Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máte zkušenost s Lucka Bohemia A dost! Francouzské děti nedělají scény?
Přidejte zkušenost s Lucka Bohemia A d...@kacz ale tak ono je jedno, jestli je dítě u babičky nebo u cizí paní na hlídání. Výsledek pro tu matku je stejný - že ona s dítětem není a je s ním někdo jiný. Já taky s děckem nejsem nonstop. V půl roce už bývá i na noc u mojí mamky, protože si rádi s manželem vyrazíme ven. Ale vadilo by mi, kdybych od něho teda musela odcházet normálně do práce. Za ten den se toho tolik prožije, dělá tolik pokroků a baví mě to s ním, takže i když ho dáváme třeba na to hlídání, tak se mi už stýská a chci být s ním. Nestála by mi ta práce za to prostě…
A pro dítě je nejdůležitější máma, to je jasná věc. S tou je mu nejlíp. Takže už i z tohohle důvodu bych ho nechtěla někam dávat. Máma s dítětem prostě patří k sobě.. a to je mimochodem taky PŘIROZENÉ.
@lucenka píše:
Třeba v tom, že mě jako ženu péče o malé dítě naplňuje. Starat se o své mládě je ta nejpřirozenější věc narozdíl od práce.
No právě. Je to přesně tak. Ale jako jsou matky, které tolik toho mateřského citu nemají, takže jim to nedělá problém do té práce jít. Neříkám, že když s dětmi jsou, že se jim pak dostatečně nevěnují, nebo že své děti mají míň rády, ale pro každou opravdu mateřství není to nejdůležitější. Ale to je pro mě ženská trochu „studený čumák“. Vidím to u manžela. Od toho matka odešla do práce po roce, na dětství nevzpomíná nijak valně, a dnes se vídají jednou za dva měsíce a je mu to jedno.. Takhle bych třeba já se svým dítětem dopadnout nechtěla.
@ptamsa Jasně, takže přirozenost vycházející ze zcela nepřirozených základů. Dřív se děti rodily, a to rodičům často nebo většinou nezajištěným, studujícím, bez vlastního bydlení, kteří se kolikrát ani pořádně neznali… a všichni včetně dětí se té situaci museli přizpůsobit. Není vůbec přirozené s někým několik let chodit, nemít děti, „naplánovat“ a připravit si život a pak si najednou sednout a tři roky se věnovat dítěti.
@lucenka naprosto s Tebou souhlasím, krásně řečeno
A to říkám já, která nikdy mimina a děti vůbec nevyhledávala, k nejstaršímu si hledala cestu ještě půlrok po porodu, ještě s prostředním nechápala, co všichni vidí na těch mrňavých nohách.. A teď jsem z těch nožiček naprosto podělaná, nejmladšího nosím, chovám, blbnu s ním, užívám si jak ty mrňavé nohy, tak tu bezzubou tlamičku.. je to krásný období a je tak krátký, že je škoda si to neužít..
@lucenka píše:
Třeba v tom, že mě jako ženu péče o malé dítě naplňuje. Starat se o své mládě je ta nejpřirozenější věc narozdíl od práce.
To jsem se neptala, zajímá mě to, v čem jsou ty děti lepší než děti, od kterých šla máma třeba v půl roce do práce.
@kacz tak abys věděla, nám se dítě narodilo neplánovaně, když mi bylo 20, oba jsme studovali, děťátko jsme si nechali, já jsem přerušila studium a jsem doma na rodičovské a jsem nejšťastnější ženská na světě.. a přirození hodláme být i nadále ![]()
@kacz píše:
To jsem se neptala, zajímá mě to, v čem jsou ty děti lepší než děti, od kterých šla máma třeba v půl roce do práce.
Ale ono nemusí jít o to dítě, ale o tu matku ![]()
@ptamsa u tebe teda není ani tak problém, že bys byla fixovaná na dítě, ale že se ti nechce do práce, která asi není nic moc, když tě nenaplňuje. Tak to řekni hned…
@kacz píše:
@marrlinka Dobrý no, a kde se teda ta dlouhá mateřská projevuje?
Jinak pro upřesnění, já svoje dítě nikam necpu, ve 20 měsících půjde poprvé na jeden den v týdnu do jeslí, do té doby hlídáno příbuzenstvem anebo jsem pracovala z domova.
to se me neptej, nejsem sociolog ani nesbiram data, ktera bych mohla vyhodnotit
mne rozum kaze, ze dokud se dite neumi samo najist, vycurat, vyjadrit sve zakladni potreby a neni emocionalne zrale na odlouceni od matky po vetsinu dne, ma byt s matkou. A takova doba urcite neni „ve spanelsku pracuji od 3 mesicu veku ditete“, ale spis bych rekla, ze to odpovidni dobe „v cr jsme s ditetem doma 2-4 roky“.
Jsem ráda, že se diskuse rozjela.Jen mě překvapilo tolik nesouhlasných názorů.
Mě se tato kniha nejeví jako běžné knihy o výchově. Ty nečtu. Je to vyprávění.
A pravidla, která popisuje mi přijdou naprosto běžné i pro nás. Jen se už na ně zapomnělo.
Já to nedokážu dodržovat, ale stejně se mi líbí.
Vztah k jídlu se mi líbí nejvíc. Já jsem celý život zvyklá jíst jen hlavní jídla. Občas porušuju, ale to neznamená, že schvaluju.Tak vedu i své děti, je to pro mě naprosto přirozené. A vadí mi jak se všude bezpřestání jí. Moje děti pak chtějí taky.
Hranice.To bych chtěla dokázat. Mám pár věcí, přes které nejede vlak. Násilí proti komukoliv. Řvaní, které je bezdůvodné. Jinak jsem hodně benevolentní.
A scény. Nevím jak to funguje ve Francii.Asi to taky není růžové, ale myslím, že důslední rodiče, u kterých ne je opravdu ne s tímto problém nemají. Přece žádné dítě není idiot, aby ječelo, i když ví, že svého nedosáhne.
@kacz přirozené to bylo dřív - sice bylo dětí hodně a starší pomáhaly starat se o mladší, ale rodiče pracovali DOMA nebo POBLÍŽ. Byli v dosahu, když je dítě potřebovalo, byli vzorem tak nějak mimoděk tím, že děti viděly, jak pracují a běžně fungují.. To dnes není. Rodiče jsou v práci a na dítě mají chvilku večer a možná část víkendu. A nikde není řečeno, že se dítěti zrovna musí chtít bavit se s rodičem těch pár minut, kdy on může.. Teď je to o odcizení a nekomunikaci, a to už od miminek. Dítě usíná a místo, aby slyšelo maminku, jak dsi zpívá, tak mu hraje elektronická chůvička ukolébvky.. FUJ.. taky díky tomu mají logopedi o opráci postaráno
@kacz píše:
@Agáta13 a když je tady teda nejdelší mateřská na světě, proč nemáme méně kriminality mladistvých než v jiných zemích? Proč ve školách bují šikana? Proč nemáme méně rozvodů než jinde? Proč u nás drží rodina pohromadě mnohem hůř než třeba ve Španělsku, kde ženské běžně chodí do práce po 3 měsících? Kde se ta naše intenzivní péče o malé děti ve společnosti projevuje?Podle mě nikde. Naopak tady vyrůstá mnoho sociopatů, kteří se na sebe mračí, kteří si dělají naschvály na silnicích, kteří neznají základní pravidla slušného chování (pozdrav, poděkovat, omluvit se…). Každý den to vidím v pekařství, kdy drtivá většina lidí - starých i mladých - na prodavačku jenom štěkne: Pět housek!! No co to je?? To je výsledek naší intenzivní tříleté lásky a péče?
Budu ráda, když mě někdo přesvědčí o opaku.
tohle co tady popisuješ je hlavně dáno systémem, který je tady nastaven a nesouvisí to vůbec s tím, že tady jsou matky na mateřské nejdéle, nebo se snad domníváš, že tam, kde ženy chodí do práce dřív není kriminalita, rozvodovost a podobně? To, že tady třeba dochází ik rozvodům ve větší míře je dáno i tím, že konečně ženy pochopily, že ne všechno si musejí nechat líbit, navíc dneska se už dokážou postarat samy o sebe i o děti. Já žiju v německu a mohu tě ujistit, že tady děti prakticky nezdraví, řekla bych, že slušnější děti jsou v čechách, navíc musí mít ty správné věci, to správné oblečení a to co dělá česká manželka a matka, by němka rozhodně nedělala a když, tak je to tak možná 1 ze sta. A prosím nesrovnávej španělsko s čechama, jiná mentalita, jiný kraj, jiný mrav. Navíc se domnívám, že v prvních letech dítěte je pro jeho psychický rozvoj nejdůležitější matka a ne chůva, navíc znám několik případů, kdy děti v dospělosti vyčetly svým rodičům, že pro práce byla přednější než ony samy, to se pak samozřejmě odrazí ve vztahu rodič-dítě.
Příspěvek upraven 25.08.14 v 23:16
@kacz Taky si nemyslím, že dlouhá mateřská je samospasitelná.
Já i setra jsme chodily od roka do jeslí a s maminkou máme vztah ukázkový.
Pekly jsme cukroví, četly, povídaly.
Taky nevím co pro batole můžou přinést kroužky.
P. S. Pod vlivem doby jsem absolvovala.
@kacz píše:
@ptamsa Jasně, takže přirozenost vycházející ze zcela nepřirozených základů. Dřív se děti rodily, a to rodičům často nebo většinou nezajištěným, studujícím, bez vlastního bydlení, kteří se kolikrát ani pořádně neznali… a všichni včetně dětí se té situaci museli přizpůsobit. Není vůbec přirozené s někým několik let chodit, nemít děti, „naplánovat“ a připravit si život a pak si najednou sednout a tři roky se věnovat dítěti.
ano, v kazde dobe je treba ne emu se prizpusobit, kazda doba ma sva pro a proti. Driv stat k rodocum take pristupoval jinak. Dnes to chodi jinak. Nase doba ma naroky jinde a s tim souvisi to, ze lidi se prizpuspbili a proste spolu roky chodi, priprvi zazemi a pak si sednou na zadek a maj deti ![]()
@kacz jako promiň, ale proč soudíš, když absolutně o mém životě nic nevíš
Studuji svůj vysněný obor, na který jsem dělala talentovky, a na který se bere asi 10 lidí ročně… Takže, má budoucnost je v tomto směru skvělá, protože budu pracovat v oboru, který je zároveň mým největším koníčkem. Mám před sebou ještě dva roky studia, na které se opravdu moc těším! Ale i přesto, že dělám školu, která mě neskutečně baví a jsem vděčná za to, že na ní jsem, jsem se rozhodla studium přerušit a být doma minimálně 3 roky s dítětem… kapiš?