Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
U nás je vyléčený alkoholik tchán - respektive je po transplantaci jater a diky tomu musel prestat pít, ale sama se obávám recidivy. Malá u nich nebývá… jen sem tam na 2 hodiny. Ale vyžaduju, aby tam byla i tchýně. Bylo období, kdy bych jim dítě nesvěřila, naštěstí se vzpamatovali. Tchán sedal opilý za volant, jednou jsem ho viděla ve stavu, kdy vylezl z auta a nebyl schopný stát. Od té doby k nim mám hodně špatný vztah, manžela mi bylo líto, hodně dlouho nic neviděl a mě říkal, že jsem paranoidní. Tchán pil celý život a tchyně to před dětmi různě maskovala. Člověku, který řeší svoje problémy, stresy a podobné věci alkoholem bych dítě nesvěřila ani na 5 minut, natož víkend. Je to asi krutý, ale svoje dítě miluju a nechci aby bylo svědkem jak se jim prarodič válí ožralej po zemi nebo usne při koupání.
@Anonymní píše:
Máte taky někdo matku alkoholičku? Jak to zvládáte a jak to vzal váš manžel? Moje matka je sice hodná, ale má svoje problémy už dlouho a řeší to takto, už jsem se smířila s tím, že s tím nic udělat nemůžu… ale teď mě trápí, jak to dělat s mými dětmi, už jsou ve věku, kdy by mohly být na víkend u babičky, ale já nechci. Nevěřím jí a ani nechci, aby s ní byly delší dobu, ale děti chtějí… Máte to někdo podobně?
Moje matka byla alkoholička, vnučku viděla jen cca 2×, a to jsme jí jen potkali. Alkohol byl prostě přednější. Co si pamatuju, tak začala hodně pít, když mi bylo cca 12, byla i na léčení, ale bohužel do toho spadla znova.
@fíkofka moje matka se právě dokáže chovat jako perfektní babička za střízliva, takže děti ji znají takto… sama nevím, jak je na tom teď, ale dřív byla schopná se chovat tak jak říkáš, ale nevěřím jí, jen nevím, jak to vysvětlit dětem, můj manžel v tomhle vždycky taktně mlčel, tak ani nevím, jak to může působit na toho druhého…
Moje máma je kvartální alkoholicka. Bohužel, nevíš dne ani hodiny, kdy se zmastí. Samozřejmě „nemá problém“ staršího párkrát na noc měla. Pak chtěla i malou přes den na pár hodin. Dala jsem párkrát a v poho a jednou se po dvou hodinách hlídání ztriskala a mně je vracela opilá. Od té doby je tam proste samotné nenechám. Je to smutný, štve mě to, ale nedá se nic dělat
@Anonymní píše:
Moje máma je kvartální alkoholicka. Bohužel, nevíš dne ani hodiny, kdy se zmastí. Samozřejmě „nemá problém“ staršího párkrát na noc měla. Pak chtěla i malou přes den na pár hodin. Dala jsem párkrát a v poho a jednou se po dvou hodinách hlídání ztriskala a mně je vracela opilá. Od té doby je tam proste samotné nenechám. Je to smutný, štve mě to, ale nedá se nic dělat
To se mi s děckama ještě nestalo, ale bez dětí ano, pro něco jsem si byla a byla ztřískaná, takže vůbec žádnou jistotu nemám. A jak to bere tvůj manžel? Já jen nevím, jak vysvětlit dětem, že tam přes víkend nebudou, když jim v tom babička nabrání… děcka ji asi nikdy opilou neviděly…
Ta moje se před 3 lety už upila.. Léčení 3× a dokonce se jí tam líbilo… Mladšímu bráchovi volali PČR, že se válí v příkopě ať ji vyzvedne.. Ve sklepě, ve vaně… Dokonce ani nepomohlo když ji moje babička, její vlastní mamka, v jejich 49 letech vyliskala.. Teď čekáme malou a ta babičku žádnou mít nebude protože od mého chlapa je to úplně jak přes kopirak! Vlastně,.. než mít takovou „babičku“… ![]()
@Anonymní píše:
@fíkofka moje matka se právě dokáže chovat jako perfektní babička za střízliva, takže děti ji znají takto… sama nevím, jak je na tom teď, ale dřív byla schopná se chovat tak jak říkáš, ale nevěřím jí, jen nevím, jak to vysvětlit dětem, můj manžel v tomhle vždycky taktně mlčel, tak ani nevím, jak to může působit na toho druhého…
No na mě to působí špatně… sama cítím, že kvůli alkoholu a nedůvěře máme mezi sebou vztahy horší a je tam taková pomyslná zeď. Stačí zmínka, vtip o pití a mě přechází úsměv. Když jsme u nich na návštěvě, tak tam nikdy alkohol nepijeme (abstinenti nejsme, ale přijde nám to divný), ale švagr (přítel manželovy sestry) tam v pohodě dá lahev vína a nemá s tím žádný problém. Ale on nezažil s tchánem to, co já, takze chápu, že to na něj půspbí jinak. S manželem to ale nijak neprobíráme. Jsou to jeho rodiče a chápu, že je má rád a jsou pro něj důležití. Dcera je malá a oni o ní ani nijal extra nestojí. V tom je to u nás snažší.
To je prekérní situace. Děti bych samotné u babičky nenechala, to je jasné. Ale jak jim to vysvětlit… Když babičku opilou nikdy neviděly, pravý důvod nebudou chápat, respektive mu věřit. Asi bych to řešila nějakou milosrdnou lží - k babičce nemůžete, protože (nějaký smyšlený důvod). Matce bych oznámila, že děti si může užívat do sytosti, ale musí být střízlivá a dokud nepřestane pít, nebude s nimi sama. Bez diskuze.
Úplně upřímně - děti jsou chytré a kdyby babičku párkrát zažily namol, brzo by pochopily, o co jde. Ale pak už by s ní nejspíš nikdy neměly dobrý vztah. Na druhou stranu, když před nimi pravdu budeš skrývat, možná z toho vyjdeš jako černá ovce ty, protože to bude vypadat, že přeháníš. Jak říkám, je to patová situace a nezávidím ti.
@Anonymní píše:
Máte taky někdo matku alkoholičku? Jak to zvládáte a jak to vzal váš manžel? Moje matka je sice hodná, ale má svoje problémy už dlouho a řeší to takto, už jsem se smířila s tím, že s tím nic udělat nemůžu… ale teď mě trápí, jak to dělat s mými dětmi, už jsou ve věku, kdy by mohly být na víkend u babičky, ale já nechci. Nevěřím jí a ani nechci, aby s ní byly delší dobu, ale děti chtějí… Máte to někdo podobně?
Moje se vnuka ani nedožila, protože alkohol. A na přespání bych ho tam stopro nedávala. Já bych dětem nelhala. Řekla bych, že bábi bumbá a já se bojím, že se neudrží a nabumbá se i při hlídání. Takže sorry jako.
Mám tchyni alkoholičku. Oba nás to s partnerem štve, štve to celou rodinu, ale nikdo s tím není schopný nic dělat. Ona to ví, že se nám to nelíbí, ale je jí to jedno. Pije i v přítomnosti dětí, i když má děti na starosti (ne moje). Já jí děti nesvěřuju, pouze v mé přítomnosti.
@Anonymní píše:
To se mi s děckama ještě nestalo, ale bez dětí ano, pro něco jsem si byla a byla ztřískaná, takže vůbec žádnou jistotu nemám. A jak to bere tvůj manžel? Já jen nevím, jak vysvětlit dětem, že tam přes víkend nebudou, když jim v tom babička nabrání… děcka ji asi nikdy opilou neviděly…
Na tchyni jde velmi špatně poznat, že je opilá. Nemotá se, nikde se neválí, nemluví z cesty. U ní se to projevuje tím, že začne být protivná, umanutá, něco jí říkáš (nebo děti jí něco povídají) a ona najednou odejde nebo skočí do řeči a začne mluvit o něčem jiném (většinou o něčem, co už říkala desetkrát během týdne a omílá to roky). Funguje téměř normálně, kromě toho, že sem tam udělá nějakou drobnou botu (jako že pověsí prádlo z pračky, ale nevšimne si, že to prádlo je suché a špinavé, připravené na vyprání). Ale děti jí ani tak nesvěřuju (švagrová jí své děti dávala, nic se nestalo, ale já na to spoléhat nechci a nebudu, ostatně tehdy na tom byla tchyně přece jen trochu lépe). Já jsem to dětem řekla na rovinu, že babička pije moc alkoholu a moc kouří - to oni vidí a taky jim to vadí.
@Anonymní píše:
Máte taky někdo matku alkoholičku? Jak to zvládáte a jak to vzal váš manžel? Moje matka je sice hodná, ale má svoje problémy už dlouho a řeší to takto, už jsem se smířila s tím, že s tím nic udělat nemůžu… ale teď mě trápí, jak to dělat s mými dětmi, už jsou ve věku, kdy by mohly být na víkend u babičky, ale já nechci. Nevěřím jí a ani nechci, aby s ní byly delší dobu, ale děti chtějí… Máte to někdo podobně?
Nejhorsi u alkoholiku je, ze když sami nebudou chtít, tak s nema nehne ani par volu… zažila jsem si to s maminkou před 3 lety …ti lidé jsou nemocní, chce to hodně silnou vůli přestat… naštěstí to naše mama zvládla a dva a půl roku abstinuje… ale stalo mě to hodně sil a neustale komunikace (striktně ve strizlivem stavu), pokusy hrát na city přes vnoučata… mama je ale chytrá ženská, tak naštěstí pochopila, ze je v sázce hodně … preji ti a všem tady, kdo tohle zaživa, pevne nervy, trpělivost a stastny konec hlavně…
Moje babička byla alkoholicka. Do mých 14 let jsme žili ve stejném domě. Chodili jsme k ni, hlídala nas, ale byl tam jeste i děda a ten nepil a většinu času se ji snazil krotit. Každopádně si pamatuju od útlého věku, jak neustále chodila upijet do skříně, lednice, spajzky, hulit každých pet minut do sklepa… kdyz uz jsem z toho mela rozum, tak jsem ji navštěvovat přestala. Nebylo mi tam dobre - byla hadava, apod. Pak ze dne na den celá sešla a nakonec umrela opila při nehodě - uklouzla na schodech do sklepa.
Můj otec - jeji syn, je alkoholik taky logicky. Vídáme se minimálně a dite bych mu a jeho manželce nikdy nesverila. Neni tam to pouto, důvěra, nic.
Tenkrat byla opravdu jiná doba, tolerovalo se hodně veci, ale dnes bych na nic takovýho nepřistoupila.
Máte taky někdo matku alkoholičku? Jak to zvládáte a jak to vzal váš manžel? Moje matka je sice hodná, ale má svoje problémy už dlouho a řeší to takto, už jsem se smířila s tím, že s tím nic udělat nemůžu… ale teď mě trápí, jak to dělat s mými dětmi, už jsou ve věku, kdy by mohly být na víkend u babičky, ale já nechci. Nevěřím jí a ani nechci, aby s ní byly delší dobu, ale děti chtějí… Máte to někdo podobně?