Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak babička tu fakt věně nebude, kdy už je jí devadesát…a když ti má barák připadnout i tak budete mít výdajů na opravy a různé předělávky dost…za této situace bych se do stavění nepouštěla.
Taky to moc nechápu
byla bych ráda, že bydlim - pokud tam nedochází k hádkám a pod, tak pohoda.. ![]()
Já Tvého tatku chápu, nechce tam nechat svoji maminku..
A co jinak řešíš?? Že jste 4 členná rodina ve dva jedna, nebo, že nechce odstěhovat na chatu
![]()
Být na tvém místě - tak si pískám
my bydlíme s tchánem v jedné domácnosti a to je teprve terno
doufam, že už se to brzo změní ![]()
Já taťku taky chápu a jsem moc ráda, že nás tam nechávají bydlet a jak píšete, že máme kde bydlet. Ale prostě bych měla ráda něco svého. Nemůžeme jít ani na zahradu, protože je v hrozném stavu - taťka má rád auta a je tak trochu bordelář, takže se všude válí různé harampádí, atd. ani tam není pořádná tráva. Kuchyňku máme tak malinkou, že musíme jíst v obýváku, kde máme i současně ložnici.
Vím, že jsou na tom lidi hůř, že bych si vlastně neměla ztěžovat…
@Anonymní píše:
Já taťku taky chápu a jsem moc ráda, že nás tam nechávají bydlet a jak píšete, že máme kde bydlet. Ale prostě bych měla ráda něco svého. Nemůžeme jít ani na zahradu, protože je v hrozném stavu - taťka má rád auta a je tak trochu bordelář, takže se všude válí různé harampádí, atd. ani tam není pořádná tráva. Kuchyňku máme tak malinkou, že musíme jíst v obýváku, kde máme i současně ložnici.
Vím, že jsou na tom lidi hůř, že bych si vlastně neměla ztěžovat…
tak se s tátou domluv, posekej si kus zahrady a udržuj si ho
v tom by byl problém? Pidikuchyň má 90% lidí, co žijí v paneláku..
A jak jste na tom finančně? Pokud byste si museli brát na stavbu hypotéku, tak bych do toho nešla. Ale pokud máte dost financí aspoň na hrubou stavbu, tak bych pouvažovala. Nebo aspoň do budoucna, celý život bych ale takhle nežila.
Já mám v paneláku kuchyň metr x metr, ale vím že nejsem v nájmu natrvalo…což je to co tě trápí. Přechodně rodina přežije i v garsonce když ví že to je dočasně což ale právě nevíš ty… S tou zahradou jak už někdo psal, popros a zaber si kus pro sebe a děti na pěstování, hraní, posezení..
Ahoj, nepíšeš náhodou o mně? ![]()
U nás nezbývá, než počkat, až babi odejde na odpočinek ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, nepíšeš náhodou o mně?U nás nezbývá, než počkat, až babi odejde na odpočinek
To je trochu drsný ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, potřebuji radu nebo se asi spíše vypovídat. S manželem jsme 10 let, máme dvě děti (4 roky a 2 měsíce) a bydlíme s rodiči v dvougeneračním domku. Dole bydlí ještě moje babička, má samostatný byt. Nahoře je další byt, který je dvouposchoďový – jedno patro mají naši a druhé mi. Vchod máme každý svůj, ale byt je průchozý, je spojen schodištěm.
Mamka je od jara v důchodu a přestěhovala se na chalupu, kde chce být už nastálo. Počítala s tím, že taťka půjde s ní (taky je v důchodu, ale ještě pracuje), ale taťkovi se asi zatím nechce, protože má v baráku maminku (je jí 90 let) nebo nechce každý den dojíždět do práce (i když to je jen 30 minut cesty, ani ne), nevím proč. Takže to teď bude tak, že v prvním patře bude babička v 2+1, nad ní taťka v 2+1 a nahoře mi, čtyřčlenná rodina taky v 2+1. Nejraději bych si našla něco svého, ale manžel o tom zatím nechce ani slyšet. Manžel má i pozemek, kde má takovou chatičku, ale klidně by se tam dal postavit i barák. Ale o tom zatím taky manžel nechce slyšet. Je prostě takto spokojený. Nikdo zatím neví, jak to bude, ale barák nám asi naši dají, ale kdy to se vůbec neví. Může to být i za 5 let. Prostě ráda bych si taky něco dělala na své vlastní zahrádce, ve svém bytě, apod. Ale nikdo to nechápe
Hele já Tě chápu, taky mám silnou potřebu budovat vlastní hnízdo. Teď barák rekonstruujeme, tak jsme dočasně u tchýně a je to za trest. Není nad to mít svoje vlastní, kde může být každému jedno, co si tam udělám, nebo neudělám a kde nebudu furt pod drobnohledem.
@Anonymní píše:
Já taťku taky chápu a jsem moc ráda, že nás tam nechávají bydlet a jak píšete, že máme kde bydlet. Ale prostě bych měla ráda něco svého. Nemůžeme jít ani na zahradu, protože je v hrozném stavu - taťka má rád auta a je tak trochu bordelář, takže se všude válí různé harampádí, atd. ani tam není pořádná tráva. Kuchyňku máme tak malinkou, že musíme jíst v obýváku, kde máme i současně ložnici.
Vím, že jsou na tom lidi hůř, že bych si vlastně neměla ztěžovat…
Ber to ale tak, že jsou na tom lidi i líp, je přece normální chtít v životě něco vybudovat, někam se posunout. Já bych za to bojovala.
@Krasavicaa píše:
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
To je trochu drsný
No je to bohužel tak. Nemyslím, že by to pisatelka myslela tak, že se těší na babiččinu smrt. Zkrátka když je někomu 80 - 90 let, tak už se to dost krátí.
Ahoj holky, potřebuji radu nebo se asi spíše vypovídat. S manželem jsme 10 let, máme dvě děti (4 roky a 2 měsíce) a bydlíme s rodiči v dvougeneračním domku. Dole bydlí ještě moje babička, má samostatný byt. Nahoře je další byt, který je dvouposchoďový – jedno patro mají naši a druhé mi. Vchod máme každý svůj, ale byt je průchozý, je spojen schodištěm.
Mamka je od jara v důchodu a přestěhovala se na chalupu, kde chce být už nastálo. Počítala s tím, že taťka půjde s ní (taky je v důchodu, ale ještě pracuje), ale taťkovi se asi zatím nechce, protože má v baráku maminku (je jí 90 let) nebo nechce každý den dojíždět do práce (i když to je jen 30 minut cesty, ani ne), nevím proč. Takže to teď bude tak, že v prvním patře bude babička v 2+1, nad ní taťka v 2+1 a nahoře mi, čtyřčlenná rodina taky v 2+1. Nejraději bych si našla něco svého, ale manžel o tom zatím nechce ani slyšet. Manžel má i pozemek, kde má takovou chatičku, ale klidně by se tam dal postavit i barák. Ale o tom zatím taky manžel nechce slyšet. Je prostě takto spokojený. Nikdo zatím neví, jak to bude, ale barák nám asi naši dají, ale kdy to se vůbec neví. Může to být i za 5 let. Prostě ráda bych si taky něco dělala na své vlastní zahrádce, ve svém bytě, apod. Ale nikdo to nechápe