Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bojím se času
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.1.12 20:39
Som neuveriteľne vďačná za túto tému 
. Lebo som si myslela, že už som zrelá na psychiatriu..
Ak existuje diagnóza „panický strach zo smrti“ - tak ju mám 
Neskutočne sa smrti bojím - toho, že všetko skončí.
Už ako dieťa som sa smrti bála - prvý krát, keď som mala asi 12 rokov.
Sedávala som v noci v izbe na okne, pozerala von, na svetielka mesta a celou svojou dušou som chcela žiť večne…a stále chcem…
Bojím sa smrti - pretože je tak priamočiará, definitívna…sek…
A pre mňa - ateistku - beznádejná.
Niekedy hrozne závidím veriacim ich vieru vo večný život…ako hrozne by som chcela veriť, ale môj racionálny mozog mi to nedovolí…
PO tom, ako sa mi narodilo dieťa, dosiahli v poslednej dobe tieto pocity neuveriteľnú intenzitu…
Snažím sa to zahnať nejakou aktivitou - večer, keď idem spať - tak si vždy musím čítať - inak rozmýšľam nad hlúposťami…
Dnes mi našli 2 nálezy na štítnej žľaze - 1,7cm a 1cm - takže to, čoho som sa bála, je tu…uvedomenie si vlastnej smrteľnosti…Dookola zisťujem, či to bude maligné, benigne - zbytočne, lebo bez vyšetrení sa to aj tak nedozviem, pozerám prognózy…akoby som podvedome tušila, že niečo také musí prísť a musím to prežiť - ako skúšku…neviem.
Niekedy samú seba utešujem, že príroda to už nejak zariadi a v starobe , nemohúcnosti budem na smrť čakať ako na vykúpenie (asi ako 40 týždeň v tehotenstve )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.1.12 21:45
Lalala
Ahojky! Jak si to tady pročítám, bylo by nás asi více zralých na psychiatrii. Možná by mohli podle nás pojmenovat diagnózu, kterou jsi označila jako panický strach ze smrti, latinsky - phobic timorem mortis. (překlad zajistil Google překladač 
)
Ale dost žertů. Chci Ti hlavně popřát hodně pozitivního myšlení při čekání na výsledky z vyšetření, ale ze všeho nejvíc Ti chci popřát, aby vše dopadlo dobře. Držím Ti všechny palečky co mám!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.1.12 10:22
Krisťa
dík za podporu, zatiaľ som optimistická s miernymi hysterickými vsuvkami
uvidíme…
Phobic timorem mortis znie super a možno niečo také ozaj existuje…
Ale - tajne som dúfala, že vyoperovanie štítky trocha upraví moju psychiku (toto ochorenie prináša depresie) a že moja úzkosť plynie z toho - ale ako vidím - mám smolu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
dada1511
18.1.12 09:34
Já umírám a píšu závěť pokaždé když jsem nemocná ,nechci to zlehčovat,teda,ale tím že na to nejsem zvyklá - marodit,tak se hroutim a dělím majetek i děti pokaždé,když mě doktorka pošle na krev
Lalala,neboj to bude dobré
- Citovat
- Upravit
18.1.12 22:13
dada1511 píše:
Já umírám a píšu závěť pokaždé když jsem nemocná
Ano i já už jsem nejednou uvažovala o tom, že napíšu závěť. Ale poněvadž jsem nevěděla, co do ní napsat, tak jsem se na to vybodla. Pak jsem se rozmyslela a řekla si, že lepší by byla poslední vůle. Mám toho tolik na srdci a hlavně bych si tam tučně napsala, co mi mají na pohřbu nechat zahrát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.12 12:04
ja jsem si uvedomila jasne a zretelne kdyz se narodil malej, nevim jako by se neco uzavrelo nejakej kruh v mem zivote. Jednou jsem sla k nam na cviceni a tam sedi ve vratnici takovej starej pan a me napadlo - jeee az bude Simon takhle starej …a pak me hned napadlo …to uz tady nebudu a malem jsem se v stane slozila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.12 12:37
Jocellyn,já myslím,že tyhle situace nabuzuje občas mozek víc lidem.My jsme taková objímací rodina a tak dcery ačkoliv dospělé se na nás pořád vesele vrhají a nedávno mě prolétlo hlavou,proč mne tady líbá ta ženská,to přece není moje Terezka 
pak si říkám,co mne to napadlo za pitomost a došlo mi,že to se jen tělo brání zubu času a nechce připustit,že už se ta malinká holčička nikdy nevrátí a já už jsem stará jak hnědé uhlí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.12 22:53
Zajímá mě, jaký mají pocit maminky, které se dívají na své již dospělé děti, které mají svůj život, které již třeba čekají své děti, nebo je mají…
Nedávno jsem byla s kamarádkou, která ke o několit let starší než já a zrovna jsem byla přítomna situaci, kdy její starší syn odjížděl na internát (prvním rokem je z domova) a kamarádka se s ním chtěla rozloučit. Na chodbě za přivřenými dveřmi ho chtěla na cestu spolu se všemi maminkovskými radami obejmout a políbit na rozloučenou a on ji dost nevybíravě odstrčil a políbení absolutně odmítl se slovy, že už není malej smrad, aby ho pusinkovala, že nejede na konec světa..atd. Normálně i vběhly slzy do očí i za ni, protože si moc dobře pamatuju, jak byl malý, jak si pro pusu chodil o přestávkách ve škole. (ona je tam zaměstnaná). Ach joo, na tohle období se netěším. Až mě děti nebudou chtít ani políbit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.12 23:25
No můžu tě ujistit,že to je mazec.Malej už bude co nevidět 15 let a už teď je taková odtažitá a já jí to i říkám.A když jí vidím jak vyspívá,jak už má skoro svůj život tak je mi z toho smutno.Možná i proto chci další miminko,trochu se tomu toku času postavit a zase mít drobečka,co mě potřebuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.13 00:58
¨Včera jsme byli s dětmi u našich a byla tam i moje babička. Bude jí v říjnu 80 let. Je to neskutečné, jak ten čas letí. Jak jsme tak seděli venku a bavili se nad hrajícími si dětmi a naše malá začala legračně hopkat, když brácha pustil rádio v autě, povídá babička: No mamko, co se té prďolince směješ, za chvíli půjde do tanečních. A já místo abych z toho měla radost a zasmála se, jak se ode mně v té chvíli jistě čekalo, tak jsem si jen vzdychla, protože jsem si v ten moment uvědomila, že babička už ji nejspíš v těch tanečních neuvidí. A bylo mi hrozně, protože jsem věděla, že narozdíl ode mně, která si ještě může reálně dělat naděje, že naši malou v tanečních uvidím, že ji snad uvidím i jako nevěstu a možná i jako maminku, si s babičkou můžu plánovat budoucnost jen v dosahu deseti - max dvaceti let. 
A bylo mi z toho v tu chvíli strašně úzko. Pak jsem si samozřejmě vzpomněla na mamku a taťku, že už taky začali stárnout i když si to já nechci připustit a že si těch společně strávených chvil musím vážit a užívat si je plnými doušky, ať budou příjemné či méně příjemné. Prostě si musím užívat jejich přítomnost… A zase přišla ta úzkost a melancholie. Co já jednou budu dělat?
Zakl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.13 01:27
@Krisťa81
No, to je prave ono… Pred dvema lety jsem byla na pohrbu. Prvnim v zivote, prababicka. A jak jsem tam tak v stala, napadlo me „Tak. A tohle byl posledni clovek, u ktereho te to jeste prilis neboli. Ted uz to bude jenom horsi“. A tahla hruza se me od te doby drzi jako kliste.
Mam babi, moji milovanou babi a i kvuli ni chci dite co nejdriv. I kdyz mi okoli rika „mas casu“, ja mam pocit, ze nemam. Je mi 24,5, ale ja tak strasne chci, aby si moje babi pochovala moje mimino, aby se na ni smalo, ze ozelim slecinkovsky zivot a zenu partnera do pelechu, co to jde. Rict to nikde nemuzu, neb jsem hnedle divna. Rict, ze obcas po nocich placu, protoze premyslim nad budouci smrti milovaneho pejska, taky ne. Co nadelam, strach je strach…
Diky za tohle tema
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.13 03:06
Měla jsem strach, o svoje děti, o svého muže, o všechny své blízké, o naše zvířecí miláčky, bála jsem se smrti…napadaly mě různé myšlenky a scénáře…skutečnost předčila všechny moje hrůzné strachy a obavy 
jedné noci mě probudil požár našeho domova a nebylo záchrany pro naši 10-letou holčičku - konec našeho šťastného života, který se změnil v přežívání, totální konec všem představám a strachu ze své smrti už vím, že jsou to vteřiny, které nás dělí od života , už se smrti nebojím, těším se, že skončí moje trápení a zase obejmu svoji holčičku tahle tragédie změnila moje myšlení a už VÍM, že život smrtí nekončí 
…strach je náš největší nepřítel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bamba
18.4.13 05:00
Brzy mi bude 60.Hodně často si říkám, jak ten čas strašně letí. Podle mě je nejlepší žít přítomností, užívat si dětí, radovat se z jejich úspěchů, naučit se jejich neúspěchy brát s nadhledem. Darovat jim tolik lásky a péče, aby tě na stáří neopustili.
Dlouho jsem si věk nepřipouštěla, proč taky, byla jsem zdravá, měla práci, děti, manžela. Děti se osamostatnily, my zůstali sami a vlastně by se dalo říct, že si užíváme zase jinak.Jo taky mě občas napadne, jak dlouho tady ještě budu. Umírají mi kamarádi a to je asi to nejhorší. Proto se snažím život žít tak, abych si na smrtelné posteli mohla říct, že nebyl zbytečný a že jsem využila každou chvilku ke spokojenosti své a svých blízkých. Nikdo z nás nevíme, kdy naše svíčka dohoří, tak proč se zbytečně trápit. Užívej si života, ber vše, co ti nabízí, jiná rada snad není.
- Citovat
- Upravit
18.4.13 07:57
@Michelangelo
Vůbec nevím, co na tohle napsat, tohle musí být strašné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
