Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Capelucia píše:
Z mého pohledu jsi víc mimo ty. Házet po mě má ségra takové podpásovky jako ty, tak mi to je hodně líto a nejspíš se s ní hodně dlouho nepotkám. Proč se s nimi stýkáš, když nemáš ráda ji ani její děti?Ona nemusela vyslýchat puberťáka, ale aspoň se zajímala. Tebe zjevně nezajímají a je opravdu hnus, když vlastní ségra ségře předhazuje děti. Ono je to hnus i od cizího, ale od ségry to je strašná zrada. Tohle nikdy žádná omluva nespraví.
Souhlasím, za mě taky horší reakce zakladatelky než ségry. Ta se jen vyptávala 14ti letého puberťáka na střední. To že to nesnáší ani úplně nemusí vědět. Taky bych se nestykala pokud bych k ní a dětem měla takový odpor. Děti mého sourozence jsou pro mě strašně moc. ![]()
@Anonymní píše:****Mám bratra i sestru a se sestrou jsem v pravidelném kontaktu a naše děti se zbožňují, s bratrem se vidíme pouze párkrát do roka na oslavách dětských narozenin, jinak v kontaktu nejsme a s neteří nemáme žádný vztah ani my, ani naše děti. Asi je to o konkrétní konstelaci osobností.
Njn, bohužel příbuzné si člověk nevybere.. A je naivní si myslet, že v každé rodinně jsou skvělé vztahy, spíše je tomu naopak
Osobně si myslím, že z pozice ženy je lepší mít sourozence - bratry - muže... Pro udržení dobrých vztahů do budoucna to považuji za výhodnější, s chlapy lze vyjít lépe, než žena s ženou… Je to skvěle vidět i na ženských kolektivech, jak dokáží být toxické..
A to jsem žena..
@Anonymní píše:
@Oriseka Vím že to bylo přes čáru, ale řekla jsem to v afektu a hned se omlouvila, sestra se za svůj výrok neomluvila. Já jsem to říkala ale prostě si neteř nedala říct a sestra s manželem se na to jen koukali, tak jsem ani nevěděla jak se zachovat…Já bych právě nechtěla po synovi aby se synovcům a neteří nějak extra věnoval… Když o já sama nemám zájem, tak do toho nebudu nutit dítě jen proto že se to tak má… Někteří se mě asi nebudou chápat, ale já na cizí ani rodinné děti nejsem..
Měla jsi jim říct (ne neteři, když tě neposlouchala, ale jejím rodičům), že by ses ráda v klidu najedla a nechceš mít u jídla neteř na klíně. A trvat na tom.
Když se člověk nutí do něčeho, co ve skutečnosti vůbec nechce, je pak akorát pod tlakem (který si dělá sám) no a pak není daleko k nějaké nepřiměřené reakci - např. tomu, co jsi řekla v afektu.
Z mého pohledu jsi víc mimo ty. Házet po mě má ségra takové podpásovky jako ty, tak mi to je hodně líto a nejspíš se s ní hodně dlouho nepotkám. Proč se s nimi stýkáš, když nemáš ráda ji ani její děti?
Ona nemusela vyslýchat puberťáka, ale aspoň se zajímala. Tebe zjevně nezajímají a je opravdu hnus, když vlastní ségra ségře předhazuje děti. Ono je to hnus i od cizího, ale od ségry to je strašná zrada. Tohle nikdy žádná omluva nespraví.