Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pochybnosti ve vztahu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
30.12.12 23:31
Jsem v podobné situaci, a sama nevím, jak dál…rozdíl je v tom, že mi máme už dítko rok a půl staré…ale je to u nás pdobné…manžel se hrozně změnil a já už nemůžu dál a on bohužel vypadá, že je mu to jedno 
- Citovat
- Upravit
30.12.12 23:35
Zkus zapátrat v hlavě, co způsobilo změny v jeho chování… Štěňátko ani těhotenství nejsou přece žádné negativní rány! Je možný, že na štěně žárlí? Nebo vlastně dítě nechtěl? Nebo se stalo třeba ještě něco? držím palce, ať se vrátí do normálu… jak dlouho jste spolu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.12 23:37
Možná se o tebe jen bojí, proto se změnil. A je nepřístupný, třeba ho vaše první ztráta zasáhla víc než je ochotný si přiznat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.12.12 23:39
Chtěl štěně i miminko. Aspon to tvrdil. Vlastně se v něm už ani nevyznám. Ale zrovna dneska přišel s tim, že se štěnětem mi ustoupil, tak ať se o něj starám a nenechávám ho doma samotné. Vůbec nevim, kdy se co stalo, že je tak jinej. Jsme spolu 4 roky, z toho 3 měsíce manželé. Právě, že před tak krátkou dobou jsme si řekli ano..
- Citovat
- Upravit
30.12.12 23:42
@Anonymní píše:
Chtěl štěně i miminko. Aspon to tvrdil. Vlastně se v něm už ani nevyznám. Ale zrovna dneska přišel s tim, že se štěnětem mi ustoupil, tak ať se o něj starám a nenechávám ho doma samotné. Vůbec nevim, kdy se co stalo, že je tak jinej. Jsme spolu 4 roky, z toho 3 měsíce manželé. Právě, že před tak krátkou dobou jsme si řekli ano..
tak že by ho změnilo, že tě má „jistou“ (manželka, navíc těhotná) a přestal se snažit být milý… nevím no. Nebo má třeba jen starosti v práci, nebo jak vás uživí atd. a zase ho to přejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 00:55
Taky mi přijde, že mu něco vrtá hlavou 
Napadá mně jedině to z něj nějak vypáčit. To není jen tak, taková změna.
Jediné řešení je prostě se ho zeptat. Samozřejmě ve správnou chvíli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.12.12 01:16
Manžel se taky hodně změnil po svatbě, přestal být milý, pomáhat mi, já těhotná, v jiném městě, nikoho jsem neznala. Byla jsem na nemocenské, takže ani nikde chodit nešlo a začalo mu dokonce vadit, že si volám ze svou rodinu, prý je to moc čast 
Myslím, že už neměl důvod se snažit
- Citovat
- Upravit
aňulinek
31.12.12 03:28
@Anonymní píše:
Zdravím holky..
Není to tak dlouho, co jsem se svěřovala, že jsem přišla o miminko.. Mě i manželovi bylo strašně a tak jsme si pro radost ze života pořídili štěnátko.. Dalsí den po přivezení jsem našla na testu //. Život se stal krásným.. Ale ejhle. Mažel se strašně změnil. Pořád mi něco vyčítá, za něco mi nadává. Musela jsem štěnátko nechat doma samotné, protože on byl v práci a já začla krvácet a jela jsem raději na pohotovost.. - po první zkušenosti. Miminko je zatím v pořádku, ale mě je čím dál hůř. Vůbec se o nás nezajímá.. Když jsem unavená a jdu si lehnout, vyčítá mi, že jsem chtěla psa a ted se o něj nestarám. Když běží dřív ke mě než k němu, je naštvaný.. Nevšímá si mě, zajímá ho jenom, jestli má něco k jídlu. Na všechno nadává..
Nevim, co dál. Nevim, jak dlouho to vydržím. Dokonce mi řekl, že na Nový rok ani nepojede navštívit mé rodiče, protože doma jsem přece proto, že máme štěně, a tak bych doma měla i zůstat. Ve skutečnosti jsem přestala chodit do práce kůli tomu krvácení.. - dělám barmanku v hotelu a 12 - 15 hodinový směny mi opravdu nesvědčily.
Prostě nechci být nevděčná, ale ted mám pocit, že jsem si vzala nesprávnýho člověka a ted s ním budu mít miminko. Budu na všechno sama..?
Kamaradka prisla o miminko, ktere s manzelem chteli asi 3× po sobe a kdyz se konecne zadarilo, byl taky jak vymenenej, bricho ji nepohladil, jakoby se ho to netykalo a byl necitlivej, ani nechtel k pododu a po narozeni ditete k nemu nemel buhvijakej vztah, pak se vse ale obratilo a rekl ji, ze to bylo tim, ze o ni mel silenej strach a neveril, ze to dopadne dobre.
- Citovat
- Upravit
31.12.12 07:07
A nemůže t být změnou zakladatelky? Chci říct, těhotenské hormony námi hejbnou víc než jsme schpné si připustit… více přecitlivělé, potřebujeme péči, kontakt, lásku… což okolí nechápe… respektive necitivost okolí vnímáme… až skoro jako nelásku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 10:10
Mě spíš přijde že se třeba bojí aby se to neopakovalo a bylo vše v pořádku, chlapi jsou prostě jiní a neumí dávat najevo city tohohle typu, protože to je pro ně znak slabosti a proto se chovají raději lhostejně(pro ně chlapácky) a chlapi jsou prostě jiní, uvidíš že se časem začne snažit a k tobě chovat jinak…a ty to ted asi taky všechno vnímáš jinak, máš změněné hormony a jsi citlivější, jsi doma a máš více času o všem přemýšlet a víc to kolem sebe vnímat, cítíš se sama(však jsi byla zvyklá mezi lidmi)…třeba se i bojí jak to zvládnete i finančně..oni neumí moc přemýšlet až tak dopředu a občas jim docvakne později…neboj kdyby nechtěl tak si tě nebere a miminko by taky nechtěl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Oběť manipulátora
31.12.12 10:23
Bohužel sis vzala manipulátora. Přečti si knížku Nenechte s sebou manipulovat od Isabelle Nazare-Aga. Změna chování po svatbě, těhotenství, sestěhování (když tě má jistou a předpoklad, že nebudeš nic okamžitě měnit) je jedním z typických znaků.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.12.15 21:21
Ahoj holky.
Prosím o zachování anonymity. Sice jsem v jiné situaci, než zakladatelka této diskuze, ale název je vystihující. Pochybnosti ve vztahu…
S přítelem jsem 2 a půl roku a ze začátku to bylo bláznivé. Měli jsme nějaké neshody a vymezovali jsme si hranice, první rok se sem tam objevily hádky. Druhý rok až do teď je krásný, bydlíme spolu, máme se rádi, bavíme se o všem, tulíme se, v domácnosti si navzájem pomáháme, je s ním sranda, cítím se s ním příjemně. Horší je, že jakmile spolu nejsme, začnou se mi hlavou honit myšlenky, zda je to „ten pravý“, jestli náhodou jednou nebude protivný jako jeho otec, jestli nebude dávat přednost přátelům před rodinou, jestli nebude mít (z mého pohledu) nevhodné výchovné prostředky…
Velikánský problém je u mě v tom, že nemám ráda jeho přátele, protože většinou to jsou velcí uživatelé marihuany a on si s nimi občas rád dal. Já jsem toho silným odpůrcem. Přítel to snad pochopil, prý to k životu nepotřebuje a už to nedělá. Sžírá mě myšlenka, jestli vůbec někdy budu schopná pustit přítele s těmito lidmi na pivo, aniž by mě nesžíral pocit odporu a nedůvěry. Nedávno jsem napůl z legrace nadhodila, že bych se mohla jeho matky zeptat, jestli nebere jako osobní selhání, že z jejího syna vyrostl feťák (dříve prý zkoušel všelijaké drogy). A den na to jsme měli návštěvu přítelové sestry s manželem. A já se zeptala, jak už jsou spolu dlouho. Čekala jsem jen počet let, ale ona začala vyprávět, jak se seznámili - když ona od něj sháněla trávu a první rande bylo takové, že její manžel byl zhulený a ignoroval ji 
Můj přítel ji zarazil, ať mi to radši ani neříká a řekl to stylem, že se za mě stydí, protože tohle nenávidím a odsuzuji. Hrozně v mých očích klesla. A mám další pochybnost, a to je jeho rodina. Otec alkoholik, matka líná a protivná, sestra hulič…
Přítel by hrozně chtěl miminko, věkem má nejvyšší čas, já už několik let taky strašně toužím po dítěti, ale mám hrozné pochybnosti. Když jsem s ním, všechno je tak samozřejmé, přirozené a hezké. Krásnou atmosféru by nám mohl kdekdo závidět. Ale jakmile jsem sama… Když jdu s kamarádkami ven a vyprávíme o svých vztazích, všechny jsou tak šťastné, že se taky přemáhám a tvářím se, jak jsem spokojená. Sním jsem spokojená, ale o samotě mám o vztahu pochybnosti 
Myslíte, že je to normální?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.12.15 22:39
Sorry, ale je to paranoidní. 
Buď prostě mu věříš a bereš ho takového jaký je, ano, i s jeho nedokonalostmi, anebo ho prostě chceš přizpůsobit tomu vzoru, který sis vysnila. Každý má nějaké své temné stránky. Jsi plná svých pochybností, ale uvědom si, že si je děláš sama a sama si bráníš ve svém štěstí. Navíc, on opravdu žádný feťák není, že. To, že v mládí zkusil kde co, tak to prostě udělal, je to minulost, se svou podezřívavostí bys určitě dávno poznala, jestli k tomu inklinuje dál nebo ne. A navíc si prostě nevážíš členů jeho rodiny, což je dost velký problém, protože jestliže si ho jednou budeš chtít vzít, tak ač chceš nebo ne, svatba je smlouva mezi rodinami. Navíc otázka marihuany je sama o sobě otázkou zvlášť. Toť jestli spíš někoho neodsuzuješ na základě svých předsudků a postojů než aby sis všimla jaký ten člověk opravdu je v jádru? Osobně nejsem zastáncem huličství, ale znám spoustu inteligentních, uvědomělých lidí s velkou tvořivostí, co si občas zapálí a respektuji to, také znám vypálený smažky bez mozku, a světe div se, respektuji to. Je to každého věc a jestli si tím ublíží, ponesou si následky za to sami. Nic není černobílé a vyloženě dobré nebo špatné, je to prostě nějaký nástroj a jde o to, jak s tím člověk zachází. No prostě asi je na čase vážně přehodnotit celý vztah, jestliže se takhle trápíš.. peace
- Citovat
- Upravit
redbulka
15.12.15 23:14
Anonymní zakladatelko, si naprosto normální a tvůj rozum tě takto varuje, měj se ráda a poslechni ho. Naopak bych vůbec měla strach si o někoho takového, jak líčíš svého přítele, jen opřít kolo; to je neuvěřitelný doupě neřesti ta jeho rodina;
jak už chlap rád za svobodna a bez závazků potřebuje k životu chodit na pivo s kuřiči marjánky, co bude asi o pár let později, že - až ho bude prudit křik dítěte, až ty budeš prudit jeho, když po něm budeš chtít at se zapojí do prací v rodině…a v domácnosti vůbec, umíš si to vůbec jen představit? Neztrácej s ním svůj drahocenný čas a vezmi sakra rychle nohy na ramena
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím holky..
Není to tak dlouho, co jsem se svěřovala, že jsem přišla o miminko.. Mě i manželovi bylo strašně a tak jsme si pro radost ze života pořídili štěnátko.. Dalsí den po přivezení jsem našla na testu //. Život se stal krásným.. Ale ejhle. Mažel se strašně změnil. Pořád mi něco vyčítá, za něco mi nadává. Musela jsem štěnátko nechat doma samotné, protože on byl v práci a já začla krvácet a jela jsem raději na pohotovost.. - po první zkušenosti. Miminko je zatím v pořádku, ale mě je čím dál hůř. Vůbec se o nás nezajímá.. Když jsem unavená a jdu si lehnout, vyčítá mi, že jsem chtěla psa a ted se o něj nestarám. Když běží dřív ke mě než k němu, je naštvaný.. Nevšímá si mě, zajímá ho jenom, jestli má něco k jídlu. Na všechno nadává..
Nevim, co dál. Nevim, jak dlouho to vydržím. Dokonce mi řekl, že na Nový rok ani nepojede navštívit mé rodiče, protože doma jsem přece proto, že máme štěně, a tak bych doma měla i zůstat. Ve skutečnosti jsem přestala chodit do práce kůli tomu krvácení.. - dělám barmanku v hotelu a 12 - 15 hodinový směny mi opravdu nesvědčily.
Prostě nechci být nevděčná, ale ted mám pocit, že jsem si vzala nesprávnýho člověka a ted s ním budu mít miminko. Budu na všechno sama..?