Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To jedete spolu na dovolenou? Proč, když být s ní ti dělá takové obtíže? Je jedno, jakou má nálepku. Je nesnesitelná. Dobrovolně bych s ní nikam na 10 dní nejela.
Moje draha maminka tohle dela taky, dokaze me vytocit do vrtule. Jedine, co na ni TROCHU plati je chladna logika kombinovana s gramofonovou deskou. Ale i tak potencialni hadku konci “no jak chceees, ja to myslim do re” bez navrhu reseni.
Nejdou ty dny ubrat? Já radím se kontaktu s takovými osobami buď vyhýbat, pokud to není možné, ignorovat, naučit se asertivní kolovrátek odpovědí na jejich popichování a prolívat se dobrým vínem na otupění
A opakovat si - co mě nezabije, to mě posílí.
@Russet píše:
To jedete spolu na dovolenou? Proč, když být s ní ti dělá takové obtíže? Je jedno, jakou má nálepku. Je nesnesitelná. Dobrovolně bych s ní nikam na 10 dní nejela.
Je to moje máma a má dvě vnoučata, nejde s ní nebýt.
@monkrc píše:
Je to moje máma a má dvě vnoučata, nejde s ní nebýt.
A co dovézt děti a odjet?
@Kfětoslava píše:
Nejdou ty dny ubrat? Já radím se kontaktu s takovými osobami buď vyhýbat, pokud to není možné, ignorovat, naučit se asertivní kolovrátek odpovědí na jejich popichování a prolívat se dobrým vínem na otupěníA opakovat si - co mě nezabije, to mě posílí.
Dny ubrat nejdou, jedu domů, 400 km daleko, kam jezdím 3 - 4× do roka…holky mají prázdniny, budeme „doma“ celý týden. Prostě to musím nějak přežít a nechci se hádat, je to moje rodina. ![]()
@monkrc píše:
Dny ubrat nejdou, jedu domů, 400 km daleko, kam jezdím 3 - 4× do roka…holky mají prázdniny, budeme „doma“ celý týden. Prostě to musím nějak přežít a nechci se hádat, je to moje rodina.
No jo, rodinu a velikost nosu si člověk nevybere. Nebuď z toho smutná, když ona z toho smutná není. Nebavit se sní o ničem, co zavání hádkou, tzn, nebavit se s ní o ničem, pouze hrát karty, řešit počasí, jestli porostou houby a žes našla super recept na koláč. Na tom není téma k hádce, že ne? ![]()
Nech ji tam děti a trajdej sama po rodné krajině:), vracej se na večeři.
Omez dohady, přečti si něco o asertivních technikách.
Mysli na to, že je to tvoje máma, jiná nebude a bůhví jak dlouho tu bude.
Neřvi na ni před dětmi, není to ideální příklad pro jejich chování k tobě v budoucnu.
Ji nezměníš, musíš začít u sebe.
Najdi si nejake typy na asertivni odpovedi v ruznych situacich,jako:Tahle debata nevede k vyreseni teto situace,proto bych to ukoncila a jdu se ted s detmi provetrat na zahradu,budu rada,kdyz budes respektovat potrebu naseho soukromi,diky.Apod.
Tak to má moje máma taky
sama si neumím představit jet s ní někam na týden..Bych se musela každý večer asi ožrat
No, pak by mi bylo líto, že s ní netravim vic času.
Ale asi bych byla ta, která si dovču neužila
Portál kdysi vydal úžasnou knihu - Nenechte sebou manipulovat. Jsou tam pěkné tipy, jak vyjít s osobami, které se takto chovají. Je prim,a že si člověk uvědomí, jak to je a je tam i několik kapitol, jak si nacvičit odpovědi a nevyletět…
Moje máma je stejná. Nejlepší je každou diskusi utnout hned ze začátku a nenechat se strhnout do debaty. Asi sama víš, jak to dopadá. Ona se cítí, jako by jí každý ubližoval. A člověk se i tak cítí.
Je to jeden z druhů manipulace.
moje matka je stejná, v roli oběti si vyloženě rochní.. Uplatnuje i další manipulativní techniky, které jsou komunikačně nesmírně vyčerpávající, plus urážlivost a extrémní sebestřednost. Naše vztahy jsou ted na bodu mrazu a zřejmě ještě dlouho budou. Na jednu stranu mě to nesmírně mrzí, na druhou si říkám, že mám být ráda, ptž vztah s ní mi vzal už moře sil a slz. A já už se nechci nechat vysávat.
Zakladatelko, já bych to tak dlouho nevydržela, to říkám narovinu. Ale já nejsem založením klidný člověk
Přeji hodně sil ![]()
Moje maminka je schopná mi vůbec nic mi neodpovědět, mluvím na ni (posledních pár let již pouze něco o dětech), ona na mě kouká a vůbec nic neřekne.
Pak utrousí něco jedovatého, trochu mě srazí na zem, abych pocítila vlastní nicotnost a tak. Má nás (mě) asi svým způsobem ráda, akorát to nikdy neříká a dává najevo dost zvláštním způsobem. Mít takovou tchýni, to by bylo pošušňání …
Zlehčuju, ale trápí mě to stále, jak je cizí a chladná. Přitom všem mi připadá, že se tak nějak neohrabaně snaží plnit jakousi roli
Ahoj, promiňte anonymní příspěvek, ale je to citlivé téma. Čeká mě 10 dní strávených s maminkou, která má podle mého názoru psychické problémy. Studovala jsem to na internetu, zadala jsem si „jak vycházet s agresivní osobou“ a podle všech příznaků na ni sedí „pasivní agresivita“. Jasně, nejsem psycholog, nemůžu jí dávat nálepku a soudit ji, ale vyjít s ní je těžké a přestože jsem klidný člověk, nekonfliktní, ale máma mě dokáže vytočit doběla, dokonce tak, že na ni křičím i před dětmi. Ale všechno překrucuje a chytá za slovíčko, neřekne vlastní názor, čeká, co navrhneme my a pak to pohaní, je to těžké
Dlouho se držím, ale pak už se to nedá vydržet a rupnou mi nervy. Strašně mě mrzí, že na ni křičím a že to slyší děti, které už jsou větší, ale já už se pak po chvíli prostě musím bránit. Jak mám zůstat v klidu? Myslíte, že to je pasivní agrese? Když to pochopím, tak pochopím i ji a postavím se k tomu jinak, takhle si to beru strašně osobně. Je to normálně na psychologa (u mě), ale to už do zítřka nestihnu…abyste pochopili, úplně přesně na ni sedí toto:
Nejhorší je, že s námi bude ještě jeden člen, který jde těžce v jejích šlépějích, takže má zastánce 
„Role oběti - Pasivně agresivní jedinec často vyprovokuje druhého k přímé či verbální agresivitě, aby se později mohli cítit jako oběť. Když už nemůže (domněle nebo reálně) dosáhnout svého, alespoň částečně jej uspokojí, pokud se mu podaří své blízké naštvat. Těší ho, že se cítí mizerně i jiní. I když je sám přecitlivělý k věcem, které mu ostatní říkají, často je mezi prvními, kdo poukáže na jejich chyby.“
Mohla bych říct sto příkladů, které na toto sedí