Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bydlíme s rodiči
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.8.15 09:00
Jestli s rodiči vycházíte v pohodě, tak bych vydržela. Ber to tak, že jestli teď odejdete, tak za pár let budete mít vy jeden barák co si postavíte, zadlužíte se kvůli němu a k tomu obr barák rodičů, kde se budou rodiče bát a nebo bude úplně prázdný, protože budou na chalupě. Já bych se osobně domluvila s tatínkem, že bys udělala pro děti a pro sebe zahrádku. Auta ať si dělá na jedné polovině a by si zkulturníte druhou. Případně pokud jsou ty auta pro děti nebezpečný(jsou na heverech, můžou spadnout atd.) tak ten kousek oplotit. Pidi kuchyňka je sice blbá, ale pokud víš, že to není do konce života, tak se to přežít dát. Ber to tak, babička se může najednou zhoršit a bude muset jít bydlet tatínek k ní nebo bude muset jít do domova důchodců a vy budete mít místa habaděj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Krasavicaa
6.8.15 09:56
@martina.se píše:
tak se s tátou domluv, posekej si kus zahrady a udržuj si hov tom by byl problém? Pidikuchyň má 90% lidí, co žijí v paneláku..
ale to, že to má většina lidí, neznamená, že zakladatelka nemůže chtít něco víc..
Jí ji napropsto chápu, ono bydlet u někoho je jedna věc a mít něco svého věc druhá, jasně, že ještě je fajn, že mají kde složit hlavu, ale pokud mají prostředky nevidím problém proč si třeba nepostavit něco podle svého, ted až na to, že amnžel nechce, což je škoda, když mají i pozemek..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
brko
6.8.15 10:04
Nad čím koulis očima? Ze jedni umírají a druzí o tom bez ostychu mluví, nebo ze se bez ostychu mluví o dědictví? Ale tak to prostě je-i to patří k životu. Není to o žádném těšeni se na něčí smrt, ale reálné popsání situace.
@Krasavicaa píše:
- Citovat
- Upravit
brko
6.8.15 10:06
@PAN66 píše:
ale to, že to má většina lidí, neznamená, že zakladatelka nemůže chtít něco víc..Jí ji napropsto chápu, ono bydlet u někoho je jedna věc a mít něco svého věc druhá, jasně, že ještě je fajn, že mají kde složit hlavu, ale pokud mají prostředky nevidím problém proč si třeba nepostavit něco podle svého, ted až na to, že amnžel nechce, což je škoda, když mají i pozemek..
Souhlasím
- Citovat
- Upravit
Krasavicaa
6.8.15 10:09
@brko píše:
Nad čím koulis očima? Ze jedni umírají a druzí o tom bez ostychu mluví, nebo ze se bez ostychu mluví o dědictví? Ale tak to prostě je-i to patří k životu. Není to o žádném těšeni se na něčí smrt, ale reálné popsání situace.
Přijde mi to pokrytecké. Že se těší až babička odejde a oni budou dědit 
- Citovat
- Upravit
Krasavicaa
6.8.15 10:23
@belladonna píše:
@Krasavicaa kde jsi vyčetla, že se těší?
Přijde mi to tak 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.8.15 10:36
Krasavico, já jen shrnula situaci, jak to bude. Všichni to víme, jen se o tom nemluví, tady chtěla zakladatelka poradit, pokecat, slyšet to od druhých. Já to řekla. Jsme ve velmi podobné situaci. Takže tak. 
- Citovat
- Upravit
6.8.15 11:56
@PAN66 píše:
ale to, že to má většina lidí, neznamená, že zakladatelka nemůže chtít něco víc..Jí ji napropsto chápu, ono bydlet u někoho je jedna věc a mít něco svého věc druhá, jasně, že ještě je fajn, že mají kde složit hlavu, ale pokud mají prostředky nevidím problém proč si třeba nepostavit něco podle svého, ted až na to, že amnžel nechce, což je škoda, když mají i pozemek..
jo, to je jasné… ale pořád je lepší bydlet, než řešit existenční problémy spojené s hypo a pod.. spousta lidí chce svoje, ale nemá na to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.15 13:00
Ono to spíš vypadá, že se tatínek z baráku jen tak nehne. Má tam svoje pohodlí, zázemí, které budoval roky a jen tak na chalupu (výměnek) neodejde. I když se jednoho dne uvolní byteček po babičce, stejně mladí nebudou páni „svého“ bydlení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.5.18 20:59
Komplikované vztahy s rodiči
Ahoj, potřebovala bych nezaujatý názor a tak to zkusím tady. Prosím anonym, je to pro mě citlivé.
Od 10 let nahoru jsem měla vztah s rodiči (hlavně teda s mámou) dost napružený. Před 18 se to srovnalo, našla jsem si přítele (teď už manžela), rodičům nevadilo, že je u nás často, já jim za to byla vděčná a vztahy se srovnaly. Časem jim tam ale začalo vadit, že tam je, tak jsme řekli, že se přestěhujeme. Reakcí byla hrozná scéna, že jsme nevdeční, on že je se mnou beztak jen proto, že mám dobře situované rodiče. Děs. Odešli jsme, přítel pracoval, já studovala, vše jsme zvládali sami, zdůrazňuji, že rodiče mi při studiu nijak finančně nepomáhali.
Aby toho nebylo málo, mám bráchu s autismem, je nemluvící, má spoustu problémů, nemůže být sám. Protože platit někomu, aby ho hlídal bylo drahé, žádali mě a já ho chodila hlídat. Časem se vztahy zase uklidnily.
Pak, po 2 letech, se rodiče vytasili s tím, že buď se tam vrátíme a budeme bydlet v patře, nebo dům prodají a koupí menší řadovku za městem (aby až umřou mohl mít brácha nějakou pečovatelku, donášku oběda,…).
Nakonec jsme souhlasili (dum je v rodině už dlouho, vyrostla jsem tu, mám to tu ŕada) a nastěhovali se. Patro potřebovalo určité úpravy (podlahy, zbudování kuchyně,…), nestačily nám peníze. Máma nám půjčila 70.000, které jsme jí spláceli a vrátili. Jinak jsme byli spokojení, když chtěli něco pomoct, hezky požádali, nic nebyl problém.
Patro jsme tedy nedostali celé, je to vlastně 4+kk, jednu místnost má brácha. Naše ložnice je průchozí právě do jeho pokoje. Bylo domluvené, že až dostuduji, zbuduje se přístavba nad garáží, vzhledem k tomu, že budeme chtít další děti.
Během dalšího roku jsme se vzali, já plánovaném otěhotněla, narodil se nám syn.
Už během tehotenstvi měli rodiče dojem, že si nás zaháčkovali. Teď je synovi rok, máma nám do patra za den přijde minimálně 10×, nic si neudělají sami (ani jednomu ještě nebylo 45 a nejsou nemocní), neustále manžela úkolují na zahradě (je rozdělená na půl, my dle dohody hospodaříme na jedné polovině, oni na druhé), prohlásili, že přístavba nebude, dům by byl moc velký, další dítě mít nebudeme, ostatně kdo si dnes muže dovolit víc dětí. Když jsem mámu upozornila, že určitě chceme mít další dítě, jakoby neslyšela. Prostě asi klasická úskalí společného soužití.
Objevila se nemovitost, která se mě i manželovi moc líbí, je v našich možnostech, chtěli bysme ji koupit a odstěhovat se. Je tedy hodně daleko, úplně opačná strana kraje, cca 2hod cesty.
Je mi jasné, že když se rozhodneme pro, moji rodiče to neustojí. Přijdou výčitky, jak mi pomohli, uvolnili polovinu domu, že jsem rozmazlená a nevděčná. A tím se dostávám k tomu, na co bych ráda znala váš názor. Jsem opravdu tak hrozný člověk, když se chceme odstěhovat do vlastního poté co nám rodiče uvolnili část domu?
Snad ještě dodám, že o náklady na provoz domu se půlíme a zhruba 4 celé dny v týdnu (jelikož jsme vždy aspoň jeden doma se synem) hlídáme bráchu. Nevyžaduje non-stop péči, ale kdyby jsme ho nehlídali, muselo by se za to někomu zaplatit, takže to snad lze jako pomoc klasifikovat.
PS: omlouvám se za slohovku a děkuji za přečtení.
- Citovat
- Upravit
2.5.18 21:08
Jak ovlivní názor cizích lidí, že jste či nejste hrozní, vaše rozhodnutí? Vaše rodina, váš život. Stejně je zde popis situace z jedné strany, popis od vašich by vypadal asi jinak. Jste dospělí lidé, tak se rozhodněte tak, abyste žili v klidu. Že bude kolem vašeho odchodu spousta zlé krve, to jistě bude. Ale spousta zlé krve bude, i když zůstanete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:09
Jsi ve složíte situaci, ale máš právo na vlastní život 
Neváhala bych a odstěhovala se. Když tam zůstanete, vztahy stejně vezmou za své…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:09
Anonymní, neznám tebe ani mámu, ale bohužel mám pocit, že za prvé..
Mají někoho kdo táhne finance s nima..a za druhé, berou vás jak děti..
Já bych odešla..
Ted to nemyslím zle, ale hodně těžké je dvojgenerační bydlení, když je třeba bydlení oddělené, nikdy bych nešla bydlet jak vy, s nějakýma jenom pokoji, kde bude bydlet ještě sourozenec- za chvilku si tam bude vodit přátele, holky, kluky, pařby, třeba, cokoliv.. a dole vaši..
Jako já být na vašem místě, tak odejdu, věřím, že i manžel je docela neštastný, pokud tam nemá ani trochu slovo a vlastně musí poslouchat jak dítě..
myslím, že vás rozhádají časem..
Já bych rodičům řekla, že přenechváš bydleni bratrovi..
Jo a neni to klasické soužití dvou generaci.. nepíšeš věk, ale takto se máma chová i 15 leté holce, aby řešila jeslti bud emít druhé dítěa co a jak má dělat s partnerem
Příspěvek upraven 02.05.18 v 21:11
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
