Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@inkakřivák Přesně tak, kamarádka splácí hypotéku na barák dokonce nějak pod pět tisíc, což je krásný. Ale museli si teda na tom baráku dost maknout.
@Anonymní píše:… já ti nevím - my koupili byt - novostavba - 96m2, 3+1, a už při narození první dcery jsem měla intenzivní pocit, že nám prostě nestačí, že jsme jako sardinky. Když se pak narodila druhá dcera, situace už pro nás přestala být únosná - byt jsme prodali a koupi dům - dvougenerační, klasická kostka, nějakých 180m2, zahrada a teprve tady mám pocit, že každý z nás má svůj potřebný prostor a soukromí - děti, mezitím se nám tu narodil ještě syn - mají v patře každé svůj pokoj, koupelnu, toaletu, hernu, my v klidu ložnici, když potřebuju na chvíli oddech, zavřu se do knihovny, nebo na terasu, děti můžou v klidu lítat po zahradě… upřímně, v 27m2 jsem bydlela sama při studiích na vysoké a to jsem si občas připadala jako v králíkárně… sama za sebe bych svýho muže přiměla, aby domů dones lepší prachy, koukla bych pro sebe po nějaký brigádě na doma, a hlavně a to především zodpovědněji vybrala pronájem většího od soukromníka - je mi líto, že jste naletěli nějaké ženské, ale to je váš problém… 27m2 to je od vás vůči vašim dětem prostě nezodpovědné a neohleduplné… kolik jim je?
Ahoj holky, chci se zeptat jak velký máte byt? My bydlíme 2 dospělí a dvě děti v mini bytě 27m2. Už mi to leze na hlavu, ale bohužel jiná možnost zatím není. Větší byt jako nájemní je moc drahý a na hypotéku co tak počítám bychom dosáhli až tak za 7-8 let..
ale vůbec nemám zlost, proč bych měla?
děti máme už deset let doma ![]()
jen píšu, že by dítěti měl člověk zajistit základní životní prostor.
Přivést dítě to 27m2 je už tak na pováženou, natož pak ještě druhé.
Proti nájemnímu bydlení nemám nic, na západě je to nejčastější forma bydlení, ne každý může hned stavět dům, ale s 2dětmi bych určitě ani „narychlo“ od města nepřijala takovou garsonku. Píše ti to tu skoro každý, že tak se žít nedá a zřejmě to cítíš i ty sama, tak s tím něco dělejte.
U nás to řešívají s městskými byty i výměnami menší za větší apod., ale to chce se hodně starat a zajímat a rozhodit sítě… (a případně počítat s „doplatkem bokem“)
@DedBezdez klidne never, nemam potrebu se s tebou dohadovat. Ja mam zkusenost z okoli jinou. Mimochodem, v blekfildu bude mozna trochu jina situace, protoze tam jestli jsou obecni byty, tak na hranici se Zabrdovicemi a Husovicemi a tam by fakt chtel bydlet kazdy, kor s malymi detmi.
@Krissttie Aby muž donesl lepší prachy… To se tu slyší docela často, ale mě by zajímalo, jak to má udělat. Kdyby mohl dělat něco za víc peněz, tak už to nejspíš dělá. Takže maximálně může vzít nějaký přesčas nebo brigádu. To ale zase bude chybět doma. A pokud bude dlouhodobě jen a jen v práci, tak se to zase odrazi na zdraví a vztazích v rodině.
@Lucy75 říká se to lehce, ale není to tak jednoduché. Žádný větší byt mi nikdo nedá, brigády. Tady nejde o brigádu to se stejně do hypo. Nepočítá, ale neschválí ji prostě
@inkakřivák když vím, že teď hypo. Neschválí tak proč mám chodit za Fin. Poradcem? Na prdeli nesedím, ale teď prostě možnost není člověk to prostě nepochopí ![]()
@Hlaholice … ano, v podstatě s tebou souhlasím, ale - pokud nemá dostatečné vzdělání, aby dělal práci za víc, nebo třeba bydlí v kraji, kde zkrátka takové výplaty nejsou, pak mu nezbývá než si vzít nějakou brigádu - nebude první, ani poslední, kdo kvůli zabezpečení rodiny bude mít dvě práce a nikdo neříká, že je má mít až do důchodu - našetří si a zlepší svůj životní standard… nebo se zkrátka smíří s tím, že jejich zaměstnání a ostatní důvody stačí jen na 27m2 pro jejich dvě děti, ale v tom případě je tenhle anonymní pláč na netu úplně zbytečný ne? Zkrátka - když mi něco v mým životě nevyhovuje, tak prostě vyvinu úsilí a námahu a za cenu dočasně sníženýho komfortu, nebo za dočasných nesnází budu pracovat na tom, tu situaci změnit, ne? Nebo tu opravdu budeme věřit, že nám něco jen tak spadne do klína, jen tak bez práce? ![]()
@Hlaholice … navíc teda - pro mne je rodina především v podstatě tým - já, můj muž a děti jsme prostě jeden tým a jedeme v tom společně - takže, budu-li vědět, že bychom třeba chtěli hypotéku a proto musíme ušetřit, abychom měli jistinu a tak proto můj muž dělá přesčasy, nebo má dvě práce a proto je doma míň, než bychom oba chtěli, tak proč by to mělo ničit náš vztah? Když bychom oba věděli, že to děláme pro rodinu? Pro něj, pro mě a především pro naše děti? Plus navíc, jestli jim v tomhle daném případě není přes 40 a netrpí nějakým chronickým onemocněním, tak ten chlap prostě na nejakou dobu dvě práce přežije, stejně tak jako ona nějakou dobu přežije, že je domácnost ve větší míře na ní…
@Anonymní píše:
@inkakřivák když vím, že teď hypo. Neschválí tak proč mám chodit za Fin. Poradcem? Na prdeli nesedím, ale teď prostě možnost není člověk to prostě nepochopí
No jo, takže takhle - ty brigádu nemůžeš protože děti, chlap druhou práci nemůže, protože musíte být spolu doma a utuzovat rodinu. Za finančním poradcem nepůjdeš, protože ty víš - jo tak pak sed ve svém bytečku a narikej. Nikdo ti nepomůže. Ona taky není hypo jako hypo, nedosáhnes třeba na dvě mega, ale na jedno možná jo. Ale to bys prostě musela začít něco dělat. Takže nedělej nic a užívej si manžela, malého bytu a naříkání.
@Krissttie No jenže někdy je to o tom, že prostě zvolis to menší zlo. Člověku může vadit, v jakém stavu má bydlení, ale mnohem víc mu může vadit, pokud se tatínek málo vida s dětmi nebo to, že je vyčerpaný. Když vezmu, v jakém stavu chodí manžel kolikrát z práce, tak opravdu radši něco oželím nebo si na něco radši nějakou dobu počkam, než abych ho honila do další práce nebo nějakých velkých přesčasu, naopak kolikrát když má něco na víc, tak spíš brblam, že se ničí zdraví. To ale přece neznamená, že nemůžu být nespokojena s tím, že na něco není. To klidně můžu být, jen mi zdraví a vztah manžela se mnou a s dětmi přednější než třeba nová koupelna. A proč by se rozpadl vztah? Protože, aby nešetřil na jistinu, tak by musel mít dve právě několik let. A vztah s dětmi si fakt nevybuduje, pokud ho děti budou znát jen z rychlíku. Navíc jen jako toho věčně unaveneho pána, který se domů přichází jen najíst a vyspat. Navíc bude asi i dost protivný. Se ženou se taky moc neuvidí, takže hrozí, že se odcizi. Je sice hezký si říkat, že to ten chlap dělá pro rodinu, ale s tím si vydrží možná prvních pár měsíců. Prostě to odcizení hrozí, není lehké udržovat vztah s někým, s kým se člověk sotva vidí.
@Hlaholice … o tom je ale komunikace ve vztahu - mluvit spolu, říkat si, za co jsme nebo nejsme rádi, co se nám líbí nebo ne a v takových případech umět najít kompromis…
Jinak je to celé o prioritách - pokud se rozhodnu, jako ve tvém případě, že to či ono ti nestojí za riziko, že podlomené zdraví nebo špatné vztahy v rodině, OK, to je plně v pořádku, tak ale pak si nechodím stěžovat a brečet na net, jak malý byt a to nejde a ono nejde, ne? Když se k něčemu rozhodnu, tak si za tím stojím, přece?
@Krissttie V tomhle se asi neshodnem. Já si myslím, že člověk se může nějak rozhodnout, ale to ještě neznamená, že ho stav věcí naštve. Ideální by bylo, aby člověk měl na to, co potřebuje, aniž by kvůli tomu musel mít dvě práce. Jenže tak tomu prostě v zakladatelcine případě není, navíc si nebudou moc kdoví jak vyskakovat ani když ty dvě práce mít bude. Nedivím se, že jí ta situace štve.
@Hlaholice … to nevadí, že se neshodnem - právě naopak, moc ráda diskutuju s někým, kdo vidí věci jinak než já, rozšiřuje mi tím obzory - a za to ti dík
Ideální by to samozřejmě bylo, to máš pravdu, ale já jsem spíš pragmatik, než idealista - přemýšlím spíš v tom rozměru - jak bych to řekla? - asi, jak najít co nejlepší kompromis mezi sny a realitou? ![]()