Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bydlíme s rodiči
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.5.18 21:09
Jsi ve složíte situaci, ale máš právo na vlastní život 
Neváhala bych a odstěhovala se. Když tam zůstanete, vztahy stejně vezmou za své…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:09
Anonymní, neznám tebe ani mámu, ale bohužel mám pocit, že za prvé..
Mají někoho kdo táhne finance s nima..a za druhé, berou vás jak děti..
Já bych odešla..
Ted to nemyslím zle, ale hodně těžké je dvojgenerační bydlení, když je třeba bydlení oddělené, nikdy bych nešla bydlet jak vy, s nějakýma jenom pokoji, kde bude bydlet ještě sourozenec- za chvilku si tam bude vodit přátele, holky, kluky, pařby, třeba, cokoliv.. a dole vaši..
Jako já být na vašem místě, tak odejdu, věřím, že i manžel je docela neštastný, pokud tam nemá ani trochu slovo a vlastně musí poslouchat jak dítě..
myslím, že vás rozhádají časem..
Já bych rodičům řekla, že přenechváš bydleni bratrovi..
Jo a neni to klasické soužití dvou generaci.. nepíšeš věk, ale takto se máma chová i 15 leté holce, aby řešila jeslti bud emít druhé dítěa co a jak má dělat s partnerem
Příspěvek upraven 02.05.18 v 21:11
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:10
Asi bych zvážila co bych ztratila, kdybych se odstěhovala.
On bratr chodí do svého pokoje přes Vaši ložnici? I Teď když jste rodina? To by byl další argument.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:12
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebovala bych nezaujatý názor a tak to zkusím tady. Prosím anonym, je to pro mě citlivé.
Od 10 let nahoru jsem měla vztah s rodiči (hlavně teda s mámou) dost napružený. Před 18 se to srovnalo, našla jsem si přítele (teď už manžela), rodičům nevadilo, že je u nás často, já jim za to byla vděčná a vztahy se srovnaly. Časem jim tam ale začalo vadit, že tam je, tak jsme řekli, že se přestěhujeme. Reakcí byla hrozná scéna, že jsme nevdeční, on že je se mnou beztak jen proto, že mám dobře situované rodiče. Děs. Odešli jsme, přítel pracoval, já studovala, vše jsme zvládali sami, zdůrazňuji, že rodiče mi při studiu nijak finančně nepomáhali.
Aby toho nebylo málo, mám bráchu s autismem, je nemluvící, má spoustu problémů, nemůže být sám. Protože platit někomu, aby ho hlídal bylo drahé, žádali mě a já ho chodila hlídat. Časem se vztahy zase uklidnily.
Pak, po 2 letech, se rodiče vytasili s tím, že buď se tam vrátíme a budeme bydlet v patře, nebo dům prodají a koupí menší řadovku za městem (aby až umřou mohl mít brácha nějakou pečovatelku, donášku oběda,…).
Nakonec jsme souhlasili (dum je v rodině už dlouho, vyrostla jsem tu, mám to tu ŕada) a nastěhovali se. Patro potřebovalo určité úpravy (podlahy, zbudování kuchyně,…), nestačily nám peníze. Máma nám půjčila 70.000, které jsme jí spláceli a vrátili. Jinak jsme byli spokojení, když chtěli něco pomoct, hezky požádali, nic nebyl problém.
Patro jsme tedy nedostali celé, je to vlastně 4+kk, jednu místnost má brácha. Naše ložnice je průchozí právě do jeho pokoje. Bylo domluvené, že až dostuduji, zbuduje se přístavba nad garáží, vzhledem k tomu, že budeme chtít další děti.
Během dalšího roku jsme se vzali, já plánovaném otěhotněla, narodil se nám syn.
Už během tehotenstvi měli rodiče dojem, že si nás zaháčkovali. Teď je synovi rok, máma nám do patra za den přijde minimálně 10×, nic si neudělají sami (ani jednomu ještě nebylo 45 a nejsou nemocní), neustále manžela úkolují na zahradě (je rozdělená na půl, my dle dohody hospodaříme na jedné polovině, oni na druhé), prohlásili, že přístavba nebude, dům by byl moc velký, další dítě mít nebudeme, ostatně kdo si dnes muže dovolit víc dětí. Když jsem mámu upozornila, že určitě chceme mít další dítě, jakoby neslyšela. Prostě asi klasická úskalí společného soužití.
Objevila se nemovitost, která se mě i manželovi moc líbí, je v našich možnostech, chtěli bysme ji koupit a odstěhovat se. Je tedy hodně daleko, úplně opačná strana kraje, cca 2hod cesty.
Je mi jasné, že když se rozhodneme pro, moji rodiče to neustojí. Přijdou výčitky, jak mi pomohli, uvolnili polovinu domu, že jsem rozmazlená a nevděčná. A tím se dostávám k tomu, na co bych ráda znala váš názor. Jsem opravdu tak hrozný člověk, když se chceme odstěhovat do vlastního poté co nám rodiče uvolnili část domu?
Snad ještě dodám, že o náklady na provoz domu se půlíme a zhruba 4 celé dny v týdnu (jelikož jsme vždy aspoň jeden doma se synem) hlídáme bráchu. Nevyžaduje non-stop péči, ale kdyby jsme ho nehlídali, muselo by se za to někomu zaplatit, takže to snad lze jako pomoc klasifikovat.
PS: omlouvám se za slohovku a děkuji za přečtení.
Nechápu, v čem byste měli být hrozní. Jste dospělý, svéprávní lidé a máte právo na svou rodinu, své soukromí. My s přítelem šli do bytu 1+1 každý od rodiny z baráku jen proto, abysme měli svůj klid. Frflání to byla hromada, div nám neustřihli růžek občanky ale co je komu do toho v závěru. 
Žádné závazky vůči nim nemáte, dělali jste maximum. Opravdu nechápu, proč si stále snažíte ospravedlnit právo k vlastnímu životu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:15
Pokud můžete, odejděte. Jestli máte dostatek financí, není co řešit… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:16
@Janasas no, to si brácha vodit nebude, je na tom s tím autismem fakt špatně, ale hřebík na hlavičku jsi uhodila v tom, že se k nám chovají jako k dětem. Je nám 23, ale od necelých 19 jsme od nich nic nechtěli, já studuju školu prestiží srovnatelnou s právy, manžel má dvě práce, vzali jsme se (a naše svatba je nestála nic), máme dítě, starame se o nej snad dobre, věřím, že má vše co potřebuje, hlídali za rok vsehovsudy 3× (večer když spal), zvládáme sami.
Manžel samozřejmě spokojený není, rozhádat je nás nenechám, stěhovat se budeme buď jak buď, ikdyby ne tam, kde to teď máme vyhlídnuté.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:21
@bublinek ano chodí
@AnnaNuvoletta07 chápu, že je to možná nepochopitelné, manžel mi to říká taky, ale já si mámu prostě moc beru a když do mě furt hustí, že doufá, že se ve mě nezklame, rozvrtá mě.
Jiná teda anonym mi vydřel dlouho, no co, jsem holt Šikula
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:24
@Lianys divej, polož si otázku, jestli si tam šťastná nedívej se na druhé.. Já mám trochu pocit, že tam jde spíš o to, že rodiče mají zajištené částečné finaance a hlídání..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:27
@hanka.br. Názor na stěhování to neovlivní, to jsem přece nikde nepsala. Zaobírám se otázkou, zda se chovám nebo nechovám zle. V tom, že naši by to viděli jinak máš samozřejmě pravdu, vlastně tedy ani nezaujatý pohled dostat nemůžu. Děkuji ti za odezvu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:36
@Janasas Co si budeme povídat, nejsem šťastná. Vím, že to musíme řešit a odejít, kdyby ne, zůstala bych tu s nimi nakonec sama. Ale i tak mě trápí, že budu za tu zlou, která je opustila. Asi to moc řeším. Co se týče peněz, myslím si trochu, že máš pravdu. Hodně i říkají, že už jsou staří, že nebudou moct pracovat do nekonečna (jak říkám, nebylo jim 45), táta je podnikatel, důchod bude mít zanedbatelný. Nutí mi, že bude potřeba udělat spíš než přístavbu nový plot, tohle, tamto… v zásadě si myslím, že čekají, až po mateřské (na které dostuduji) nastoupila do práce, oni si uberou v práci a my budeme platit provoz sami a zvelebovat dům. Hlídání je pro ně samozřejmě významné, když jsme se odstěhovali poprvé, našli si slečnu na hlídání, měla 100/hod a po měsíci se s ní rozloučili, když viděli kolik to stojí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:45
Načítám citovaný příspěvek, čekejte prosím…ja si myslím že se mužete odstehovat bez vyčitek 
rodičum nic nedlužíte a je to bezny ze na zacatku treba rodiče pomohou ale ted jste dospeli do stadia že chcete být sami. u rodiču by to nedelalo dobrotu už jen i kvuli bráchovi. takže za mě určitě se toho neboj. Jasne že si asi vyslechnes nejake vycitky…ale to se neda nic delat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:48
@Lianys Já bych asi zkusila - pro svůj vlastní pocit - ještě s rodičema sednout. Že jste ochotní zůstat v domě, pomoci jim s bratrem atd., ale za následujících podmínek: soukromí, přístavba na další dítě, budou se sami starat o zahradu a svou část domu. Že takové podmínky potřebujete pro svůj vztah a svoji rodinu, a že se jinak bojíš, že by konflikty mohly zkazit jak vztah s nimi, tak třeba i s Tvým mužem.
A uvidíš, co se stane. Počítám, že udělají scénu a urazí se - ale pokud by to udělali, pak jim můžeš vždycky říct: „Nabídku jsem vám udělala, nechtěla jsem vás nechat ve štychu, ale vy jste byli proti, tak váš problém.“
Druhá věc samozřejmě je, že se může stát, že po vašem odstěhování dům prodají - jsi na to připravena, že o něj přijdete/přijdeš? Pokud ano, tak bych do toho šla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.18 21:49
- nechápu jak zvládáš tu školu
- utíkejte co nejrychleji do vlastního, než to manželovi přeroste přes hlavu a bude vás to stát manželství
- to, že nejseš špatná, pouze dospělá s vlastní rodinou a právem na plnohodnotný život musí pochopit v prvé řadě vaši, nemá cenu se tím trápit (vím, lehko se to říká a hůř provede, ale je to tak). Přece nebudeš odnášet to, že vaši nemají hlídání pro bráchu, i když to pro ně nebude lehký, tak vám nemůžou nařizovat co se životem… Možná bych se nestěhovala tak daleko, jen do vlastního, kdyby přeci jen potřebovali vypomoct třeba 1× v týdnu, ale ne, že vám budou chodit přes ložnici apod. Tak hodně štěstí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Marie432875
2.5.18 21:51
@Lianys napadlo te, ze treba je mamka nespokojena se svým životem, a snaží se to vynahradit si tebou? Ze treba sama řeší nejaky problem, nebo ji dlouhodobe neco uzira, nebo jen nemá nic moc na praci a nudí se, tak proste řeší životy ostatních? Ja jednu takovouto mamku znám, a ona je jeste moooooc dobra citova vyderacka. Dotyčné dceři trvalo asi 10 let, nez pochopila, ze to je problem maminky a ne její… víš, pokud budeš stále dělat vse aby ses mamce zavdecila, nezavdecis se nikdy. To totiž bude porad neco,,špatně”. Zij svůj život, ty s mužem jste nova rodina.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
