Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, jsem už 8 měsíců bez přítele a přemýšlím, jak si to, co nejvíce zpříjemnit, když už nikoho nemám. Přemýšlela jsem o tom, že je to vlastně do budoucna skvělá zkušenost, i když je to někdy těžké, vidět štastně zadané kamarádky a budoucí maminky atd. Je mi 25 a taky už u těchhle věcech uvažuju, tak mě zajímalo, jak jste to braly Vy, když jste byly samotné, jestli Vás to taky taky mrzelo nebo jste z toho dokázaly vytěžit něco pro sebe a co Vám pomohlo se s tím vyrovnat? No a ještě jsem se chtěla zeptat, jestli neznáte nějakou fajn knížku na tohle téma.
Mně to nemrzelo, bylo mi fajn. Když jsi sama, nemusíš brát na nikoho ohled, nikam chodit, když nemusíš, můžeš se klidně celý den válet a dělat, co baví tebe. ![]()
@rejžička píše:
Mně to nemrzelo, bylo mi fajn. Když jsi sama, nemusíš brát na nikoho ohled, nikam chodit, když nemusíš, můžeš se klidně celý den válet a dělat, co baví tebe.
Mě je taky fajn, hlavně po minulých vztazích, ve kterých jsem byla věčně jenom nešťastná, jen si říkám, co když ten pravý nepříjde nikdy, co když jsem moc náročná, ale prostě nejde mi zamilovat se jen tak do někoho (příjde mi, že lidi v mém okolí si myslí, že když o mě někdo projeví zájem, hned bych s ním měla být, i když o něj nestojím, hlavně abych někoho měla), bojím se zkrátka, že toho pravého nepotkám a zůstanu sama bez dětí a šťastného vztahu…
Uzivej svobody ![]()
hele v 35 uz je cas na obavy, ve 25 to neres, uzivej si volny cas, dej se na cokoliv, co te kdy lakalo zkusit nebo se naucit. partner se vetsinou objevi, kdyz ho clovek nehleda.
@IvetLeJa Tak to je asi normální, že se člověk bojí, halvně když vidíš ty dvojice kolem, jak to všichni řeší.. Je přirozené nebýt sám. Ale zkus to hodit za hlavu, vážně se není čeho bát - víš, NĚKOHO si můžeš najít vždycky. Ale lepší počkat, až potkáš někoho, kdo bude fajn, s kým budeš chtít být, koho budeš milovat. Ne jenom z nouze. ![]()
Ja se pred 25. narozeninama rozesla po petiletem vztahu a kdyz prebolelo to nejhorsi, bylo to strasne fajn. Utracela jsem, za co jsem chtela ja, delala jsem, co jsem chtela ja, jedla jsem, na co jsem mela chut… Bylo to krasny ![]()
Neco si vybuduj, porid si treba by, cestuj…
vsak on se nekdo objevi… ja bych teda z toho byla asi taky spatna, feti jsem chtela brzo (coz vyslo, je mi 22/6mes. dcera) a pak si uzivat
Pokud jsi sama a máš práci
je to výborný stav, protřídíš myšlenky, utratíš, co vyděláš
pokud zůstaneš sama s dítětem (,–a) tam už strach o budouncost přijít může
ale obojí výborná zkušenost.
Jeee jak ja rada vzpominam na obdobi, kdy jsem vykopla manzela ![]()
![]()
chvili to bylo tezke, ale nemusela jsem se na nikoho ohlizet co se tyce nakupu jidla a podobne…proste jsem mela chut, tak jsem si jela nakupovat pak posedet s kamoskama…klidne az do rana, nikdo me nehlidal, nekontroloval…ted jsem spokojena, mam dcerku uzasneho muze, ale obcas si rada zavzpominam
tak si to poradne uzij, at mas pak na co vzpominat, az budes mit rodinu ![]()
Do 39 let jsem byla přesvědčená o tom, že být s někým je ta největší výhra. A tak jsem skoro pořád s někým byla… dalo by se říci skoro za každou cenu. A najednou ve skoro 40 letech jsem dospěla k závěru, že nejlepší je být sama a zařídit si život podle svého. Už jsem unavená z těch věčných kompromisů, přizpůsobování se a kritiky manžela. Prostě najednou chci mít život tak, jak prostě chci já. Podmínkou asi ale je být soběstačná a finančně zabezpečná, což splňuji, mám dobrou práci (konečně!) a samostatná jsem. Vždycky se těším, když manžel někam jede pryč…
Ale v 25 letech je na tento názor asi brzo. Navíc toto neplatí pro každého.
Ještě dodám, že máme dítě, takža jsem ještě žádost o rozvod nepodala.
Me strasne pomohlo, ze jsem si zacala upravovat byt…treba takova lravina, ze jsem si koupila novou perinu a povleceni…ne dvoj povleceni..ne obyc perinu…to co a jak jsem chtela ja…nakoupila dekorace a takove serepeticky a citila jswm se strasne fajn a nezavisle,:)
@rejžička píše:
@IvetLeJa Tak to je asi normální, že se člověk bojí, halvně když vidíš ty dvojice kolem, jak to všichni řeší.. Je přirozené nebýt sám. Ale zkus to hodit za hlavu, vážně se není čeho bát - víš, NĚKOHO si můžeš najít vždycky. Ale lepší počkat, až potkáš někoho, kdo bude fajn, s kým budeš chtít být, koho budeš milovat. Ne jenom z nouze.
To jo, jenze problem je v tom, ze jsem nedavno potkala nekoho, kdo mi tvrdil, jak me ma rad a pak se na me ze dne na den zase vykaslal, no a asi nekde v hloubi duse mi na nem porad zalezi a mrzi me, ze s nim nemuzu byt a jak se ted chova, jen jako znamy. No a dalsi chlap, ktery se mi libil mi zase rovnou rekl, ze chce sex, tak nevim, jestli je to dneska normalni nebo vyzaruju neco spatneho ja ![]()
@ncc1701 píše:
Ja se pred 25. narozeninama rozesla po petiletem vztahu a kdyz prebolelo to nejhorsi, bylo to strasne fajn. Utracela jsem, za co jsem chtela ja, delala jsem, co jsem chtela ja, jedla jsem, na co jsem mela chut… Bylo to krasny
No a to sis nerikala je mi dvacet pet, vetsina fajn kluku je zadanych, co kdyz na me „nikdo nezbude“?