Utápím se v sebelítosti

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Zabatko

5696

823

14.8.18 10:50

načítám...

Ahoj, hele začátek života nic moc, ale jsi mladá a jak to máš teď není úplně tak nejhorší, mám chlapa co Tě má rád a zdravé dítě, to je základ, na kterém se dá pracovat. Cestovat ještě můžeš, teď se zkus radovat z toho co máš, plno pěkných věcí nestojí nic, nebo ne moc, i když třeba necestuješ, tak můžete chodit na výlety do lesa, po památkách nebo tak, nebo s manželem na procházky po okolí, můžeš doma přerovnat věci a vyvětrat skříně, prostě nějaká činnost. Nebo nějaký koníček co se dá dělat za málo peněz, prostě pro něco se nadchnout. Nemysli si, že všichni žijí tak jak prezentují na FB, tam každý většinou vyvěsí jen to nejlepší, přitom nevíš, že se jim rozpadá vztah, nebo bojují s těžkou nemocí nebo něco takového. Život není žádná soutěž, musíš žít teď a tady, protože rychle utíká, nemá smysl se trápit tím, co není, musíš dělat tak abys byla šťastná s tím, co je. Myslím, že bys měla zvlášit návštěvu psychiatra, mně antidepresiva moc pomohla, sice kvůli zdravotnímu problému, ale začala jsem vidět svět veselejší a už jsem je dávno vysadila a jedu dál. Každý den si udělej nějakou maličkostí radost a pochval se za něco, co se Ti povedlo, i kdyby to měl být jen guláš. :lol:

načítám...
Citovat
Zmínit

Zabatko

5696

823

14.8.18 10:54

načítám...

@astoret píše:
Ze pujde myt okna nic neresi, nehrabat se v minulosti taky ne, ona to v sobe musi doresit, ne to spolknout. Neznam moc lidi, co se staraji doma samy bez pomoci o umiranici, kdyz tak vetsinou v ramci rodiny a ve vyssim vemu, je to velka zatez oro psychiku, zvlat pro takto mladeho cloveka, ktery jeste ma psych. Problemy a resi do toho nedostatek penez. V tomto veku mladi studuju, randi, cestuji. Chapu, ze ma splin. Mamv rodine cloveka s pp, znicilo mu to zivot, upadl do deprese z toho, ona to jeste tvladla dobre, dle me to ale vse dost potlacuje, utapi se v tom, e chce to resit. Obcas potkam cloveka a rikam si co de mu stali, ze je tak zly, vetsinou svujosud neresil a stal se z nej zapskly clovek bez spetky empatie

V jakým věku, ve 30? A co má vyřešit? Minulost je minulost, musí koukat před sebe, mně to mytí oken popravdě hrozně pomohlo když jsem byla psychicky totálně v háji a klepala se tak, že jsem nemohla ani vylézt z postele a zvracela od nervů. Pak jsem si řekla, že takto přece nemůžu žít a naštvala jsem se sama na sebe a začala něco dělat, začalo to úklidem a oknama. Minulost bych nechala být, s tou se stejně nedá nic dělat, člověk si to musí v sobě probrat a najít to pozitivní na tom, co aktuálně má a od toho se odrazit. Jde to.

načítám...
Citovat
Zmínit

ahhotep

1688

1623

14.8.18 11:23

načítám...

@Zabatko že to pomohlo tobě, neznamená, že to pomůže všem, pokud má náběh na deprsei, PP se ji kdykoli může vrátit, znám tu nemoc, mytí oken opravdu nepomůže, to se hezky říká lidem, co se cítí mizerně, ale nemají psychickou nemoc, znám i lidi co radí lidem v depresi, že mají sportovat, že to pomáhá :zed: ona tu minulost v sobě musí dořešit, protože to může mít jako spouštěč k té PP, ráda se vrací, ataka přijde zničehonic, mně přijde, že se to v sobě snaží potlačovat a ono se to prostě kupí a kupí, proto to nemůže hodit za hlavu, dokud se nesrovná s minulostí a nepřijme, že to je jak to je, nepokročí dál, a ta PP, sama píše, že po smrti matky se ji stav zhoršil, ale naštěstí se ji to nerozjelo, ale kdykoli může, ta PP vznikla v době, kdy byla ve stresu, kdy řešila spoustu věcí, pokud se ji v životě zase něco přihodí, může se spustit znova a tentokrát nad ní nemusí vyhrát, v rodině to bylo to samé, potlačené emoce, špatné dětství a dospívání, radila jsem, jdi to řešit k psychologovi, ne, není třeba, hodim to za hlavu a začnu od nuly, ale v hlavě se k tomu pořád vracel a stačila jedna událost krizovka a rozjelo se mu to znova, v takové míře, že je na invalidním důchodě a přidala se mu k tomu ještě deprese, nemůže ani vyjít z domu aby neměl panickou ataku tak silnou, že omdlí, když se vzdálí 100 m od domu, dle psychologa to má právě souvislost s problémy , které měl. ted se plácá ještě v depresi, protože přišl o práci, ma malý invalidní důcjod, opustila ho žena a roky žije zavřený v bytě a mlátí hlavou o zed, kam se dostal a přes všechny terapie a léky se mu nad tím nedaří vyhrát a řeší svou minulost, která se na něm podepsala víc než čekal.

a v jakým věku, nepíše, kolik ji bylo, když ji zemřela matka, ale tipuju dle toho co píše, neco přes 20, vy jste se v tomto věku starala o umírající matku, píchala ji morfium a vzdala se práce, abyste se o ni mohla starat, do toho řešila dluhy a svůj psychický problém, já jen píšu, že většina lidí tohle neřeší za celý život, natož ve věku, kdy si lidi užívají první vztahy, hledají práci a budují karioeru nebo studují, ano, jsou horší veci, co se lidem stávají, ale ne každý to hodí za hlavu, někdo by tohle vše přešel a žil dál, že se nakonec má docela dobře, ji to očividně nejde, takže rady, že to má hodit za hlavu, jsou dost mimo, kdyby to uměla, asi by to už udělala

načítám...
Citovat
Zmínit

astoret

4749

3852

14.8.18 11:52

načítám...

@ahhotep aky máme v rodině člověka s PP a je to ošklivý, nemůže chodit do práce, ale tak zlý to ješět nemá, to je hrozný, chodí na nějaké terapie? vystavuje se tomu z čeho má ataky nebo už je má pořád? u nás to začalo, že dopravní prostředky, posléze ataka ji doma zničehonic, 2× zavolána záchranná služba domů, mysleli jsme, že je to infarkt, stejný symptomy a ona ta PP :roll: hrozný kam t to posune a i to okolí, ty řeči na depresi znám, dřív než jsem změnila profesy, jsme pracovala s lidmi s psychickými poruchami, posléze v hospicu, takže i vím jak je pro rodinu mít doma člověka v terminálním stádiu, ale k té dpresy, běžně jsme se setkávali, že i rodina nemocného odepíše, když není schopen se ani zvednout z postele, že je jen líný, prtože já mám tky depku a do práce chodím

a s tím věkem, přesně tak jsme to myslela, že píšu, že ještě v tomto věku, přesně jsi mě pochopila, já když si vzpomenu na přes 20..studium, večírky, cestování s přáteli, v létě brigády a festivaly, problémy jsme si taky prožila,ale až později, vše se dá překonat, ale lépe se překonává, když má člověk hezké vzpomínky a neco prožil a má z čeho čerpat, jestli chápeš..žít celý život od ničeho k ničemu a řešit jen problémy, nic moc..
pracovala sjem iv domech napůl cesty, děti z domovů, kterým bylo 18 a šup s nima do světa s pár drobnýma, to byly taky příběhy, nekdo to dal líp, uchytil se, sic žádný zázrak, nekdo to nedal, že nemá takový start jako jiný a začal brát drogy,m skončil na ulici a už se nezvedl..já vidím pozitivum, že zakl. má ted pevnou půdu pod nohama chce řešit ty svoje pocity a myšlenky, opravdu radím psychologa, bude líp :kytka:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

14.8.18 12:14

načítám...

prosím anonym, osobní udaje o mé osobě

Jsem z rodiny, kdy mě naši měli mladí, otec hodně pil a bral drogy, stáhl matku, nebylo to nic šíleného, ale dvakrát se o mně nezajímali, byly doby, kdy jsem chodila spát hladová, protože doma nebylo nic k jídlu, o láskyplné péči rodičů, nemluvě..naštěstí fungovala babička, která si mě před pubertou vzala do péče, díky bohu! šla jsem na obchodku a udělala si maturitu, taky jsme chtěla VŠ, ale babička krátce po maturitě zemřela, tajila nemoc, abych odmaturovala v klidu. v 18 jsme zůstala sama, bez nikoho, kdo by mi kryl záda, kdo by mi pomohl v něčem, nikoho, kdo by mi udělal domov. nastoupila sjem do práce a začala pracovat v cestovce, poznala jsme nynějšího manžela a ted je vše super. manžel dost vydělává, máme se dobře, mám domov, rodinu, 2 krásné a zdravé děti, kterým můžu dát, co já jsme neměla. přesto všechno se často myšlenkama vracím do minulosti, některé veci se prostě s člověkem táhnou celý život. mně pomohl terapeut, minulost jsme nepohřbila, ale naučila sjem se s ní žit, věřím, že i ty to zvládneš!