Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No dobre, tak ji odpustis co bylo a co jako? Clovek se opravdu nekamaradi s kazdym. Snad vidis, ze za tebou prisla z nouze a vypocitavosti. Rekla bych ji ok, neresme, co bylo, ale tim to konci. Nemame nic spolecneho, spolecne zname a zajmy a zalozit kamaradstvi na stejne starych detech ci cem je hodne male pojitko. Co by vlastne po tobe chtela? Asi tvoji pomoc, ne?
Druhou šanci jsi jí dala, když za tebou přišla poprvé, jak byla těhotná. Tohle určitě není člověk na přátelství.
Nemáš svých starostí dost???
můj názor?- poslat důůrazně do prd*le a pro jistotu ještě jednou, zabouchnout dveře a zahodit klíč!
taková výsoska života
že ti vůbec stojí za to kvůli ní zakládat diskuze. po tom všem co ti provedla a navykládala rodině… nakopat takovou osobu.
mám podobnou „kamarádku“. díkybohu tot se mezi náma odehrálo před 2 roky a od té doby jsem jí neviděla ani o ní neslyšela.
Kopnout do prdle krau jednu…co udela priste…zabije vas!? Je to psychycky nemocny clovek…ruce pryc od ni a ty nebud mekka…
Vždyť toto by byla už třetí šance… Já už bych jí po tomhle všem vůbec nevěřila…
Ne, zachovala jsi se správně - odpustíš ji a co bude dál. Nemá nic, ty všechno - nakvartýruje se k vám, bude ti nadbíhat chlapovi, tuhle nebude mít co dát dítěti na jídlo, tam zase něco zaplatit - neber si domů svini.
Měla jsem podobnou kamarádku, u nás to nešlo do těchto extrému, ale to co dělala mě ranilo, druhou šanci jsem jí také dala a chovala se jako kráva i pak! Radím Ti dobře, jestli si chceš udržet klid a pohodu drž se od ní dál ![]()
Vykasli se na ni, za to vsechno ji chces dat sanci??? Udelala bohuzel moc velke chyby a vedome. Uvidis, ze, jak ji podas pomocnou ruku, tak ti opet vrazi kudlu do zad…takovi lide to maji v sobe. Pokud je zavistiva od mala, tak si uvedom, jak zije ona a jak ted zijes ty, myslim, ze ti ma opet co zavidet. Nebud hloupa a pisli ji nekam. ![]()
Takového člověka přece nepotřebuješ, šanci si ji dala. Znovu nikdy
Já už ze svých zkušeností bych další šanci nedala.Lidi se nemění
Předem se omlouvám, že píši anonymně a že jsem téma zařadila sem, ale nevěděla jsem kam jinam. Týká se to přátelství a zároveň těhotenství.
Měla jsem odmala kamarádku, která mi vždycky záviděla. Nikdy jsem se k ní nechovala špatně a byla pro mě stejně rovná tak jsem nechápala proč se pořád snaží být ve všem lepší než já. Naschválů, které mi udělala bylo víc a začala jsem toho mít opravdu dost když mému bývalému vypisovala smsky jak by ho chtěla, co na mě vidí, že ona mu dá víc i v posteli apod. a to když jsem s ním zrovna ležela u televize a on mi to četl. Byl to vůl, rozešli jsme se po pár týdnech a ona ho jen několik dnů nato svedla a ještě mi to dala vědět.
Skoro dva roky jsme se nebavily, protože jsem si řekla, že někdo jako je ona mi za přátelství fakt nestojí a neměla jsem zájem se s ní dál bavit. Pak se ke mně doneslo, že je těhotná, čekala dvojčata a měla nového přítele a ona se mi ozvala, že by chtěla vše napravit, co se stalo by vzala zpět a přála by vidět se a omluvit se mi za všechno co udělala. Strávily jsme spolu den, pak se vídaly o víkendech, na procházku apod. Vše bylo normální ikdyž už to nebylo jako dřív. Později jsem otěhotněla se svým novým přítelem i já a se šťastnou novinou se jí pochlubila. I s tím, že se budeme brát. Nevěděla jsem, že o něj dřív hodně stála, kdysi se spolu opilí vyspali a z jeho strany to bylo vše, omyl, sex na jednu noc. Ona to pak špatně nesla a bombardovala ho vzkazy, telefonáty a přes lidi ještě půl roku po tom.
Začala si vymýšlet pomluvy a intriky, kterými by náš vztah poškodila. Netušila jsem ale, že je schopná tohle vydržet skoro rok a to co dělala mi nepřišlo normální. Chodila kolem našeho domu, pomlouvala mě u jeho rodičů, lidem z našeho města vykládala nechutné výmysly co jsem údajně dělala. Čekala jsem, že ji to přestane bavit, ale ani dnes od ní nemám úplně pokoj. Vypisovala donedávna anonymně členům mojí rodiny takové věci, že se člověk nestačí divit.
Porodila holčičku, nakonec je na vše sama, nemá kamarádky, nemá přítele, peníze a akorát plno starostí. Přisla dnes ráno s prosíkem a přiznáním za všechny špatnosti co napáchala a chce se udobřit. Že ji to všechno mrzí a bolí. Že není už tak špatná a mateřství ji změnilo. Přijde mi to jako vtip a nemůžu přece znovu navázat přátelství s někým takovým.. i manžel na mě koukal jestli jsem se nezbláznila jí po tom všem odpustit. Poslala jsem ji někam. Zároveň ale po tom co mi řekla, že lidé by si měli odpouštět a dát druhému i druhou šanci dokázat, že dělal chyby a změnil se.. hlodá ve mně červík pochybnosti zda k ní nejsem až moc tvrdá. Neodpovídám jí ani na pozdrav. Další šanci už jí asi nedám, nechci.
Ale zajímal by mě Váš názor. Jak byste se zachovaly. Děkuju moc