Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nestíhám pročíst diskusi, ale víš co… je to těžké, ale buď ráda, že tu rodinu vůbec máš, i když daleko…
Já jsem s dětmi sama celé dny, muž chodí ráno v sedm z domu a večer se v sedm vrací… moje máma se děsně těšila, že jsme se přestěhovali kousek od nich, ona že jde do důchodu a bude nám moct pomáhat… loni v březnu ze dne na den umřela, bez varování, bez nemoci, prostě šla večer spát a ráno se neprobudila… Z Helenky byla úplně hotová, byla by se pro ni rozkrájela - a pořád si přála ještě vnoučka, sama měla nás dvě dcery, tak aby aspoň ten zeťák dostal synka, když už ho ona nedokázala dát tátovi (blbost, ale ona byla ze staré školy, cítila to tak). A já jí ani nestihla říct, že budeme mít Marečka, chtěli jsme to oznámit celé rodině najednou o víkendu na oslavě narozenin… umřela ve čtvrtek.
Máš to těžké, určitě musíš být smutná a stýská se Ti… buď ráda, že máš po kom…
Omlouvám se za výlev, nějak mi tohle téma zabrnkalo na citlivou strunu ![]()
Bohunko,nemáš za co..máme to vidím úplně stejně,já to pojala hodně podobně ![]()
Holky,diky moc za reakce,vubec jsem necekala takovou odezvu ! Jste zlate. Tahle diskuze mi hodne pomohla,pochopila jsem,ze muze byt i hur. Rada bych zalozila diskuzi,kde se budem potkavat. Ale jsem tu nova,zatim se malo orientuji,tak nevim,jak na to. Ted pisu v rychlosti z mobilu,vecer na to poradne kouknu a tesim se na vas !
Ahooj Ploxi a ostatni (precetla jsem si jen Tvoji uvodni zpravu):-) tak ja moc dobre vim, co prozivas…s manzelem jsme bydleli asi rok 180 km od pribuzenstva a jelikoz ja tehdy pracovala i o vikendu, tak jsme se ani casto nevidivali…Moje rodice za nama prijeli jen 1× za cely cas ze zdr.duvodu. Ale casteji u nas byli rodice od manzela. Ale ted bydlime asi 800 km, takze to je jeste horsi…predtim to clovek tak moc neprozival,prace dost zamestna, ale ja bohuzel zatim praci nemam (jsem v zahranici) a kolikrat si taky rikam, ze bych zasla na kafi nebo s malym synoveckem se projit, jen si tak poklabosit…holt nekdy to na me prijde, manzel je tez v praci cely den a obcas je mi fakt strasne moc moc smutno
Tak se snazim ucit jazyk, hledat praci, doma uklidit a doufam, ze se i mimisko brzo podari…Takze nejsi v tom rozhodne sama ![]()
holky tak jsem založila skupinu,až bude schválená pošlu odkaz, zatím papa, jdeme na s klárkou na prochajdu
![]()
ahoj holky, máme založenou skupinu, tak kdo budete chtít přidejte se, čím víc tím, líp, diskuze je úplně na začátku, tak se nemusíte bát že se nezapojíte
jste vítané ![]()
Ahoj Ploxi a holky!
I já bydlím daleko od rodiny a všech kamarádek - přesně 500km. Tady v čechách bydlím 3 roky, pár kamarádek ve městě mám, no před rokem jsme se přestěhovali do vesnice 25km od města a tady se cítím opravdu sama, znám tady pár sousedů, většinou chalupáři. V zimě, když jsme šli na prochajdu s malým, tak jsme třeba za půl hodiny nepotkali ani jedno auto, ani človíčka!!! Teď v létě je to veselejší, můžeme být na zahradě
Malému bylo včera půl roku, tak je taky s ním větší sranda. S mámou si občas napíšeme sms, bydlí na Slovensku, takže zavolat jí nemůžu, internet máme jenom přes mobil, protože tady není signál (resp. je hodně špatný), takže všechny společnosti ohledně internetu které tady byly, řekly, že tady ten internet prostě nejde, museli by jsme si postavit vysílač :-/ Takže skype nehrozí. No, smutno mi je často, ale pořád si říkám, co jsem si vybrala, to mám. Přítele mám ale bezvadného, i když je taky v práci dlouho, večer je vždy s náma. Občas zajdu do města navštívit kamarádky, ale je to tak jednou za 2 měsíce.
Takže tak- jsem na tom podobně jak vy (teď nevím jakého smajlíka mám dát, jestli smutného, nebo veselého…) ![]()
ahojky nezalozime diskuzi maminky co ziji v zahranici nebo neco takoveho podobneho?