Babička bez baterek

LucaLuca píše:
Holky, Otakárek mi tu dnes plakal, že je mu smutno po babičce. Jo, po té, co jsem tady popsala… Tohle jí mám fakt za zlé, že si ho napřed bere k sobě a pak ze dne na den se rozkmotří a jak mu to mám vysvětlovat???

Toho se celkem bojím. Ona se třeba jednou začne zajímat a pak si holky zase nevšimne. Emče jsou tři měsíce a kousek a viděla ji třikrát…vždy jen s kritikou na to malinke a dokonalé stvoření. Někdy mám pocit, že nemá srdce. Malá je pořád usměvavá a furt breptá a jí to stejně neobměkčilo. Minulý týden mi napsala mail, zda ji mohu poslat nějakou fotku, že se v práci ptaj zda si to vnouče nevymyslela. Jako kdybych jí je už několikrát nenabízela a její odpověď zněla…proč?
Já mám pět sourozenců. Dva u mamky a dva u taťky. Táty máma …moje nejfantastyčtější babička se o ty ostatní tři táty děti nikdy moc nezajímala. Né jednou mi ty děti vyčetli, že mě má babička ráda a je ne. Nedokázala jsem jim jako dítě vysvětlit proč. Bylo a je mi to stále ještě líto. Já sice mám tu nejlepší babičku pod sluncem a moji sourozenci ne. Babička mi dala do života hodně a má dcera o to bude ošizená. Štve mne to, ale jak už jsem psala …musim to hodit za hlavu. Holky, snad jednou nebudeme taky takové…