Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Pitaya1 píše:
Vidíš tys 5o nesnášela. Proč by to měli snášet úplně cizí kluci? Proč musí trpět něco, co jim vadí?
Jenže u mě to bylo den co den hlavně na jaře a v létě prostě…
tohle byla blbá třičtvrtě hodina a možná ani to ne
a snažila jsem se mu v tom zabránit jenže holt se to nedařilo no ![]()
@Anonymní píše:
Zajímavá otázka ohledně toho hřiště.Nemůžu psát samozřejmě za všechny ale faktem je že odpověď na otázku jestli se dá návštěva hřiště užít nebo prostě jen přežít je celkem zapeklitá a záleží to na strašně moc situacích. Záleží to na počasí, záleží to na tom jak bude dítko naladěno, a samozřejmě také jaké složení lidí nebo hlavně těch dětí se na tom hřišti sejdou. Někdy je to úplně super děti i když se neznají tak si pohrají a dospělí si u toho hezky pokecají a někdy se to tam doslova řeže. Jednou jsme třeba byli na nějakém hřišti kde byl zákaz vstupu se psem a nějaká holka tam měla psa, mrňavého teda no, a nějaká paní se do ní pustila a ta holka si to nenechala líbit tak se tam doslova posílali do p…i a málem se volala policie ale to už jsou spíš extrémní případy
No právě, pak je na nervy matka, dítě, možná i půlka hřiště a vlastně se z toho stane stresující záležitost pro spoustu lidí. Za mě by u každého hřiště měl být policejní antikonfliktní tým.
@Velryba černá píše:
Hele, můj nejmladší (teď je mu šest a půl) chodí už rok a půl na hřiště takřka výhradně se staršími sourozenci, nejsem zrovna kompatibilní s ostatními matkami. Takže se to tam taky nějak třepe samo, ale chodit tam chce a pokaždé se těší, takže určitě nedochází k žádným hrůzám. Jasně že s rodiči chodí i starší, o to nic. Ale myslím si, že bys tuhle asertivitu měla potrénovat i ty sama a věř, že to znám, dlouho jsem žila v módu, že je potřeba vyhovět všem, ta úleva, když mi konečně došlo, že tomu tak není.
Ano, s tím trénováním té asertivity máš pravdu. V práci jsem třeba byla taková ta hodná trubka která vždycky každému vyjde vstříc když si třeba potřeboval buď na rychlovku vzít jeden den dovču a nebo prostě jen vyměnit směny. Ze začátku jsem to brala i tak, že jsem tam nováček tak se musím snažit o to víc jim vyhovět jenže pak už to přešlo nějakou tu únosnou mez a přestala jsem být taková ta hodná trubka která vždy a každému vyjde s čímkoliv vstříc což se samozřejmě drahým kolegyňkám nelíbilo
ale to už mi po tom bylo tak nějak jedno
ale to už hodně hodně odbíhám od hřiště až do mojí bývalé práce
. Každopádně v něčem se určitě shodneme to ano.
@Ploskutáček ale to víš že jo, klidně doraz a posleduj. Máme tady takovou zajímavou směs všeho možného. ![]()
@Anonymní píše:
Ano, s tím trénováním té asertivity máš pravdu. V práci jsem třeba byla taková ta hodná trubka která vždycky každému vyjde vstříc když si třeba potřeboval buď na rychlovku vzít jeden den dovču a nebo prostě jen vyměnit směny. Ze začátku jsem to brala i tak, že jsem tam nováček tak se musím snažit o to víc jim vyhovět jenže pak už to přešlo nějakou tu únosnou mez a přestala jsem být taková ta hodná trubka která vždy a každému vyjde s čímkoliv vstříc což se samozřejmě drahým kolegyňkám nelíbiloale to už mi po tom bylo tak nějak jedno
ale to už hodně hodně odbíhám od hřiště až do mojí bývalé práce
. Každopádně v něčem se určitě shodneme to ano.
Naopak, podle mě to souvisí, člověk má pak narušené hranice nejen vůči sobě samému ale také vůči okolí - a to klidně včetně vlastních dětí.
@Ploskutáček píše:
No právě, pak je na nervy matka, dítě, možná i půlka hřiště a vlastně se z toho stane stresující záležitost pro spoustu lidí. Za mě by u každého hřiště měl být policejní antikonfliktní tým.
No třeba zrovna v tom případě s tím psem by se tam ten antikonfliktní tým docela hodil ![]()
Ne jako teď vážně, většinou je návštěva hřiště fajn ale samozřejmě taky se tam někdy vyskytnou situace které člověku nesednou. ![]()
@Velryba černá píše:
Naopak, podle mě to souvisí, člověk má pak narušené hranice nejen vůči sobě samému ale také vůči okolí - a to klidně včetně vlastních dětí.
@Anonymní píše:
Jenže u mě to bylo den co den hlavně na jaře a v létě prostě…tohle byla blbá třičtvrtě hodina a možná ani to ne
a snažila jsem se mu v tom zabránit jenže holt se to nedařilo no
A dokážeš pochopit, že pro sedmileté děti to je dlouho, co je tvůj kluk otravoval? Měli a ním ještě dost dlouho trpělivost
@Pitaya1 píše:
A dokážeš pochopit, že pro sedmileté děti to je dlouho, co je tvůj kluk otravoval? Měli a ním ještě dost dlouho trpělivost
Ano to je mi samozřejmě jasné že už to na ně bylo asi dlouho.
Chápu že tomu mnohé z vás nevěří ale jsem normální člověk a chápu že každý má to vnímání času relativní a to co pro mě je jakože chvilka tak pro sedmileté dítě je věčnost.
@Anonymní píše:
Ještě jsme nikde u lékaře nebyli kvůli podezření na ADHD, pořád čekám že třeba ve školce se to nějak zklidní a pokud by byly nějaké problémy jakože třeba i učitelky si něčeho všimli tak bychom samozřejmě šli a začali to nějak řešit to je jasné.
Tak ten termin nepouzivej. Pak to zni akorat jako vymluva. Podle toho, co pises, tak tve dite nema nejaky velky neurovyvojovy problem. Je to takto naduzivano a pak to nikdo nebere vazne. Kdyz me dite s ADHD melo 4 roky, tak jsem za nim po hristi litala a stala za zadkem. Uz byl jasne patrny rozdil mezi nim a jinymi detmi. Bylo to velmi narocne obdobi.
@Anonymní píše:
Ano to je mi samozřejmě jasné že už to na ně bylo asi dlouho.Chápu že tomu mnohé z vás nevěří ale jsem normální člověk a chápu že každý má to vnímání času relativní a to co pro mě je jakože chvilka tak pro sedmileté dítě je věčnost.
Tak v tom případě nechápu, proč to tak děsně vadilo, že ti řekli, že je tvé dítě je pořád otravuje
pravda se ti asi blbě poslouchá ![]()
@Oriseka píše:
Tak ten termin nepouzivej. Pak to zni akorat jako vymluva. Podle toho, co pises, tak tve dite nema nejaky velky neurovyvojovy problem. Je to takto naduzivano a pak to nikdo nebere vazne. Kdyz me dite s ADHD melo 4 roky, tak jsem za nim po hristi litala a stala za zadkem. Uz byl jasne patrny rozdil mezi nim a jinymi detmi. Bylo to velmi narocne obdobi.
Nechtěla jsem se nikoho dotknout, opravdu ne.
Samozřejmě je mi jasné že dokud to nemám černé na bílém to ADHD tak jistota není. Zatím mám opravdu jen podezření že to tam může být.
ano já vím že je právě spousty lidí kteří tuto diagnózu neberou vážně a mrzí mě to. Když jsem byla malá tak mi to diagnostikovali taky bylo mi v té době asi 6 nebo 7 tak proto si myslím že tam nějakou roli ta genetika sehrát mohla ![]()
@Bytsamsebou píše:
To mi absolutně nikdy nevadilo! Dělala jsem to
taky před 30-ti lety.
Vid ja to dělala taky a moje děti to dělají taky, jen když vidím dítě nahoře řeknu jim, aby uvolnili prostor
@Anonymní píše:
No právě. Fakt jsem se snažila aby neotravoval ale prostě se to nějak nedařiloa chvíli jim tu hru tedy kazil což přiznávám ale zase hned ho odvádět z hřiště a dělat lidem cirkus protože on by řval, to se mi fakt nechtělo no… Jsou to někdy zapeklité situace s těmi dětmi
Věř mi, že většina těch lidí by ocenila cirkus s odchodem, než se koukat na to, jak „se ti prostě nějak nedaří“.
Když jsem šla na hřiště, byla pravidla. Dítě nedodrželo pravidlo, bylo napomenuté, podruhé už jsem řekla „ještě jednou a odcházíme“, neposlechlo nebo porušilo pravidla potřetí a šlo se pryč, nejel přes to vlak. Jo, řev párkrát byl, dvakrát jsem si dítě hodila přes rameno a doslova jsem ho odtamtud vynesla. Některým matkám to mohlo připadat jako divadlo nebo jako kruté, ale od té doby (dítěti byly 2-3 roky) to dítě sakra dobře vědělo, že se vyplatí pravidla dodržovat.
Se čtyřletým dítětem bych se takhle už fakt nemazala. A jestli opravdu má nějakou poruchu pozornosti (v tomto věku zatím těžko říct, co je vrozené a co je výchovou), tak o to víc bude potřebovat pravidla, řád, režim. Znám děti s ADHD, jejichž projevy se výrazně upravily třeba po pravidelném nastavení spánkového režimu a jídle (omezení rychlých cukrů). Naopak znám matku dítěte s ADHD, která má přístup „on si na to musí přijít sám a až bude unavený, tak usne“ a nechává ho hrát na mobilu třeba do 23h (dítěti je 9let), k svačině mu dává koblihy, úkoly může dítě dělat kdy chce, a je to tam horší a horší.
Neříkám, že máš vychovávat dítě jak na táboře s časovým rozpisem i na rozcvičku a jídelníčkem dopředu, ale TY určuješ pravidla, nikoliv to dítě. A když řekneš „tuhle skupinku kluků nech na pokoji, mají svou hru a nechtějí tě do ní“, tak u čtyřletého už to fakt není o tom „on k nim stejně pořád běhal“. Tam už to mělo být „řekla jsem a neposlechl jsi, takže to má nějaké důsledky“ a ne „řekla jsem a neposlechl jsi, ale to je fuk, těm klukům se nic zásadního neděje“. Neskutečně si to komplikuješ do budoucna.
Hele, můj nejmladší (teď je mu šest a půl) chodí už rok a půl na hřiště takřka výhradně se staršími sourozenci, nejsem zrovna kompatibilní s ostatními matkami. Takže se to tam taky nějak třepe samo, ale chodit tam chce a pokaždé se těší, takže určitě nedochází k žádným hrůzám. Jasně že s rodiči chodí i starší, o to nic. Ale myslím si, že bys tuhle asertivitu měla potrénovat i ty sama a věř, že to znám, dlouho jsem žila v módu, že je potřeba vyhovět všem, ta úleva, když mi konečně došlo, že tomu tak není.