Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Často sama
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Ploxi
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.6.10 23:02
Ahoj, taky bydlím daleko od rodiny, sice „jen“ 200km, ale jezdím tam taky jednou za čtvrt roku. Taky mi chybí to, že si nemůžu zajít jen tak za mamkou na kafe, posedět na dvorku, poklábosit,, posbírat drby..Tady moc kamarádek nemám, jsem s malou celé dny sama. Teď jsme se navíc s manželem rozešli a on si ji bere téměř denně na odpoledne, takže to jsem pak sama úplně. O víkendech nemluvě, protože to kolikrát nevidím malou od pátku do neděle. A to bych zrovna tak ráda zašla k našim…
Musím ale říct, že když jsem se rozcházela s manželem, naši mi nabídli, abych se vrátila domů a já to odmítla. I když mi občas občas rodina strašně chybí, život už jsem si zařídila jinde a jinak a měnit se mi to už nechce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.10 23:05
ahoj, já teda bydlím od rodičů jen 40 km daleko, ale taky nemůžu kdykoli jet na návštěvu, přece jen je to taky z ruky, jezdím tam tak 1 krát do měsíce. Děti teda ještě nemáme, ale když jsem v práci pohoda, ale jakmile jsem nějak dýl doma blázním samotou, chlap v práci a taky si říkám, že bydlet ve městě jako rodiče už u nich sedím na kávičce, takhle sedím doma sama a jsem vzteklá a nepříjemná na chlapa, že je v práci zase do večera. Pomoc asi žádná není, podle mě si člověk časem zvykne a navíc až půjdeš do práce, budeš na samotu vzpomínat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.10 23:06
To je jasné, že je Ti smutno, já bych bez rodiny nevydržela dva dny… A opravdu se tcháni nenechají předělat? Já s nimi měla problémy, když jsme byli sami, ale jak přišla malá, úplně je to změnilo. Stali se z nich nadšení a hodní prarodiče, kteří si nenechají ujít chvilku s vnučkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ploxi
27.6.10 23:14
Ivana IZA píše:
To je jasné, že je Ti smutno, já bych bez rodiny nevydržela dva dny… A opravdu se tcháni nenechají předělat? Já s nimi měla problémy, když jsme byli sami, ale jak přišla malá, úplně je to změnilo. Stali se z nich nadšení a hodní prarodiče, kteří si nenechají ujít chvilku s vnučkou.
My máme s nimi problémy, co je malej na světě 
měla jsem po porodu problemy, ktery bohužel nepochopili, škoda no, hlavně taky jejich škoda, vidí malýho 1× týdně na max.2 hodiny…
- Citovat
- Upravit
27.6.10 23:14
Ahoj,
taky jsem na tom obdobně. Rodiče 220km daleko.A manželova rodina taky daleko a ti co tady zbyli jsou mladé holky, které ještě studují a mají svoje životy. Sice Mám tady opravdu jen pár známých, dvě kamarádky díky emiminu 
Výjimečně když jsme o víkednu sami, tak kamarádky mají manžely, se kterými tráví víkendy, tak to opravdu těžce nesu.
Když jsem chodila do práce, tak jsem se taky necítila tak osamoceně, ale teď když jsem Lůcou doma, tak opravdu je to někdy 
Zvlášť když tatínek provozuje svoje koníčky.
K našim jezdíme tak jednou měsíčně a vždy se těším, jak půjdeme k našim na zahradu a Honzík na to, že na zahradě bude spát. (A hlavně nebudu tam já 
, protože pro miminko na noc tam není tolik místa )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.10 23:15
Ahoj uplne Ti rozumím já bydlím od rodiny pres 500km manzel od rána do večera v práci a to do srpna loňského roku jezdil na 10 dní na montáže a z toho 4 dny volna někdy na me prijde úplná deprese jak by bylo super být v Ostravě jezdíme tam 2× za rok sice tady má manzel rodinu ale není to jako moje tam jsem víc zvykla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.10 23:18
Ahoj, moje situace je trochu jiná než ta vaše nebo tvoje, ale i já se cítím pořád sama, manžel ve 4 ráno vstává do práce, přijde v 7 večer, to se nají, chvíly pohraje s malou, a do 9 hodin, už spí v postely, takže já zkejsnu jako obvykle celé večery dny týdny sama u mimina nebo u telky, někdy chodím ještě večer na prochajdu ze psem, odstěhovala jsem se za manželem do jiného města, v tom mém jsem nechala rodiče, všechny a kámošky, auto nemám k dispozici takže tam jedzím tak jednou za měsíc, navíc skoro všechny moje kamárarádky jsou bezdětné takže mají fakt jiný starosti než já, a tady jsem také nepotkala žádné kamarádky, tak se pořád citím s malou sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.10 23:18
A máš aspoň možnost najít nějaký kamarádky v okolí? Já vím, že to rodiče nenahradí, ale člověk si na chvíli popovídá, posedí.. Nebo nějaké mateřské centrum, kam bys mohla s malým zajít. Já taky horko těžko sháněla známé, buď měli děti odrostlé, takže jsme se málokdy dokázali shodnout na volném čase, nebo všichni moc daleko. S malým dítětem jsem musela začít shánět nové kontatky, a ono to kolikrát jde těžko. Naštěstí se mi podařilo najít si pár kamarádek v okolí, takže když se cítím příliš sama, zvednu telefon a vyrazíme na procházku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.10 23:19
Víš,Ploxi..i tak ti závidím..Já sice zůstala blízko mámy,ale než jsme domek dostavěli,umřela mi a chybí mně hrozně moc. A ty jí sice vidíš jednou za čas,ale máš ji..můžeš ji kdykoliv slyšet,zavolat jí. Tak třeba ti aspoň trošku pomůžu vidět to z té lepší stránky. 
Ale i tak ti rozumím a chápu tě.Také mě vždycky zabolí,když dcera přijde od kamarádky,protože ona „šla k babičce“, nebo když od jiných maminek slyším „babička pohlídá“.
A nemohla bys zajet za rodiči častěj..? Píšeš,že jste s malým i několik dnů v kuse sami..tak co někdy vyrazit právě na tyhle dny k rodičům?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.6.10 23:30
Rozumím vám… než jsme se s manželem vzali, probírali jsme pár věcí, tohle byla jedna z nich. Rozhodli jsme se zůstat v našem malém městě. Všichni spolužáci jsou pryč, dělají kariéru, mají nejméně 5× větší plat než my, ale jejich děti prarodiče skoro neznají.
My v tom měli jasno dávno před tím, než jsme je přivedli na svět. Ale chápu, že ne každý si může vybrat, tak jako my.Když jsem doma na rodičáku, počítáme sice každou korunku, ale naše děti mají to , co si za peníze nikdo nekoupí. Všichni si ťukali na čelo, že jsme zůstali v našem zapadákově, ale po několika letech je vidět velká změna … najednou s dětma jezdí tak často, jak jen to jde.
- Citovat
- Upravit
27.6.10 23:33
Ivana IZA píše:
A máš aspoň možnost najít nějaký kamarádky v okolí? Já vím, že to rodiče nenahradí, ale člověk si na chvíli popovídá, posedí.. Nebo nějaké mateřské centrum, kam bys mohla s malým zajít. Já taky horko těžko sháněla známé, buď měli děti odrostlé, takže jsme se málokdy dokázali shodnout na volném čase, nebo všichni moc daleko. S malým dítětem jsem musela začít shánět nové kontatky, a ono to kolikrát jde těžko. Naštěstí se mi podařilo najít si pár kamarádek v okolí, takže když se cítím příliš sama, zvednu telefon a vyrazíme na procházku.
já tady potkávám třeba holky s kočárkama, ale je mi hloupé je za jízdy zastavit a dát se do cesty navíc už mám vypozorováno že vždycky letí za jinou kámoškou, pak je až vidím jak se vrací, ale právě že nám kousek od domů postavily nové hřiště tak už se těším, že aspon tam bych se mohla seznámit, navíc bydlíme ve čtvrti, kde jsou samý důchodci to je na tom to blbý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ploxi
27.6.10 23:34
vitecek píše:
Víš,Ploxi..i tak ti závidím..Já sice zůstala blízko mámy,ale než jsme domek dostavěli,umřela mi a chybí mně hrozně moc. A ty jí sice vidíš jednou za čas,ale máš ji..můžeš ji kdykoliv slyšet,zavolat jí. Tak třeba ti aspoň trošku pomůžu vidět to z té lepší stránky.
Ale i tak ti rozumím a chápu tě.Také mě vždycky zabolí,když dcera přijde od kamarádky,protože ona „šla k babičce“, nebo když od jiných maminek slyším „babička pohlídá“.
A nemohla bys zajet za rodiči častěj..? Píšeš,že jste s malým i několik dnů v kuse sami..tak co někdy vyrazit právě na tyhle dny k rodičům?
Tvůj příspěvek mi „pomohl“ (určitě víš jak to myslím), představa, že by na světě nebyla mamka je děsná, stačí, že mi odešel taťka. Taky mě napadlo, že bych tam mohla jet na pár dní, ale autem si netroufnu, je to daleko, nevyplatí se to jet na 3 dny a pak, i kdybych jela na dýl, byl by tu manžel sám, když by měl volno a to on nechce. Každopádně ty to máš horší, uznávám, je mi to líto
- Citovat
- Upravit
27.6.10 23:43
Ploxi píše:vitecek píše:Tvůj příspěvek mi „pomohl“ (určitě víš jak to myslím), představa, že by na světě nebyla mamka je děsná, stačí, že mi odešel taťka. Taky mě napadlo, že bych tam mohla jet na pár dní, ale autem si netroufnu, je to daleko, nevyplatí se to jet na 3 dny a pak, i kdybych jela na dýl, byl by tu manžel sám, když by měl volno a to on nechce. Každopádně ty to máš horší, uznávám, je mi to líto
Víš,Ploxi..i tak ti závidím..Já sice zůstala blízko mámy,ale než jsme domek dostavěli,umřela mi a chybí mně hrozně moc. A ty jí sice vidíš jednou za čas,ale máš ji..můžeš ji kdykoliv slyšet,zavolat jí. Tak třeba ti aspoň trošku pomůžu vidět to z té lepší stránky.
Ale i tak ti rozumím a chápu tě.Také mě vždycky zabolí,když dcera přijde od kamarádky,protože ona „šla k babičce“, nebo když od jiných maminek slyším „babička pohlídá“.
A nemohla bys zajet za rodiči častěj..? Píšeš,že jste s malým i několik dnů v kuse sami..tak co někdy vyrazit právě na tyhle dny k rodičům?
já vím že to není to samé jako opravdové setkání, ale třeba se tady právě rodí nový klub odložených žen a když budeš zas smutná, mužeš skočit sem, a vypovídat se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ploxi
27.6.10 23:49
zuzka.mamka píše:Ploxi píše:já vím že to není to samé jako opravdové setkání, ale třeba se tady právě rodí nový klub odložených ženvitecek píše:Tvůj příspěvek mi „pomohl“ (určitě víš jak to myslím), představa, že by na světě nebyla mamka je děsná, stačí, že mi odešel taťka. Taky mě napadlo, že bych tam mohla jet na pár dní, ale autem si netroufnu, je to daleko, nevyplatí se to jet na 3 dny a pak, i kdybych jela na dýl, byl by tu manžel sám, když by měl volno a to on nechce. Každopádně ty to máš horší, uznávám, je mi to líto
Víš,Ploxi..i tak ti závidím..Já sice zůstala blízko mámy,ale než jsme domek dostavěli,umřela mi a chybí mně hrozně moc. A ty jí sice vidíš jednou za čas,ale máš ji..můžeš ji kdykoliv slyšet,zavolat jí. Tak třeba ti aspoň trošku pomůžu vidět to z té lepší stránky.
Ale i tak ti rozumím a chápu tě.Také mě vždycky zabolí,když dcera přijde od kamarádky,protože ona „šla k babičce“, nebo když od jiných maminek slyším „babička pohlídá“.
A nemohla bys zajet za rodiči častěj..? Píšeš,že jste s malým i několik dnů v kuse sami..tak co někdy vyrazit právě na tyhle dny k rodičům?
zuzko.mamko, to není špatnej nápad 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj maminky, už nějakou dobu si tu pročítám diskuze, tak me napadlo jednu založit. Ani tak nepotřebuji radu, ono asi nebude co radit, jen se potřebuju vypovídat. Jsem 3 roky vdaná, máme dvouletýho chlapečka, manžel je fajn chlap, starostlivej táta, máme hezké bydlení, on má dobrou práci, finančně taky na tom nejsme špatně. Ale teď v čem je problém. Přestěhovala jsem se 380 km od rodiny a moc moc moc mi chybí !!!! Nikdy bych nevěřila, že mi tak bude chybět. Jsem tu už 7 let, když jsem chodila do práce, neměla jsem čas na stesk, zařizovali jsme dům a tak. Ale teď když jsem doma s malým a představím si, že bych mohla jít navštívit mamku nebo jít se sestrou a jejima dětma ven na hřiště, je mi z toho moc smutno. Bývám například 3 dny v kuse sama s malým (manžel v práci), dny jsou dlouhý a mě to moc ubíjí. Jasně že tu mám nějaké kamarádky, ale ony taky vždy, když bych chtěla, nemají čas. A když mi některá řekne, že odpoledne jdou k babičce, tak mě to tak psychicky srazí. Uvědomím si, že mě se tohle stát nemůže, páč moje rodina je táák daleko a je mi smutno, smutno, smutno
Pak přemýšlím, jestli by mi tam nebylo líp…kdyby tohle četl manžel, asi by ho to hodně mrzelo 
S tchyní a tchánem moc počítat nemůžu, vůbec jako babi a děda nefungujou. Za moji rodinou jezdíme cca 1× za 3 měsíce a tam jsem v jednom kole, spokojená…pak se sice těším domů, ale na tu samotu teda vůbec ne. Omlouvám se za román, asi trochu zmatenej, ale aspoň jsem se trochu vypsala. Třeba je tu vás takových víc kdo bydlí daleko od rodiny a chybí vám. Už jen to zjištění mi aspoň trochu pomůže. Díky za případné odpovědi.