Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bojím se společného bydlení
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.8.18 22:11
Já bych za tím už uzavřela dveře a rozhodně se k němu zase nevracela. co až ho zase omrzíš? Potáhneš zase zpět? To snad ne. Prostě jaký si to chlapec udělal, takový to má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.18 22:16
Nevrátila bych se. Kvůli sobě a hlavně kvůli dceři. Po svých zkušenostech už bych byla sobec a neobětovala se pro někoho jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.18 22:16
Pokud ho nemiluješ, nevracejte se… mas zodpovědnost i za dceru. Pokud by tak moc chtěl on pro váš vztah a dítě něco udělat, prodá dům a odstěhoval by se za tebou (třeba i se stařečkem)…
Za jeho nemoc nikdo nemůže… je to blbý, to je holt život… to ale neznamená, že by ses o nej měla celý život starat jen proto, že máte spolu dítě… pro takový krok (starat se o nemocného) už by jsi měla mít sakra dobré důvody, třeba, že se o vás cely život dobře staral a ty mu to teď chceš vrátit svou péčí - jenže to se nedělo, jen na vás kašlal, když jej ani vlastní dítě pomalu nepoznalo 
Příspěvek upraven 14.08.18 v 22:22
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.18 22:17
@Anonymní píše:
@vertunka to není podstata věci, on je nemocný, o to šlo a o to jde…
A to jako nebyl nemocný, když jste se dali dohromady? Kde se mu ta nemoc vzala? Co když jí bude mít zase?
Já bych se k němu netáhla zpět, a už vůbec ne s dítětem. Píšeš, že ho nemiluješ, tak proč to lámat přes koleno? Abys mu pomohla v nemoci? A zaslouží si to, potom co tě vyhodil i s dítětem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.18 22:18
@Anonymní píše:
@vertunka to není podstata věci, on je nemocný, o to šlo a o to jde…
Právě proto. A kam půjdeš? Do domu kde ti nic nepatří, ke stareckovi a nemocnému muži kterého nemiluješ? Šílenost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.18 22:34
Nevrátila bych se ani za nic, kvůli dceři i kvůli tobě. Nevzejde z toho nic dobrého, nemiluješ ho, nikdy už nebudeš, ne, ani za nic. A už vůbec bych se nestěhovala ze zázemí zase těch 400km. Při příštím rozchodu můžeš mít sakra problém a už ti nedovolí odstěhovat dítě tak daleko a budeš nahraná. Ne, ne, ne a stokrát ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.18 22:35
No já bych se teda nevrátila, nemiluješ ho, ve městě jsi sama, necítíš se tam dobře a ono nedej bože se mu to projeví opět a zase Tě pošle zpátky a ty jako pipka půjdeš zase zpět. Pokud dal výpověď tak ať se přestěhuje za Vámi a stařečkovi zajistí péči, nebo snad se Ty budeš starat o přítele, dítě i stařečka? Nevím no, ano rodinu ctím, ale co je moc to je moc..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.18 22:40
Za me taky ne. Prave kvuli dceri ne. Nemuzes ji vlacet sem a tam a menit ji jen tak bydleni stale dokola…nebo muzes ale nedelala bych to. Jen si privazes kouli na.nohu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.18 22:43
Jen jim budes delat pecovatelku oboum..to je jasny ze te chce zpatky aby ses prece starala ne? Asi ani nema penize… zustante kamaradi coz vlastne ste..proc spolu jeste bydlet? Tohle by byl sakr velkej skok zpatky kteryho by jsi mohla horce litovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.18 22:44
Pokud ho nemiluješ, není co resit. Byla by to jen otázka casu..Navic uz by ti nemusel dovolit,odstehovat se s malou zas zpet, takovou dalku. Ani nahodou ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.18 22:52
Nešla bych ani náhodou. A to ne kvůli sobě. Být sama, ok, to ať se Každej třeba staví na hlavu, ale budeš dělat blázna i z toho dítěte, který za nic nemůže. Nemocí tě bude nakonec citově vydírat a tejrat, že za to nemůže (takže jeho výkyvy bude nemoc) a ty si ve finále taky moc neškrtneš. Protože je přece nemocnej.. Taky mám s jedním takovým dítě, a když mě poslal do míst kam slunce nesvítí i s pupkem, nikdy bych se k němu nevrátila. Sice se spolu bavíme, jelikož si vzpomněl, že má dítě, ale tohle mu nikdy nezapomenu. A jedinej kdo by nakonec byl de*il, by bylo moje dítě, kdybych vlezla do týhle řeky znova. Protože se lidi nemění. Ještě si to nechej projít hlavou, a furt musíš myslet, jak k tomu ta malá jednou přijde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.8.18 00:52
Aby ses mohla starat o někoho v nemoci, musíš ho milovat. Jinak to nedáš. Nevracela bych se ani náhodou.
- Citovat
- Upravit
15.8.18 03:07
@Anonymní píše:
Aby ses mohla starat o někoho v nemoci, musíš ho milovat. Jinak to nedáš. Nevracela bych se ani náhodou.
To je svatá pravda a nechci aby to vyznělo vypočítavě, ale taky by z toho člověk měl něco mít. Bude zabezpečena finančně třeba, protože představa že se stará o dítě, seniora a psychicky nemocnou osobu a do dře v práci a obrací každou korunu je prostě šílená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jdu se za vámi vypsat… Příští měsíc se mám zpět stěhovat k příteli, ale mám z toho velký strach, že to bude jako dřív, ikdyz už není skoro nic, jako dřív… Od začátku tedy… S přítelem jsme přes šest let, náš vztah byl ze začátku obvíkendový, až jsem otěhotněla, přestěhovala jsem se k němu, 400km od původního bydliště, rodiny, zázemí… Ze začátku to bylo fajn, až na časté stavy smutku z odstřihnutí se od všech, ale i ty ustaly, našla jsem si pár známých v novém městě a narodila se nám malá. Všechno bylo na chvilku zalité sluncem, měli jsme se rádi, snažil se mi pomáhat, pak ale změnil zaměstnání a my se začali vídat sporadicky, většinou až někdy večer jestli jsem vydržela po celodenním maratonu s kojencem a kolotočem v domácnosti neusnout, měl v té době i svůj koníček, kterého se vzdát nechtěl, proto to sporadické vídání se. Všechno začalo jít z kopce, intimní život byl nakonec taky v troskách, nebyl doma a když ano, tak já byla totálně mrtvá, začaly hádky, on chtěl uznání, že dělá pro rodinu maximum a že má nárok na koníček, já zase chtěla trávit víc času jako rodina, malá ho skoro neznala a ani dnes k němu nemá vřelý vztah… Měnil se mi před očima, neustále podrážděný, nic mu nebylo vhod, nakonec mě osočil, že jsem sobec a malou si přivlastňuju( impuls byl ten, že k němu nechtěla jít, tím jak se málo vídali ho brala spíš jako nějakého strejdu) nakonec řekl, že bude nejlepší, když se s malou odstěhuju. Bolelo to hodně dlouho, nemohla jsem se od toho co řekl přenést, tou dobou už u rodičů. Až jsem začala znovu žít, ozval se, litoval, omlouval se, řekla jsem, že ještě jednu šanci mu dám, máme dítě tak proto, ale že mě musí přesvědčit, že to myslí opravdu vážně, měsíc dva to bylo opravdu skvělé jako kdysi kdy jsme měli ještě pro sebe dost času, začal se sbližovat i s dcerou, ale pak další rána, je v léčebně, už přes rok trpí psychózou a depresemi, dohnala ho tam myšlenka na sebevraždumi, zpětně mi dochází, proč se předtím tak choval, ještě uvedu, že o nemoci nevěděl nikdo, ani on, on si myslet že je osvícený, když slyší hlasy atd. Zabýval se hodně duchovnem… Na konci měsíce bude propuštěn a chce, abychom byli zase spolu, já ho v tom nechci nechat, teď díky lékům je z něj zlatý člověk, ale bojím se, že to nebudu psychicky zvládat já-malou, která si zvykla na naše a místní prostředí, partnera a jeho nemoc, finance, musel dát výpověď zaměstnání bylo jedním ze spouštěčů, staro nové prostředí, to, že budu zase na všechno sama…Mám ho ráda, nemiluju, ale ráda ho mám, po tom všem ho milovat už neumím, z jeho strany padlo hodně bolestných slov, ale nechci ho v tom nechat, vím že podpora nejbližších je nejdůležitější v této fázi, ale mám strach jít za ním zpátky. Bylo by skvělé kdyby mohl jít on sem za námi, ale má tam dům a v něm ještě stařečka, který má na domě dožití, takže zatím žádné nákladní s nemovitostí… Jsem jako myš v koutě a nevím na kterou stranu se vydat… Nezlobte se za anonym