Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máte zkušenost s Lucka Bohemia A dost! Francouzské děti nedělají scény?
Přidejte zkušenost s Lucka Bohemia A d...@verusak.berusak píše:
Tak i když se budeme bavit o období od r. 1970 dál, kdy už byla ta RD dvouletá (a chodilo se do školek nejčastěji někdy mezi 2 - 3 rokem), což už je v evropském průměru hodně, tak to už jsou dvě generace dospělých lidí, které se oproti svým evropským sousedům (i těm s hodně krátkou MD) nijak zásadně nevymykají, pokud jde o takové jevy jako kriminalita, duševní zdraví atd… Prostě délka RD nemá až tak zásadní vliv, jak se u nás prezentuje.
Já ti nevím, tohle bych si vůbec netroufla tvrdit, že je to tak nebo tak. Zrovna vlivy na psychiku a duševní zdraví jedince jsou něco tak neměřitelného a nezjistitelného, že tohle nikdo neví na 100%. Ani nějkaý výzkum by mě moc nepřesvědčil, v tomhle hraje roli tolik faktorů. Počty jedinců navštěšvujících psychiatry taky nejsou až tak o ničem, pro straší generaci byla návštěva psychologa stigma…
Pro mě není ani tak důležitý nějkaý obecný názor, co je pro děti obecně nejlepší, řídím se vlastním instinktem a zkušenostmi a za sebe si myslím, že delší rodičovská je lepší než tak krátká
Rodič má hlavní výchovný vliv na své dítě atd…
a už končím, jdu se věnovat té výchově ![]()
@magistra K Musím, říct, že mám z knihy ten dojem, který popisuješ. Ve Francii nežiju, tak neumím posoudit, jak to tam chodí.
Líbí se mi, že děti nejsou nikomu na obtíž, že se žije život s dětmi a ne pro ně.
Nevěřím ve studený francouzský odchov. Všude na světě matky milují své děti, jen to dělají jinak. A příprava na budoucí život, kde se všechno netočí jen kolem nich, je mi sympatická.
@ospalámyš přesně, je to více faktorů. Taky končím, dítě mi už takovou dobu spí a já prokrastinuju a práci budu honit večer ![]()
@lucenka Abych dala příklad. Ráno se nasnídá, okolo deváté trochu vína,jablko.Pak chce v jedenáct něco jíst. Řeknu ne a ona to už bere. Nepřemlouvá, asi to říká, aby řeč nestála. Prostě ví, že před obědem se už nejí.
@LucPa píše:
@lucenka Abych dala příklad. Ráno se nasnídá, okolo deváté trochu vína,jablko.Pak chce v jedenáct něco jíst. Řeknu ne a ona to už bere. Nepřemlouvá, asi to říká, aby řeč nestála. Prostě ví, že před obědem se už nejí.
a ty když máš na něco chuť, dřív hlad, tak prostě dodržuješ režim: snídaně-svačina-oběd-svačina-večeře a mezitím si nic nedáš?
@magistra K
Dite jsem mela v jeslich od 7 mesicu, ne kazdy den a ne celodenne. - Je super, že to takhle můžeš mít, pro mě by tohle byla třeba celkem přijatelná alternativa, i když bych asi volila ty jesle/školku až v trochu pozdějším věku, třeba od roka, ale to už je detajl. Na českém modelu je fajn, že ženě umožní být doma s dítětem poměrně dlouho, špatné je ale, že jí zároveň v podstatě nedá na výběr, protože dítě do státní školky skoro nedostane, na soukromou většinou nemá, nebo se to nevyplatí, babičky pracují/bydlí daleko, zaměstnavatelé nechtějí dávat poloviční úvazky atp. Ideální by bylo ten systém nějak zkombinovat. Já jsem třeba ráda se synem „doma“ (i když často chodíme do společnosti, na plavání, mezi jiné děti, do kaváren, na výlety atd.), ale uvítala bych systém, kde bych se mohla realizovat i pracovně, abych nepřišla po několika letech strávených doma do práce a nekoukala jak puk, co to tam mají na kompech za nové Officy, nedolovala až z paty slovní zásobu atd.
Ale ony i ty Francouzky do práce nemusí nutně. Třeba v rodině, kde jsem byla jako au-pair, byla maminka s holčičkou doma ještě v těch jejích čtyřech letech, pracovala cca 2-3 večery týdně (zpívala s kapelou) a holčička chodila do školky jen na dopoledne, na oběd už byla doma. Já jsem tam fungovala spíš jako starší ségra, aby maminka nebyla na malou sama, tatínek pracoval daleko a byl přes týden pryč.
a mam pocit, ze uz bych ani moc nemela mluvit o tom, ze normalne ockuji podle kalendare - Toto tema tady mmch. nikdo moc neresi. - mě celkem udivilo, že tady mají snad i víc očkování, než my. Můžu se zeptat @magistra K, mají to tady dobrovolné, nebo povinné? Teď jsme tady byli s malým u doktora kvůli nachlazení, tak se díval do jeho očkováku, co máme z ČR, hodně se mě na to ptal, co máme povinné, co dobrovolné a tak, všechno si opisoval do karty a nakonec mi dal podepsat papír, že jsem byla informovaná o očkováních, které on doporučuje v 10,5 měsících věku dítěte (i když jsme se domluvili, že ho tady očkovat nebudu nechávat, jsme tady na pár měsíců a očkujeme v ČR).
V Cechach mne pri priletu vzdy zarazi nas*ane ksichty nekterych spoluobcanu, nekdy i neochota (treba kdyz nekoho slusne poprosim, aby mi v MHD pomohl s kocarkem). To jsem zde nezazila. - to je velká pravda, i když… Můžu se zeptat, kde žiješ? Já jsem třeba v Paříži zažila nasrané ksichty a neochotu taky. A i mě dost šokovalo, jak do sebe lidi strkají a vrážejí v metru. Jinde, kde jsem byla, byli ale lidi naopak velmi milí, v restauraci, v obchodě, cizí lidi na ulici pozdraví jen třeba proto, že jsme měli trochu delší oční kontakt, člověk se s nimi dá snáz do řeči a jsou ochotnější. I když bych řekla, že tohle platí o lidech tak 30+, u těch mladších to taky není žádná sláva. Jak jsou ochotní pomoct s kočárkem do MHD nevím, ještě jsem nejela, ale trošku mě tu štve jiná věc. Jak tady přes den skoro nikdo se spícím dítětem v kočárku nejezdí, tak lidi jsou k tomu asi míň citliví, nebo co a za posledních pár dní se mi stalo dvakrát, že mi někdo zařval u kočárku a malého probudil. Jednou to byla holka na kolobrndě, které nestačil široký chodník, musela se na mě nalepit a zařvat na babičku přímo u kočárku, babička na to nic. Podruhé to byla nějaká starší paní, která se chtěla podívat na miminko, tak já, že jo, ona se naklonila nad kočárek a hódně nahlas zahalekala „Ca dort bien!“ Syna tím polekala a vzbudila a já měla chuť vraždit… V ČR se mi pravidelně stává, že když míjím maminku s dítětem, tak ho maminka upozorní, že má být potichu, protože v kočárku spí miminko.
Anonymni - ad ockovani, mame tu povinna ze zakona 3 ockovani: zaskrt, tetanus, polio. Ta ostatni jsou dobrovolna, ale nektera predskolni zarizeni je mohou vyzadovat. U nas v jeslich (mestske) byla podminka, ze v dobe nastupu muselo mit dite min. jednu davku Infanrix hexa nebo quinta (asi by uznali i nejaky ekvivalent). Jako kontrola slouzi tzv. zdravotni knizka, ktera je zaroven i ockovacim prukazem.
S tou Parizi mas uplnou pravdu, ale to je zrejme problem vsech velkych metropoli. Ja ziji na jihu.
@magistra K jé, tak to závidím. Mě se na jihu líbilo úplně nejvíc, příroda, města i lidi. Snad se tam zase jednou dostanu, aspoň na dovču.
@lucenka píše:
a ty když máš na něco chuť, dřív hlad, tak prostě dodržuješ režim: snídaně-svačina-oběd-svačina-večeře a mezitím si nic nedáš?
Me to prislo na te knizce take skvele, ale bohuzel, dite by se mozna prizpusobilo (i kdyz nase zrovna obtizne), ale donutit rodice tedy sebe a muze), abychom nmezi jidly neuzdibovali, je nadlidsky vykon:-´)
@lucenka Já jsem takto zvyklá jíst. Teď už jsem stará, tak občas něco sním, ale výjimečně. Já snad za celý život neviděla jíst maminku jindy než u hlavního jídla. Ona snad v dospělosti nikdy neměla bonbon. Jíme takto celá rodina i rodina sestry. Naprosto nemáme problém s tloušťkou. Ale to můžou být i geny.
Proto mi tak vadí, všechny ty svačiny u dětí v okolí. Jak to mám pak zakazovat doma.Na návštěvě hromada křupek, sušenek, ovoce./tam máme povolenou vyjímku, jinak to nešlo/.To samé na hřištích.
@LucPa no svačiny jsou snad normální. A občas i něco navíc. U nás se tohle teda nikdy neřešilo a jsme všichni štíhlí.
Jak je stará?