Utápím se v sebelítosti

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.08.18 09:17
utápím se v sebelítosti

Dobrý den,

potřebuji se někde vypovídat, je to trošku pro mne interní zpoved.

V poslední době cítím, že se neumím z ničeho radovat, jsme lítostivá a naštvaná, mám pocit, že v životě nic neprožiju, že mi život uniká mezi prsty..

jako dítě jsme měla obyč. dětství, nikam jsme moc nejezdili, max v létě na chalupu, ale mám na tu dobu hezké vzpomínky, bylo tam vždy fajn, moje máma byla dost usedlá ale milující, dala by za nás život, měla sjme ji moc ráda, ale když mi bylo 10, odešel od nás otec, prostě se vzal jednoho dne a zmizel a už se nevrátil k nám, později se ozval a občas nás navštívil, ale vztah už nic moc, neplatil na nas alimenty, tak jsme byly dost bez penez, máma kolem sebe neměla moc lidí, nebyla moc kamarádská, teda jako melq známé, ale byla mimo práci spíš doma, žila pro rodinu, žádnou extra kamarádku nemšl, s rodinou se moc nestýkala (sourozenci byly s velkým vekovým rozdílem), tak si brala půjčky, aby to vše utáhla, měla 2 práce, pocházela z vesnice z dost nuzných poměrů jako 5. dítě, vyrůstala bez otce, nemeli peníze, od 15 praovala, takže nemla ani učnák, tak i pozdji se jí práce hledala těžko, nebo měla, ale špatně placenou přitom byla chytrá, ale neměla ambice se dovzdělat v dospělosti, s dětma..
No a ten kolotoč práce a půjček si vybral dan, byla v dost špatném psychickém stavu, často plakala dluhy ji přerostly, když jsme šla na střední - dojířždela sjme a kolikrát jsem nejela do školy, že jsme neměla na cestu, áma moc nebrala, že se chci vzdělávat, ona sama dělala od těch 15 a když jsme školu přerušila - měla jsme období, kdy mi na tom už nezáleželo, byla docela i rád, našla sjme sibrigádu a finančně ji vypomáhala, v té době si máma našla přítele - z nej se stal alkoholik co ji i bil a vždy to končilo scénou, že mu odpustila, ale když se pohádali, chodila za mnou a brečela mi v posteli, mně bylo 15 a nevěděla jsme co dělat, špatně sjem to nesla, hádaly jsme se, chtěla sjem, aby ho vyhodila, nedělal! máma dvě práce, ztrhaná, ona měla hroznou potřebu, aby ji někdo miloval a nebyla sama, bohužel, i na ukor mně a sestry, ta byla starší, odešla z domu v 18, já zůstala u mámy, nemohla sjem ji opustit, zabilo by ji to..
Já vždy byla dítě snílek a dobroduh - jezdila sjem prstem po mape a snila kam se podívám, chtěla sjem se stát archeologem, četla jsme vše, chtěla sjem jezdit po vykopávkách, cestovat s kamarády jako batůžkář, odjet do latinské Ameriky, pracovat tam a tak si vydělat na cesty, vždy se posunout jinam..nj, vše jen sny, v 19 jsme se rozhodla, že si dodělám gympl a sen o vzdělání si splnim, dělala sjme ho dálkově, byla to fuška, měla sjem práci v obchodě, občas i noční - inventury - brigád ya dřela na maturitu, gympl dálově byla hrůza, zvlášt matika a chemie mi daly zabrat, ale udělala jsme ho a skončila s maturitou s vyznamnáním a dostala se i na archeologie - problém byl, že byl, že to bylo denní studium, nastoupila sjem a po nocích si chodila vydělávat, jenže po roce studia mě zdolalo zdraví - objevila s eu mě panická porucha, s mámou to v té době bylo zlé, měla zdravotní problémy, přítele už vyhodila a byla bez muže a byla sama, já s ní byla, nešlo se odtrhnout, i když jsme chtěla, žádný vážný vztah do té doby, taky mi to chybělo, chtěla jsme být někým milovana, jenže když jsme naznačila, že bych odešla žít po svém, máma začala, že už nemá pro co žít a že se zabije, já se fakt bála..a to se vše odrazilo na mém stavu- sychicky ko, nemohla sjem nikam, cetovat, jít do obchodu jen s neurolen, léčila sjem se na pychiatrii, kdo zná PP, ví jak je to zákeřná nemoc, skoro mi to přerostlo do agorafobie, nemohla sjem pracocat, tak zas penez bylo máo, mama skončila v insolvenci, odpojily nám teplou vodu, hrozný období, nikdo o tom neví, jak jsme žila, stydím se za to!

PP sjem překonala, našla sipráci a i přítele- dnešního muže, když už se zdálo, že vše ok, máma šla do důchodu, těšila se, že po 5 letech ji skončí insolvence, že začne žít - celý život nic neměla, dřela a nastoupila do důchodu a bum rakovina, chemoterapie, velká operace, bolest, po roce zemřela, já jsme byla s ní, nechala jsme práce a starala se o ni, pdoporoval mě přítel, bylo to těžkým, píchala sjem ji morfium,,nakonec podlehla doma - jak chtěla, se mnou, neopustila sjem ji, ale zas se to na mě podepsalo, naštěstí PP se mi nerozjela, ale člověka to změní, víc jsme se uzavřela a od té doby jsme jiná, neumím se z ničeho radovat, závidím lidem, co mají jednoduchý život, jsou štastný, daří se jim..

nyní mi je 30 let, jsme vdaná - vzala sjem si první vážný vztah, byla sjemr áda, že nekoho mám, milovala sjem ho, a el asi jsme do toho šla moc brzo, opakuji máminy chyby, nechtěla sjem zůstat sama, ale manžel je hodný, jen si už tolik nerozumíme, hádáme se, vztah vyčpěl, ale máme malou holčičku - užasnou - 2 letou, jsme ted na RD a uvažuji co dál, mám jen gympl, umím anglicky - domluvím se, práce se neshání dobře, protože s gymplem jakoby nic nemáte, kancelářsé práce - nával, ale nebojim se, neco zas najdu, jde o to, že můj živitz je tak jiný, než jsme kdy chtěla, měla bych být ráda, manžel mě miluje, i kdyžnám to moc neklape - ale tady budu problém já, dcera jekrásná, šikovná a hlavně zdravá! ale já nejsme štastná, chci tolik cestovat, ale nedostává se nám penez, snad až budu zas v práci, ale i tak, manžel výplata nic moc, já taky nikdy nebudu brát horentní sumu, měla bych žít tím co máme, ale já jsme nikdy nikde nebyla a všchni kolem cestují, vše se jim daří, já na co sáhnu, to se kazí, fakt i manžel mi řekl, že než ě poznal, že se mu dařilo a ted opak :D

potřebuju změnit myšlení a začít žít tak jak žijeme a být ráda za to co máme a nelitovat se, ale nejde mi to, pořád o nečem sním a nic se nedaří, těším se ažnastoupim do práce budu vydělávat, sem tam ted jdu na brigádu, ale vše spolknou učty - dluhy nemáme naštěstí, a le uspory taky moc ne, před narozením dcery jsme pracovali s mužem ve stejné firmě - ta ša do insolvence a oboumnám dluží peníze - nedostaly sjme výplaty - já navíc mám nejnožší rodičák - proptože mě nepihlásili na zdravotní a sociální, což sjme netušila, takže mi to neměli z čeho vypočítat, z insolvence jsme nic nedostali, takže naštstí jsme se ani nezadlužili, ale přijde mi, že se z toho hrabeme doted..

uvažuji, zda by mi nepomohla nějaká terapie, snažím se číst duchovní knhy jak změnit myšlení a být pozitivní, a el nedaří se mi, začínám být zapšklá, vadí mi to, prosím neodsuzujte mě za to, vím, že je to hnsuný, zrušila sjem i FB, jen proto, že nedokážu koukat na to jak lidi cestují a mají se dobře a vím, že fb je pozlátko, ale i tak.. a my pořád řěšíme nějaké problémy, poslední - stěhovali jsme se a majitel bytu nám nevrátil 2 kauce, prostě nám je nedal, ted to řešíme, ale mě už to unavuje, proč se nám to pořád dje, proč jednou není neco bez problému

já se jen potřebovala vypsat a třeba nkdo poradí jak se té sebelítosti zbavit, sžírá m to zaživa a opravdu nechci skončit jako zlá, zpruzela babizna :lol:

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
 
Malaga
Generální žvanilka 24693 příspěvků 14.08.18 09:25

Změnit můžeš jen sama sebe, nikdo to za tebe neudělá. Možná by ti psychoterapeut pomohl najít cestu…a jak to máš s hlídáním? šla by nějaká brigáda? a co si dodělat dálkově VŠ?
nebo se domluv s kamarádkou a když tak toužíš cestovat - nízkonákladová letenka a třeba jednodenní výlet do Milána …

 
ahhotep
Kecalka 333 příspěvků 14.08.18 09:26

Uff..dočetla jsme to a moc mě to mrzí, že má nkdo takový start do života a hrabe se z toho ještě ve 30, možná si měla odejít a zařídit se po svém, ale to se těžko říkáí, věřím, že to bylo těžké v tom mámu nechat, sama nevím, zda-li bych to dokázala, hele, ty jsi moc šikovná, dostudovala jsi gymnázium dálkově! i přes to vše,. dostala si se na vysokou! je mi líto co zas přišlo potom! co zkusit dodělat výšku - jiné zaměření ted? to cestování, to začne, byt nebude vše hned, ale začne, začneš vydělávat a našetříte, jsi očividně dobrodruh, můžeš k tomu vest dítě, zajet do exotických destinací - tam je nejdražší letenka, známá ted cestuje se 4 letou v Číně - autem a ve stanu za hubičku! to dáš, terapie by možná pomohla, pokud máte málo penez, doktorka ti i napíše na pojištovnu, jen pečlivě vybírat psychologa! držím palce! samotný je mi z toho uzko, lidské osudy jsou různé, tys to neměla štastné a lehké, ale jak píšeš, máš milujícího muže, zdravé dítě a žádné dluhy, to není neřešitelné, jen to přijde později! :kytka: :srdce:

 
Dojcanis
Závislačka 3664 příspěvků 14.08.18 09:30
@Anonymní píše:
Dobrý den,

potřebuji se někde vypovídat, je to trošku pro mne interní zpoved.

V poslední době cítím, že se neumím z ničeho radovat, jsme lítostivá a naštvaná, mám pocit, že v životě nic neprožiju, že mi život uniká mezi prsty..

jako dítě jsme měla obyč. dětství, nikam jsme moc nejezdili, max v létě na chalupu, ale mám na tu dobu hezké vzpomínky, bylo tam vždy fajn, moje máma byla dost usedlá ale milující, dala by za nás život, měla sjme ji moc ráda, ale když mi bylo 10, odešel od nás otec, prostě se vzal jednoho dne a zmizel a už se nevrátil k nám, později se ozval a občas nás navštívil, ale vztah už nic moc, neplatil na nas alimenty, tak jsme byly dost bez penez, máma kolem sebe neměla moc lidí, nebyla moc kamarádská, teda jako melq známé, ale byla mimo práci spíš doma, žila pro rodinu, žádnou extra kamarádku nemšl, s rodinou se moc nestýkala (sourozenci byly s velkým vekovým rozdílem), tak si brala půjčky, aby to vše utáhla, měla 2 práce, pocházela z vesnice z dost nuzných poměrů jako 5. dítě, vyrůstala bez otce, nemeli peníze, od 15 praovala, takže nemla ani učnák, tak i pozdji se jí práce hledala těžko, nebo měla, ale špatně placenou přitom byla chytrá, ale neměla ambice se dovzdělat v dospělosti, s dětma..
No a ten kolotoč práce a půjček si vybral dan, byla v dost špatném psychickém stavu, často plakala dluhy ji přerostly, když jsme šla na střední - dojířždela sjme a kolikrát jsem nejela do školy, že jsme neměla na cestu, áma moc nebrala, že se chci vzdělávat, ona sama dělala od těch 15 a když jsme školu přerušila - měla jsme období, kdy mi na tom už nezáleželo, byla docela i rád, našla sjme sibrigádu a finančně ji vypomáhala, v té době si máma našla přítele - z nej se stal alkoholik co ji i bil a vždy to končilo scénou, že mu odpustila, ale když se pohádali, chodila za mnou a brečela mi v posteli, mně bylo 15 a nevěděla jsme co dělat, špatně sjem to nesla, hádaly jsme se, chtěla sjem, aby ho vyhodila, nedělal! máma dvě práce, ztrhaná, ona měla hroznou potřebu, aby ji někdo miloval a nebyla sama, bohužel, i na ukor mně a sestry, ta byla starší, odešla z domu v 18, já zůstala u mámy, nemohla sjem ji opustit, zabilo by ji to..
Já vždy byla dítě snílek a dobroduh - jezdila sjem prstem po mape a snila kam se podívám, chtěla sjem se stát archeologem, četla jsme vše, chtěla sjem jezdit po vykopávkách, cestovat s kamarády jako batůžkář, odjet do latinské Ameriky, pracovat tam a tak si vydělat na cesty, vždy se posunout jinam..nj, vše jen sny, v 19 jsme se rozhodla, že si dodělám gympl a sen o vzdělání si splnim, dělala sjme ho dálkově, byla to fuška, měla sjem práci v obchodě, občas i noční - inventury - brigád ya dřela na maturitu, gympl dálově byla hrůza, zvlášt matika a chemie mi daly zabrat, ale udělala jsme ho a skončila s maturitou s vyznamnáním a dostala se i na archeologie - problém byl, že byl, že to bylo denní studium, nastoupila sjem a po nocích si chodila vydělávat, jenže po roce studia mě zdolalo zdraví - objevila s eu mě panická porucha, s mámou to v té době bylo zlé, měla zdravotní problémy, přítele už vyhodila a byla bez muže a byla sama, já s ní byla, nešlo se odtrhnout, i když jsme chtěla, žádný vážný vztah do té doby, taky mi to chybělo, chtěla jsme být někým milovana, jenže když jsme naznačila, že bych odešla žít po svém, máma začala, že už nemá pro co žít a že se zabije, já se fakt bála..a to se vše odrazilo na mém stavu- sychicky ko, nemohla sjem nikam, cetovat, jít do obchodu jen s neurolen, léčila sjem se na pychiatrii, kdo zná PP, ví jak je to zákeřná nemoc, skoro mi to přerostlo do agorafobie, nemohla sjem pracocat, tak zas penez bylo máo, mama skončila v insolvenci, odpojily nám teplou vodu, hrozný období, nikdo o tom neví, jak jsme žila, stydím se za to!

PP sjem překonala, našla sipráci a i přítele- dnešního muže, když už se zdálo, že vše ok, máma šla do důchodu, těšila se, že po 5 letech ji skončí insolvence, že začne žít - celý život nic neměla, dřela a nastoupila do důchodu a bum rakovina, chemoterapie, velká operace, bolest, po roce zemřela, já jsme byla s ní, nechala jsme práce a starala se o ni, pdoporoval mě přítel, bylo to těžkým, píchala sjem ji morfium,,nakonec podlehla doma - jak chtěla, se mnou, neopustila sjem ji, ale zas se to na mě podepsalo, naštěstí PP se mi nerozjela, ale člověka to změní, víc jsme se uzavřela a od té doby jsme jiná, neumím se z ničeho radovat, závidím lidem, co mají jednoduchý život, jsou štastný, daří se jim..

nyní mi je 30 let, jsme vdaná - vzala sjem si první vážný vztah, byla sjemr áda, že nekoho mám, milovala sjem ho, a el asi jsme do toho šla moc brzo, opakuji máminy chyby, nechtěla sjem zůstat sama, ale manžel je hodný, jen si už tolik nerozumíme, hádáme se, vztah vyčpěl, ale máme malou holčičku - užasnou - 2 letou, jsme ted na RD a uvažuji co dál, mám jen gympl, umím anglicky - domluvím se, práce se neshání dobře, protože s gymplem jakoby nic nemáte, kancelářsé práce - nával, ale nebojim se, neco zas najdu, jde o to, že můj živitz je tak jiný, než jsme kdy chtěla, měla bych být ráda, manžel mě miluje, i kdyžnám to moc neklape - ale tady budu problém já, dcera jekrásná, šikovná a hlavně zdravá! ale já nejsme štastná, chci tolik cestovat, ale nedostává se nám penez, snad až budu zas v práci, ale i tak, manžel výplata nic moc, já taky nikdy nebudu brát horentní sumu, měla bych žít tím co máme, ale já jsme nikdy nikde nebyla a všchni kolem cestují, vše se jim daří, já na co sáhnu, to se kazí, fakt i manžel mi řekl, že než ě poznal, že se mu dařilo a ted opak :D

potřebuju změnit myšlení a začít žít tak jak žijeme a být ráda za to co máme a nelitovat se, ale nejde mi to, pořád o nečem sním a nic se nedaří, těším se ažnastoupim do práce budu vydělávat, sem tam ted jdu na brigádu, ale vše spolknou učty - dluhy nemáme naštěstí, a le uspory taky moc ne, před narozením dcery jsme pracovali s mužem ve stejné firmě - ta ša do insolvence a oboumnám dluží peníze - nedostaly sjme výplaty - já navíc mám nejnožší rodičák - proptože mě nepihlásili na zdravotní a sociální, což sjme netušila, takže mi to neměli z čeho vypočítat, z insolvence jsme nic nedostali, takže naštstí jsme se ani nezadlužili, ale přijde mi, že se z toho hrabeme doted..

uvažuji, zda by mi nepomohla nějaká terapie, snažím se číst duchovní knhy jak změnit myšlení a být pozitivní, a el nedaří se mi, začínám být zapšklá, vadí mi to, prosím neodsuzujte mě za to, vím, že je to hnsuný, zrušila sjem i FB, jen proto, že nedokážu koukat na to jak lidi cestují a mají se dobře a vím, že fb je pozlátko, ale i tak.. a my pořád řěšíme nějaké problémy, poslední - stěhovali jsme se a majitel bytu nám nevrátil 2 kauce, prostě nám je nedal, ted to řešíme, ale mě už to unavuje, proč se nám to pořád dje, proč jednou není neco bez problému

já se jen potřebovala vypsat a třeba nkdo poradí jak se té sebelítosti zbavit, sžírá m to zaživa a opravdu nechci skončit jako zlá, zpruzela babizna :lol:
:hug:
 
ahhotep
Kecalka 333 příspěvků 14.08.18 09:33

jo a k tomu vztahu, sama píšeš, žes neměla ážné vztahy, je to normální, že po letech to není jako dřívv, kor když přijde dítě a povinnosti kolem, to se spraví, když se budete vzájemne respektovat a mít k sobě uctu!

 
Lioness34
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 14.08.18 09:36

Omlouvám se nedocetla jsem to dokonce ale narovinu pokud jsi úplně v haji tak psychologa a jinak na sobě pracovat a neohlizet se. Jsou horší osudy a upřímně ono kdo měl ideální dětství??? 20%?? A ne každé manzelstvi co sis myslela nebo myslíš ze je ideální ideální je/bylo… násilí drogy apod
Za mě hlavu vzhůru a divej se dopredu. Každý den si dej jeden cíl a co si myslím ze maximálně pomaha je sport. Začni jezdit na kole nebo běhat - chodit na dlouhé procházky apod. Bude lip uvidíš.

 
inkakřivák
Extra třída :D 13934 příspěvků 14.08.18 09:37

Začni něco dělat - přerovnej skřín, umyj okna, vyper záclony a bude ti líp. Přestan se hrabat v minulosti a v dušičce. Pracuj.

 
Lioness34
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 14.08.18 09:39

A ještě - manžel té miluje a problémy jsou všude buď rada ze té neopustil s prvním problémem. Je s tebou nejsi na to sama buď rada ze ho mas…
A sama víš ze vztah se zhoršil proč neudelas něco pro svého muže?? Teď jsem docetla lemana do parku budete mít jiného muže - přečti si tu knihu …

Ty třeba víš ze té miluje a ze vztah mate už vyprchnany nebo jak jsi to popsala ale co pro ten vztah děláš ty? Co děláš pro svého manžela ty? Tím začni ;)

 
ahhotep
Kecalka 333 příspěvků 14.08.18 09:40

@Lioness34 život snad neí soutěž o to, kdo má těžší život a horší osud, ne? je spousta lidí, co se utápí ve splínu kvůli daleko menším vecem, ono je to těžké, sama jsme si prožila pár ošklivách veci a když se to s tebou táhne od dětství, těžko se to hodí za hlavu

zakl. že to sem píšeš, tady ti většina napíše, že se nudíš a hrabeš v sobě :lol:

 
Ester13
Kelišová 5818 příspěvků 14.08.18 09:51

Holka, to co prožíváš není sebelítost. Je to regulérní deprese. Opravdu by to chtělo psychoterapii.

 
Šarlota4
Echt Kelišová 9866 příspěvků 14.08.18 09:52

Ahoj je mi líto jak se cítíš a čím sis prošla. To bych nedala, jsi silná. Nicméně opravdu to není tak, že je to všude růžové. Spousta rodin otáčí každou korunu, každé druhé manželství se rozvádí, zadlužených lidí v ČR je v řádu statisíců. Léčebny jsou plné alkoholiků a feťáků. Jsou rodiny, kde se zneužívají děti, bijou , mají strašné podmínky. Fakt ne každému se daří. Ono to tak může vypadat, ale opak je pravdou.

 
Emimin7
Echt Kelišová 9276 příspěvků 14.08.18 09:54

Potřebuješ se léčit. To je jako bych četl svého kamaráda s chronickou depresí.

 
samá práce
Ukecaná baba ;) 2166 příspěvků 14.08.18 10:00

hele voe, na archeologii zapomeň. To je škoda snění, co nevytáhla ze země Lara Croft, to vytáhl Indiana Jones a zbytek je v nějakým v tom podzemí kdesi pod knihovnou. A sbírat nějaký keramický střípky na moravským poli by tě nebavilo. Kdejakej moravák by tě přesvědčoval, že to jeho víno je zaručeně aspoň archivní a víš jak to dopadá. To i tuzemák je proti tomu luxusní pití.
Přestaň taky číst duševní knihy, to je k hounu. Přečti si kata Mydláře a víš o životě všechno. Dokaď tě bavěj tři věci, sex, ženy a rakenrol, je hezky na světě. ;)

 
Lioness34
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 14.08.18 10:03
@ahhotep píše:
@Lioness34 život snad neí soutěž o to, kdo má těžší život a horší osud, ne? je spousta lidí, co se utápí ve splínu kvůli daleko menším vecem, ono je to těžké, sama jsme si prožila pár ošklivách veci a když se to s tebou táhne od dětství, těžko se to hodí za hlavuzakl. že to sem píšeš, tady ti většina napíše, že se nudíš a hrabeš v sobě :lol:

Prave - samozrejme ze to není soutěž ale chtěla jsem ji tím napsat ze toto zaživa hodne lidi a ze málo lidi mělo ideální dětství … a ze je potřeba se dívat dopredu a nelitovat se.

 
astoret
Ukecaná baba ;) 1029 příspěvků 14.08.18 10:08
@inkakřivák píše:
Začni něco dělat - přerovnej skřín, umyj okna, vyper záclony a bude ti líp. Přestan se hrabat v minulosti a v dušičce. Pracuj.

Ze pujde myt okna nic neresi, nehrabat se v minulosti taky ne, ona to v sobe musi doresit, ne to spolknout. Neznam moc lidi, co se staraji doma samy bez pomoci o umiranici, kdyz tak vetsinou v ramci rodiny a ve vyssim vemu, je to velka zatez oro psychiku, zvlat pro takto mladeho cloveka, ktery jeste ma psych. Problemy a resi do toho nedostatek penez. V tomto veku mladi studuju, randi, cestuji. Chapu, ze ma splin. Mamv rodine cloveka s pp, znicilo mu to zivot, upadl do deprese z toho, ona to jeste tvladla dobre, dle me to ale vse dost potlacuje, utapi se v tom, e chce to resit. Obcas potkam cloveka a rikam si co de mu stali, ze je tak zly, vetsinou svujosud neresil a stal se z nej zapskly clovek bez spetky empatie

Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nádherná proměna: Kuchyně se díky odborníkům stala skutečným srdcem domova

Paní Jana si ve svém životě prožila mnoho těžkých chvil. Příběh dvakrát... číst dále >

Podzimní čtení: Tyhle knihy vás v klidu nenechají

Podzim je ideální na to uvařit si čaj (nebo nalít dvojku červeného), zavrtat... číst dále >

Články z Expres.cz

Daisy Lee chce větší prsa a rty. „Máma zůstává v nemocnici,“ vzkázala mimochodem

Je to už několik dní, co bývalou přední příbramskou političku Alenu... číst dále >

Novinky z Pákistánu: Tereza si ve vazbě našla kamarádku a chybí jí vepřové maso

Češka Tereza H., která je obviněna z pašování devíti kilogramů heroinu, v... číst dále >

Články z Ona Dnes

Úsporná variace na svatomartinské menu. Hustá polévka i kuře jako husa

Svatý Martin se k nám sice chystá spíš na bílém bicyklu než na koni, ale... číst dále >

Nejčastější chyby při čištění zubů, které mohou za zničený chrup

Téměř každý se za svůj život setká se zubním kazem. Na vině je podle lékařů... číst dále >