Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
potřebovala bych neutrální pohled na situaci, která vznikla s mým partnerem. Jsme spolu rok, oba přes třicet. Já mám vlastní byt bez hypo, on si vzal hypotéku a odkoupil od rodičů většinovou část jejich domu. Nyní on má půdní byt a oni obývají první patro. Vchod, zahrada, prádelna společné. Já už od začátku věděla, že se budu stěhovat k němu. Brala jsem to rozumně, že tu má závazky ( pes, práce) a že se jeho byt nedá pronajmout. Na spoko bydlení s rodiči nevěřím, byť i svýma, což partner ví. Nicméně jsem to chtěla zkusit a brala to tak, že to třeba bude dobré, nebo jen dočasné. Bydlím takto už půl roku a opravdu zatím žádný problém není, ale mrzí mě přístup partnera.
Začalo to už tím, že se vlastně nikdy nezeptal, jestli tu bydlet chci a bral to automaticky a pokračuje nyní, kdy mi přijde, že vlastně nechápe, nebo nechce chápat moje pocity. Když argumentuju, že se bojím budoucích konfliktů a chci nějaké ujištění, pocit bezpečí, že nebudu v budoucnu v pasti a stát před „tak buď se s ním rozvedu, anebo budu žít někde, kde to nesnáším“, tak to nechápe. Prý přece nemůže vědět, co nastane. Když bude problém, tak ho vyřeší, ale když ten problém zatím nezná, tak co mi má říct. Že chci plán b, ale že se mám podívat na ceny nemovitostí, že si nedokáže představit jít do bytu a neví, na co bude mít za x let peníze, tak jaké záruky mi teď má dát.
Já si myslím, že jsem ohledně toho velmi rozumná, uvědomuju si ceny nemovitostí v Praze a nejsem typ holky, co řekne „vem si druhou hypo, já tu prostě bydlet nebudu“, ale chci od něj pocit bezpečí, taky nějaký kompromis nebo krok mým směrem.
Opravdu jsem otevřena to zkusit, ale jeho reakce mi akorát zvyšují pocit, že jednou budu v pasti. Nyní to může vypadat, že to funguje, ale nevíme co bude za x let, ta situace se bude měnit okolnostmi jako jsou naše děti, stáří rodičů atd. Myslím, že si vůbec neuvědomuje, jaké křivdy takové bydlení může přinášet. Přijde mi, jako by měl pocit, že pak jednou bude stačit si s rodiči sednout, říct „to se nám nelibí“ a oni poslechnou jak pejci, ale víme, jak to v realitě bývá. Plus závěrem, jeho rodiče mají spolu opravdu nepěkný vztah a nedělá mi to dobře a nechci, aby todle jednou poslouchaly moje děti. To je třeba jedna ze situací, kterou vyřešit nemůže.
Vlastně nevím, jak tu situaci vyřešit. Jestli to zkusit, anebo to radši vzdát, kvůli něčemu, co třeba ani přijít nemusí. Vím, že jsem velký přemýšlivec a mám ráda být dopředu připravena, ale nemyslím si, že ohledně existenčních otázek je to špatně a jen zbytečně maluju čerta na zeď.
Děkuju za reakce.
Takže vlastně žádný problém není. Jen ty vytvaříš imaginární problém ve své hlavě.
Ten tvuj byt je nejaka garsonka nekde na konci sveta, nebo proc bylo automaticke jit k nemu? Argumentujes jeho prací, ty jsi nikde nepracovala?
@Yasmen píše: Více
Mám byt v Praze. Dost velký pro dva, pro rodinu už asi ne. Že půjdu k němu jsem brala z důvodu, že on má hypotéku a charakterem toho bydlení mi bylo jasné, že to nemůže pronajmout. Plus ten pes a partnerovo podnikání, které s tím domem trochu souvisí, ale určitě ne tak, že bychom tu museli být ukotveni navždy.
Příspěvek upraven 17.02.26 v 10:53
Tak neni problém ne? Vytvářet si nějaký problem jakoze coby kdyby, to se nikdy nikam neposuneš no. Ja jako jediný problém vidím tebe ![]()
Píšeš, ze mas svůj byt, tak v nejhorším se sebereš a půjdeš tam ne?
@IvyTivy no poslouchat hádky rodičů - na to bych fakt zvědavá nebyla, pokud tím „nepěkným vztahem“ myslíš toto.
Jinak společné bydlení s rodiči je tu stálé téma, dost lidí tak žije, většinou za cenu dost velkých kompromisů, mne by ani nehlo…
Se stěhováním jsi souhlasila, pokud jsi chtěla soukromí (což by byla moje priorita), tak mohl jít on za tebou a do práce dojíždět. Takto jste se dohodli a ty až nyní přemýšlíš nad budoucími potížemi, které navíc ještě ani nevznikly… Byt si prostě nechej a když to nepůjde, máš kam jít…
Ne, ani náhodou. My jsme taky bydleli nějakou dobu u našich. Brala jsme si hypo na rekonstrukci ještě s bývalým přítelem.
Pak se narodili děti, takže soukromí skoro nula.
Máme teď svoje vlastní bydlení a super.
Pronajmout to taky bohužel nemůžu, ty peníze co jsme do toho dala se sice neztratí, ale když bych věděla jak to vše dopadne tak tu rekonstrukci nedělám.
Být tebou tak tam určitě nezustavam.
Ukonči to včas. Vy se k sobě nehodíte. Máte jiné nastavení. Nebude tenhle vztah dělat dobrotu.
A co po bem jako chces? Ty jsi do toho sla, zadny problem neni, tak co po nem ted aktualne chces? Ja bych do toho treba nesla, tech diskuzi na tema bydleni s rodici je tu milion. Nicmene to neznamena, ze to nekde nekomu nefunguje. Co prinese cas, nevi nikdo, ale momentalne jsi to ty, kdo vytvari problem.
Mně asi nejvíc vadí pocit, že kdybych nesouhlasila s tím přestěhováním, tak ten vztah skončí, protože on to neprodá, nepronajme. Takže mám plánovat budoucnost a rodinu s vědomím, že nemůžu být nespokojená s bydlením, protože jinak by ten vztah skončil? Chápu jeho stranu, hodnotu jeho investice, kdy prodat dům v Praze a koupit za to 3kk je asi nesmysl, ale jaké možnosti pak jsou, když to vážně fungovat nebude?
Jdu do toho s otevřenou hlavou, že třeba u nás to fakt bude dobrý, ale chtěla bych nějaký pocit bezpečí, že pokud to nepůjde, nebude to znamenat konec vztahu.
@IvyTivy píše: Více
Já zažila bydlení v činžáku s rodinnými příslušníky a úplně v pohodě. Moc nechápu, čím se rozdělené bydlení v rodinném domě liší
ale nedávají na to lidi hodně, no
ale mít zahrádku, na grilování, slunění atd. u bytu, to je za mne top
na tvém místě bych to zkusila. Byt, kam jít, máš, to je hlavní ![]()
@IvyTivy píše: Více
Tak prodávat to by byl nesmysl, navíc když tam jsou teď ještě rodiče. Ale já ti rozumím. Když si s ním pořídis děti, nebude to tam fungovat a on se nebude chtít hnout tak budeš v pasti.
@IvyTivy takže chceš, aby řekl - a když to nepůjde, odstěhuje se. A co budeš dělat, když ti to řekne, a pak se nebude chtít stěhovat, protože z jeho pohledu to bude v pohodě?
Prostě buďto to zkusíš a třeba se nerozejdete, anebo nezkusis a rozejdete se ihned. Prosté.
@IvyTivy píše: Více
Taky ti rozumím
pokud je všechno ostatní opravdu na 100 % a bez jediného mráčku, tak bych to riskla
pokud se tam někde klube ještě i jiná „nejasnost“, tak bych taky dost váhala.
Nejlepší je bydlet v rozumné dojezdové vzdálenosti od obojích příbuzných. Někdy i dál. ![]()
Příspěvek upraven 17.02.26 v 11:46