Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jen ať se stará, upřímně málokterá ženská by chtěla chlapa, co bydlí u maminky
možná si po odstěhovani spis někoho najde
ale maminka by se neměla angažovat, když sám, tak se vším všudy.
Spíš ho podpořte, že se chce konečně osamostatnit, než bědovat, jak to nezvládne, ale zvládne a přesně, jak píše @Kriss Tina bude mít pro holky lepší status
Nechat ho bydlet samého. Ať si může taky třeba nějakou slečnu (nebo kluka) pozvat bez blbých dotazů. A spíš mi příjde, že by se o sebe staral, ale mamka ho nenechá
v popisu nic hrozného nevidím, to zvládne ![]()
@Anonymní píše:
Zajímalo by mě, jak byste na situaci nahlíželi vy. Bráchovi je 26, s nikým nechodí, ani nikdy nechodil, po pár letech přestal s vysokou a našel si práci. Bydlí stále u rodičů, kromě práce nedělá prakticky nic, nechá si uvařit, vyprat, ani si neuklidí. Semtam projeví zájem o nějaký koníček, ale nic dlouhodobého. Najednou přišel s nápadem, že bude bydlet sám. Nikdo mu do toho nekecá, ale nějak si to nedovedeme představit, jestli se jako bude sám starat o domácnost nebo si stále nechá služby mamahotelu. Máma, ačkoliv jí domlouváme, že mu tím akorát škodí, ho prostě nenechá někde shnít ve špíně a jíst jen instantní polívky. A hlavně nemůže přenést přes srdce, že je stále sám. Aby někde seděl většinu volného času sám v bytě.Ráda bych ho nějak popostrčila k lepší cestě, je mi ho líto, ale vím, že musí on sám chtít. Není nějaký podivín, jen je asi hodně uzavřený. Napadá vás, jak z toho ven?
A v čem je problém, když to chce sám? Je dospělý, svepravny a on to zvládne. Myslím, že he nejvyšší čas na to se osamostatnit. Mě mamánci rozhodně neimponují.
Já na tom byl podobně, jako ten bratr a odstěhovat se byla ta nejlepší věc, co jsem kdy udělal. Bylo mi 29 a najednou jsem měl neskutečný klid, všechno si mohl dělat podle sebe, nikdo do ničeho nekecá. Praní, tam se jenom zmáčkne tlačítko, na tom nic není. Uklízení podle potřeby, nejlepší úklid je neudělat nepořádek. Vaření, je spousta jednoduchých receptů, nebo se dá něco objednat. Fakt na tom není nic těžkýho.
Jen pro upřesnění - já to vidím taky jako dobrý nápad, že jde od rodičů pryč. Jenomže, když byl na výšce, místo aby se choval normálně, každou volnou chvíli jen jezdil k rodičům a užíval si mamahotelu. Na studentském bydlení snad v životě neuklidnil (byla jsem tam párkrát na návštěvu), několik let jedl jen pečivo, aby náhodou nemusel vařit, doma totálně nehne prstem, ani si není schopný sám zapnout pračku se svými pracovními věcmi, všechno máma - neříkám to před ním, ale obávám se, že to s vlastním bydlením dopadne dost podobně. Jen vřele doufám, že opravdu CHCE fungovat sám za sebe. Mamánci samozřejmě nikomu neimponuji, akorát se obávám, že z něj mamánek už dávno je.
Jak ho z toho probrat, to nevím.
Můj bratr je stejný. Takže za mě nech ho žít. Neřeš co ji, kdy jí, já má uklizeno, kdy pere. Je to jeho život a stačí, že mu do toho bude kecat matka, tak alespoň od sestry ať má klid. On si na to musí přijít sám.
Vase rodinu mu asi nikde nedala dost duvery a motivace, aby se snazil a umel postarat sam o sebe.
Mama muze byt rada, ze chce vyletnout z hnizda, takze je na case, aby prestrihla pupecni snuru a nasla si jiny smysl zivota, nez obskakovat synacka.
@Anonymní píše:
Jen pro upřesnění - já to vidím taky jako dobrý nápad, že jde od rodičů pryč. Jenomže, když byl na výšce, místo aby se choval normálně, každou volnou chvíli jen jezdil k rodičům a užíval si mamahotelu. Na studentském bydlení snad v životě neuklidnil (byla jsem tam párkrát na návštěvu), několik let jedl jen pečivo, aby náhodou nemusel vařit, doma totálně nehne prstem, ani si není schopný sám zapnout pračku se svými pracovními věcmi, všechno máma - neříkám to před ním, ale obávám se, že to s vlastním bydlením dopadne dost podobně. Jen vřele doufám, že opravdu CHCE fungovat sám za sebe. Mamánci samozřejmě nikomu neimponuji, akorát se obávám, že z něj mamánek už dávno je.Jak ho z toho probrat, to nevím.
neboj, to zvládne
Myslím si, že je to nejlepší nápad se osamostatnit. Jinak nedospěje. Z okolí vidím, že chlapi, kteří se neodstřihli od maminky, nedokážou navázat nebo udržet žádný vztah.
Převezme zodpovědnost za svůj život, naučí se sám o sebe postarat, bude si víc věřit a víc toho v životě dosáhne.
Navíc bude mít čas a prostor promyslet si, co v životě opravdu chce a jít si za tím.
Chceš aby tvůj bratr tobě kecal do života a postrkoval tě směrem který on považuje za správný, když ty to vidíš jinak?
Asi ne, co?
chce po tobě bratr abys ho někam postrkovala?
Stojí máma o tvoje rady jaký má mít vztah se svým synem?
Stojíš ty o její rady jaký máš mít vztah se svým bratrem?
Takže věnuj pozornost sama sobě a nech bratra žít jeho život.
@Anonymní píše:
Zajímalo by mě, jak byste na situaci nahlíželi vy. Bráchovi je 26, s nikým nechodí, ani nikdy nechodil, po pár letech přestal s vysokou a našel si práci. Bydlí stále u rodičů, kromě práce nedělá prakticky nic, nechá si uvařit, vyprat, ani si neuklidí. Semtam projeví zájem o nějaký koníček, ale nic dlouhodobého. Najednou přišel s nápadem, že bude bydlet sám. Nikdo mu do toho nekecá, ale nějak si to nedovedeme představit, jestli se jako bude sám starat o domácnost nebo si stále nechá služby mamahotelu. Máma, ačkoliv jí domlouváme, že mu tím akorát škodí, ho prostě nenechá někde shnít ve špíně a jíst jen instantní polívky. A hlavně nemůže přenést přes srdce, že je stále sám. Aby někde seděl většinu volného času sám v bytě.Ráda bych ho nějak popostrčila k lepší cestě, je mi ho líto, ale vím, že musí on sám chtít. Není nějaký podivín, jen je asi hodně uzavřený. Napadá vás, jak z toho ven?
Ať jde bydlet sám, naučí se to, každý se to musel naučit, má nejvyšší čas začít. O žena pak na něj bude pohlížet lépe když bude bydlet sám a ocení to že ji pak doma s něčím pomůže protože je zvyklý se starat.
No tak bude mit bordel, jist rohliky a travit svuj volny cas v byte
jako promin, ale je mu 26, neni to mimino a je to jeho vec..hlavne mu tam prosim te nechod varit a uklizet… i kdyby tak opravdu zil, casem se to zmeni… neni nic krasnejsiho, kdyz se clovek odstehuje od rodiny (a to ja mam uzasny vztah s rodici) a muze si delat co chce..mit bordel, jist cinsky polivky a chodit domu, kdy se mu za chce..u me ze zacatku v lednici bylo tak vino a flaska vodky, na stole misto babovky popelnik a jak jsem si zila…a taky me to preslo…26 letej kluk se chce odstehovat a resi to cela rodina ![]()
Nechala bych ho, já si myslím, že tam sám nebude. to ho vidíte vy.. Já se takto bála, když můj rozvedený táta bydlel s babičkou a zemřela, jak chudák bude sám v domě, a pak jsem zjistila, že si tam vodí návštěvy.. Co ž je jeho věc, jenom to píšu, že mě to takyzaskočilo..
Je mladý, určitě si tam bude zvát kamarády, přítelkyně..
Zajímalo by mě, jak byste na situaci nahlíželi vy. Bráchovi je 26, s nikým nechodí, ani nikdy nechodil, po pár letech přestal s vysokou a našel si práci. Bydlí stále u rodičů, kromě práce nedělá prakticky nic, nechá si uvařit, vyprat, ani si neuklidí. Semtam projeví zájem o nějaký koníček, ale nic dlouhodobého. Najednou přišel s nápadem, že bude bydlet sám. Nikdo mu do toho nekecá, ale nějak si to nedovedeme představit, jestli se jako bude sám starat o domácnost nebo si stále nechá služby mamahotelu. Máma, ačkoliv jí domlouváme, že mu tím akorát škodí, ho prostě nenechá někde shnít ve špíně a jíst jen instantní polívky. A hlavně nemůže přenést přes srdce, že je stále sám. Aby někde seděl většinu volného času sám v bytě.
Ráda bych ho nějak popostrčila k lepší cestě, je mi ho líto, ale vím, že musí on sám chtít. Není nějaký podivín, jen je asi hodně uzavřený. Napadá vás, jak z toho ven? 