Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
ráda bych ale nevím jak, je mi z toho úplně špatně
tak začni něco dělat, uč se jazyky, sbal dítě a někaj jeď, dodělej si školu, já nevím…je přece tolik věcí, na které člověk nemá normálně čas a teď bys je dělat mohla.
@prcekniky a zase „jak“… Já tu svobodné a bezdětné kamarádky nemám, nemám se s nimi ani kde seznámit, protože mám dítě a to chce na místa kde jsou děti. Dojdeš na hřiště a všichni žvaní o dětech. Pak domů, postarat se o domácnost dítě. Pozdě večer přijde chlap, 15 min konverzace, jak zajímavý měl on den, někdy ani to ne a spát. A pak nastane víkend a on se chce jít radši bavit sám… a kolotoč zase a znova…
Jo a vůbec největší pecka je když se snažím přemluvit nějakou kamarádku co sice děti má ale může si sehnat hlídání ať si vyrazíme a ona mi řekne že by ji manžel nepustil, nebo že by žárlil. A když odpovím že to můj ne, tak se téměř soucitně podívá, jako bych byla chudák že můj si chce vyrazit sám beze mě. To člověku fakt zvedne náladu ![]()
Jsi závislá na partnerovi - když nepočítáme materiálně a finančně, tak určitě emočně. A to není dobré, na mne, kdyby se někdo lepil jak psí víno, tak taky raději budu trávit čas jaksi kdekoli jinde než s přísavkou.
Otázka je, jak přestat bejt závislá. Jako chápu, furt jsi s dítětem, jediný vzruch, co zažiješ je pokaděná plenka, jediný vzrůšo, žes dobře vyleštila kachličky v koupelně. Cos měla za koníčky? Nejde s k nim vrátit? Někam vyraž i s děckem, najdi si AKČNÍ kamarádky.
Já se třeba scházím dle místa bydliště s holkama z emimina. To ti je strašná prča, když vezmem děcka a podniknem nějaký výlet, nebo se sejdem na vínko (a děti hlídaj tatínkové
). Nebo začni pracovat na částečnej úvazek, podnikej, choď s děckem na kroužky, do MC… K tomu vůbec nepotřebuješ partnera, jakmile ho přestaneš potřebovat k tomu, aby ses cítila dobře, ale budeš se umět cítit dobře sama od sebe, tak ten vztah se posune zas o něco dál. ![]()
Já nevím, ale podle toho, co píšeš, by asi bylo nejlepší se sbalit a jít. Já vím, že je to s dítětem těžké, ale u vás evidentně něco není ok…
@Anonymní píše:
Jo a vůbec největší pecka je když se snažím přemluvit nějakou kamarádku co sice děti má ale může si sehnat hlídání ať si vyrazíme a ona mi řekne že by ji manžel nepustil, nebo že by žárlil. A když odpovím že to můj ne, tak se téměř soucitně podívá, jako bych byla chudák že můj si chce vyrazit sám beze mě. To člověku fakt zvedne náladu
Mne by to taky zralo, kdyby chlap kazdy den chodil z prace pozde vecer domu a o vikendu rekne, ze radsi pujde s kamaradama ![]()
A to je u vas porad? To kazdy vikend travi mimo domov, mimo tebe? ![]()
Myslím, že se to zlepší, jakmile půjdeš sama do práce. Mateřská uteče jako voda, až se dostaneš do běžného kolotoče pracující ženy a hlavně mezi lidi, přijdeš na jiné myšlenky, přestaneš řešit takové maličkosti a možná docela ráda využiješ chvíli samoty, kdy manžel někam vyrazí. A co se týče toho soucitného pohledu kamarádek, když manžel nežárlí - to bych zase já nesnesla, kdybych si nemohla kdykoli kamkoli vyjít. Můj muž řekne jenom „Máš klíče?“ a tím to hasne - a nemyslím si, že by mě neměl dost rád. Soucitně se dívej ty na ně ![]()
@janet9 prakticky ano.Od doby co žiji daleko od přátel, rodiny ano.
@prcekniky promiň ale kdybych se měla při každé krizi co jsme zažili balit, už jsem dávno v zadeli. To přece není řešení. Máme rodinu.Je to tak a pro dítě je nejlepší domov a oba rodiče. Možná jsem zoufalá a nesebevědomá ale ne nezodpovědná a blbá.
Ja jsem se taky za manzelem odstehovala 100km do mesta. Navic jsem z vesnice, takze mestske holky mi prisly jako „pipky“, moc jsem si s nima nemela co rict. Po 5 letech jsem konecne natrefila na holku co mi sedene. Takze kamaradku mam po 10 letech jednu a 5 znamych. Taky bych obcas nekam vyrazila, ale vsechny jsou moc pohodlny a nikam se jim nechce
, tak taky sedim doma. Jen loni jsem zacala chodit do skoly a bavi mne to. Chlap taky chodi se svyma kamaradama do hospody nebo na kulecnik. Tak taky nekdy mu to zavidim. Ale kdyby mi rekl, ze beze mne se bavi lip, tak to by mne mrzelo hodne. ![]()
Co navrh, ze jeden vikend kazdy sam a dalsi neco podnikat spolu? To preci nejde, abyste si sel kazdy jen po svym. Na co vyste tedy spoku byli? A co dite? Tos nim tedy taky netravi cas, kdyz furt neni doma? ![]()
@Anonymní píše:
Jo a vůbec největší pecka je když se snažím přemluvit nějakou kamarádku co sice děti má ale může si sehnat hlídání ať si vyrazíme a ona mi řekne že by ji manžel nepustil, nebo že by žárlil. A když odpovím že to můj ne, tak se téměř soucitně podívá, jako bych byla chudák že můj si chce vyrazit sám beze mě. To člověku fakt zvedne náladu
hele, určitě existuje spousta maminek, co by ven šly, neboj se zkoušet
já tady u nás sice nechodím po večerech ven s maminkama, ale se svojí nej kámoškou od školy, která sem jezdí za rodičema… ale maminky, se kterýma se potkávám na hřišti nebo někde, tak občas venku potkávám… takže i spousta maminek se občas chodí bavit… vidím hlavní problém v tom, že ty máš pocit, že bys to bez něj nezvládla, jsi na něm citově závislá a to prostě není dobré, to může fungovat jen pokud by i ten druhý byl stejný typ… (nebo aspoň myslím, že tam by to snesli, zkušenost nemám)
No a u nás je to přesné naopak, muž by nejraději všude bral mě a úplně nejraději i děti a taky se mi to nelíbí. Musím ho nutit, aby si sám vyrazil
Takže všude je něco ![]()
Ať jde. Další večer si to obraťte - hlídat bude on a bavit se půjdeš ty. Někdy to dost pomůže, když si partneři od sebe trošku „odpočinou“ a pobaví se zvlášť
ráda bych ale nevím jak, je mi z toho úplně špatně