Bojím se se rozvést..

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
NikolX
Nováček 3 příspěvky 22.10.18 13:16
Bojím se se rozvést..

Jsem s manželem 13 let, z toho teprve 2 roky manželé, máme jedenáctiletého syna.
Bylo mi 19 když se mi narodil syn, manželovi 27.. Od začátku byl nás vztah problémový. Já měla svojí jasnou vizi o rodině, manžel na mě působil tak, že snad nevěděl co si námi počít. Neustále ho lákaly večery s kamarádama po hospodách, já naopak chtěla tu svojí klasickou rodinnou idylku, výlety, společný večery.. Po porodu jsme se dost odcizili, manžel mi 14dní po porodu řekl že se za mě stydí, za to jak vypadám a různý takový věci.. Bylo mi to strašně líto a přestože jsem vždycky chtěla 2 děti, tímhle jsem se sekla a období těhotenství a porodu pro mě bylo to nejošklivější období v mým životě.. nerada na to vzpomínám a už nikdy jsem se neodhodlala k druhýmu dítěti, čehož dneska strašně lituju..
Měli jsme naprosto rozdílný názory na výchovu, na život, na všechno.. Ale bojovali jsme spolu, ani jeden jsme to nechtěli z nějakýho důvodu vzdát, nebo jsme měli strach, nevím.. Manžel je docela přizpůsobivej, takže mě to sice stálo strašně moc sil, bolesti, energie a nervů, ale nakonec se mi z něj podařilo „vychovat“ docela solidního partnera. Vím že to zní stašně, ale on ze začátku opravdu neměl žádný návyky, pocházel z nefunkční rodiny a evidentně vůbec neměl představu jak by jeho rodina jednou měla fungovat.. 11 let jsme bojovali.. bylo obodobí horší, nekdy zase lepší, ale přesto jsem pořád tam někde vzadu cítila že to není úplně ono, ale nedokázala jsem přijít na to co.. Do práce chodil, bral si brigády navíc aby nás finančně zabazepčil, synovi se věnoval tak jak to uměl, doma mi pomahal.. sice se pak cítil dotčeně že jsem mu málo poděkovala že tu něco udělal, protože ostaní chlapi to prý nedělaj, takže jsem mu měla být víc vděčná za to, že i on občas uklízí v bytě ve kterým žije když já jsem do večera v práci, ale prostě pomáhal.. nikdy se nestalo že bych přišla z práce, byl tu bordel a on ležel u televize.. Po 11ti letech jsme se vzali.. Nebyla to už taková ta hezká zamilovaná svatba, ale prostě jsme už spolu hodně let byli, byli jsme na sebe zvyklí a předpokládali že je náš vztah v pořádku.. Ani jeden jsme neměli žádný vztahy předtím než jsme se poznali a tak neměli s čím srovnávat..
Jenže dneska, 2 roky po svatbě jsem si uvědomila, že sice spolu žijeme, navenek fungujeme, ale mezi námi není nic blízkýho, alespoň z mojí strany ne.. Pořád jsem žila v tom, že se přeci tak hodně změnil, že konečně funguje jako táta od rodiny, tak co víc bych měla chtít.. ale mě to nestačí.. vnitřně jsem tak prázdna.. chybí mi vedle sebe člověk o kterýho bych se mohla opřít, chybí mi u něj jako u chlapa pocit bezpečí, nikdy jsem ho s nim nezažívala, vždycky jsem to byla já kdo všechno řešil, organizoval výlety, hledal cesty, všechno.. Nikdy mi neřekl „já pro tebe zajedu protože by se ti mohlo něco stát“ naopak když jsem se bála jít v noci z třídního srazu sama domů, řekl že tak snad choděj všichni a že nemám být paranoidní.. Poslední měsíce jsme se tak hodně odcizili, že už s ním nedokážu ani spát.. Hnusí se mi to.. X let chodím já spát v 9 hodin a on se dívá do 12ti na televizi v obýváku.. hlavně že potřeboval televizi do ložnice.. jestli se tam na ní díval 5×.. Nevím jestli mi úplně rozumíte jak se cítím.. mluvila jsem s nim už o tom několikrát.. On je povahově hodnej člověk.. ale co se týče vztahu, řekla bych že je až doslova parez.. Postrádá jakoukoliv empatii a já jsem naopak dost citově založená.. Diví se že s ním nespím.. ale jeho mozek už nedokáže pobrat, že k tomu potřebuju aj jinou blízkost než fyzickou.. Nemáme se už o čem ani bavit, každej jsme někde jinde, mě zajímaj výlety, jeho hospoda a televize.. On bez toho vydrží, pro klid, ale po chvíli ho to stejně táhne zpátky..
Před několika měsíci jsem měla takovej chvilkovej románek s kolegou, to už jsme doma měli problémy.. Nakonec jsem tu ukončila, ale tak jako on, se ke mě manžel nikdy nechoval, ani na záčtku.. Poznala jsem, že to o čem celou dobu jenom sním, doopravdy existuje.. že mě někdo dopravdy může podpořit, utěšit, respektovat mě a mojí osobnost.. Možná tohle byl ten ipmulz, nevím..
Každopádně chci se rozvést.. Doma jsme už o tom mluvili.. nechci žít tenhle prázdnej život dál.. Je mi líto manžela, protože se možná i v určitých chvílích snažil.. ale nestačilo to.. a ted už je pozdě..
Ale mám strach, strašnej strach.. Jestli je tohle rozhodnutí správný.. jestli nejsem moc náročná, jestli mi opravdu nemá stačit to, že chodí do práce, doma poklidí a když naplánuju, pripravim a zavelim na výlet, tak jede.. Ale mě tohle neuspokojuje.. chci žít, a ne umírat za živa ve svých 31 letech..
Nemám žádnou kamarádku se kterou bych si o tom promluvila, moc se nesvěřuju lidem kolem sebe se svýma problémama, ale jsem z toho už vyčerpaná.. Celý noci nespím a přemýšlím co je správně..

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
 
pohledzdruhestrany
Echt Kelišová 8310 příspěvků 22.10.18 13:30

Musel jsem to číst hodně dlouho, dokud nepřišla ta věta, kterou se vše vysvětluje …„Před několika měsíci jsem měla takovej chvilkovej románek s kolegou“ :mrgreen:

 
briza79
Povídálka 12 příspěvků 22.10.18 13:41
@pohledzdruhes­trany píše:
Musel jsem to číst hodně dlouho, dokud nepřišla ta věta, kterou se vše vysvětluje …„Před několika měsíci jsem měla takovej chvilkovej románek s kolegou“ :mrgreen:
…který by asi nepřišel, kdyby doma bylo vše v pořádku..... :think:
 
vejilka
Závislačka 4601 příspěvků 22.10.18 13:43
@pohledzdruhes­trany píše:
Musel jsem to číst hodně dlouho, dokud nepřišla ta věta, kterou se vše vysvětluje …„Před několika měsíci jsem měla takovej chvilkovej románek s kolegou“ :mrgreen:

Jooo!!! Vždycky tím žena procitne a zjistí, že je na čase se rozvést. Ačkoli, jako impuls to být může. Myslím, že je pak ten krok snazší

 
Uživatel je onlinejahuhudka
Extra třída :D 10987 příspěvků 22.10.18 13:45

:think: Asi si myslis,ze jsou vztahy ,kde jsou stale na oblacku . Tak otevri oci. Vztah je drina. Jsou v nem hezke chvilky i spatne chvilky. Celkem by me zajimalo co vy o tobe napsal tvuj muz,ktery se jevi vice mene v pohode.

 
jednoslunicko
Ukecaná baba ;) 1272 příspěvků 22.10.18 13:48

Tak s novým partnerem za zády se to ze vztahu odchází hrdě a pěkně středem. Bylo by fér manželovi říct, že se poohlížíš jinde, aby měl stejnou šanci - buď si někoho najít nebo prozřít. Si myslím já.

 
pohledzdruhestrany
Echt Kelišová 8310 příspěvků 22.10.18 13:51
@briza79 píše: …který by asi nepřišel, kdyby doma bylo vše v pořádku..... :think:

stejná kravina, jakože chlap si najde milenku jen tehdy, pokud je doma něco v nepořádku

 
Lama Lama
Hvězda diskuse 49099 příspěvků 22.10.18 13:52

Odcházíš od tohodle součansého nebo za tím novým? Šla by jsi, ikdyby ten nový nebyl?

 
salubriter
Kecalka 124 příspěvků 22.10.18 13:53

Některá rozhodnutí potřebují čas.
Ale podle toho, co píšeš, Tě spíše omezuje strach ze samoty, co bydlení, jestli bude dost peňez …
Takže myslím, že Ty vlastně již víš, jen se odhodláváš udělat ten velký krok ;)
Držím palce

 
NikolX
Nováček 3 příspěvky 22.10.18 13:54

Ale já nemám žánýho novýho partnera.. Zmínila jsem se o chvilkovým románku před x měsíci, kterej jsem navíc sama ukončila..

 
NikolX
Nováček 3 příspěvky 22.10.18 13:56
@Lama Lama píše:
Odcházíš od tohodle součansého nebo za tím novým? Šla by jsi, ikdyby ten nový nebyl?

Já nemám nikoho novýho.. Zmínila jsem románek před x měsíci, kterej jsem ukončila já sama.. Navíc už ani nejsme kolegové, nevídáme se a ani vídat nebudeme..

 
Maiandra
Kecalka 365 příspěvků 22.10.18 14:00

Tak je pravda, že hormonální zamilovanost ve vztahu nevydrží. Ale to neznamená, že je ok si připadat roky tak, jak to zakladatelka popsala. Románek impuls byl, ale možná je na impuls nejvyšší čas. Konec konců by klidně mohla ještě stihnout další těhotenství a tentokrát si ho užít (i když jistě, nikdo jí to nezaručí).
Je pravda, že jak tam ty návyky nejsou, hodně těžko se s tím něco dělá. Vy jste navíc měli rodinu strašně brzo, totiž ty jsi byla hodně mladá, pak jste to plácali kvůli dětem možná i v době, kdy by to bezdětný pár třeba zabalil. Už kvůli těm odlišným představám o soužití a zájmům. Ono se dva odlišné přístupy sladit dají, ale chce to oboustrannou vstřícnost a lehký to není.
Pravda je, že existují lidi, kteří mají prostě schopnost empatie sníženou (ne, fakt to nejsou všichni chlapi :lol:), no a když to ještě nemá odžité ze své rodiny, možná opravdu nechápe, v čem je problém. To musíš sama vědět, jak moc upřímně jsi s ním o tom mluvila a co jste pro ten vztah kdo udělali.
Průšvih je zejména ta fyzická nechuť k němu, zvlášť pokud by se netýkala jen sexu (když nejde o to, že se ti nechce, že po něm nešílíš, ale vyloženě o to, že se ti hnusí) - jak se tohle ve vztahu objeví, je to s ním už opravdu hodně špatné.
Musíš počítat i s tím, že to po rozvodu nebude růžový, že nemusíš (ale můžeš) potkat hned nějakou velkou lásku a že můžeš chvíli bezvýsledně randit nebo si i najít někoho, s kým to zas neklapne. To se prostě děje a měla bys to tak brát. Ale jenom strach z toho, že by mohlo být hůř, nebo strach ze samoty přece není dostatečný důvod s někým zůstávat - to není fér ani vůči němu.
No a když jste o tom mluvili, co manžel na to?

Příspěvek upraven 22.10.18 v 14:02

 
Pidlák Povidlový
Zasloužilá kecalka 996 příspěvků 22.10.18 14:01
@NikolX píše:
Jsem s manželem 13 let, z toho teprve 2 roky manželé, máme jedenáctiletého syna.
Bylo mi 19 když se mi narodil syn, manželovi 27.. Od začátku byl nás vztah problémový…

proč si děláte děti s někým s kým si vůbec nerozumíte?

pokud se chcete rozvést, tak to udělejte. nikdo jiný to za vás neudělá. jedinou radu bych měl. zajděte si za terapeutem, ten si vás vyslechne.

 
VerčaZav
Zasloužilá kecalka 653 příspěvků 22.10.18 14:02

Jo holka hledáš 20% které ti chybí, a možná přijdeš o těch 80% které máš doma nikdo není dokonalý :nevim: vztah se musí budovat a pracovat na něm co si s manželem promluvit o tom co potřebuješ a jak nejlíp toho dosáhnout a nebourat celkem funkční rodinu

 
nini77
Ukecaná baba ;) 1649 příspěvků 8 inzerátů 22.10.18 14:03

To je těžký. Ano, jsi ještě mladá a je škoda, že nemůžeš žít víc plným životem. S někým, koho miluješ a kdo miluje tebe. Ale máš 11 letého syna (jestli si to dobře pamatuji). Bylo by mi asi líto syna. Rozpad manželství se dětí vždycky dotkne. Možná to zní blbě, ale není tvůj manžel podle tvých slov není zlý člověk, jen si jako partneři nesedite. Je to těžké v tvém případě. Na jednu stranu škoda mladých let, na druhou je tam syn. Těžko se rozhodovat… Ale mladá budeš i za pár let, až tvůj syn bude dospělý a tolik se ho to nedotkne. Asi bych to nedělala.

Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nádherná proměna: Kuchyně se díky odborníkům stala skutečným srdcem domova

Paní Jana si ve svém životě prožila mnoho těžkých chvil. Příběh dvakrát... číst dále >

Podzimní čtení: Tyhle knihy vás v klidu nenechají

Podzim je ideální na to uvařit si čaj (nebo nalít dvojku červeného), zavrtat... číst dále >

Články z Expres.cz

Slováci mají svoje dvě Ledecké: O jaké kočky mohou kvůli sporu přijít?

I Slováci mají svou Ledeckou! Vlastně dvě Ledecké. Sestry a přední biatlonové... číst dále >

Řepka útočí na Erbovou: Plánovala mě zničit, z mojí smrti by měla zvrácenou radost!

Už 20. listopadu vyjde v pořadí čtvrtá kniha bývalého fotbalisty Tomáše... číst dále >

Články z Ona Dnes

Do chladného počasí stačí troje boty. Na kozačky do půli lýtek zapomeňte

Letní střevíčky a žabky jsme už definitivně uložili na dno botníku. Nastává... číst dále >

Život Livie Klausové ovlivnil pobyt v dětském domově i smrt otce

Zatímco Václav Klaus byl jako prezident jedněmi obdivován a druhými... číst dále >