezproblémové těhotenství, hladké porody (první dvě hodiny a druhý do 20minut). Celou dobu toužím po dalším dítěti. když jsem byla poprvé těhotná, dohodli jsme se na 4 dětech, bohužel pak přišel rok 2015 (migrace), poletos corona a muž si nebyl jistý a cukal se. Poslední dobou tomu začíná být otevřený. Máme hypotéku, klasická splátka vč energii do 10tis, jinak bez dluhů. On pracuje v logistice a já ve školství. Tuctová rodina, dům po rekonstrukci, dvě auta, vycházíme dobře.
Muž se hodně odkazuje na nejistotu budoucnosti - ale ta není jistá nikdy, at už máme nouzové stavy, nebo uprchlíky, že…Nicméně vnitřně jsem si jistá. Vyloženě mi hodiny netikají, práce mě baví, jsem štastná jak věci jsou, ale to dítě chci, chybí mi, toužím po něm, mám pocit nenaplněného hnízda - těžko se to vysvětluje.
Litovaly jste někdy toho, že jste se pro to třetí nerozhodly? Moji rodiče se rok o třetí dítě pokouseli, nevyšlo, bratr pak v pubertě umřel… Máma mi tak říká, že si máme jít za svým snem a nic není víc jak rodina a děti, že oni velmi litují, že po pouhém roce to vzdali (tam tedy proběhl ještě i bankrot jejich firmy - takže i jiné věci do toho vstoupily)…
Litovaly jste že to třetí dítě máte? - asi blbá otázka, kdo by litoval… ale víte jak to myslím…
Dvě, nebo tři děti, to už není takový rozdíl, ne? U mě je problém, že jsem vždy chtěla 4 děti, muž se mi přizpůsobil, ale pak se zalekl a stopnul dvě, ted prý by ty tři možná bral, prý kompromis… Tři sedačky do auta dáme, máme 4pokojový, velký dum
No snad mě chápete, děkuji. Anonym kvůli rodiněe to spíše o te hlavě. Srdce chce, moc. Hlava přemýšlí a neustále řeší zda ano, ne a kdy…
![]()
Myslím že 2nebo 3deti rozdíl je
…Já třeba chtěla vždy jedno ale osud tomu chtěl jinak a mám 2.Treti dítě bych nechtěla na mě by to bylo už moc neměla bych nato nervy
Máme tři a po narození nejmladší jsme věděli, že už jsme kompletní
Nelituji, ale je to náročné…čas, energie, peníze… vyváženo láskou od nich..