Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, včera na hřišti se mi stala taková věc na kterou nejsem hrdá a trochu se za to stydím. Mám čtyřletého syna který se hrozně rád s každým druží.. bohužel má asi nějakou poruchu možná ADHD nebo něco na ten způsob a prostě on se strašně chce družit s ostatními dětmi ale někdy úplně neví jak na to. Včera si vyhlédl partu asi sedmiletých kluků které si hráli na nějaké rytíře nebo co a pořád za nimi běhal a prostě je všemožně otravoval a motal se jim do hry. Snažila jsem se prostě odvést jeho pozornost jako že prostě pojď půjdeme se tamhle podívat, pohoupat, povozit, ale prostě jeho to v ten moment nezajímalo a pořád za nimi běhal. Pak jsem šla teda přímo k němu vysvětlila jsem mu že kluci si chtějí hrát sami že jsou velcí a mají už nějaké ty svoje hry atd tak chvilku dal pokoj ale pak zase za nimi začal běhat nanovo a na nich bylo vidět že je to už dost otravuje… Tak jsem na něj znovu zavolala ať přijde na chvíli ke mně a že půjdeme zase něco dělat jiného, klouzat se atd ale prostě to vůbec nemělo smysl on mě úplně ignoroval tak už jsem se na to prostě vyprdla abych na něj halekala na celé hřiště a dělala lidem divadlo a řekla jsem si že holt na to asi musí přijít sám… Jenže pak už to začalo být docela vyhrocený že oni do něj začali strkat on po nich začal házet nějakou tu drcenou kůru která je tu rozsypaná po hřišti tak už na něj znovu prostě jsem zařvala ať nechá velké kluky na pokoji a prostě si jde dělat něco po svém a jeden z těch kluků mi řekl : nás tady pořád otravuje a je úplně hrozný a mně nějak prdli nervy a říkám No jo tak se nezblázni… To tak se nezblázni jsem teda řekla spíš polohlasem ale stejně mě ten kluk slyšel a tatínek toho kluka mě asi taky slyšel protože na mě koukal dost blbě nejspíš to jsou asi ty typy rodičů co razí takovéto že na jejich miláčka se nesmí nikdo ani špatně podívat… Já vím že jde o blbinu a že takovýhle zážitků člověk ještě na hřišti zažije hrozně moc, však já taky radu nehledám spíš se asi chci jenom vypovídat protože je mi to takový blbý až je tu třeba znovu potkáme atd… Je mi jasný že prostě můj mrňous musí pochopit že ne vždycky a každé dítě na něj musí být naladěný ale někdy je to prostě těžký… Občas mám pocit že návštěva hřiště je o nervy… U nás na hřišti je třeba taková ta lanovka a vždycky když je volná tak si toho malý vůbec nevšímá ale jakmile se tam nahrnou děti, ideálně ještě větší děti, tak se tam cpe taky a takhle je to skoro se vším jak je něco volný tak ho to nezajímá a jak tam někdo je tak v tu ránu tam chce taky… Jako mám návštěvu hřiště ráda ale občas je toho na mě prostě moc… No a včera jsem vypěnila… Stalo se vám to taky někdy že jste vypěnili na cizí děcko? Omlouvám se za anonym… Klidně napište i infarktový vaše zážitky z hřiště
Noc hrozného jsi neřekla, dítě jsi od nich odváděla. Asi bys musela úplně z hřiště odejít, ale syn se musí naučit a dětmi vycházet. Syn taky běhal za staršími a vnucoval se jim. Nahlas jsem řekla, pojď sem, už jsou velcí, chtějí si hrát bez tebe. Ale trochu toho nepohodlí chlapci snést museli, než poslechl a šel si stavět na písečku. Dnes mu vadí, když za ní s obdivem chodí malí kluci a já říkám, vidíš, teď ti to vadí, ale před pár lety jsi si taky chtěl vždycky hrát se staršími. Tohle se děje na každém hřišti, kde je věkově smíšená skupina.
@Pitaya1 píše:
Máš nějaký problém s nervyA jo z tvého popisu jsi situaci na hřišti nezvládla. Ale ty máš na to evidentně jiný názor a přijde ti tvé chování a chování tvého dítěte v pořádku
S nervy problém nemám… Ne chování mého dítěte v pořádku určitě nebylo.
Ale když mi bylo tak 10-12 tak za mnou pořád dolezaly malé sousedky mě bylo 10 -12 nebo tak nějak a oni byli prostě o hodně let mladší a já se třeba chtěla na zahradě opalovat nebo číst a oni furt pojď si hrát na maminku a na tatínka
fakt jsem to nesnášela ale rodiče mě v zájmu zachování dobrých sousedských vztahů nutili abych si s nimi hrála, tak jsem to nějak skousla. A tady můj syn chvíli nějakým klukům kazil hru a všichni by mě nejradši ukamenovali že jsem ho neodtahla. Ale to je jedno už…
@Anonymní píše:
S nervy problém nemám… Ne chování mého dítěte v pořádku určitě nebylo.
Ale když mi bylo tak 10-12 tak za mnou pořád dolezaly malé sousedky mě bylo 10 -12 nebo tak nějak a oni byli prostě o hodně let mladší a já se třeba chtěla na zahradě opalovat nebo číst a oni furt pojď si hrát na maminku a na tatínkafakt jsem to nesnášela ale rodiče mě v zájmu zachování dobrých sousedských vztahů nutili abych si s nimi hrála, tak jsem to nějak skousla. A tady můj syn chvíli nějakým klukům kazil hru a všichni by mě nejradši ukamenovali že jsem ho neodtahla. Ale to je jedno už…
Klid, děje se to všude. Mladší tíhnou ke starším. Jen málokteré dítě si způsobně sedí na písečku a hraje si.
@Russet píše:
Klid, děje se to všude. Mladší tíhnou ke starším. Jen málokteré dítě si způsobně sedí na písečku a hraje si.
No právě. Fakt jsem se snažila aby neotravoval ale prostě se to nějak nedařilo
a chvíli jim tu hru tedy kazil což přiznávám ale zase hned ho odvádět z hřiště a dělat lidem cirkus protože on by řval, to se mi fakt nechtělo no… Jsou to někdy zapeklité situace s těmi dětmi ![]()
@Anonymní píše:
No právě. Fakt jsem se snažila aby neotravoval ale prostě se to nějak nedařiloa chvíli jim tu hru tedy kazil což přiznávám ale zase hned ho odvádět z hřiště a dělat lidem cirkus protože on by řval, to se mi fakt nechtělo no… Jsou to někdy zapeklité situace s těmi dětmi
Jo tááák…on by chudinka řval… ![]()
@Anonymní píše:
S nervy problém nemám… Ne chování mého dítěte v pořádku určitě nebylo.
Ale když mi bylo tak 10-12 tak za mnou pořád dolezaly malé sousedky mě bylo 10 -12 nebo tak nějak a oni byli prostě o hodně let mladší a já se třeba chtěla na zahradě opalovat nebo číst a oni furt pojď si hrát na maminku a na tatínkafakt jsem to nesnášela ale rodiče mě v zájmu zachování dobrých sousedských vztahů nutili abych si s nimi hrála, tak jsem to nějak skousla. A tady můj syn chvíli nějakým klukům kazil hru a všichni by mě nejradši ukamenovali že jsem ho neodtahla. Ale to je jedno už…
Rodiče tě vedli jak bylo tehdy běžné, ovšem je to přístup nevhodný. Proto teď podvědomě očekáváš totéž od ostatních a sebe sama nutíš tamtéž. Říkat ne, je normální a zdravé nastavení. A taky si uvědom, že holky jsou trochu jiné než kluci. V těch skupinách, které nebyly hlídány rodiči to opravdu fungovalo jinak a starší děti do svého středu mladší nebraly.
@Velryba černá píše:
Rodiče tě vedli jak bylo tehdy běžné, ovšem je to přístup nevhodný. Proto teď podvědomě očekáváš totéž od ostatních a sebe sama nutíš tamtéž. Říkat ne, je normální a zdravé nastavení. A taky si uvědom, že holky jsou trochu jiné než kluci. V těch skupinách, které nebyly hlídány rodiči to opravdu fungovalo jinak a starší děti do svého středu mladší nebraly.
Ano, já vím že to co tehdy dělali naši, že nutili 12-letou holku aby si hrála s mrňaty jen kvůli zachování dobrých sousedských vztahů, bylo špatné. Nelíbilo se mi to, vadilo mi to a do dneška jim to otloukám o hlavu s tím že to byl špatný přístup. A oni na to reaguji tím stylem však ono tě neubylo že sis trochu pohrála s holčičkami
samozřejmě oni holky jsou v tomhle zase trochu jiný než kluci to je jasný… Nevím no asi se prostě sešlo víc negativních aspektů… Většinou je to na hřišti fajn, malý si pohraje vylíta, většina dětí těch menších samozřejmě, jsou šťastní že tam jsme hned k němu běží atd ale asi jsme tam zrovna byli ve špatný čas kdy tam nikdo z těch jeho oblíbenců nebyl a on se snažil holt družit s těmi které viděl…
Jinak až mému synovi bude prostě těch 7 třeba atd a budou za ním běhat mrňata chtivá družení tak samozřejmě asi radost z toho mít nebude ale když tam budu na hřišti s ním tak mu řeknu že jako mrně tohle taky dělal že to prostě k těm malým dětem patří…
@Anonymní píše:
S nervy problém nemám… Ne chování mého dítěte v pořádku určitě nebylo.
Ale když mi bylo tak 10-12 tak za mnou pořád dolezaly malé sousedky mě bylo 10 -12 nebo tak nějak a oni byli prostě o hodně let mladší a já se třeba chtěla na zahradě opalovat nebo číst a oni furt pojď si hrát na maminku a na tatínkafakt jsem to nesnášela ale rodiče mě v zájmu zachování dobrých sousedských vztahů nutili abych si s nimi hrála, tak jsem to nějak skousla. A tady můj syn chvíli nějakým klukům kazil hru a všichni by mě nejradši ukamenovali že jsem ho neodtahla. Ale to je jedno už…
Vidíš tys 5o nesnášela. Proč by to měli snášet úplně cizí kluci? Proč musí trpět něco, co jim vadí? ![]()
Já jaxi nechápu potřebu se ptát cizích lidí na netu, zda jsem se zachoval/a v konkrétní situaci správně. Pokud potřebuju od druhých razítko správnosti postupu, asi nemám dost sebevědomí a sebedůvěry. Když mi většina řekne, že by se zachovala stejně, opravdu to nutně znamená, že ten postup/řešení situace bylo vždy spravné? A když mi většina napíše, že by to řešila jinak, budu se akorát cítit hůř.
Mě zaujala na celé diskuzi jiná věc, omluvte mou neznalost, děti nemám a jet do města na hřiště pozorovat matky s dětmi by mohlo způsobit, že by se o mě začaly zajímat jisté orgány, ale to je to na hřišti vždycky takovýhle adrenalin? Občas zahlídnu něco tady v diskuzi, občas vidím něco ve filmech, jak je to doopravdy? Berou matky svoje děti na hřiště, aby je socializovaly, nebo aby si od nich odpočinuly? Tu a tam zahlídnu zde v diskuzi názor, že dost matek kouká do mobilu nebo si čtou knížku. Pokud je dítko příliš kontaktní, zvědavé nebo otravné (a ne, nejsou to synonyma), může to být pro matku, její dítě i okolí docela náročný. Dá se navštěva hřiště vůbec užít, nebo pořád musíte být ve střehu, zda potomek nikde nepadá, někdo mu nedělá příkoří nebo nedělá příkoří někomu on. Nevím, jaká je průměrná doba strávená na hřišti, ale umím si představit, že někdy může po návštěvě hřiště přijít člověk domů servaný, jako kdyby skládal vagón uhlí.
Jaké je to dnes na hřišti?
Příspěvek upraven 05.07.23 v 09:45
@Anonymní píše:
Ano, já vím že to co tehdy dělali naši, že nutili 12-letou holku aby si hrála s mrňaty jen kvůli zachování dobrých sousedských vztahů, bylo špatné. Nelíbilo se mi to, vadilo mi to a do dneška jim to otloukám o hlavu s tím že to byl špatný přístup. A oni na to reaguji tím stylem však ono tě neubylo že sis trochu pohrála s holčičkamisamozřejmě oni holky jsou v tomhle zase trochu jiný než kluci to je jasný… Nevím no asi se prostě sešlo víc negativních aspektů… Většinou je to na hřišti fajn, malý si pohraje vylíta, většina dětí těch menších samozřejmě, jsou šťastní že tam jsme hned k němu běží atd ale asi jsme tam zrovna byli ve špatný čas kdy tam nikdo z těch jeho oblíbenců nebyl a on se snažil holt družit s těmi které viděl…Jinak až mému synovi bude prostě těch 7 třeba atd a budou za ním běhat mrňata chtivá družení tak samozřejmě asi radost z toho mít nebude ale když tam budu na hřišti s ním tak mu řeknu že jako mrně tohle taky dělal že to prostě k těm malým dětem patří…
Jasně, v 7 s ním budeš stále na hřišti a v 15 ho budeš vodit za ruku na rande a budeš mu říkat dej jí pusu na čelo, to se ti jako 4 letému líbilo ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, včera na hřišti se mi stala taková věc na kterou nejsem hrdá a trochu se za to stydím. Mám čtyřletého syna který se hrozně rád s každým druží.. bohužel má asi nějakou poruchu možná ADHD nebo něco na ten způsob a prostě on se strašně chce družit s ostatními dětmi ale někdy úplně neví jak na to. Včera si vyhlédl partu asi sedmiletých kluků které si hráli na nějaké rytíře nebo co a pořád za nimi běhal a prostě je všemožně otravoval a motal se jim do hry. Snažila jsem se prostě odvést jeho pozornost jako že prostě pojď půjdeme se tamhle podívat, pohoupat, povozit, ale prostě jeho to v ten moment nezajímalo a pořád za nimi běhal. Pak jsem šla teda přímo k němu vysvětlila jsem mu že kluci si chtějí hrát sami že jsou velcí a mají už nějaké ty svoje hry atd tak chvilku dal pokoj ale pak zase za nimi začal běhat nanovo a na nich bylo vidět že je to už dost otravuje… Tak jsem na něj znovu zavolala ať přijde na chvíli ke mně a že půjdeme zase něco dělat jiného, klouzat se atd ale prostě to vůbec nemělo smysl on mě úplně ignoroval tak už jsem se na to prostě vyprdla abych na něj halekala na celé hřiště a dělala lidem divadlo a řekla jsem si že holt na to asi musí přijít sám… Jenže pak už to začalo být docela vyhrocený že oni do něj začali strkat on po nich začal házet nějakou tu drcenou kůru která je tu rozsypaná po hřišti tak už na něj znovu prostě jsem zařvala ať nechá velké kluky na pokoji a prostě si jde dělat něco po svém a jeden z těch kluků mi řekl : nás tady pořád otravuje a je úplně hrozný a mně nějak prdli nervy a říkám No jo tak se nezblázni… To tak se nezblázni jsem teda řekla spíš polohlasem ale stejně mě ten kluk slyšel a tatínek toho kluka mě asi taky slyšel protože na mě koukal dost blbě nejspíš to jsou asi ty typy rodičů co razí takovéto že na jejich miláčka se nesmí nikdo ani špatně podívat… Já vím že jde o blbinu a že takovýhle zážitků člověk ještě na hřišti zažije hrozně moc, však já taky radu nehledám spíš se asi chci jenom vypovídat protože je mi to takový blbý až je tu třeba znovu potkáme atd… Je mi jasný že prostě můj mrňous musí pochopit že ne vždycky a každé dítě na něj musí být naladěný ale někdy je to prostě těžký… Občas mám pocit že návštěva hřiště je o nervy… U nás na hřišti je třeba taková ta lanovka a vždycky když je volná tak si toho malý vůbec nevšímá ale jakmile se tam nahrnou děti, ideálně ještě větší děti, tak se tam cpe taky a takhle je to skoro se vším jak je něco volný tak ho to nezajímá a jak tam někdo je tak v tu ránu tam chce taky… Jako mám návštěvu hřiště ráda ale občas je toho na mě prostě moc… No a včera jsem vypěnila… Stalo se vám to taky někdy že jste vypěnili na cizí děcko? Omlouvám se za anonym… Klidně napište i infarktový vaše zážitky z hřiště
A to ADHD mate nejak potvrzene nebo na tom potrzeni pracujete? Neprocetla jsem to cele, tak nevim, zda to tady padlo. Jinak bych prosila tento termin vynechat. Pak lidi neberou tuto diagnozu vazne u deti, ktere to maji potvrzene od odborniku (v tomto veku tedy podezreni na tuto diagnozu). Jinak k situaci na hristi bych rekla, ze se nic nestalo. Jo, asi mela matka dite z hriste stahnout a jit jinam, ale zas tolik tomu klukovi nerekla.
@ibis píše:
Jasně, v 7 s ním budeš stále na hřišti a v 15 ho budeš vodit za ruku na rande a budeš mu říkat dej jí pusu na čelo, to se ti jako 4 letému líbilo
Ježíši
nevím jestli s ním v sedmi letech budu chodit na hřiště a nebo už bude chodit sám… Tak asi taky jak kdy prostě… Viděla jsem tam spoustu sedmiletých nebo možná i starších a byly tam s rodiči nebo s babičkami co je na tom jako tak hrozného nechápu…
@Anonymní píše:
Ježíšinevím jestli s ním v sedmi letech budu chodit na hřiště a nebo už bude chodit sám… Tak asi taky jak kdy prostě… Viděla jsem tam spoustu sedmiletých nebo možná i starších a byly tam s rodiči nebo s babičkami co je na tom jako tak hrozného nechápu…
Nic…v pořádku
Jen z tvého psaného projevu to tak nějak vyznělo…
@Oriseka píše:
A to ADHD mate nejak potvrzene nebo na tom potrzeni pracujete? Neprocetla jsem to cele, tak nevim, zda to tady padlo. Jinak bych prosila tento termin vynechat. Pak lidi neberou tuto diagnozu vazne u deti, ktere to maji potvrzene od odborniku (v tomto veku tedy podezreni na tuto diagnozu). Jinak k situaci na hristi bych rekla, ze se nic nestalo. Jo, asi mela matka dite z hriste stahnout a jit jinam, ale zas tolik tomu klukovi nerekla.
Ještě jsme nikde u lékaře nebyli kvůli podezření na ADHD, pořád čekám že třeba ve školce se to nějak zklidní a pokud by byly nějaké problémy jakože třeba i učitelky si něčeho všimli tak bychom samozřejmě šli a začali to nějak řešit to je jasné.
@Ploskutáček píše:
Já jaxi nechápu potřebu se ptát cizích lidí na netu, zda jsem se zachoval/a v konkrétní situaci správně. Pokud potřebuju od druhých razítko správnosti postupu, asi nemám dost sebevědomí a sebedůvěry. Když mi většina řekne, že by se zachovala stejně, opravdu to nutně znamená, že ten postup/řešení situace bylo vždy spravné? A když mi většina napíše, že by to řešila jinak, budu se akorát cítit hůř.Mě zaujala na celé diskuzi jiná věc, omluvte mou neznalost, děti nemám a jet do města na hřiště pozorovat matky s dětmi by mohlo způsobit, že by se o mě začaly zajímat jisté orgány, ale to je to na hřišti vždycky takovýhle adrenalin? Občas zahlídnu něco tady v diskuzi, občas vidím něco ve filmech, jak je to doopravdy? Berou matky svoje děti na hřiště, aby je socializovaly, nebo aby si od nich odpočinuly? Tu a tam zahlídnu zde v diskuzi názor, že dost matek kouká do mobilu nebo si čtou knížku. Pokud je dítko příliš kontaktní, zvědavé nebo otravné (a ne, nejsou to synonyma), může to být pro matku, její dítě i okolí docela náročný. Dá se navštěva hřiště vůbec užít, nebo pořád musíte být ve střehu, zda potomek nikde nepadá, někdo mu nedělá příkoří nebo nedělá příkoří někomu on. Nevím, jaká je průměrná doba strávená na hřišti, ale umím si představit, že někdy může po návštěvě hřiště přijít člověk domů servaný, jako kdyby skládal vagón uhlí.
Jaké je to dnes na hřišti?
Příspěvek upraven 05.07.23 v 09:45
Zajímavá otázka ohledně toho hřiště.
Nemůžu psát samozřejmě za všechny ale faktem je že odpověď na otázku jestli se dá návštěva hřiště užít nebo prostě jen přežít je celkem zapeklitá a záleží to na strašně moc situacích. Záleží to na počasí, záleží to na tom jak bude dítko naladěno, a samozřejmě také jaké složení lidí nebo hlavně těch dětí se na tom hřišti sejdou. Někdy je to úplně super děti i když se neznají tak si pohrají a dospělí si u toho hezky pokecají a někdy se to tam doslova řeže. Jednou jsme třeba byli na nějakém hřišti kde byl zákaz vstupu se psem a nějaká holka tam měla psa, mrňavého teda no, a nějaká paní se do ní pustila a ta holka si to nenechala líbit tak se tam doslova posílali do p…i a málem se volala policie ale to už jsou spíš extrémní případy ![]()