Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jednoduchá pomoc - nsjdi si solidnějšího chlapa. Já už to asi nebudu (to jen pro pořádek…),ale slušných kluků běhá po ulicích v tomto státě dost. Jen je potkat v ten správný moment.
@Anonymní píše:
Ani nevím jak bych začala..
je mi 22, mám přítele asi rok, bydlíme spolu…pred mesicem jsem se dozvedela že jsem těhotná. Prvně byl strasne rád, jenomže potom to začalo, jak to uživíme? muj přítel nepracuje, an nehodlá to nijak menit…zdědil peníze tak žijeme nejak s toho…vím, je to divný, ptáte se, jestli mi to nevadí, vadí, ale nevím jak ho mám do té práce naštvat…před třema mesici jsme se spolu rozesly, myslel si, ze jsem ho podvedla (nepodvedla jsem ho) potom jsme sek sobe vrátili, dozvedela jsem se, ze spal s jinou, ještě ted to nemuzu skousnout. další vec, všechno mi vyčte:špatně se vyspí, můžu za to já, vzala jsem mu polštář, nachladí se, muzu za to já, nikdy se nestalo, že bych za neco nemohla já..už nekolikrát jsem si vsimla ze si píse s jinýma, každou vychvaluje jak ji to sluší, kazdou by pozval na obed, dokonce jsem cetla i to, ze psal sve kamosce kterou zná už dlouho že ho mrzí, že ty peníze který má neutrácí s ní. Všechno jsem to překousnula, snažím se, ale už je toho vážně moc! dnes jsem schváůlně jela k rodičum skrs to, aby si užil silvestr, pořáda u nás na byte nejakou párty, nemám rádakdyž je opilej tak jsem sama od sebe rekla že pojedu domu..dojedu domu, kouknu se nekam kam jsem nemela a jenom co jsem odjela psal nejake holce ohromný romány…vvím že by mi bez neho bylo líp, o moc líp, ale já to nedokážu, nedokázu ho opustit, asi jsem blbá, mladá, ale jsou s ním i hezký chvilky kdy me chytne a rekne ze me miluje a já rázem vždycky zapomenu na to co mi dělá…víc mi dělá špatný veci než ty hezký, ale já to nedokážu, reknu mu že je konec, zbalím se že jdu pryč ale rázem mi začne tak chybet ze udelam kr*** ze sebe a prosím ho oto aby me odpustil i kdyz za níc vlastne nemuzu…vím, má me neuveřitelne omotanou kolem prstu a já nevím jak dál…
Pošli ho k čertu, zasloužíš si lepšího…
Zlato, nechci ti nějak kázat, ono všude je něco
ale myslím že to není chlap pro budoucnost
přijde mi nezodpovědný, a nevím jestli se za těch pár měsíců než se miminko narodí změní ![]()
Asi bych se nastěhovala k rodičům, pomalinku se připravovala roli maminky, jeho bych samozřejmě neodsunula, miminko je i jeho, ale snažila bych se být radši samostatná, a pak třeba byla příjemně překvapená.
Jo, to si říkám taky
ale jak mám tady toho opustit a hledat si jinýho?? s dítetem?
Ale jak se mám osamostatnit od neho??nedokážu to, bolí to. dneska silvestr a ja sedím zaplavená v slzách doma u pc ![]()
@K.Black nezodpovedný je, já vím, je uplne k níčemu!!!ale já to ndokážu prostě:(
Musíš si to uvědomit sama, že s takovýmhle tě pěkná budoucnost nečeká… A udělat si s ním dítě? To byl taky ten „nejlepší“ nápad… ![]()
No s dítětem budeš v každém případě, ale osobně si myslím, že samotná to zvládneš líp než když budeš mít na krku ještě někoho, kdo tě takhle ponižuje a nervuje, ten nevypadá, že ti bude oporou a podělí se s tebou o každodenní starosti a stres, naopak ti ještě naloží.
@Nenulka88 díte bylo neplánované, nejsem až tak tupá, že bych si udělala s nekým takovým díte, ale na potrat prostě nepujdu, tom miminko za to nemuze prece.. ![]()
@Anonymní píše:
@K.Black nezodpovedný je, já vím, je uplne k níčemu!!!ale já to ndokážu prostě:(
však já neříkám poslat ho k šípku uplně, to ani neuděláš jak tak čtu
ale nebydlela bych s ním, fakt bych se vrátila k rodičům, a zařizovala se sama, třeba se mu v hlavě rozsvítí a zjistí o co by přišel
rozchod/rozvod je vždycky až poslední možnost.
@Anonymní píše:
@K.Black nezodpovedný je, já vím, je uplne k níčemu!!!ale já to ndokážu prostě:(
dokážeš… spíš záleží kdy a podle toho co píšeš tak čím dřív tím líp, s dítětem ho budeš opouštět ještě obtížněji než ted.. taky by Ti mohl pak dávat najevo jak ho dítě omezuje atd.. vypadá podle popisu na přesnýho adepta a k Tvé otázce - ano - líp bude, ale až si sebe začneš vážit a opustíš ho…
Zakladatelko, mám bývalého kolegu, který si našel svobodnou se dvěma dětma - jejich „biotata“ byl s prominutím vůl, který svou polovičku při druhém těhotenství vyhnal z bytu. Za ty tři roky, co spolu jsou, mu obě děti říkají taťko a on se jim bezmezně věnuje (až si říkám, jestli to nepřehání…) Akorát má sražené sebevědomí z toho, že je „jenom“ zámečník (po večerech si udělal průmyslovku a maturoval na samé jedničky). Biotata byl Ing. PhD.
Hlavu vzhůru, hodní kluci ještě žijou…
@tini všechno to vím…jsem blb a doufám, že si budu za nejakej cas tukat na HLAVU jakj sem byla blbá že jsem s ním tak dlouho vydržela. on mi jeden den rekne ze je konec ze uz se mnou být nechce ze ty hormony se mnou teda lomcují, vypne si telelfon a napise mi ze mam dojit az po pulnoci domu, ze driv doma nebude, tím rázem si představím, to co udelal kdyz jsme spolu nebyli a když mu zavolám třeba potom až si ten telefon zapne kde je, tak mi řekne že je daleko že je mu jedno že nemám kam jít…já ho odprosím at dojede domu, že nemuzu být prece venku v takové zime..dojede ale poslouchám to celej vecer..
myslíte si že jem asi fakt mimo, já vím, ale myslím si, že kdo to nezažil nepochopí… ![]()
Promiň, nechci bejt hnusná, ale sama píšeš, jak vyvádí s jinejma - no, a když Ti
pak řekne, že Tě miluje, věříš mu to? Podle toho, co píšeš, to asi říká každý, nemyslíš? Čekáš miminko, měla by sis tohle všechno uvědomit a vyřešit si to. Vím, dobře se mi to kecá, nejsem ve Tvojí kůži, ale tenhle mužskej se asi už nezmění… ![]()
Ani nevím jak bych začala..
je mi 22, mám přítele asi rok, bydlíme spolu…pred mesicem jsem se dozvedela že jsem těhotná. Prvně byl strasne rád, jenomže potom to začalo, jak to uživíme? muj přítel nepracuje, an nehodlá to nijak menit…zdědil peníze tak žijeme nejak s toho…vím, je to divný, ptáte se, jestli mi to nevadí, vadí, ale nevím jak ho mám do té práce naštvat…před třema mesici jsme se spolu rozesly, myslel si, ze jsem ho podvedla (nepodvedla jsem ho) potom jsme sek sobe vrátili, dozvedela jsem se, ze spal s jinou, ještě ted to nemuzu skousnout. další vec, všechno mi vyčte:špatně se vyspí, můžu za to já, vzala jsem mu polštář, nachladí se, muzu za to já, nikdy se nestalo, že bych za neco nemohla já..už nekolikrát jsem si vsimla ze si píse s jinýma, každou vychvaluje jak ji to sluší, kazdou by pozval na obed, dokonce jsem cetla i to, ze psal sve kamosce kterou zná už dlouho že ho mrzí, že ty peníze který má neutrácí s ní. Všechno jsem to překousnula, snažím se, ale už je toho vážně moc! dnes jsem schváůlně jela k rodičum skrs to, aby si užil silvestr, pořáda u nás na byte nejakou párty, nemám rádakdyž je opilej tak jsem sama od sebe rekla že pojedu domu..dojedu domu, kouknu se nekam kam jsem nemela a jenom co jsem odjela psal nejake holce ohromný romány…vvím že by mi bez neho bylo líp, o moc líp, ale já to nedokážu, nedokázu ho opustit, asi jsem blbá, mladá, ale jsou s ním i hezký chvilky kdy me chytne a rekne ze me miluje a já rázem vždycky zapomenu na to co mi dělá…víc mi dělá špatný veci než ty hezký, ale já to nedokážu, reknu mu že je konec, zbalím se že jdu pryč ale rázem mi začne tak chybet ze udelam kr*** ze sebe a prosím ho oto aby me odpustil i kdyz za níc vlastne nemuzu…vím, má me neuveřitelne omotanou kolem prstu a já nevím jak dál…