Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Určitě se poradit s psychologem, pokud máš pocit, že by mohlo pomoci svěřit se manželovi, zkus to. Udělej cokoliv, aby si se toho srachu zbavila. Přeju ti moc štěstí, aby někdo nebo něco pomohlo.
Bohužel v dnešní době jsou zneužíváni jak holčičky, tak kluci. Pokud bude dítě ve špatnou dobu na špatném místě a potká úchyla, který ho zneužije, tak je to neštěstí. A může to potkat jak holku, tak kluka.
Anonymní píše:
Jinak pro upřesnění manželství je v poho, manžel se stará o prcka výborně všechno je v pořádku, ale to bylo u mých rodičů ze začátku taky.
Máte pravdu, bude lepší jít zase k psychologovi. Uvidíme co poradí. Manželovi jsem se to snažila naznačit, že by mi vůbec nevadilo mít dva kluky a že bych byla radši. Ale opravdový důvod jsem mu řekla, vždycky to svedu na to, že bych to s holčičkou neuměla.
Musí to být pro tebe strašné,když vidíš ve svém muži i když nechtěně potencionálního útočníka viď?
Opravdu je návštěva u psychologa na místě,protože bys svému muži měla začít věřit naplno.
Ano jsou mezi námi prasata odporný,ale věřím,že po tvojí zkušenosti by sis nikoho takového nevybrala a určitě sis ho pořádně oťukala,než sis s ním vůbec pořídila rodinu.
Podle mého,si tvůj muž zaslouží důvěru,ale tu asi bez pomoci nezískáš.
Opravdu hodně štěstí
Přiznám se, že mě to taky několikrát napadlo a myslím na to.
Mám dceru, zneužívaná jsem nebyla, chlapa mám normálního. Ale prostě i v přírodě to maji samičky a mláďata s těma samcema složitý, tak si taky říkám, že je třeba mít na paměti všechno a prostě nedopustit, aby se dceři něco takového stalo. A mám za to, že to, že mě to napadne, neni tak špatný jak to, že to někoho nenapadne a pak ejhle…
Ale jestli Tě to paralizuje způsobem jakým píšeš, asi by to psychologa nebo někoho podobného chtělo navštívit, třeba by se Ti nějak ulevilo.
Do budoucna se budu snažit mít s dcerou důvěrný otevřený vztah, což je podle mě prevence mnoha i jiných průšvihů.
Anonymka z Prahy
Já mám kamarádku, která má všeobecně přehnaný strach o děti, resp. měla o první dceru - hodně jí pomohla psycholožka (brala tedy i léky), pak chtěla druhé, tak léky vysadila a myslím, že dnes už vůbec problémy nemá - je ale pravda, že ona se druhým dítětem dostala do naprosté psychické pohody - už v těhotenství. U nich to bylo tak, že manžel druhé nechtěl, ona moc a když viděl jak je psychicky na dně, tak jí vyhověl (dnes je za to sám moc rád) a zřejmě i to strašně moc pomohlo.
Zakladatelko…já zase nemám odbrý vztah s matkou a dceru mám…a mám strach abych nebyla špatná matka jako ta moje…ale právě ten strach potlačuju tím, že se snažím být tou nejlepší a neupřímější mámou
Zkus svůj strach přeorientovat na to snažit se být s manželem lepší rodič než byl tvůj otec…a uvidíš že společně se vám to podaří ![]()
Urcite si nekam zajdi. Tvoje obavy jsou pochopitelne pokud jsi toto zazila. Vubec se za nic nestyd, neni rozhodne za co
![]()
Mrzí mne, čím jsi prošla.
Prosím, požádej o pomoc odborníka a všechno mu řekni, sama se z tohoto traumatu budeš dostávat jen těžko. Mít holčičku je úžasné, ale víš co, já tě chápu, mám o tu mojí také daleko větší strach než o syna a to jsem si neprošla ničím podobným, co ty…
Držím palec, ať to dokážeš vyřešit. A pokud to nevyřeším, jedináček má také něco do sebe. ![]()
Je mi líto co Ti ten dobytek udělal.
A souhlasím s holkama, navštiv odborníka, uvidíš, že to zvládneš. Hlavně přeji zdravé dítě, ať už holčičku nebo kluka.
jj mít holčičku je úžasný
a to miluju své děti opravdu obě stejně.
Díky holky hodně jste mi pomohly, hlavně v tom, že si nemyslíte (resp. nepíšete, myslet si to můžete), že jsem magor.
Ohledně léku: AD jsem už brala, když jsme se snažili otěhotnět, abych měla vůbec chuť na sex a zabraly. Bohužel se nemůžou brát při kojení.
Manžela jsem si oťukala tak moc jak jen to šlo (jsme spolu šest let) v intimních zaležitostech máme vše vyjasněno. Samozřejmě že mě mrzí, že mu nevěřím (on si to opravdu nezaslouží), ale bohužel si s tím nedokážu poradit. Hned zítra se objednám k doktorovi a uvidíme co on na to.
Zakladatelko, ještě jednou držím pěsti, moc bych ti přála, aby to dopadlo tak, že by sis začala dokonce přát holčičku
. Jo a magor nejsi určitě, ty za nic nemůžeš a je naprosto normální, že Tě takový zážitek poznamenal. Jen je to hrozně smutný. Tak hodně štěstí ![]()
Jěště, asi bych vše manželovi svěřila. Když se objednáš k doktorovi musela by jsi opět lhát proč jsi ho vyhledala. Možná by ti pomohlo i jen to, že by ti tím spadl velký kámen ze srdce, že nemusíš nic tajit, předstírat. Ale to si musíš samozřejmě rozhodnout sama podle toho jak dobře znáš svého manžela.
Soucitím, rozhodně nejsi magor, po takových zkušenostech málokdo zvládne založit funkční rodinu, jsi velmi silná. Blok ohledně holčičky chápu a myslím že ještě před početím by byl dobrý kurz psychoterapie. Shodou okolností ségra je psychoterapeutka a nedávno mi říkala o podobném případu, prý se s tím dá pracovat a strachu se zbavit.
Navíc, když přivedeš na svět holčičku, její osud nemůže opakovat ten tvůj, budeš mít šťastné dítě, které vyroste v plné rodině.
Možná by ti pomohla i kineziologie, pokud nejsi přímo proti, zkus se po okolí poptat, jestli ti někdo nějakého kineziologa nedoporučí.
Každopádně držím palec a přeju vám hodně štěstí.
Jsem ráda, že to chceš a budeš řešit, je zbytečné se v tom plácat sama, když nemusíš… ![]()