Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak to vemte z té lepší stránky -když je někdo starý, tak se starého věku dožil. Umírají i malé děti, ne každý má ten luxus, dožít se stáří, zejm. dožít se ho ve zdraví nebo relativním zdraví
Stáří budeš mít takové, jaké si ho uděláš. (pokud nebudeme polemizovat nad nemocemi)
Moje mamča je stále dost akční a kolikrát mám potíž se s ní domluvit na kafčo, protože pořád nemá čas. Pořád někde cestuje s klubem důchodců a nedávno pěkně všichni řádili na svém večírku. To by ses divila, jak si umí „staří“ lidé užívat života. ![]()
Moje babička bydlí na půli cesty mezi dvěma středními školami. Jednou mi říkala, jak šla z nákupu a u ní před barákem postávali floutkové s průmky s holkama ze zdrávky. Prý se bavili takovým stylem, že se babička styděla, že je stará. Tehdá jsem byla hluboce na prvním stupni, takže jsem ji nechápala, dneska, co mi táhne na třicet, už jí začínám rozumět (asi mi stárne mozek). Já nemám strach ze stárnutí, na staré lidi se dívám s úctou, ráda jim čtu ve tváři, jaký život asi měli. Ti lidé si prožili valnou část života v nesvobodné zemi, spousta jich prožila útrapy války, vždycky pomyslně padám na zadek, když potkám někoho, kdo má vytetovaná čísla na ruce. Na stáří se koukám jako na završení krásného života. Strach z něj nemám. Bojím se jen nemocí, které mě degradují zpátky na úroveň kojence. Pokud půjde mozek se mnou, bude mi to jedno. Pokud ne, raději nebudu.
Navíc nikdo neříká, že nemůžeš potkat lásku i v domově důchodců. ![]()
Hlavně pozitivní mysl to chce.
No, jedná známá, co má se seniory letité zkušenosti říká, že se vše dá generalizovat na dva základy - buď nefunguje hlava nebo nohy. Když se opravdu hluboce zamyslím (
), asi by bylo lepší, když by nefungovala hlava…to je utrpení jen pro ostatní okolo ![]()
Ja spis premyslim o smrti - jake je to zit v osmdesati s vedomim, ze me to muze kdykoli skolit. A jak je hnusne, ze temer kazdou smrt provazi utrpeni.
@Pudloslava píše:
Ja spis premyslim o smrti - jake je to zit v osmdesati s vedomim, ze me to muze kdykoli skolit. A jak je hnusne, ze temer kazdou smrt provazi utrpeni.
Kdykoliv skolit tě to může i ve 40
Nikdo nikdy neví dne ani hodiny.
@krtek7489 píše:
Kdykoliv skolit tě to může i ve 40Nikdo nikdy neví dne ani hodiny.
Jenže ve čtyřiceti s tím nikdo nepočítá, kdežto v osmdesáti každej:-)
@boball píše:
Jenže ve čtyřiceti s tím nikdo nepočítá, kdežto v osmdesáti každej:-)
O to je to horší, že s tím nepočítáš, když pak ležíš nemohoucí v posteli. Ti staří s tím počítají a proto je to alespoň nepřekvapí. A já s tím tedy počítám. Nejsem z těch, které by si říkaly, mě se to stát nemůže. Bohužel i mladí umírají a bohužel i na hnusné nemoci typu rakovina ![]()
Vidím se jako babičku sedět na lavičce našeho dvorku vedle mě dědeček kolem pobíhá náš 5tý labrador a 4 krásný vnoučátka.
@LuckaPt Krásná představa, tak snad budeš mít možnost ji zrealizovat ![]()
@krtek7489 píše:
O to je to horší, že s tím nepočítáš, když pak ležíš nemohoucí v posteli. Ti staří s tím počítají a proto je to alespoň nepřekvapí. A já s tím tedy počítám. Nejsem z těch, které by si říkaly, mě se to stát nemůže. Bohužel i mladí umírají a bohužel i na hnusné nemoci typu rakovina
o tom prave premyslim, jake je to zit s tim, ze ted kdykoli se to muze stat a zrejme se to brzy stane
Mám oba rodiče velice aktivní, mamce je 72,tátovi 66..mamka žije cestováním, výletama, občas doučuje jazyk..táta má velkou zahradu, práci na baráku a rodinu
já se utěšuju tím, že když zdraví dovolí, budu také cestovat, už šetřím
a děsně se těším na vnoučata už teď. nevím, moc se toho zatím nebojím, nepřemýšlím nad tím a když teda už na mě tyhle myšlenky přijdou, řeknu si, aspoň se konečně pořádně vyspim a budu se válet do kolika chci ![]()
Jo jo, jak to tu tak čtu a vztahuju na svoje prarodiče, tak se taky stáří nebojím.
Babička od mámy má devadesátku na krku a nebere jedinou pilulku, nepotřebuje brýle, naslouchátko ani hůl. Rodiče mého táty jsou o deset let mladší, zato už se strašně těší, až se vypraví na Galapágy a Velikonoční ostrovy. V sedmdesáti prošli Island s krosnou na zádech a spali ve stanu. Zažili silné zemětřesení v Thajsku, při kterém se zřítila sousední budova. Procestovali USA a Jižní Ameriku, to všechno už jako důchodci. Mají hospodářství, zvířata… Narozdíl od první babičky už jsou ale závislí na lécích, babička je po operací očí, děda téměř neslyší. Nicméně mají pořád hodně chuti do života, mají se z čeho radovat a hlavně pořád milují jeden druhého.
Ahoj všem…
Tak to na me zase padlo. Ty vtirave myšlenky o stáří, nemocech a nemohoucnosti a samote
je mi letos 32 let, mam dve male deti. Na jednu stranu si porad připadám na 20, ale na druhou stranu je mi smutno, jak rychle ten život utíká. Přijde mi, že ted prozivam sva nejlepší léta a pak už se to bude jen zhoršovat. Az mi skonci materska, tak prijdu vecer z prace, udelat veceri, par minut pro deti a spat. A takto kazdy den. Pak prijde puberta, deti se odtahnou, pak odejdou…Přijdou nemoci, smrt blízkých, moje smrt… jak budu sama, nemohoucí, treba v bolestech…strasna představa
Zazivate tyto pocity taky a jak se s nimi vyporadavate? Je mi do breku ![]()