Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Babička chce nahradit matku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.7.20 11:46
Babička chce nahradit matku
Ahoj,
mám takový menší problém s tchýní… kde začít… už když jsem byla těhotná, byla jsem ráda, že kdyby bylo potřeba, vím že mám možnost nechat pohlídat malou u tchýně. V té době se starala o vnoucka, kterého ale měla hodně často i přes noc na několik dní už od jeho 3 měsíců. Jeho maminka totiž buď musela chodit do práce protože se o ně chlap nedokázal postarat, nebo si jezdila na dovolené pouze se starším synem a podobně. Tímhle si naše babička zvykla dělat vnoučkovi mámu na plný úvazek. Tchanovi se to vůbec nelíbilo a pořád jsem slyšela že je tam ten malý moc často a že jim jeho rodiče ani nepřispěji na stravu i když tam je několik dní vkuse. Právě proto jsem si i řekla že toho zneužívat nechci, pouze kdyby bylo opravdu potřeba. Problém ale je že si na to tchýně moc zvyklá a už od narození naší dcery ji chtěla hlídat. A už když měla malá 3 měsíce ptala se mě kdy konečně půjdu do práce a malou ji nechám. Tchýně má už přes 70 let a navíc cukrovku, takže se občas stane že někde odpadne. Když hlídavala malého, tak se to stalo dvakrát, jednou se ji udělalo špatně v lékárně a jednou dokonce upadla před autobusem i s malým který měl teprve 3 roky, naštěstí se nic nestalo. Právě i proto bych se bála svěřit ji malou od pondělí do pátku. Navíc nechci aby ji vychovávala ona a dělala ji mámu, ona je však z toho hodně nešťastná a pořád mě různé citově vydírá. Říká mi třeba něco jako " ale to víš já jsem zvyklá mít všechny pořád u sebe ", chce aby jsme k ní jezdili každý týden (každý týden nám dělají nákupy věcí které ani nepotřebujeme, jen aby nas donutila k nim zajet, posílám už pouze přítele aby to vyzvedl). Mala má 2 babičky a jednu prababicku a kdyby jsme ke všem měli jezdit každý týden nebo i každý druhý tak nic jiného neděláme, jenom jezdíme po návštěvách a opravdu nechci aby byla malá víc s jednou než druhou babičkou, mé mamce by to bylo samozřejmě líto. Já chci aby s ní měla malá vztah, přeci je to její babička, ale mám k ní už odpor, protože se mě porad snaží manipulovat. Mala má momentálně 6 měsíců, pořád naráží na to, že ji pořád kojim ( přeci tě to musí bolet, už má 2 zuby), Mám pocit jako kdyby žárlila že je malá víc se mnou než s ní, kdyby mohla kojila by ji nejraději sama, snaží se nás donutit dávat ji umělá mléka, už nám jedno i chtěla koupit, jen jsem ji řekla ať to nedělá, že to malé stejně nebudu dávat. Už od mala se snažila mi do výchovy kecat, vadí ji třeba že jsme ji nedali dudlik, teď v 6 měsících ji chtěla dávat švestkový kompot, a když jsem ji řekla že ji to nechci dát, protože je tam cukr, tak mi řekla ale já ho tam dávám málo a urazila se. Přítel se mnou ve všem souhlasí, což je štěstí ale úplně k ničemu, protože ji neni schopný nic říct, a vždy jsem ta špatná já. On je ten typ člověka co vždy všem všechno odkýve aby mel klid a pak si dělá podle sebe stejně. Jsem z toho smutná, snažím se náš vztah dát nějak do poradku a i sama iniciativně naberu odvahu a vezmu k nim malou na návštěvu bez toho aby nas zvali, ale vždy odcházím naštvaná. Podle ní je malá mamanek protože když ji má na rukách ona tak brečí, raději má malá dedecka, protože ten si ji tak nevšímá. Babička mi ji totiž vždy pomalu nasilu vytrhne z rukou a chce ji chovat, když malá leží a hraje si, tak ji celou dobu drží křečovitě jednu ruku, a nechce malou pustit. Ona to nemá ráda, i kdybych to malé dělala já tak by ji to vadilo. Naposled když ji tchýně u nich položila na břicho, malá se katastrofálně rozplakala, nevím jestli ji pretocila spatne, neviděla jsem to, ale možná ani ne, je to prostě dítě a občas se takhle rozbreci i mne, ona však z toho byla zase hrozně nešťastná a řekla mi, já už nevím co s ní dělat, tak jsem ji vzala na ruky a najednou se zklidnila, úplně jsem viděla ten její pohled že se malá uklidnila se mnou a ne s ní. Jsem přeci matka, je to normální. Hlavně chci své dítě vychovat sama a učit ji o životě, nevnucovat ji co ma dělat, co si myslet tak jak to ona udelala u vnoucatka o ktere se starala, chci malou vest k tomu co je spravne aby to pochopila sama, ne ji moje nazory vnucovat, ale ukazat ji cestu, a ona si konec najde sama. Teď mě ale nejvíc dostala právě tím, že se mne snaží donutit abych začala chodit do práce a malou ji nechala, řekla jsem ji, no jo ale vy chodite cca každý týden k doktorovi, já si nemůžu pořád brát v práci volno, to by mi neprošlo, a ona na to, vždyť já si ji budu brát sebou… nevěděla jsem co na to říct už, řekla jsem jenom že je na to ještě moc malá, hlavně když ji pořád kojim. Můj dotaz zní, co mám s touhle situaci dělat? Chci aby jsme měli babičku, která nás citově nevydira při každé návštěvě, " vy k nám vůbec nechodite, já jsem zvyklá mít děti pořád u sebe, kdy mi ji konečně dáte na hlídání, já ji chci mít u sebe ", ale jak ji vysvětlit, bez toho aby se urazila, že malou prostě nebude mít od pondělí do pátku i přes noc a že se musí uspokojit s návštěvami a až se na to budu cítit a hlavně, až začne respektovat mou výchovu, tak i s občasným hlídáním? Děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
mackA159
14.7.20 11:52
To je jak moje tchyně. 
Až na to kojení teda, nejlíp kojit od puberty… Jinak radu nemám, co je dcera o pár měsíců starší, vysvětlila jsem ji co jí budu dávat ja k jídlu, a co nedostane, kdy bude chodit spát, apod.. tak se trochu zklidnila. Akorát stále nedokáže pochopit že když si dítě hraje, a tahá ho na ruce, že prostě řvát bude. A u ní se prostě neuklidni. Hlídat ještě dlouho nebude..absolutně ji v ničem nevěřím.. Chce to trpělivost a čas… Normálně koj, na hlídání ji nedávej pokud nechceš.. Není důvod. Jo jinak když jednou hlídala moje máma protože bydlí naproti nám, a já odjela na 10 minut do obchodu a cestou jsem se stavila u tchyně pro skříňku, ptala se kdy ji dám dceru taky na hlídání (podotýkám že mela odpolední siestu, tudíž žádný velky hlídání - 20 minut i s cestou).. Tak jsem ji ve srande řekla že ji nikdo nikdy hlídat nebude, že je jen moje. No od ty doby je klid 
- Citovat
- Upravit
14.7.20 11:59
No musí se hlavně ohradit manžel taky a ne vše odkyvat. Ale obávám se, že ji to budete muset říct rázně i za cenu že bude nějakou dobu uražená. Prostě je ze staré školy. Dřív se to tak dělalo, že se o děti starali prarodiče a mladí makali na poli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:05
Tchyně se v mé dcerce taky vidí (a taky se o děti švagrové starala mnohem víc, než to budu chtít já. Mám ale kliku, že je trochu umírněnější a rozumější. Snažím se, aby se pravidelně vídaly, ale jen do míry, do které to vyhovuje mě (takže obvykle 1×týdně). Když má trochu vydírací řeči, tak to přecházím, nebo neutrálně říkám No, to víš, no. Když je u ní dcerka spokojená, nechávám je, ať se muchlaj (i když ji třeba na můj vkus drží moc vzpřímeně), když pláče, beru si ji (někdy říkám Pojď, ty muj mamánku). V Tvé situaci bych navíc na popsané situace odpovídala stručně, narovinu a bez vysvětlování - ne, do práce se nechystám, chci si dceru užít, jak jen to půjde, ne, dnes k vám nepřijdeme, máme jiný program, ne, umělé mléko dávat nebudu… A furt dokola. Je to náročné, ale ona si časem zvykne…
Jo, a ještě - neříkej, že bys šla do práce, ale tchyně je často u doktorů, jestli to není pravda. Tchyně pak bude vymýšlet, jak tuhle „jedinou“ překážku obejít a co z toho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:19
Zbytecne to beres oklikou. Do prace pujdu nejdriv ve dvou letech, chci si dite uzit. Kojit budu tak dlouho, dokud nam to bude vyhovovat. My ale hlidani jako svagrova nepotrebujeme, jsme radi, ze jsme spolu doma. Vic bych neresila. Jestli cekas, ze ti nekdo poradi jak zastavit reci a rady, tak takova rada neexistuje. Taky kolikrat slysim stejne namitky kazdou navstevu. No co no, chapu, odkud ten druhy prichazi a dokud to mysli dobre a v ramci moznosti to podava slusne, tak vyslechnu, pripadne vysvetlim proc jo ci ne a dal neresim. Jsem rada, ze malyho milujou a maj zajem, tak jako matka neco vydrzim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:20
@Kaja2210 A proč tchyni neodpálkuješ, že budeš s dítětem doma 3 roky jako většina ostatních žen?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:22
Tak s tou prací, ji narovinu řekni, že se teď nemáš v planu vracet do práce, ze do práce se vrátíš ve třech letech dcery (nebo jak to máš naplánovaný) a až se zeptá kdy ji tam necháš malou, tak prostě až bude větší 
Ja taky nedala přes noc děti k babičkam dřív než ve 2,5-3 letech..
Ono v tomhle věku už máš i tak nějak jistotu, že jim nedá, nebo nebude dělat věci co nesmí.. Ať je to jidlo, nebo posazování, stavení na nohy atd.
Ale my teda k babičce jezdili na celý vikendy vsichni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:24
@divine woman to jsem ji právě už 2 krát řekla, ale pořád mě do práce nutí a chce abych ji malou dala, poprvé jsem ji to řekla když měla malá 3 měsíce a teď jsem ji to řekla znovu, namítala jsem k tomu právě i to že chodí často k doktorům a nebude mít čas s ní být pořád a taky jsem ji už řekla to že je ještě malá na to abych ji dávala takhle hlídat i přes noc a mě jako matku viděla jen o víkendech nebo občas večer… nechce to přijmout, a pochopit to, ona ji prostě chce mít u sebe pořád.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:27
@Kaja2210 píše:
@divine woman to jsem ji právě už 2 krát řekla, ale pořád mě do práce nutí a chce abych ji malou dala, poprvé jsem ji to řekla když měla malá 3 měsíce a teď jsem ji to řekla znovu, namítala jsem k tomu právě i to že chodí často k doktorům a nebude mít čas s ní být pořád a taky jsem ji už řekla to že je ještě malá na to abych ji dávala takhle hlídat i přes noc a mě jako matku viděla jen o víkendech nebo občas večer… nechce to přijmout, a pochopit to, ona ji prostě chce mít u sebe pořád.
No a na to vždycky řekni: Děkuji, ještě ne. Nesnaž se vysvětlovat, aby to pochopila nebo přijala. Prostě jen utni debatu. S takovými lidmi to jinak nejde a Ty se zbytečně rozčiluješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:28
@Kaja2210 Tak to to má v hlavě nějak pomotané. Sedmdesátileté diabetičce bych mimino nesvěřila ani omylem. Maximálně na společnou procházku s kočárem. A to dítě, které hlídala bylo tvoje starší?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:29
@Kaja2210 píše:
Ahoj,mám takový menší problém s tchýní… kde začít… už když jsem byla těhotná, byla jsem ráda, že kdyby bylo potřeba, vím že mám možnost nechat pohlídat malou u tchýně. V té době se starala o vnoucka, kterého ale měla hodně často i přes noc na několik dní už od jeho 3 měsíců. Jeho maminka totiž buď musela chodit do práce protože se o ně chlap nedokázal postarat, nebo si jezdila na dovolené pouze se starším synem a podobně. Tímhle si naše babička zvykla dělat vnoučkovi mámu na plný úvazek. Tchanovi se to vůbec nelíbilo a pořád jsem slyšela že je tam ten malý moc často a že jim jeho rodiče ani nepřispěji na stravu i když tam je několik dní vkuse. Právě proto jsem si i řekla že toho zneužívat nechci, pouze kdyby bylo opravdu potřeba. Problém ale je že si na to tchýně moc zvyklá a už od narození naší dcery ji chtěla hlídat. A už když měla malá 3 měsíce ptala se mě kdy konečně půjdu do práce a malou ji nechám. Tchýně má už přes 70 let a navíc cukrovku, takže se občas stane že někde odpadne. Když hlídavala malého, tak se to stalo dvakrát, jednou se ji udělalo špatně v lékárně a jednou dokonce upadla před autobusem i s malým který měl teprve 3 roky, naštěstí se nic nestalo. Právě i proto bych se bála svěřit ji malou od pondělí do pátku. Navíc nechci aby ji vychovávala ona a dělala ji mámu, ona je však z toho hodně nešťastná a pořád mě různé citově vydírá. Říká mi třeba něco jako " ale to víš já jsem zvyklá mít všechny pořád u sebe ", chce aby jsme k ní jezdili každý týden (každý týden nám dělají nákupy věcí které ani nepotřebujeme, jen aby nas donutila k nim zajet, posílám už pouze přítele aby to vyzvedl). Mala má 2 babičky a jednu prababicku a kdyby jsme ke všem měli jezdit každý týden nebo i každý druhý tak nic jiného neděláme, jenom jezdíme po návštěvách a opravdu nechci aby byla malá víc s jednou než druhou babičkou, mé mamce by to bylo samozřejmě líto. Já chci aby s ní měla malá vztah, přeci je to její babička, ale mám k ní už odpor, protože se mě porad snaží manipulovat. Mala má momentálně 6 měsíců, pořád naráží na to, že ji pořád kojim ( přeci tě to musí bolet, už má 2 zuby), Mám pocit jako kdyby žárlila že je malá víc se mnou než s ní, kdyby mohla kojila by ji nejraději sama, snaží se nás donutit dávat ji umělá mléka, už nám jedno i chtěla koupit, jen jsem ji řekla ať to nedělá, že to malé stejně nebudu dávat. Už od mala se snažila mi do výchovy kecat, vadí ji třeba že jsme ji nedali dudlik, teď v 6 měsících ji chtěla dávat švestkový kompot, a když jsem ji řekla že ji to nechci dát, protože je tam cukr, tak mi řekla ale já ho tam dávám málo a urazila se. Přítel se mnou ve všem souhlasí, což je štěstí ale úplně k ničemu, protože ji neni schopný nic říct, a vždy jsem ta špatná já. On je ten typ člověka co vždy všem všechno odkýve aby mel klid a pak si dělá podle sebe stejně. Jsem z toho smutná, snažím se náš vztah dát nějak do poradku a i sama iniciativně naberu odvahu a vezmu k nim malou na návštěvu bez toho aby nas zvali, ale vždy odcházím naštvaná. Podle ní je malá mamanek protože když ji má na rukách ona tak brečí, raději má malá dedecka, protože ten si ji tak nevšímá. Babička mi ji totiž vždy pomalu nasilu vytrhne z rukou a chce ji chovat, když malá leží a hraje si, tak ji celou dobu drží křečovitě jednu ruku, a nechce malou pustit. Ona to nemá ráda, i kdybych to malé dělala já tak by ji to vadilo. Naposled když ji tchýně u nich položila na břicho, malá se katastrofálně rozplakala, nevím jestli ji pretocila spatne, neviděla jsem to, ale možná ani ne, je to prostě dítě a občas se takhle rozbreci i mne, ona však z toho byla zase hrozně nešťastná a řekla mi, já už nevím co s ní dělat, tak jsem ji vzala na ruky a najednou se zklidnila, úplně jsem viděla ten její pohled že se malá uklidnila se mnou a ne s ní. Jsem přeci matka, je to normální. Hlavně chci své dítě vychovat sama a učit ji o životě, nevnucovat ji co ma dělat, co si myslet tak jak to ona udelala u vnoucatka o ktere se starala, chci malou vest k tomu co je spravne aby to pochopila sama, ne ji moje nazory vnucovat, ale ukazat ji cestu, a ona si konec najde sama. Teď mě ale nejvíc dostala právě tím, že se mne snaží donutit abych začala chodit do práce a malou ji nechala, řekla jsem ji, no jo ale vy chodite cca každý týden k doktorovi, já si nemůžu pořád brát v práci volno, to by mi neprošlo, a ona na to, vždyť já si ji budu brát sebou… nevěděla jsem co na to říct už, řekla jsem jenom že je na to ještě moc malá, hlavně když ji pořád kojim. Můj dotaz zní, co mám s touhle situaci dělat? Chci aby jsme měli babičku, která nás citově nevydira při každé návštěvě, " vy k nám vůbec nechodite, já jsem zvyklá mít děti pořád u sebe, kdy mi ji konečně dáte na hlídání, já ji chci mít u sebe ", ale jak ji vysvětlit, bez toho aby se urazila, že malou prostě nebude mít od pondělí do pátku i přes noc a že se musí uspokojit s návštěvami a až se na to budu cítit a hlavně, až začne respektovat mou výchovu, tak i s občasným hlídáním? Děkuji
Z Tvého příspěvku čiší taková nejistota, že jestli takto komunikuješ v reálu, nedivím se vůbec, že se tchyně chová popsaným způsobem. Asertivita, sebevědomí a sebejistota nula nula nic… v podstatě jí svým chováním neustále dáváš naději, že to bude po jejím.
Nauč se komunikovat na rovinu a vyjadřovat svoje přání, představy a potřeby jasně, konkrétně a jednoznačně. Jestliže se nechystáš do práce, nevymlouvej se na její doktory, ale dej jí jasnou informaci, že budeš doma tak a tak dlouho.
Jestliže jí dítě nechceš zatím dávat na hlídání, totéž - klidně a zdvořile jí to oznam, vysvětli důvody (ostatně, dávat dítě samotné na hlídání někomu, kdo má až takové zdravotní problémy, to opravdu není zrovna rozumné)…. nabídni alternativu (společné návštěvy, procházky apod.) a stůj si za svým. Komunikovat spolu musíte jako dvě rovnocenné osoby - ve svém příspěvku ale působíš spíš jako malá nejistá holka než jako dospělá máma od dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:36
@Kaja2210 takový tchýně jsou za odměnu 🤦 😁. Moji mladší hlídala moje babička, která byla tenkrát ve stejném věku jako tvá tchýně, asi v roce a půl, když jsem si občas musela po dvou mateřských oddychnout při cvičení.
Starší nebyla sama s nikým tak do 3 let. Všichni byli chytří jak letadla a nevěřila jsem jim. Měla zdravotní potíže a nějaká omezení.
Tím asi i pochopili
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:37
@Bellatrix Lestrange no, oni ji praveze toho malého nechávali už od 3 měsíců pořád na hlídáni, a i když se tam stalo to, co jsem psala, že při hlídání několikrát babička omdlela, nechávali ji ho stejně, oni byli totiž rádi že mají od malého klid… k jejich stylu výchovy se nechci moc vyjadřovat, protože já osobně bych tohle opravdu nikdy neudělala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:42
Trvat na svem, co jineho delat. Ona to casem pochopi. Jinak me zarazilo, ze nemuzete kazdy tyden jezdit na navstevy. Svoji rodinu vidam klidne 2-3 tydne a tchyne prijede 1 krat tydne( kdyby chtela, muze jezdit vic). Ja si zas myslim, ze je dobre aby vnoucata meli s prarodici hezky vztah. Moje holky uplne zboznuji dedu, a on je. Je videt, jak jim je spolu dobre. Pak je dobre i me.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.20 12:43
@BohunkaP no, to já bych ráda, já jsem jinak hodně rázná a nekomprisni osoba, mojí mamce jsem zvyklá říct vše do očí a bez servitek, i když použiju ošklivá slova, tak s ní mluvím rovnocenne… jenže tchýně, to je taková hrozně úzkostliva paní, chlap mi sám řekl že s ní takhle mluvit nemůžu, že by asi dostala infarkt, kolem ní musí všichni chodit po špičkách a nesmí se ji nic špatného říct… už tak vidím jak se psychicky hroutí i když se jo snažím něco naznačit jemně a opatrně… a momentalne se vyhybam intenzivního kontaktu s ní, protože se bojím že už mi ujedou nervy… To mě právě štve že s ní vlastně nemůžu mluvit jako s rovnocennou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
