Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Když se pak zakladatelka nezblázní ze špatného svědomí
nemá cenu komentovat
@Anonymní píše:
Pro některé absolutně mimo, tak raději nekomentujte.
Jsem ve strašně situaci. Plánovali jsme druhé miminko, jsem teď v 8tt. Rozhodla jsem se jít na přerušení, ale bez vědomí manžela. Řeknu, že se jednalo samovolny potrat. Jedno dítě už mám a druhé už prostě nechci, bohužel mi to došlo až teď kdy už je pozdě.
Otázka vy co jste interupci prodelaly, mam velke tehu nevolnosti, bojím se tedy jak zákrok zvládnu na lačno. Nespim takže ráno mě zachrání aspoň trochu pečiva.
Kde v Pze jste na tento zákrok šly.
Mam šílené stavy a stres z toho všeho, nemohu se ani starat o dceru. Naštěstí jede na týden k babičce tak to chci během tohoto týdne zvládnout.
nezbavuj se ho. Jednáš pod vlivem hormonálních změn. A pravděpdoobně za pár týdnů opět změníš názor. Je to příliš závažné rozhodnutí!!
Tohle tema je pro spoustu zenskych strasne bolestivy.. Je tu spousta diskuzi, kdy zensky zkouseji vsechno mozne, aby byly konecne matkami a neni jim prano..
Nikdy nezapomenu, kdyz mi doktor rekl, ze jsem potratila. Takovy napor na psychiku si nikdo kdo si tim neprosel nedokaze ani predstavit. Ta bolest nejde uhrat. Nejde chtit soucit po okoli, kdyz jsi to TY kdo se rozhodl to dite zabit. Tebe budou trapit vycitky svedomi a ver, ze to jednou nevydrzis a sveris se manzelovi, v tu ranu se Ti rozpadne rodina. Prijdes o vsechno.
Mam 2 vymodlene deti, pro me je dite dar
Je mi 38 a jsem po hysterektomii. Cas uz nevratim a neudelam nic jinak. Ani Ty, nikdo z nas. U plozeni jste byli dva, dva by jste meli i rozhodnout co dal. Treba to je jen nejistota co bude dal, jestli to zvladnes a svereni se pomuze..
Zakladatelko, je interupce nutná? Už existují potratove pilulky.
Co budeš dělat, když manžel za pár týdnů navrhne, ať se snažíte znova, když jste o děťátko tak náhle přišli? Budeš pro změnu brát na tajnačku antikoncepci nebo chodit na další interrupce? Já tomu nerozumím, píšeš, že jste se o dítě snažili, ne že by tě do něj manžel nutil. Nediv se, že je to tu samý blicí smajlík.
Nebudu tě vůbec soudit i když na to mám svůj názor.
Jen ti chci napsat, že moje kamarádka když neplánovaně otěhotněla to dítě nechtěla, nenáviděla ho a vůbec nevěděla, co bude až porodí. Jakmile porodila byla to láska. Syn je pro ní vším a žije jen pro něj.
Pořádně to promysli, pak už není cesty zpátky. Podívej se na svoje dítě, jaké je, jak ho máš ráda a pak si nahlas řekni co chceš udělat!!!
Co si jít nejdřív pokecat s psychologem a hodit se do pohody?
Připomnělo mi to jakési hnutí proti potratům co bylo u nás ve městě. Všude mega fotky mrtvých děti(plodů, embrií…každý ať si dosadí)
Oni si opravdu myslí, že to někoho přesvědčí? Ale ho.no.Těm ženským je to úplně jedno, chtějí to mít rychle za sebou a druhý den už o tom neví. Zato ženské, jako jsem já, která se dobrovolně vzdala dítěte kvůli kritické VVV to fakt pomůže ![]()
Nezlob se, ale udělat si s manželem dítě, na které se on těší a nechat ho vědomě zlikvidovat a manželovi pak vykládat pohádky, tak to je hnus. Kdybych byla tím manželem a přišla na to, tak se s tebou rozvedu.
@eva valoi píše:
@Pesimistaa tak v tomto pripade by o dite postarano bylo. A stejne ho vyskrabnou a spalej a biologickym odpadem.
je to smutne, ale je to tak, bohuzel
![]()
Zakladatelko, a nejsou to jen hormony? S hodně ženami těhotenství dost zamává a pocity, že dítě nemají rády a nechtějí ho, nejsou výjimečné. Třeba jsou to jen hormony, a když na potrat půjdeš, později si ho budeš vyčítat. Nebo zdravotní důvody? Jedno dítě už máte, tak snad ne. A pokud ano, i ženy s cukrovkou, epilepsií, roztroušenou sklerózou, rakovinou,…, mohou donosit zdravé dítě, lékaři pomohou a poradí, péče je na velmi dobré úrovni. A v neposlední řadě - to dítě je i manželovo, i on má právo rozhodovat o životě. Neznám tvého muže, ale vím, že můj by potrat vnímal jako vraždu a nikdy by mi neodpustil, že jsem nechala zabít jeho dítě. Zničilo by to náš vztah.
Věřím, že si teď můžeš myslet, že jiné východisko než potrat není. Ale je. Minimálně bych se přimlouvala ke konzultaci u nějaké dobré psycholožky. Opravdu s tebou mohou cloumat hormony. Dokážou šílené věci, existuje třeba premenstruační dysforická porucha, která v nejtěžších případech končí sebevraždou, protože žena si kvůli nerovnováze hormonů v těle myslí, že nemá důvod žít. Prosím, zkus vše ještě jednou promyslet, opravdu upřímně, poctivě, s ohledem na manžela, na další vývoj vašeho vztahu, vašich životů (jestli manžel dítě chce, bude tě za čas tlačit do dalšího).
To je jako docela drsny, si dite naplánovat a pak jit na potrat. Kazdopadne, me docela zajima, jak jsi to nakonec vyresila.
Protoze mne taky prijde, ze se jedna o nějakou panickou ataku, takhle normalni ženská neuvažuje. Jestli jsi se rozhodla kontaktovat některé z telefonních cisel, co ti tu poradily holky, rekla to manželovi nebo jsi dokonala to, co bylo řečeno na zacatku.
Ja si totiz myslim, ze psycholog by te z toho dostal.
Mně by taky zajímalo, jak to dopadlo. Snad jsi si ho nakonec nechala. ![]()
Já když zjistila, že jsem potřetí otěhotněla, tak jsem brečela. A brečela jsem celý první trimestr - nejdřív že to nezvládnu a potom, že je to dítě chudinka, že se na něj netěším a na ty dvě předchozí jsem se těšila… no blázinec. Potrat mě tedy nenapadl ani na vteřinu. No, a dnes už je malé šest týdnů a nedovedu si představit, že bych ji neměla ![]()
Nebudu sem psat jak jsem to nakonec udělala, protože těch velmi negativních příspěvků bylo přespříliš, až na výjimky, které chtěli opravdu pomoct.
@Anonymní píše:
Nebudu sem psat jak jsem to nakonec udělala, protože těch velmi negativních příspěvků bylo přespříliš, až na výjimky, které chtěli opravdu pomoct.
Kdyby sis to dítě nechala, napsala bys to. Jestliže se bojíš negativních reakcí, je to myslím jasné, jak jsi to vyřešila.