Alergie na partnera

Anonymní
27.3.21 18:42

Alergie na partnera

Pěkný večer přeji dámy,
ráda bych se vás zeptala zda se některé z vás stalo že jste začaly být alergické na partnera a zda se vám to povedlo nějak zvrátit?
Je to hrozné nevím co s tím. Nechci ho opustit kvuli dítěti ale přijde mi že je to jen horší a horší. Dokonce jsme byli i v partnerské poradně ale on od tam odešel v polovině sezení s tím že mu to nic nedá.

Můj přítel je totiž velmi vznětlivý, vztahovačný a urážlivý. Probíhalo to od začátku vztahu ale na začátku to nebylo tak čas ale s postupem času se to zhoršilo. Nedařilo se nám otěhotnět a pořád jsme se hádali a měli problémy a ja si tenkrát řekla, že pokud neotěhotním (už jsme byli v rozběhlém procesu umělého oplodnění) tak to skončím, protože se to nedá ale nakonec se poved a máme pul roční dítě. Jenže od narození malé je to jedna velká jízda, hrozně se hádáme, nedokážeme spolu zvládnou téměř žádný den. Musím říct že šestinedělí bylo peklo. On se uráží kvůli strašným hovadinám i kvůli tomu že se zvědavě dívám na to jak vyměňuje žárovku u digestoře protože mu tím podle něj říkám že to není schopný sám udělat, pořád mi nadává za něco nebo vyčítá když něco nedělám tak jak si představuje on. Doma se snažím dávat pozor na to co říkám nebo se snažím korigovat co dělám tak aby mu to nevadilo.
Ted se to úplně vyhrotilo tím, že naše dítě přes den nikdy nespí a když ho večer mezi 8-9 hodinu uložím spát tak si pak jdu udělat večeři a dělat co potřebuji a co chci dělat v klidu. Jezdě my máme společnou kuchyni s obývákem a přítel když se vrátím od uspávání do obyváku tak on už leží a podřimuje o TV. Jenže jemu pak vadí že pustím mikrovlnku, nebo varnou konvici tak se snažím je co nejmeně používat ala ted dokonce mu začalo vadit že klikám na myš u PC (večer si vždycky na asi 15 min, zahraju jednu online hru u které se klika na myš). Když jsem mu řekla že už nevím co teda mužu dělat…tak mi řekl, že bych měla jít na ušní, že to nechápu protože mám horší sluch…

Toho je hrozně moc a horně dlouho (viz příklady v diskuzi https://www.emimino.cz/…rankovani/2/ - příspěvek anonym v 7.12.20 18:32)

A ja už jsem si asi vypěstovala averzi vůči němu asi. On na mě i lehce vyjede kvuli něčemu a ja už hnedka startuju a jdu do obrany a utoku. Už jsme spolu skoro rok a pul nespali a ted si vůbec neumím představit že bych s ním měla spát.
Nevím co mám dělat…ted spolu ještě nebydlíme, jezdí za námi cca 1-2 týdně a staví pro nás dům v jiném městě kam se máme brzy stěhovat.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
11820
27.3.21 18:49
@Anonymní píše:
Pěkný večer přeji dámy,
ráda bych se vás zeptala zda se některé z vás stalo že jste začaly být alergické na partnera a zda se vám to povedlo nějak zvrátit?
Je to hrozné nevím co s tím. Nechci ho opustit kvuli dítěti ale přijde mi že je to jen horší a horší. Dokonce jsme byli i v partnerské poradně ale on od tam odešel v polovině sezení s tím že mu to nic nedá.

Můj přítel je totiž velmi vznětlivý, vztahovačný a urážlivý. Probíhalo to od začátku vztahu ale na začátku to nebylo tak čas ale s postupem času se to zhoršilo. Nedařilo se nám otěhotnět a pořád jsme se hádali a měli problémy a ja si tenkrát řekla, že pokud neotěhotním (už jsme byli v rozběhlém procesu umělého oplodnění) tak to skončím, protože se to nedá ale nakonec se poved a máme pul roční dítě. Jenže od narození malé je to jedna velká jízda, hrozně se hádáme, nedokážeme spolu zvládnou téměř žádný den. Musím říct že šestinedělí bylo peklo. On se uráží kvůli strašným hovadinám i kvůli tomu že se zvědavě dívám na to jak vyměňuje žárovku u digestoře protože mu tím podle něj říkám že to není schopný sám udělat, pořád mi nadává za něco nebo vyčítá když něco nedělám tak jak si představuje on. Doma se snažím dávat pozor na to co říkám nebo se snažím korigovat co dělám tak aby mu to nevadilo.
Ted se to úplně vyhrotilo tím, že naše dítě přes den nikdy nespí a když ho večer mezi 8-9 hodinu uložím spát tak si pak jdu udělat večeři a dělat co potřebuji a co chci dělat v klidu. Jezdě my máme společnou kuchyni s obývákem a přítel když se vrátím od uspávání do obyváku tak on už leží a podřimuje o TV. Jenže jemu pak vadí že pustím mikrovlnku, nebo varnou konvici tak se snažím je co nejmeně používat ala ted dokonce mu začalo vadit že klikám na myš u PC (večer si vždycky na asi 15 min, zahraju jednu online hru u které se klika na myš). Když jsem mu řekla že už nevím co teda mužu dělat…tak mi řekl, že bych měla jít na ušní, že to nechápu protože mám horší sluch…

Toho je hrozně moc a horně dlouho (viz příklady v diskuzi https://www.emimino.cz/…rankovani/2/ - příspěvek anonym v 7.12.20 18:32)

A ja už jsem si asi vypěstovala averzi vůči němu asi. On na mě i lehce vyjede kvuli něčemu a ja už hnedka startuju a jdu do obrany a utoku. Už jsme spolu skoro rok a pul nespali a ted si vůbec neumím představit že bych s ním měla spát.
Nevím co mám dělat…ted spolu ještě nebydlíme, jezdí za námi cca 1-2 týdně a staví pro nás dům v jiném městě kam se máme brzy stěhovat.

nějak nechápu, proč máš s takovým zoufalcem ještě dítě?…a na problém s ušima bych mu s ledovým klidem odpověděl…je KONEC.

Příspěvek upraven 27.03.21 v 18:56

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1665
27.3.21 18:49
@Anonymní píše:
Pěkný večer přeji dámy,
ráda bych se vás zeptala zda se některé z vás stalo že jste začaly být alergické na partnera a zda se vám to povedlo nějak zvrátit?
Je to hrozné nevím co s tím. Nechci ho opustit kvuli dítěti ale přijde mi že je to jen horší a horší. Dokonce jsme byli i v partnerské poradně ale on od tam odešel v polovině sezení s tím že mu to nic nedá.

Můj přítel je totiž velmi vznětlivý, vztahovačný a urážlivý. Probíhalo to od začátku vztahu ale na začátku to nebylo tak čas ale s postupem času se to zhoršilo. Nedařilo se nám otěhotnět a pořád jsme se hádali a měli problémy a ja si tenkrát řekla, že pokud neotěhotním (už jsme byli v rozběhlém procesu umělého oplodnění) tak to skončím, protože se to nedá ale nakonec se poved a máme pul roční dítě. Jenže od narození malé je to jedna velká jízda, hrozně se hádáme, nedokážeme spolu zvládnou téměř žádný den. Musím říct že šestinedělí bylo peklo. On se uráží kvůli strašným hovadinám i kvůli tomu že se zvědavě dívám na to jak vyměňuje žárovku u digestoře protože mu tím podle něj říkám že to není schopný sám udělat, pořád mi nadává za něco nebo vyčítá když něco nedělám tak jak si představuje on. Doma se snažím dávat pozor na to co říkám nebo se snažím korigovat co dělám tak aby mu to nevadilo.
Ted se to úplně vyhrotilo tím, že naše dítě přes den nikdy nespí a když ho večer mezi 8-9 hodinu uložím spát tak si pak jdu udělat večeři a dělat co potřebuji a co chci dělat v klidu. Jezdě my máme společnou kuchyni s obývákem a přítel když se vrátím od uspávání do obyváku tak on už leží a podřimuje o TV. Jenže jemu pak vadí že pustím mikrovlnku, nebo varnou konvici tak se snažím je co nejmeně používat ala ted dokonce mu začalo vadit že klikám na myš u PC (večer si vždycky na asi 15 min, zahraju jednu online hru u které se klika na myš). Když jsem mu řekla že už nevím co teda mužu dělat…tak mi řekl, že bych měla jít na ušní, že to nechápu protože mám horší sluch…

Toho je hrozně moc a horně dlouho (viz příklady v diskuzi https://www.emimino.cz/…rankovani/2/ - příspěvek anonym v 7.12.20 18:32)

A ja už jsem si asi vypěstovala averzi vůči němu asi. On na mě i lehce vyjede kvuli něčemu a ja už hnedka startuju a jdu do obrany a utoku. Už jsme spolu skoro rok a pul nespali a ted si vůbec neumím představit že bych s ním měla spát.
Nevím co mám dělat…ted spolu ještě nebydlíme, jezdí za námi cca 1-2 týdně a staví pro nás dům v jiném městě kam se máme brzy stěhovat.

Upřímně tě obdivuji, že si s takovým a ještě si si s ním pořídila dítě. Abych se doma bála říct něco aby se dospělý chlap neurazil, to je vtip ne? Tak ty mu celý den lítáš i kolem jeho dítěte a milostpán bude bručet, že si zapneš konvici? Nebo zahraješ hru..? Ptám se po druhé to je vtip, ne? Ještě tě bude peskovat jak se koukáš?..Ja tě nechápu, on ti tak vadí, máš na něj averzi a ty ještě napíšeš „kam se máme stěhovat“ to víš, že jo. Mu bych sbalila raneček a adios. Abych se každý den hádala a dávala si pozor na pusu. Já mám normálně zlatého chlapa :srdce: když tady čtu některé příspěvky, vážím si ho o to více.

Příspěvek upraven 27.03.21 v 18:52

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16053
27.3.21 18:51

Hele tak do té poradny choď sama, budeš mít prostor si ujasnit věci, srovnat si co pro tebe je zkousnutelné a co ne.

Bohužel sis našla chlapa, který svoje mindráky hází na okolí a při jakémkoliv názhaku ohrožení či odmítnutí který ve své paranoie vidí útočí, aby jeho nikdo nezranil.

Dokud sám neutrpí nějaký záchvat sebereflexe a nedojde mu, že takhle to fakt řešit nemůže a jen tím ubližuje jak svému okolí, tak sobě, nic moc nednaděláš. Je ale dost dobře možný, že tohle má natolik vepsáno do své osobnosti, že to vnímat fakt odmítá, natož aby to považoval za něco, co potřebuje měnit.

Resppektive to co můžeš nadělat je měnit sebe sama, naučit se nekonfliktně si vymezovat hranice, aby si tohle k tobě prostě nedovoloval.

A nebo teda pokud to nepřekousneš, tak najít takovou cestu kdy případná rozchod budete řešit tak, abyste si co nejméně ublížili.

Zároveň teda - pokud nenajde koule k tomu, aby se přestal chovat jako debill, tak takhle jak vyjíždí na tebe bude vyjíždět i na děti. A jo - to jim ublíží dost. Ostatně on bude nejspíše produktem svých rodičů - po kom to má? Po tvém tchánovi?

Příspěvek upraven 27.03.21 v 18:53

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
63034
27.3.21 18:51

Co z něj máš? Pokud on na tom nechce pracovat, tak se nic nezmění.. Osobně bych takového chlapa nechtěla. Ale ty sis ho vybrala jako otce svého dítěte.. Co na to říct?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2573
27.3.21 18:54

Přítel je i. d.i. o.t. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
676
27.3.21 18:56

Pomalu byste se měla zamyslet, v čem bude vyrůstat ta malá. To by pro vás teď mělo být prioritou i když jde i o vás.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5887
27.3.21 19:00
@kavenka píše:
Přítel je i. d.i. o.t. :nevim:

no spis autorka, kdyz dobrovolne privede dite do nefunkcniho vztahu plne hadek… a kdo to zase nejvice ods.ere - dite. on se chova, dle popisu, porad stejne, takze jen i.di.ot v takovem
vztahu setrva a navic upachti dite.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5514
27.3.21 19:06

Tohle ti dělá u tebe doma? Okamžitě jo vyhoď a seber mu klíče. Do toho baráku ať se nastehuje sám. Ani spolu nespite. Jsi psychicky nemocna? Jinak si tvé jednání nedovedu představit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11820
27.3.21 19:09
@Ou píše:
Hele tak do té poradny choď sama, budeš mít prostor si ujasnit věci, srovnat si co pro tebe je zkousnutelné a co ne.

Bohužel sis našla chlapa, který svoje mindráky hází na okolí a při jakémkoliv názhaku ohrožení či odmítnutí který ve své paranoie vidí útočí, aby jeho nikdo nezranil.

Dokud sám neutrpí nějaký záchvat sebereflexe a nedojde mu, že takhle to fakt řešit nemůže a jen tím ubližuje jak svému okolí, tak sobě, nic moc nednaděláš. Je ale dost dobře možný, že tohle má natolik vepsáno do své osobnosti, že to vnímat fakt odmítá, natož aby to považoval za něco, co potřebuje měnit.

Resppektive to co můžeš nadělat je měnit sebe sama, naučit se nekonfliktně si vymezovat hranice, aby si tohle k tobě prostě nedovoloval.

A nebo teda pokud to nepřekousneš, tak najít takovou cestu kdy případná rozchod budete řešit tak, abyste si co nejméně ublížili.

Zároveň teda - pokud nenajde koule k tomu, aby se přestal chovat jako debill, tak takhle jak vyjíždí na tebe bude vyjíždět i na děti. A jo - to jim ublíží dost. Ostatně on bude nejspíše produktem svých rodičů - po kom to má? Po tvém tchánovi?

Příspěvek upraven 27.03.21 v 18:53

celoživotní pohrdání a neúctou k člověku si nezaslouží vůbec nic, než rozchod. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1060
27.3.21 19:32

Nejsem moc zastánce ultimát, ale tady bych ho možná uplatnila. Buď ať začne chodit na terapie nebo rozchod. S tím se dlouhodobě podle mě žít nedá. :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10565
27.3.21 19:41
@Ou píše:
Hele tak do té poradny choď sama, budeš mít prostor si ujasnit věci, srovnat si co pro tebe je zkousnutelné a co ne.

Bohužel sis našla chlapa, který svoje mindráky hází na okolí a při jakémkoliv názhaku ohrožení či odmítnutí který ve své paranoie vidí útočí, aby jeho nikdo nezranil.

Dokud sám neutrpí nějaký záchvat sebereflexe a nedojde mu, že takhle to fakt řešit nemůže a jen tím ubližuje jak svému okolí, tak sobě, nic moc nednaděláš. Je ale dost dobře možný, že tohle má natolik vepsáno do své osobnosti, že to vnímat fakt odmítá, natož aby to považoval za něco, co potřebuje měnit.

Resppektive to co můžeš nadělat je měnit sebe sama, naučit se nekonfliktně si vymezovat hranice, aby si tohle k tobě prostě nedovoloval.

A nebo teda pokud to nepřekousneš, tak najít takovou cestu kdy případná rozchod budete řešit tak, abyste si co nejméně ublížili.

Zároveň teda - pokud nenajde koule k tomu, aby se přestal chovat jako debill, tak takhle jak vyjíždí na tebe bude vyjíždět i na děti. A jo - to jim ublíží dost. Ostatně on bude nejspíše produktem svých rodičů - po kom to má? Po tvém tchánovi?

Příspěvek upraven 27.03.21 v 18:53

On ale zadny zachvat sebereflexe nedostane.
Pokud by totiz priznal chybu, zhroutila by se mu komplet cela jeho realita. To on nemuze dopustit, protoze vsechno, co doted delal, jak se choval, by bylo pryc. Nedal by to.

Takovy clovek se nezmeni, jedina cesta je odejit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1218
27.3.21 20:22

Kopni ho do zadku a nikam se s nim nestehuj.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1326
27.3.21 20:36

Jeden takový je můj kamarád - lépe řečeno je členem skupinky přátel, ke které jsem se dostala, když jsem poznala manžela.
Na jednu stranu je to super šikovný chlap, s kterým je fakt sranda. Ale člověk nikdy neví kdy mu kvůli čeho švihne v bedně a pak kvůli naprosté kravině vystartuje a je na zabití. Jezdívali jsme jako skupina přátel na chaty a tam to bylo obzvlášť těžké. Sice je to člověk na kterého se můžeme všichni na 100% spolehnout, rád vaří a vždycky se rád přidá, ale nedá se s ním existovat. Došlo to do stavu, kdy jsme ho přestali zvát na všechny chaty a posezení do hospody (jednou po nás ječel kvůli tomu že prohrál jednu stupidní hru…)
No uvědomil si, co dělá a začal na tom pracovat, už se ovládá podstatně lépe než kdysi, ale není to pro něj snadné. Občas je vidět, že by nejradši začal řvát a nadávat a všichni jsme idioti a tak podobně…
Pokud tvůj partner na sobě nehodlá nic měnit, z terapie odešel a doma tě už doslova šikanuje, tak je to akorát tak na to mu oznámit, že se ty nikam stěhovat nebudeš. Ať se přesune sám a má prostor se sám nad sebou zamyslet a případně s tím i něco dělat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.3.21 04:21

Moc děkuji všem za příspěvky a zpětnou vazbu.
Ti kteří píši že jsem blbá že s ním jsem a ještě mám dítě…ano máte asi pravdu. Někdy si to říkám taky.
Jako on jen pořád takový, je to šikovný a pracovitý chlap. Je velmi chytrý. Ten dům postavil pro nás prakticky sám a je opravdu nádherný. Dokáže se o nás postarat, když něco potřebuji tak to koupí, občas má kupuje dárky a tak. Na začátku jsem byla zamilovaná, ta to člověk asi tak nevnímá. A byla jsem předtím delší dobu sama a byla jsem ráda že jsem si našla šikovného chlapa.
Ono když jsme absolvovali to umělé oplodnění tak jsem si říkala, že je to možná tím, že ho to frustruje a stresuje a že když se nám to povede tak to bude zase dobrý. Ale ono se to dělo i během těhotenství ale tak jsem si říkala, že když se malá narodí tak se snad před ní chovat tak nebude a zklidní se ale od te doby se hádáme mnohem víc, přijde mi že to bylo by úplně pořád. Ono s dítětem je to přece jen náročnější a on nesnesl když jsem mu cokoliv třeba vytkla (ale nedělám to nedělám to nějak zle…nebo si to myslím teda). Např. já měla problémy s mlékem ze začátku, mléko jsem ztrácela a byla to fuška se nakonec rozkojit a on když chystal umělé mléko tak to se mám rozpouštět v teplé vodě a on že to rozpustí ve studené a pak to ohřeje, tak jsem se mu snažila vysvětlit že to tak dělat nemůže, nebo že malou nechal na přebalovacím pultu a šel do vedlejší místnosti, já vím, že se tak malá po narození asi nepřekulí pryč ale člověk nikdy neví, ja bych ji nikdy nenechala bez dozoru a tak jsem mu řekla že to přece nemůže dělat, nebo jsem zavazovala pytlík s plínkami aby to tak nesmrdělo a to mi hrozně vynadal že s tím mám problém když přebaluje že to pak musí rozvazovat, nebo dnes jsme jeli se na něco podívat a pak na procházku na vyhlídku, bylo to autem asi hodinu a pul od domu tak mu vadilo, že chci malou víc obléknout a dát jí čepičku protože se mu zdálo že je to dobrý a i když jsme mu to říkala že ji chci obléknout tak ji odnesl do kočárku a začal ji tam ukládat neoblečenou ale my sami jsme měli mikinu a malí měla jen body s tenkým svetříkem (má ted 6 měsíců) a i když se už oteplilo tak se mi to zdálo málo když tak jarně profukovalo a když jsme jeli pak domu tak auto ukazoval 12´C tak mi to nepřišlo jako neadekvání obléknutí ale dohadovali jsme se kvuli tomu, nebo že mi trvá dlouho než se vypravím s malou na vylet, ale prostě než se nasnidam, nachystam sebe, malou, všechny věci na celý den pro malou to prostě trvá…tak mi říkal že jako příště pojede sám, že to mohl být už 4× zpět.

Někdy si ale říkám, jestli si to nedělám sama. Možná já jsem taková vztahovačná, třeba si moc beru to co mi říká a jsem citlivka. Nebo z něho fakt dělám debila já. Možná že tím že jsme ted doma s malou tak to zveličuji nebo to huře snáším. taky si říkám celou dobu že ted se pohybuje u mě v bytě a třeba se tu necítí dobře a jak bude na baráku a doma u sebe tak bude víc v klidu protože bude ve svém a bude tam mít své prostředí. Tady v brně nemá co dělat tak ho to tu rozčiluje.
Ale je fakt že to že mu vadí večer jakýkoliv hluk, to je dost omezující, ne všechno stihnu přes den a tak kolikrát bych si to chtěla dodělat takto večer. On je ranní ptáče a tak večer brzo usíná a tak se to snažím respektovat a být ohleduplná ale když začal s tou myší, že mu vadí to intenzivnější klikání, ta hra je založená na častém klikání (je taková zahrádka kde klikám člověk zasadí rostlinky do záhonu), ja vím je to blbá hra a že to není duležité ale už mi to přijde jako vysírání a jeho řešení že on si teda pořídí sluchátka a ja bych měla jít na ušní mě už opravdu dostalo…

Nechci malé zničit život, hrozně jsem se těšila na ten dum a na to že budeme rodina a uplně mě ničí že to všechno ztratím a zahodím ale už mě to jaks ničí tady ty věčné nervy. Snažím se najít způsob jak spolu vycházet ale přijde mi že čím víc se snažím tím je to horší. Už doma moc nemluvím, nic spolu neděláme, dříve jsme chodili spolu alespoň na procházky ale když on mi třeba hodinu vyčítal ho křičícího papouška nebo jsme se jinak zase pohádali, že jsem řekla že už chodit nebudu a at chodí sám.

Ted mám někdy pocit že jsme uplně zmatená a neumím si adekvátně vyhodnotit zda je muj pohled na věc objektivní nebo ne.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat