Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Chápu tě, mám tři děti po roce a půl, nejstaršímu jseu tři a půl a už přes měsíc jsme doma a nastřídačku nebo dohromady marodíme. Ale musíme si uvědomit, že 1. JE TO DOČASNÉ a 2. MY JSME DOSPĚLÍ ONI DĚTI - tzn. to co u svojí dcery popisuješ je normální chování dvuletého batolete, je to nasírací, ale prostě to patří k jejímu věku i situaci (nemoc, pořád doma, nudí se, jste jen spolu, takže asi i ponorka). Pokud nemáš hlídání, tak to prostě do těch Vánoc musíš nějak přežít, pak už snad bude fungovat hlídání, příp. by pokud by si to manžel mohl zařídit a být třeba víc k ruce?? Držím palce ![]()
Ta malá vás zrcadlí. Vaše emoce. To jak se cítíte a pak reaguje stejně jako reagujete vy. Nestíháte a jste naštvaná na okolí. Dítě se vám snaží říct svým chování, ať už se proboha zastavíte. Máte toho na muj vkus hodně najednou - hlavně psychicky. Odložte co se dá, zkoušky se dají posunout, zkaženej charakter dítěte ne.
Kdyz ji serezes, ulevi se Tobe, efekt to ma nulovy nebo spise horsi. Je to obycejne batole co potrebuje pevne hranice. Taky bych prerusilanatudium.
Ahoj docela Tě chápu… v takových situacích jdu cestou nejmenšího zla…pokud jí zabaví TV nebo PC - nechala bych jí u toho sedět klidně celý den..(píšeš že je nemocná a ven se moc nedá) je to blbý věk. ale vydrž to protože se blíží 3 rok a školka:-)
Chápu tě. Manžel je dnes pryč cely den (naštěstí výjimečně), jsem těhotná a z toho mrňouse co se mu prořezávají zuby jsem taky na nervy. Radu moc nemám, jen si sehnat nějakou hlídačku s předstihem a využívat jí pravidelně.. a nebít dítě, to není dobré. A chodit ven i když je nachcípaná.
Držím palce ![]()
Pokud tě studium baví a svým způsobem naplňuje, tak bych tedy nepřerušila, ale spíš bych se ho pokusila nějak rozvolnit
přerušíš a zjistíš, že na chování dcery to nemělo vliv a akorát budeš naštvaná, že se nemá k čemu uchýlit, když už ji konečně večer naženeš do pelechu, mě by to tedy psychicky dorazilo, je to období vzdoru a to odezní stejně jako přišlo, ale ty musíš nastavit pevný mantinely, jinak se z toh picneš, já už se dávno nevztekám, protože jsem zjistila, že se mi ani neuleví, tak nemá cenu si vybíjet zlost na dítěti
poradila bych miniškolku na dopoledne, aspoň na některé dny, ale chápu, že když je nachcípaná, tak to furt nejde, ale naše malá, třeba taky měsíc chodí a pak 1é dní ne, ale upřímně jsem si myslela, že to bude horší, tak strašný to s těmi nemocemi není
je jasný, že se malá doma nudí jako prase, já když s malou zasednu a hrajem si, tak je zlatá, ale když musím fungovat v domácnosti, tak je taky během chvíle tak trochu šílená, tak to je, v tomhle věku si prostě moc hrát sami dlouhodobě neumí
Tak já třeba bych to doma nedala bez toho, aby se každý den manžel vrátil domů. Já bych to prostě nedala, aby byl tolik dní pryč. Ono se toho sice moc nezmění, když přijde domů, ale už jen ten pocit, že vím, že tady na to nejsem sama, je dost povzbuzující. No a není to taky nic moc pro rodinu, když tam otec pořád není no.
To samý se školou. To prostě nemůžeš zvládnout, když jsi na to sama. ![]()
Já osobně bych zapracovala na tom spánku, mně to přijde jako šílený zlozvyk současnosti, kdy rodiče batole zvyknou na penzum spánku vhodné tak pro prvňáka, pak je z toho dítě zběsilý a rodič taky. Dřív většina dětí v tomto věku po večerníčku mazala do postele a rodiče měli večer klid.
Já osobně bych ji nacpala po obědě do postele, klidně přes řev a hodinu by tam zůstala. Když to takhle uděláš každý den, zvykne si a nakonec usne. A večer v osm taky. I kdyby měla dostat na zadek, aby v ty posteli zůstala, pusu a dobrou. Je to drastarna a tyhle nevhodne návyky jsi ji vštípila ty, tak je to vůči ní nefér, ale když vydržíš, tak z dlouhodobého hlediska si oddechnes.
Jo, je mi jasné, že budu v naprosté menšině s tímto názorem a pěkně to schytam, ale napsat to musím, trochu jako protiváhu všem těm obetujicim se matkám, které si nechají dítě skákat po hlavě třeba o pulnoci a jsou u toho dokonale milující.
Ven bych chodila jen s rýmou, s kašlem jen na nezbytně nutnou dobu a s teplotou vůbec - jinak se toho nezbavíte
@Helileli tak já se tedy pod toto podepisuju, naše malá - skoro 3roky, jde po obědě vždy do postýlky a neexistuje, aby oxidovala v obýváku, nemusí spát, ale musí odpočívat a tak na 95% usne a spí klidně i 3hodiny, kolikrát jí jdu po 16hod budit a skoro pokaždé mi říká, ale já nejsem unavená maminko
a já vždycky - To víš, že jo, tak koukej mazat do postýlky
a za 10minut je tuhá a večer to samý v 21hod je pelechu a za chvíli tuhá
Hele, já jsem taky vystudovala s dítětem… zkus, když se třeba učíš, jí dát něco na čmárání, ať se taky “učí”. Synovi jsem dala svoje staré prezentace, pastelky, kreslil po grafech a byl důležitej. Jinak když dítě leze po stole nebo dělá jiné věci, co nemá, tak následuje trest. Ber to pozitivně, aspoň ti z něj nevyroste fracek. Školu rozhodně nepřerušuj. To, že máš malé dítě, ještě neznamená, že budeš jeho otrok.
Nevim, jak moc je dite nemocne, ale pokud jen ryma s malym kaslem, tak hybaj ven na 2-3 hodiny dopoledne a pak jeste na 1,5 odpoledne, nez zapadne slunko. Poradne dite oblect, aby mu bylo teplo a pohodlne, chvilemi poustet projit a sama pak raznym krokem ujit minimalne dest kilometru. Pokud to na pousteni neni, tak ji nech sedet, pri 6 stupnich muzete byt venku dlouho a nicemu to nevadi. Vzdycky skocis domu prebalit nebo nekde ve vchode to zvladnes. Ted namitnes, ze jsi moc unavena/ take trochu nemocna, ale tohle ti vycisti hlavu a paradoxne zvedne z tehle silene nakady. Mam vyzkouseno. Doma bude mala rada, ze byla zmena, bude vyvetrana a da ti hodinu na uceni, mozna
. Je to narocne obdobi, znam to. Vem si uceni s sebou, kdyz vytuhne, otevri knihu a uc se. nebo dej jednu nocovku a latku si nacti, pri prochazce muzes 2 hodiny poslouchat. Holka ma vzdor, je zavrena doma, citi se stejne jako ty, trapite se navzajem. pokud nema teploty, tak korzuj s kocarem. Skolu neprerusuj, to zvladnes.
Příspěvek upraven 15.12.17 v 21:02
@Conulka píše:
@Helileli tak já se tedy pod toto podepisuju, naše malá - skoro 3roky, jde po obědě vždy do postýlky a neexistuje, aby oxidovala v obýváku, nemusí spát, ale musí odpočívat a tak na 95% usne a spí klidně i 3hodiny, kolikrát jí jdu po 16hod budit a skoro pokaždé mi říká, ale já nejsem unavená maminko![]()
a já vždycky - To víš, že jo, tak koukej mazat do postýlky
![]()
a za 10minut je tuhá a večer to samý v 21hod je pelechu a za chvíli tuhá
Syn to říká taky - “já nebudu spát, já budu zbuděnej…” a do minuty spí. Ač nám Nevychova a podobné hlásí, že dítě vždycky ví, co chce a proč to chce, mně se to teda nepotvrdilo. Jsou to prckové, často je třeba zavelet a trvat na tom. Dítě je sice dítě, ale musí taky od útlého veku pochopit, ze matka je jen člověk, má jen jedny nervy a potřebuje taky odpočívat.
Jéé, kdybys věděla, jak mám zrovna já nervy v kýblu. Mám tři děti (nejstarší 7 let), manžel teda chodí každý den po práci domů, ale pozdě a skoro s ničím doma nepomůže. A to bych to teď tak potřebovala, jsem v devátém měsíci a skoro se nehnu, všude bordel, lego, papírky, špinavý prádlo. Děcka po sobě nic neseberou, vždycky na ně musím deset minut křičet, než začnou vnímat, moc dobře vědí, že na ně teď prostě nemám sílu a když už něco po sobě uklidí, ten bordel je tu po pár minutách znovu. Nejhorší je dvouletý batole, vleze si kam chce a bere si co chce - třeba se pokusí nalít si sám mlíko z krabice do hrnku a pak je to všude, vyčmuchá někde sladkosti (teď byl Mikuláš, tak jich máme doma bohužel zásobu až do Velikonoc) a zbaští jich pytel na posezení, nebo vyroluje na záchodě toaleťák, vymačká tekutý mejdlo do umyvadla, hází hračky do psí misky s vodou…a já ho nezvládám hlídat. Se sourozencema se rvou jak koně, žalujou na sebe, není chvilka, aby jeden z nich nebrečel. Navíc ty Vánoce, to je za trest, dárky sice mám nakoupený (díky bohu za e-shopy), ale nevím, kdy je budu balit a chystat, navíc mě už bolí každej pohyb. Navíc ještě nervy z toho, kdy a jak mi začne porod. Skoro si přeju, aby to bylo den před Štedrým dnem a já se uklidila z toho blázince v tom nejkritičtějším období pryč. Ať se tu navzájem hezky užijou i s tím bincem, třeba si mě pak budou víc vážit
Při životě mě drží výhled na to, že to břicho nebudu mít věčně a hlavně že, až se dám dokupy, začnem zas chodit ven. 24 hodin denně s dětma v jednom bytě - to už je snad totiž psychický a fyzický týrání všech zúčastněných 
Moc prosím o anonym, jinak radši smazat.