Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jo, to jsem teda měla, jsem si vždycky říkala, že takový štěstí, že bych mohla mít bez problému děti, mít určitě nebudu..no a 3 krát jsem do toho vlítla, ani nevím jak, dvakrát nám „selhala“ metoda počítání plodných a neplodných dnů
(dětí bylo v plánu hodně, ale v trochu větším rozpětí ![]()
Minila jsem tu otázku na spíše na ženu které se snaží otěhotnět a zatím se nedaří, nebo jestli třeba jste měli nějakou jakoby intuici že neotěhotníte…
@Anonymní píše:
Taky máte někdy obavu jestli vám to vubec bylo dáno do vínku mít potomka?
poté, co mi to dr řekl, tak jsem obavu měla.. a ejhle, ono to po 8mi letech znenadání klaplo.. Takže už nějak věřím tomu, že i nemožné se stane ![]()
Taky jsem se bála. Nedařilo se nám 3 roky, poté 1.IVF neúspěšné,1.KET úspěšný na 6 týdnů,2.KET úspěšný a jsem ve 28.tt (ještě nemám to své miminko zdravé u sebe, tak neříkám hop) I já jsem se bála, ale řekla jsem si, že pro to udělám maximum.
Další věcí je, jakými budeme s mužfm rodiči a jaké bude dítě, třeba (nedejbože) řeknu, že jsem matkou být neměla.
Hodně štěstí, věřím, že na každou to vytoužené miminko někde čeká ![]()
Zakladatelko, vzpomnela jsem si na tento denicek, pocti si, jestli mas trudne myslenky, treba ti zvedne naladu
Já měla roky strach, věděla jsem tak od 20ti let, že budu mít velké problémy, někteří mi tvrdili, že nebudu moct mít děti. Zkusit jsem to mohla poprvé až teď na konci srpna (je mi 27) a povedlo se, je to můj zázrak ![]()
Ale těch 7 let jsem byla nešťastná, neměla jsem partnera, se kterým bych chtěla založit rodinu, takže zůstávala ta nejistota, jestli to půjde, hodně jsem přemýšlela i o adopci. Ovlivnilo mě to i ve výběru partnerů.
Zakladatelko, nejdůležitější ze všeho je se tomu takto nepoddávat, psychika je hodně důležitá věc a pokud tomu budeš hodně věřit, že to opravdu klapne, tak budeš mít mnohem větší šanci, že to dopadne dobře. Hlavně musíš být optimistická a věřit… Říká se to lehce, ale hůř se dělá, ale ta psychika je opravdu základ všeho… Je to velká čarodějka… Držím palce ![]()
Taky jsem se bála, hlavně po prvním potratu. Nakonec to dopadlo tak, že nyní očekáváme čtvrté mimi, tedy neplánovaně.
Jak už to tu bylo řečeno, je to hodně o psychice.
Tak já teda měla tu intuici a taky že jo. Teď je to 8 a půl roku, co jsme vysadila prášky a nic…máme zasebou 2×IVF, jednou IVF s dárkyní, přitom jsme otěhotněla, ale pak jsem potratila, meztím nespočet KETů a dvě laparoskopie a prostě nic platný. Naštěstí je i jiná možnost, jak se stát mámou, takže máme krásného chlapečka ![]()
Ja take mela neprijemny pocit, ze se to nepodari. Pres rok se nedarilo a ted mi skoro trilety prcek skace po hlave ![]()
Než jsme se začali snažit, tak mě nikdy nenapadlo, že bychom měli mít problémy. Zejména pro to, že oba sportujeme a celkově žijeme zdravě. A ejhle, bude to už 2,5 roku a nic. Problém je bohužel na straně manžela. Je hodně zásadový a zatím odmítá zásah lékařů do mého těla a celkově do našeho snažení. Někdy mám strach, že neustoupí, a že je schopný kvůli hrdosti a cti nemít děti. Ano, moje pocity jsou podobné tomuto tématu, bojím se, že nebudeme mít děti.
Taky máte někdy obavu jestli vám to vubec bylo dáno do vínku mít potomka?