Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokud se někdo musí vyloženě odříznout, tak asi vždycky přijde úleva. Současně každému normálnímu člověku je to asi i hodně líto. S někým v nalezení společné řeči ještě doufám, někdo jiný už má u mě dveře zavřené a ve svém životě ho nechci.
Už tak z 1/2 jsem od sebe odřízla vlastní matku a jak se mi ulevilo 😁. Ona je neskutečně toxickej člověk a ani kvůli dceři aby měla babičku takovej vztah udržovat nebudu. Má ještě druhou babičku a tu nosit na rukou je málo, je skvělá
No, já třeba ani nevím, že nějakou rodinu mám. Teda, krom rodičů, s nimi se bavím, i když nemusí to být každý den. Paradoxně si mnohem víc rozumím s rodinou partnera, s nimi se častěji navštěvujeme. Každý, s kým jsem si z nasí rodiny rozuměla, tak ten už umřel. Na každém pohřbu jen sliby, že teď už budeme spolu víc, ano, myslíme na sebe, držíme spolu a skutek utek.
Nebavím se ségrou. Bohužel zašla příliš daleko. Sice kvůli tomu snáším nevoli od rodičů, ale co naplat.
Nikde není psáno, že máš povinnost vycházet se všemi členy rodiny. Nebudeš první ani poslední kdo se s někým nebo s několika členy nebaví ![]()
Já se taky s někým nebavím (a nejsem jediná v rodině) a vůbec mě to netrápí.
Dlouho jsme se nestýkali s tetou. Její muž je hodně majetnický. Odkoupil pozemky prarodičům pod nosem a všechno se to strašně po… Dlouhá léta dělal neschválí. Posledních pár let co už nejsme děti se to sklidilo a vztahy trochu slepila naše dcera svým narozením. Takže si aspoň. Chvíli něco nápisem, poslem…
Pak máme pár příbuzných co bydlí na stejném místě jako my a s těmi se max pozdravit v obchodě. To je vše.
Znám lidi co se vůbec nestýkají s rodiči…
Popravdě ne. Snažím se být s nimi za dobře jen kvůli babičce. Ale jinak vím, jak dokážou být falešní a hodně jsem se spálila skrze svoji důvěru. Vím, že panuje faleš a přetvářka u poloviny členů rodiny a je mi to hrozně líto. Vždy se vše obrátilo proti mně a víckrát už nikdy. Spálila jsem se hodně a nejde to vrátit zpět, jen se ponaučit. Takže mluvím, ale jen aby se spíš neřeklo.
Přestal jsem se bavit s babičkou a je to to nejlepší rozhodnutí. Lhářka, neustále si stěžuje na vše co se jí v životě děje, jako malýho mě štvala proti rodičům a působí jako by byla mentálně na úrovni 10 letého dítěte. Rodiče mají tendenci mě do komunikace s ní nutit, že ať s ní mluvím aspoň ze slušnosti. To ale odmítám. Jestli mi něco přijde neslušné, tak je to přetvářka a snaha dělat něco jen „ze slušnosti“.
@yakuba píše: Více
Přesně tak! Bohužel já chci jen aby babička měla spokojené stáří, tak ji trošku vyhovím a malinko se s každým pobavím aby se neřeklo, ale jinak ta přetvářka to je jak říkáš. Mně moji příbuzní dopomohly k tomu, aby se mně pokazily vztahy. ![]()
Ahoj,
nestykam se s nikym z me rodiny. Rodina po mnoho generaci patologicka. Moji rodice a bratr emocne nevyzrali. Odnesla jsem si z takove rodiny krehkou psychiku a po mnoha letech psychoterapie jsem se z emocne nevyzrale stale emocne vyzralou a kontakty dobrovolne ukoncila. Ne, uz me to nemrzi, protoze jsem si uvedomila, ze neni vina na me strane, ze naopak uz mam velmi zdrave chovani a chranim samu sebe. Takto jsem ukocila i vztah se dvema blizkamy kamaradkama, protoze ony zustaly v emocni nevyzralosti.
Tito lide mi nikdy nedaji zdravou emocni podporu jakou potrebuji a jaka je naprosto normalni ve zdravych emocne dospelych vztazich, protoze jsou proste mentalne jako deti a nekteri jako hodne zle deti. A ja potrebuju kolem sebe si udrzovat ty lidi, kteri mi tu zdravou emocni podporu daji,
Jako muj partner nebo nejlepsi kamaradka.
Ale trvalo mi to nez jsem si to zvedomila, protoze jsem podvedome citila vinu, ze se a nima nestykam - ze ja jsem ta spatna, protoze timto me krmili rodice cely zivot - vse je Tvoje vina. A pak prislo velke uvedomeni, ze neni a najednou se citim skvele a svobodne a nemam zadnou sebelitost, ze nemam rodinu a naopak me to jeste vic sblizilo s partnerem a s nejlepsi kamaradkou.
@Anonymní píše: Více
Asi 10 let jsem se nebavila s jednou pribuznou (vyhrotilo se to po jedne hadce), ani s jejim ditetem. Kdyz jsme pozdeji dosli na navstevu, nebyla manzelka meho otce doma, ani dcera, radeji.!Po 10 letech me pak kontaktovala ta jeji dcera (vlastne moje sestra) sama, v puberte. Jsme v kontaktu, bavime se normalne.
Nestýkám se už asi 30 roků s mojí starší sestrou. A vůbec mně nechybí. Prapůvod byl v tom, že si přivedla do vícegeneračního bydlení manžela, ze kterého se vyklubal alkoholik a hrubián. Po několika letech jsme všichni museli dům opustit a setra po smrti prarodičů chtěla jejich původní dům, do kterého jsme před nimi všichni utekli, prodat a rozdělit peníze. Teprve pak moje mamka prozřela a darovala nemovitosti mým už tenkrát zletilým dětem. A dalších třicet roků jsem o maminku pečovala a sestra nás po celou dobu nezná. Ani na pohřeb od nich nikdo nepřišel.
Zdravím všechny, chtěla jsem se asi jen ujistit či najít nějakou útěchu
Děkuji moc
V rodině jsem se teď šíleně pohádala s jedním z rodiny, mají děti která mám moc ráda a mrzí mě že je nějakou dobu neuvidím ( děti menší 11 let )poštval proti mě) Jde o moje psychické zdraví se s tím dotyčným už
nestýkat, lhář, vysavač energie, asi by to bylo na dlouho. Mrzí mě to opravdu jen kvůli těm dětem, myslíte že se s tím smířím a naučím žít že se nestýkáme?
Máte to taky někteří že jste k sobě časem třeba našli cestu? Nebo se vám spíše ulevilo?