Bojím se mít dceru

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Loki01
8814
27.2.12 20:56
hkac píše:
Loki01 píše:Takze bys mu v podstate lhala. Rekla bys mu ze se bojis rict dceru z duvodu toho ze ji nekdo zneuzije. Zakladatelka se ale hlavne boji, ze ji zneuzije manzel. Rekla to snad jasne. Nektere maminky tady rikaji, ze ma rict pravdu a to ja bych prave nedelala. Tohle je mala lez, kterou klidne muze vysvetlit jeji navstevu psychologa.

manželovi nelžu ;)

Jde o to, že bych se to snažila podat tak, aby si to manžel nevztáhl na sebe. Myslím, že podstatné je to, že problém je ve strachu, ne v manželovi. Asi mi nerozumíš, já bych neudala smyšlený důvod. Těmi dvěma tečkami jsem myslela celé to, cotady zakladatelka psala v úvodním příspěvku. Pokud o tom její manžel ví a svoji ženu miluje, věřím tomu, že by to pochopil (že není problém v něnm, že nemá důvod mu nevěřit).

nevim jestli manzelovi lzes, nikdy jsem nerekla ze ano ;)
Ja neverim, ze by to pochopil nikdo. Mne kdyby se manzel sveril s tim, ze se boji, ze budu zneuzivat naseho syna tak bych asi zacala premyslet jestli me opravdu zna atd.
Nektere veci jsou lepsi nevyslovene. Pravda za kazdou cenu je podle mne kravina

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
hkac
15674
27.2.12 21:12
Loki01 píše:Nektere veci jsou lepsi nevyslovene. Pravda za kazdou cenu je podle mne kravina

Ano, s tímto souhlasím. Ale nedovedu si představit dusit v sobě to, o čem píše zakladatelka. Nedovedu si představit tohle před manželem tajit (tím tohle myslím moje obavy), tím spíš, že si zakladatelka uvědomuje, že k tomu nemá důvod. Nedovedu si představit ty dlouhé měsíce těhotenství plné strachu, že se mi narodí dcera. Nedovedu si představit strach z dalšího otěhotnění (ať už plánovaného nebo neplánovaného, nevěřím ve 100% účinek AK). Myslím si, že tutlat to v sobě by mohlo přinést víc škody než to říct. Ale možná máš jiné zkušenosti, tohle opravdu záleží na vztahu těch dvou.

Zakladatelko, pokud se rozhodneš to řešit s psychologem, budu ráda, když sem pak napíšeš, zda ti radí svěřit se manželovi nebo ne. Já bych to asi nevydržela, věřila bych tomu, že to manžel pochopí a nebude to brát tak, že mu nevěřím, ale že mám velký problém z minulosti, který je silnější než já.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
krmar
7479
27.2.12 21:58

Já naprosto souhlasím s hkac a dokonce si i myslím, že by zakladatelce mohlo hodně pomoci promluvit si o tom s manželem, pokud by reagoval tak, jak bych já čekala od milujícího manžela (i když prvotní šok, bych pochopila - nevím tedy jestli manžel tuší alespoň něco z toho, co jsi tu psala?).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
pampeliska33
37
28.2.12 00:04
PjckjsANEBjája píše:
já jsem pro přiznání obav manželovi. pokud je aspoň trochu rozumný, nebude vztahovačný a naštvaný, z čeho ho potenciálně podezíráš, ale bude se ti snažit pomoct. a pokud ne, tak zjistíš, co máš doma za (zprominutím) hulváta, který je na tebe naštvaný za něco, co jsi nemohla ovlivnit a z čeho si neseš následky na celý život.
na jednu stranu máš pravdu, ale na druhé straně když to vezmu i z druhého úhlu jak bych se cítila já, bych se taky asi trochu urazila…sice bych to neřekla, abych mu nějak nedělala další trable, ale uvnitř by mě to trápilo a byla by pak zase obrácený ten samej problém…ono ne vždy se vyplatí říkat vše a neznamená to že nemáte pevný vztah naopak znamená to že se na vzaájem respektujete a že jsi ohleduplná natolik že ho tím to trápením navíc ušetříš..spíš bych to pojala jinak. ano svěřila bych se že se mi stalo to a tam to a že mám strach mít dceru aby ji VENKU nepotkalo něco podobného…ono to pak vyzní úplně jinak :-)kdyby jsi byla na vozíku po úraze, tak by ses třeba taky mohla bát, že se to tvému dítěti stane taky. a měl by být proto naštvaný nebo uražený? buď ho zajímá jak se cítíš a pochopí to jako projev důvěry a nebo nezajímá…a pak bude ten výše zmiňovaný oheň na střeše
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
petull.a1
1002
28.2.12 00:36

Ahoj

Nečetla jsem celou diskusi, a tak se omlouvám, pokud už to tu někde padlo. Zakladatelko, nechtěla bys zkusit kineziologii? Prý dokáže odbourat i velmi výrazné bloky, právě třeba z dětství. Manželovi a psychologovi bych se svěřila každopádně. Držím palce :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
poučená
2499
28.2.12 01:20

Také bych to viděla na využití některé z kvalifikovaných terapií, anebo jejich kombinace: psycholog, kraniosakrální terapie, kineziologie, transvitalita, masáže-hlavně se zaměřením na břicho, kam se soustřeďují emoční traumata. Každé emoční trauma si potřebuje najít cestu ven, a tak z vás takhle „vyplavává“ strachem z narození dcery. Jestli ho tam necháte „zavřené“, stejně vám bude v životě všelijak překážet. A může se i jako důsledek vyvinout nemoc. Tak pryč s ním, ať ho pod kvalifikovanou pomocí a kontrolou vypláčete a vysmějete. Budete se cítit jako znovuzrozená.

Jestli vám v tom manžel může být oporou, nebo ne, to víte nejlépe sama. Trauma však žádný manžel vyléčit pouze svoji účastí nemůže. Jako každá nevyřešená minulost manželství neúměrně zatěžuje. Je třeba vyhledat odborníky. Pusťte se do toho hned. Držím vám palce :)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Loki01
8814
28.2.12 13:20
hkac píše:
Loki01 píše:Nektere veci jsou lepsi nevyslovene. Pravda za kazdou cenu je podle mne kravina

Ano, s tímto souhlasím. Ale nedovedu si představit dusit v sobě to, o čem píše zakladatelka. Nedovedu si představit tohle před manželem tajit (tím tohle myslím moje obavy), tím spíš, že si zakladatelka uvědomuje, že k tomu nemá důvod. Nedovedu si představit ty dlouhé měsíce těhotenství plné strachu, že se mi narodí dcera. Nedovedu si představit strach z dalšího otěhotnění (ať už plánovaného nebo neplánovaného, nevěřím ve 100% účinek AK). Myslím si, že tutlat to v sobě by mohlo přinést víc škody než to říct. Ale možná máš jiné zkušenosti, tohle opravdu záleží na vztahu těch dvou.

Zakladatelko, pokud se rozhodneš to řešit s psychologem, budu ráda, když sem pak napíšeš, zda ti radí svěřit se manželovi nebo ne. Já bych to asi nevydržela, věřila bych tomu, že to manžel pochopí a nebude to brát tak, že mu nevěřím, ale že mám velký problém z minulosti, který je silnější než já.

No je to spatna situace to jo. Ja bych urcite vyhledala odbornika, manzelovi rekla, ze tam chodim skrze to co se stalo mne (coz je vlastne necela pravda) a no a potom uz je to jen na te lecbe. Snad to pomuze.
Zakladatelko :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
netkaa
211
29.2.12 13:42

Souhlasim s Loki..
jeste pridam svuj nahled. Chlapi premysleji trosku jinak. Pokud o tom zakladatelky manzel vi, miluje ji a podporuje, tak by si to stejne vzal osobne, protoze ON ji prece miluje a je Normalni a nenapdlo by ho zneuzivat vlastni dceru.Takze byt chlap a moje zena by za mnou prisla s tim "hele zlato, bojim se s tebou mit dceru,abys ji nezneuzival, tak by se me to sakra dotklo.
Tohle je rozhodne dle meho nazoru na psychologa a odstraneni bloku. Pokud stavajici psycholog nepomohl, navstivila bych manzelskou poradnu a resila problem s manzelem spolecne, aby se eventuelne predeslo snizeni muzskeho ega a hlavne to, ze ma jeho manzelka neduveru k nemu.. jinak zakladetelce preji, aby se problem vyresil a vse dobre dopadlo :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
elanaa
31386
29.2.12 13:47

omlouvám se, nemám čas číst celou diskuzi…tak možná už to tu zaznělo

zakladatelko, pohlavně zneužít může kdokoli holku stejně jako kluka (a upřímně, když dojde na opravdový styk, tak mi to u toho chlapečka přijde snad ještě horší, viz. třeba film Pán přílivu :roll: ), takže to byses musela bát mít dítě vůbec…

Tvůj zážitek byl otřesný, ale věřím, že s kvalitní podporou psychologa bys to i teď zvládla a dokázala by ses těšit i na tu holčičku.

držím palce.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.12.12 12:08

zakladatelka

Ahoj holky, děkuji za rady, bohužel jsem neměla čas řešit svůj problém. Syn mi dává zabrat, do toho manželská krize a ještě ke všemu jsem těhotná cca 20 týden a je to bohužel potvrzená holčička. Čím víc jsem těhotná tím MÍŇ, mě trápí strach o ní výše popsaný. Říkám si, že jsem byla hodně přecitlivělá a nezbyde mi nic jiného než manželovi věřit. Zatím jsem se s tím (kromě vás) nesvěřila a uvidím jak to bude do budoucna.

  • Citovat
  • Upravit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď