Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
ADHD nebo nevychovanost?
- Fotoalbum (5)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.9.15 20:51
@MDK píše:
chlapeček o kterém píšu se nedá skoro nikdy ničím zabavit, vydrží maximálně, když chvíli něco jí, hračky ho moc nezajímají…prohlédne, drží v ruce tak minutu a háže na zem. Takže obě jezdíme napakovanými kočáry jídlem a hračkami, aby jsme mohli alespoň na hodinu ven.
Chlapeček o kterém píšeš je ještě moc malý aby ho něco nějak déle zabavilo než na pár minut, já píšu už o školkových dětech 3roky a výše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.15 20:52
@MDK píše:
A ještě jsem zapoměla doplnit, že chlapeček se narodil ve 34.týdnu, takže pořád tak nějak doufá, že tyto dříve narozené děti nemají ještě dostatečně vyvinutou nervovou soustavu a je to tím.
Zrovna tyto děti to ADHD mít mohou, právě z toho předčasného porodu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.15 21:05
@berushkacz píše:
Chlapeček o kterém píšeš je ještě moc malý aby ho něco nějak déle zabavilo než na pár minut, já píšu už o školkových dětech 3roky a výše.
aha, tak já to jen odvozuji od toho co znám u svých dětí a dětí mých kamarádek. Ty si dovedly v 1,5 roce hrát naprosto samostatně i hodinu v kuse, některé i dýl. Chlapečka nezajímá nic, je se vzteká, nic ho nebaví a přála bych vám vidět jízdu v kočáře. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.15 21:06
@berushkacz píše:
Zrovna tyto děti to ADHD mít mohou, právě z toho předčasného porodu…
To jsem jí taky říkala, tak trochu to mám tady odsud nastudované.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.15 23:13
@MDK Jako by si psala o mém synovi. Hrát si vydrží chvíli, všechno rozhází a jde pryč. Lozí na plot, do výšek, skáče ze zídek, lozí po stole, schazuje stoličky, vyhazuje oblečení ze skříně, hračky z šuplíků apod. Vše ničí! Roztrhá knížky, rozhází hlínu, rozbije hračky, roztrhá záclony, rozkouše kde co. 
Jediné, co zabírá je jídlo nebo Mickyho klubík, u toho vydrží i hodinu, ale nesedí, skáče, něco kouše, lozí po oknech.. Kvůli všemu se vzteká, má záchvaty, až je bez sebe, foukám mu do pusy, pač se nemůže nadechnout a je fialový.
Pokud se ti zdá, že má podobné příznaky, neváhej a řekni kamarádce, že si třeba četla nějakou diskuyi zde a že to může být ADHD - čím dříve začne to řešit, tím lépe. Pokud se tě ptá, co by si udělala, žekni, že by sis např. nechala napsat doporučení na psychologii nebo do pedagogického centra. Bude pak chytřejší a bude vědět co a jak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.15 23:15
@MDK A mimochodem - můj syn byl sice narozen po termínu, ale byl přiškrcený a změny jsme začli pozorovat po 1. dávce MMR. Druhou do dnes nemá. Ale jestli to či ono mělo na toto vliv se asi nedozvíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.15 07:05
@Vája Já jsem kamarádky syna doma teda nezažila, takže tolik posoudit nemohu, beru jen to, co vidím venku nebo co mi vypráví. Musí to pro vás holky být neskutečný nápor na nervy. Zhruba to, co popisuješ dělá malý taky, až teda na to trhání věcí, to si nevybavuju, že by říkala. 
Ale vidím, že všude vede Mickeyho klubík (taky mám zkušenosti 
),ale chlapeček nezabírá teda na žádnou pohádku..to jí vždycky radím v krajním případě, když vážně potřebuje něco udělat a malej jí visí na noze a řve. Nezaujme ho ničím.
Měla jsem v plánu jí dát přečíst tuhle diskusi, ale nevím no…už jsem jí několikrát říkala, že sem chodím a je tu plno rad a zkušeností maminek, které mají děti s ADHD nebo jinými „poruchami“ a ať si pročte a zjistí, co by nejlépe pasovalo na ně. Ale mě přijde, že se toho kamarádka hrozně bojí, co zjistí a tak raději zavírám před tím oči. Kdysi mi vykládala, že když začala kolem 7.měsíce pozorovat tyhle změny, něco málo si na netu četla a bála se, že má autismus, ale doktorka řekla, že to ne, že na takové závěry je brzy. Tím skončila a dál se nesnaží zjišťovat, co má dělat a to přesto, že klukovi je už o rok víc a ty nálady a chování jsou někdy vážně strašný. Nedávno mě překvapila, když jsme byli dopoledne na procházce a nic jiného nedělala, než malého napomínala, malej kňučel, vztekal se, ječela a když jsme šli ven znovu odpoledne a bylo to to stejný, tak se rozčilovala, že na dopolední procházce byl hodnej a teď tak zlobí. 
Už mě přijde, že jak je v tom nervovým kolotoči pořád, už to ani nevnímá a všechno má splynuté v jeden celek.
Omlouvám se, že se tu tak vykecávám. Opravdu bych ráda kamarádce pomohla a chci o tom vědět co nejvíc, abych se jí snažila někam směrovat, nebo se z toho zblázní.
Příspěvek upraven 03.09.15 v 07:11
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.15 07:10
@Vája píše:
@MDK A mimochodem - můj syn byl sice narozen po termínu, ale byl přiškrcený a změny jsme začli pozorovat po 1. dávce MMR. Druhou do dnes nemá. Ale jestli to či ono mělo na toto vliv se asi nedozvíme.
Ona teda dává očkování, jak řekne její Dr. a ta dávala normálně brzy a už to mi přijde divný, nemá o tom ani páru, prostě doktorka tak řekla, tak to tak bude. Já jsem očkovací, ale taky jsem odkládala a MMR jsem dceři nechala dát první dávku až v 2,5 letech. Když jsem se jí o tom tuhle zmínila a ptala se jí, jestli má odklad (chlapeček je celkem dost nemocný, hlavně rýmy, měl už i píchané uši),naprosto nevěděla o čem mluvím. Takže se bojím, že debata na tohle téma bude asi zbytečná. Ale pokusím se.
Moc děkuji za reakce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.15 07:24
@marmelada78 píše:
Jsem překvapená kolik lidí posílá zakladatelku k psychologovi. Já jsem doted myslela že je to úplně normální chování
ona se ta hranice „normalnosti“ spatne definuje. ja jsem pro to, aby se lidi ridili hlavne svym instintem - matka nejspis vyciti, ze je neco jinak, nez by melo byt.
ovsem mi treba manzel asi rok obcas nadhodil, ze maly je v nekterych vecech fakt „jiny“ a ja jsem mu na vsechno se smichem rikala, ze to prece dela hodne deti, ze je uplne v pohode. no casem byla jasne, ze pravdu ma manzel a maly ma problem. a v podstate na 9 z 10 priznaku, by ti tady na emiminu matky napsaly, ze to je prece normalni, ze z toho vyroste. Jenze proste par radku nekde na netu, nikdy nevystihne vsechno.
Takze pokud ma nekdo jakekoliv podezreni, tak ja jsem pro toho psychologa. Ten zhodnoti dite komplexne, zhodnoti souvislosti, ktere by cloveka ani nenapadly a pokud nastane lepsi verze, ze to na zadnou diagnozu neni, tak aspon poradi, jak na to dite.
Jo a pediatri maji dost casto tu hlasku - z toho vyroste. Na to bych se uplne nespolehala, ze to pediatr odhadne po jedne 10min kontrole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.15 08:19
@Vája píše:
@MDK Jako by si psala o mém synovi. Hrát si vydrží chvíli, všechno rozhází a jde pryč. Lozí na plot, do výšek, skáče ze zídek, lozí po stole, schazuje stoličky, vyhazuje oblečení ze skříně, hračky z šuplíků apod. Vše ničí! Roztrhá knížky, rozhází hlínu, rozbije hračky, roztrhá záclony, rozkouše kde co.
Pokud se ti zdá, že má podobné příznaky, neváhej a řekni kamarádce, že si třeba četla nějakou diskuyi zde a že to může být ADHD - čím dříve začne to řešit, tím lépe. Pokud se tě ptá, co by si udělala, žekni, že by sis např. nechala napsat doporučení na psychologii nebo do pedagogického centra. Bude pak chytřejší a bude vědět co a jak.
jéé to dobře znám 
Kolik je malému nám už 8
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.15 09:23
@ardnas3 píše:
jéé to dobře znám
No nám 2,5
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.15 09:38
@MDK Tak třeba Robík je venku mnohem hodnější. Když jdeme na hřiště, skoro o něm nevím. Na procházkách je to horší, když se nejde, kam chce on, má záchvat vzteku, vpírá se a musím ho vzít pod pažu, kus poponést a nebo ho nasměrovat. Nebo ho chytnu za ruku, že budeme utíkat, to se mu líbí a většinou je po vzteku.
Mickyho klubík pouštíme v krajním případě, někdy jeden díl, někdz i 2 x po hodině. Zavřu ho v pokoji, on se kouká. Udělá tam sice u toho hrozný binec, ale lepší, než aby mi tady hodinu řval. 
Náročné to je, to tě úplně vysává. 
Stále jen chodíš, spíráš věci, uklízíš skříně, převlíkáš ho. Krom toho je na plenách a nemluví, jíst umí sám jen rukama, pít z hrnku už docela zvládá.
Ona se kamarádka nejspíš bojí, že vyfasují nějakou diagnozu, a tomu se nejspíš brání. Větu „on z toho vyroste“ nemám ráda. 
Myslím, že rodiče musí vycítit, že je něco jinak, a že úplně běžné to není. Rozdíl je nevychované dítě, živé dítě, hyperaktivní dítě. U nás je to zřejmě silná forma ADHD, pozornost občas udrží - pár minut.
Na diagnozu autismus je opravdu brzy. My to začli řešit před druhým rokem, ale během cca tří měsíců se to jeho vnímání okolí začlo zlepšovat a nakonec jsme na ADHD. Autismus to naštěstí nebude, ale to už jsme věděli, když jsme byli na neurologii.
On už si člověk asi trochu zvykne, že je dítě „zlobivé“ a ta míra je posunutá. Já když vidím jiné děti, jak si hrají, je mi trochu smutno. 
Že já musím denně čelit tomuto.
Jinak naše dr. jede taky striktně podle očkovacího kalendáře. Hned jak to jde, očkuje. Před tou dávkou MMR měl syn asi dva dny průjem, tak jí to říkám a ona že když nemá teplotu, je to v pohodě. Jenže Robík se hrozně vztekal a fialověl, bránil se, tak se jí to nepovedlo. Takže jsme šli snad za týden. A postupně od té doby (zjistili jsme až zpětně) přestal říkat i ty tři slova, které dosud říkal a přestal mít to vnímání okolí. Ke druhé dávce nedošlo - z neurologického hlediska. Dneska už bych se zachovala jinak, ale co už teď.
No a má taky skoro celoroční rýmu, takže jdeme trhat nosní mandle a ouška má taky píchlé. Pak nás čeká ještě magnetická rezonance, která údajně stejně nic neodhalí. Všechny výsledky z neuro má v pohodě, vč. genetiky. Takže pak už bude spolupráce asi jen s psychologen, Centrem rané péče a Pedagogickým centrem. Bude to běh na dlouhou trať. Teď začínám řešit ještě příspěvek na péči a chci se informovat ohledně asistenta ve školce. V únoru bych měla jít do práce, tak už je na čase vymyslet nějakou variantu. Moc jich není.
Tak kamarádce řekni, že si třeba četla nějaký článek a že se ti zdá, že by její syn mohl mít ADHD. Budeš ju muset asi trochu nakopnout. Najdi si na netu příznaky ADHD a podle to uvidíš, kolik jich zhruba splňuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.15 11:20
@Vája Tak hlásím, že jsem před chvílí přišla z vycházky s kamarádkou. Dost dlouho jsem sbírala odvahu jí o tomhle všem říct..no nakonec jsem se pochlapila a řekla. Reakce…byla nejprve trochu na rozpacích, mluvila jsem hlavně o tvém případu (tvůj chlapeček je věkově nejblíž tomu jejímu, snad ti to nevadí ) a tak trošku srovnávala a opatrně naznačovala, jak jsou si vaše děti podobné. No, byla jsem trochu nemile překvapená, když kamarádka mi začala hodně věcí vyvracet (začla tím, že její malej není až takovej zuřivec a vztekloun) a to mi říkala po tom, co jsem jí asi 10 minut předtím poslouchala asi 15 minut, jak si stěžovala, že malej byl včera zas na zabití, jak vyváděl a dělal scény. Pak už tak nějak povídala a povídala a bylo vidět, že mě už moc nechce pustit ke slovu, aby se náhodou něco nedozvěděla špatného. A máš pravdu, taky jsem to tak myslela, prostě se bojí slyšet cokoli špatného, aby jí prostě nebyla sdělena nějaká diagnoza, kterou ona si nepřeje. Pořád se mě ptala, jestli si myslím, že se bude špatně učit, že přeci je jinak hrozně chytrej…snažila jsem se jí vysvětlit, že to přeci není o hlouposti, ale že musí najít nějaké řešení, jak s malým jednat, být důsledná a změnit k němu přístup…bylo vidět, že tomu moc nerozumí. Říkala jsem jí, jaký kolotoč vyšetření máte za sebou, ona na to, že je to brzy, tak jsem říkala, že váš malý to taky absolvoval kolem toho druhého roku, a že jste mi tu psaly, že je dobré to řešit brzy. Že bude mít třeba pak hrozné problémy ve školce (jsme na vesnici a půjde zřejmě sem do naší malé vesnické školky, kde si myslím by měla velké problémy, co znám učitelku )a později i ve škole. Ona, jak jsem už psala je taková dost flegmatická, neumí si stát za svým, trošku na něj huknout, trvat při nějakém příkazu na svém. Dnešní vycházka probíhala tak, jak ty popisuješ, neustále z kočáru dolů a nahoru snad 200× během vycházky, pokud nebylo okamžitě po jeho, řev. Bohužel leze do našeho kočáru, hrozně se mu tam líbí, takže kočár jak prase, hrabe se mi ve věcech, vyhazuje na zem. Mě by to až tak nevadilo, spíš jde o to, že ona prostě nezakročí, poprosí mě, zda bych jí půjčila náš kočár a dítko tam pak dělá, jak utržený z řetězu. Aby od něj měla klid, nechá ho, hlavně ať neječí. A tak je to se vším, s hračkami, s jídlem, s tím, aby šel, když mu řekne…prostě nechce, tak jekot, vztekání se, vzpouzení se, řev…prvně ho vždy přemlouvá, pak chytne pod paži jak ty a s řevem ho táhne, kam chce ona. Pak ho dá do kočáru ze které v mžiku vylézá, nebo po něm skáče stylem, že stojí na opěradle a bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy by skočil dolů.
Dnes mi přiznala, že v jeho roce byla na doporučení Dr. v Centru rané péče, tam jí řekli, že zatím je divočejší, ale zatím v rámci možností (jenže on v té době ani nechodil, takže tam toho ani moc nepředvedl) a že by měla chodit častěji, aby chlapečka viděli víckrát nebo že jezdí také na návštěvy domů (to zavrhla, bydlí s tchýní, ta by se zbláznila)ale bohužel už tam víc nešla. Tak jsem jí přemluvila, ať zajde alespoň tam, ať to začne řešit, ale že musí chodit pravidelně, protože z nějaké 2-hodinové jedné návštěvy nepoznají nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.15 12:48
@MDK Klidně se opři o náš „příběh“.
Ona ta kamarádka toho syna zřejmě brání, ale jen proto, že si nechce připustit, že by mohl mít nějaký problém. To já jsem takové nutkání neměla, jelikož jsem v okolí viděla už hodně dětí a ve srovnání se synem bylo zjevné, že to není jen divokost nebo živost.
Nejde o to, že musí být tyto děti hloupé, jen mají v sobě moc energie, které musí logicky někde vybít a většinou se to právě projevuje tím nadměrným pohybem a nesoustředěností. Nejsem si jistá, jestli i ten vztek souvisí vždy, ale v našem případě to tak je. Tím, že neumí Robin mluvit, vyžaduje si vše křikem, řevem a vztekáním se. Když mu tedy člověk nevyhoví, jak on zrovna chce.
My jsme na neurologii nastoupili týden před druhýma narozeninama, ale to jsme určitě 2 - 3 měsíce čekali na objednání. Takový případ jako nás tam zřejmě ještě neměli. Sestry nevěřícně koukaly, okřikovaly mě, že běhat po chodbě nemůže, po postelích a oknech skákat nemůže. Bylo strašně těžké tam s ním být pár hodin, natož 5 dnů! Tehda jsem se před doktorkou rozbrečela, že to nedávám a musíme domů. Byly tak dvě vyšetření denně a jinak jsme tam jen tak běhali, vše rozhazovali, skákali apod. Prvně mi řekla, že tomu není nakloněna, abychom šli domů, ale pak uznala, že to bude pro všechny lepší.
Ve školce by problémy mohly být veliké. Proto já už teď řeším psychologii a pedagogické centrum a budu usilovat buď o speciální školku nebo o pedagogického či osobního asistenta. Bohužel ale oni nebývají s dítětem po celou dobu denní docházky. Mohlo by to ale dosti pomoct. Nejsem si jistá, jestli nám ho přiklepnou, ale vím, že sám to tam nezvládne. Ve speciální ano, ale to se zase komplikuje s dopravou, prací apod.
Robin taky lezl do cizích kočárů, vyhazoval jim věci z košíku apod. Na hřišti pak na tebe koukají, jak máš nevychované dítě a málokdo chápe, že příčina je jinde.
Na jednu stranu ale kamarádku chápu, že není až tak důsledná. On ti to každý radí, ale ta praxe je jiná. Aby sis trochu odfrkla a mohla třeba uvařit, uděláš ústupek. Já to mám spíš podle nálady a konkrétní situace. Chtěla jsem být vždy důsledná a důrazná, ale mnohdy je to hodně těžké. Proto asi vím, jak se kamarádka cití a proč ustupuje.
Robík vleze na stoličku, klidně kočár, a drží se za to opěradlo a houpe se - pud sebezáchovy minimální.
Ono Centrum rané péče funguje právě tak, že jsou ti nápomocti jak ve výchově, tak poradenství, co se týče školek, příspěvků na péči apod. Jezdí k tobě domů, radí ti, jak se zachovat v určitých situacích a snaží se s ním pracovat. My jsme zatím na pořadníku (více jak tři měsíce). Čekačka může být i půl roku. Paní tady u nás jednou byla (jednorázová návštěva) a jak naschvál se Robík choval fakt dobře. Ale dle toho, co jsme jí popsali, jednoznačně silné ADHD, i když před třetím rokem ti dítě diagnostikovat nechtějí. Ale mnozí poznají, že to tam směřuje.
Jsem ráda, že jsem to začla řešit brzy a pokud se nechce kamarádka zbláznit, měla by se o to pokusit také. V lepším případě jí řeknou, že je chlapeček živej. Aby se to časem nevyčítala.
Mívám z jeho chování záchvaty vzteku, popadá mě hysterie, co zase provedl. Jsem zralá na Chocholouška, takže věř, že vím, o čem to je.
Má kamarádka ještě jiné dítě, tatínek chlapečka funguje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.9.15 14:45
@Vája Jejda,já když jsem to po sobě četla, říkala jsem si, že to asi vyznělo špatně..no vidím, že ano. Nene, já to chápu dobře, chápu že je to hrozně těžké na nervy a i když já mám taky trochu živější dítě (ale teda dcera, když vidí, co dělá chlapeček, drží se v kočáru zuby-nehty, sedí jako myška a ani nepípne )tak tohle vysiluje psychicky i mě a to se vidíme s kamarádkou jen pár hodin týdně, někdy ani to ne, a jsem z něj úplně na mrtvici. Samozřejmě, že při téhle diagnoze, i kdybys „mlátila“ (když to napíšu přehnaně) dítě celé dny, stejně s ním nepořídíš nic. Mě šlo o to, že jste tady psaly o důslednosti a kamarádka tedy není důsledná ani trochu, v ničem. Já chápu, že jak píšeš, je třeba občas (ve vašich případech asi i několikrát za den),aby jsi se z toho úplně nezbláznila udělat vše pro to, aby byl chvíli klid. Ale určitě se snažíš, dle toho co píšeš, se svým synem pracovat..už jen to, že jsi začla tak brzy jednat a obíháte všechny ty vyšetření. Právě, jak popisuješ, kamoška má taky úplně záchvaty vzteku a je vidět, jak se drží, aby přede mnou neujela a to i přesto, že jsem jí říkala, ať upustí páru, že mi to nevadí. Já jsem na své děti hodně přísná, umím i hodně zvýšit hlas ,když je třeba a myslím, že jsem někdy až moc důsledná. Proto se přiznám, že když jsou venku situace, kdy se to dá řešit jinak a kamarádka to nechává být, chvílemi mi rupají nervy za ni. Myslím, že chlapeček to na ni i dost zkouší, protože ač já sama cizí děti nikdy nenapomínám, nedávno jsem se už neudržela a když mi chlapeček asi po 20-té během 5 minut vlezl na stupátko kočáru a dral se na mou sedící ( a pak už brečící dceru, protože chlapeček při tom akrobatickém kousku hrozně škrábe a šplhá se doslova po ní),rázně jsem ho napomenu a řekla, že tohle nesmí a najednou byl klid. Právě proto i pořád hledám nějakou tu hranici, jak píšeš, kdy jde o ADHD a nebo je tak trochu nevychovaný. Ale zas na dost věcí, co tu popisuješ ty, to sedí.
Chtěla jsem tě požádat, kdyby tě to moc neotravovalo, mohla bych ti napsat SZ? Protože se ptáš a (já bych i třeba ráda napsala víc), na soukromé věci a nejde o moji rodinu, takže to tu nechci tak veřejně psát. Nebudu tady teď odpoledne, dostanu se sem až večer.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
